autor: Hitachiin-fangirl
Bill byl zpátky na místě, kde to všechno začalo.
Bylo to Giraldo a on přijel načas.
Ale pořád seděl ve svém autě, zíral do oken restaurace a snažil se najít kuráž vejít dovnitř.
Byl nervózní. A proč by neměl být? Vyčerpal všechnu svou energii snahou přesvědčit Andrease, že chce někoho, kdo jej připraví o pevnou půdu pod nohama, a teď když se zdálo, že Tom je ten člověk, nechtěl se mýlit.
Co když půjde dovnitř, a nakonec zjistí, že se k sobě nehodí? No, Andreas by mu řekl, že je to škoda, ale že se přes to má dostat, ale Bill věděl, že se rád zamilovává. Měl to rád až do toho bodu, že se znovu a znovu sám přesvědčoval, že se zamiloval. Takže co když si s tak slibným začátkem nedokáže pomoct a udělá opět stejnou chybu?
Bill se zhluboka nadechl a otevřel dveře auta. Ksakru, usoudil, že se nikam nedostane, pokud přitom neudělá pár chyb, tak proč si dělat starosti ještě dřív, než nějakou udělá.
Byl asi pět kroků ode dveří, když jej zaplavila celá nová vlna obav.
Bude tam už Tom? A pokud ne, měl by požádat o stůl on sám? Ne, tohle místo mělo dostatečně velkou reputaci, takže bez rezervace vás nikam neposadí. Tak na jaké jméno by ta rezervace byla? Neznal Tomovo příjmení, ale doufal, že to nebude problém. Přinejhorším počká na Toma u vchodu.
Co když se Tom neukáže?
Bill se na místě zastavil. Co když se Tom neukáže?! Zpanikařil, jakmile nepřišel s žádnými racionálními odpověďmi. Protože opravdu neexistovalo žádné logické vysvětlení, které by jej ujistilo, že se Tom objeví.
Bill se málem na místě otočil a zamířil zpátky do auta. Nechtěl být takhle ztrapněn.
Ale zase, co kdyby odešel a Tom se ukázal? Pak by byl on zodpovědný za Tomovo ztrapnění, a to na něj rozhodně nesedělo.
Zavřel oči a pro uklidnění se zhluboka nadechl. Tohle zvládne. A pokud se Tom ukáže být tím kreténem, který se na něj vykašle, no, tak možná se nad ním někdo slituje a koupí mu pár drinků. Alespoň by nemusel dál přemýšlet, jestli to bude fungovat nebo ne.
Zatlačil do dveří, vešel dovnitř tak sebevědomě, jak jen to dokázal, a přešel k pultíku.
„Máte rezervaci?“ Zeptal se přísně vypadající muž.
„Ano,“ odpověděl Bill jednoduše. Věděl, že obvykle by mělo po tomto ´ano´ následovat jméno, na které byla rezervace vytvořena, ale on se stále cítil rozpačitě ohledně uvedení pouze křestního jména.
„Na jaké jméno?“ Zeptal se muž.
„Ehm… Tom,“ pověděl mu Bill, cítil se směšně a byl si jistý, že se mu ten muž vysměje do tváře. To bylo samozřejmě absurdní, protože na to bylo tohle místo až příliš nóbl, ale myslel si, že na něj ten muž bude shlížet svrchu, až bude požádán o příjmení a on neměl žádné, které by mohl poskytnout.
K jeho překvapení se mu ten muž nevysmál a ani nepožádal o příjmení. „Vy jste Bill?“ Zeptal se místo toho se zdvořilým úsměvem, jakmile prolétl očima knihu rezervací.
„Ano, přesně tak,“ odpověděl mu Bill.
„Následujte mě, prosím,“ řekl mu muž a zamířil do restaurace.
´Okay´, pomyslel si Bill, ´o tu trapnou část už bylo postaráno´.
Jak jej ten muž vedl restaurací, Bill spatřil Toma již usazeného u stolu. Ten pohled mu v žaludku vyvolal nervózní třepotavé víření.
´Nebo možná nebylo´, dodal v duchu.
Tom byl také nervózní, ačkoliv to Bill nemohl vidět, když se posadil naproti němu.
Bylo to poprvé, kdy Tom potkal někoho, s kým se chtěl vidět znovu. V minulosti, pokud potkal hezkou dívku nebo zajímavého kluka, kteří odešli dřív, než mohlo k něčemu dojít, byl zklamaný, to jistě, ale nikdy necítil žádnou zvláštní potřebu vidět je znovu. Ano, měl přítelkyně, na které se těšil, až je uvidí. A ano, jeho přátelé taky spadali do kategorie lidí, se kterými nechtěl ztratit kontakt. Ale tito lidé, přátelé, přítelkyně, a dokonce i příležitostný přítel, to všechno byli lidé, ke kterým ucítil nějaké to pouto, až když se s nimi setkal několikrát. Dokonce i Georg s Gustavem, jeho nejlepší kámoši, se stali jeho přáteli postupně poté, co si spolu ve škole několikrát popovídali.
Tohle bylo poprvé, kdy záměrně vyhledal druhé setkání. Nevěděl, čím to bylo, ale opravdu nechtěl, aby Bill z jeho života zmizel, jako by se to všechno nikdy nestalo. A to jej trochu děsilo, že toho cítil tolik k člověku, o kterém nic nevěděl.
„Ahoj,“ řekl Bill, jakmile muž odešel.
„Tentokrát sis zapamatoval, jak řádně začít konverzaci,“ řekl mu Tom s úšklebkem.
„Ano, díky, žes mi tu moudrost sdělil,“ odpověděl Bill se svým vlastním úšklebkem. „Ačkoliv, když nad tím přemýšlím, tys se mnou ani jednou nezačal konverzaci pozdravem.“
„No, možná nejsem ten, kdo dělá věci řádně,“ pověděl mu Tom. „Mám raději chaos.“
„Tak proto jsi mě políbil předtím, než jsi mě vzal na rande?“ Zeptal se Bill škádlivě.
Tom se zasmál a lehce se předklonil. „Tys mě políbil nazpět,“ poukázal.
„Jo, no, já jsem nevěděl, že nejdřív má přijít pozdrav, takže zjevně moje činy by neměly být obráceny proti mně,“ řekl. „A to se nezmiňuju, že jsem nikdy neprohlásil, že já dělám věci řádně.“
„Ale obvykle nemáš ve zvyku líbat na záchodech náhodné kluky,“ Tom spíše oznámil, než aby se ptal.
„Ne, to nemám,“ řekl Bill. „A ty?“
Tom se zatvářil trochu rozpačitě. „Ne tak, jako jsem líbal tebe, ne.“
„Tak, jako jsi líbal mě…?“
„Jo, no. Líbal jsem se s lidmi, občas opravdu cizími, na záchodech, ale obvykle jdu na ty záchody s vědomím, že je budu líbat,“ vysvětlil a doufal, že to neznělo tak hrozně, jak to potenciálně mohlo znít. Jelikož na to přišla řeč, byla to pravděpodobně stejně dobrá chvíle jako každá jiná, aby následoval Georgovy rady. „Podívej, jen aby bylo jasno, nejsem tak úplně pan Čekám-až-do-třetího-rande a jo, užíval jsem si. Párkrát. A jo, mám sklon k tomu být spíše jednonoční, dovnitř a ven, typ kluka, ale nejsem blbec. Lidé, se kterými se zapletu, vědí, do čeho se to dostali.“
Tom si Billa prohlížel a napůl čekal, že se zvedne a odejde.
„Až na to, že já ne,“ řekl mu Bill se zamračením. „Takže tohle je to, do čeho jsem se dostal? Protože bych ti měl říct, že na tohle opravdu nejsem.“
Tom se usmál. „Ne, tak to není,“ ujistil ho. „Já opravdu nevím, co se z tohohle,“ ukázal rukou mezi nimi, „vyvine nebo nevyvine. Já jen vím, že jsem tě chtěl znovu vidět.“
„Bille, já vím, že nechceš, aby si s tebou někdo zahrával, protože, sakra, to nechce nikdo,“ pokračoval Tom. „A jo, byl jsem se spoustou lidí, ale nikdy jsem si s nikým nezahrával. Nikdy jsem nikoho nezmanipuloval, aby si myslel, že je to něco víc, než to opravdu bylo,“ vzdychl a zavřel oči. „Očividně v tomhle stojím za hovno, ale co se snažím říct je, že jsem ti nedal svoje číslo v naději na jednonoční vztah. A že bych tu jednu noc nepřijal, pokud bych věděl, že doufáš v něco více a já ne.“
„Okay,“ řekl Bill po krátké pauze. „Hádám, že to je fér.“
„Něco na tobě je a já bych tě rád víc poznal.“
Ten okamžik si vybrala pro svůj příchod servírka. Jakmile znovu odešla, po přijetí jejich objednávek, rozhovor pokračoval překvapivě lehce.
Oba si mysleli, někde hluboko v jejich myslích, že možná budou muset po zbytek večera kolem sebe chodit po špičkách, aby se vyhnuli tomu, že jeden druhého odežene svým odlišným pohledem na vztahy. Rychle oběma začalo být jasné, že to opravdu není problém a lstivými vtípky a komentáři dávali tomu druhému najevo, že chápou a akceptují vzájemný pohled na věc.
Jakákoliv nervozita a pochybnosti, jestli spolu budou nebo nebudou vycházet, se rozplynula dřív, než přišlo jídlo. Oba byli upřímně zaujati tím, co ten druhý říkal, takže byli oba naprosto uvolnění a střídali se, jak na stůl virtuálně vyložili celé své životní příběhy. Ani jednou neměl žádný z nich pocit, že by byl souzen za to, co řekl.
Přitažlivost, kterou cítili během jejich prvního setkání, se nezmenšila. Místo toho vzrostla do závratných výšin, takže ve chvíli, kdy byl účet zaplacen, oba měli nutkání ten večer protáhnout, nejlépe v intimnějším uspořádání jeden na jednoho.
Tom Billa odprovodil k autu. Když se tam dostali, Bill vytáhl své klíče, ale nijak se nepohnul, aby nastoupil.
„Takže,“ zeptal se Tom pomalu s náznakem úsměvu. „Musím se zase polít vínem, abych dostal další polibek?“
Bill se usmál. „Ne,“ řekl. „Ale budeš muset přijít blíž…“
„To můžu,“ řekl Tom s úšklebkem, udělal krok vpřed, a zároveň s rukama na jeho bocích si Billa přitáhl blíž. „Ještě něco?“ Zašeptal.
Bill zamyšleně zabroukal a sklopil pohled k Tomovým rtům. „Jo, řekni mi, že tohle není polibek na dobrou noc,“ řekl.
„Není?“ Zašeptal Tom, doufal, že Bill řekne ne.
Bill k němu vzhlédl a zavrtěl hlavou, naklonil se o kousíček blíž. „Nejspíš bys mě měl pozvat na kávu nebo tak něco,“ navrhl měkce.
Tom porozuměl významu za těmi slovy a překvapením se maličko odtáhl, aby lépe viděl do Billovy tváře. „Bille,“ řekl, ne váhavě, ale pátravě. „Jsi si jistý?“ Zeptal se, hledal v Billově výrazu jakoukoliv nejistotu.
„Rozhodně,“ odpověděl Bill, než se pohnul, aby lapil Tomovy rty svými vlastními, doufal, že jej tím jedním polibkem přesvědčí o tom, jak moc jistý si je.
Když se odtáhl, Tom se na něj usmál a řídil se jeho radou. „Chceš zajít na kávu nebo tak něco?“ Zeptal se s úšklebkem.
Bill se ušklíbl nazpět a olízl si rty. „Nebo tak něco,“ odpověděl a políbil jej znovu, omotal ruce kolem Tomova krku a přitáhl si jej blíž.
O několik polibků později se Tom odtáhl a řekl Billovi, aby následoval jeho auto. Bill přikývl a přitáhl si Toma pro několik posledních polibků, než mu dovolil zamířit přes parkoviště k jeho vlastnímu autu.
Žádný z nich si tu cestu nepamatoval. Oba si byli jen sotva vědomi toho, jak zaparkovali před Tomovým domem a jak Bill spěšně vystoupil z auta a připojil se k Tomovu boku. Ani jeden z nich si nebyl jistý, jak se dostali po schodech nahoru, nebo jak odemkli dveře.
Další věc, kterou věděli, bylo to, jak mířili do Tomovy ložnice s Tomem ve vedení. Ta cesta byla pomalá, ale účelná.
V okamžiku, kdy oba dopadli na postel a odstranili všechno překážející oblečení, byli oba už tak nabuzení, že nemrhali časem na protahování těch nejnutnějších příprav víc, než museli. Brzy Tom do Billa vytrvale přirážel a oba se zcela odvázali. Žár a vášeň se hromadily, až kulminovaly intenzivním vyvrcholením a sténáním jména toho druhého.
Bill usnul v Tomově náruči, zatímco dumal nad skutečností, že se odevzdal někomu tak brzy a že kvůli tomu necítil ani ten nejmenší záchvěv pochybností nebo lítosti, jako by obvykle cítil.
Tom nějakou dobu pozoroval, jak Bill poklidně spí, ohromen tím, že ačkoliv nikdy neměl rád mazlení, byl by šťastný, kdyby takhle mohl zůstat navždy, s Billem omotaným kolem něj a s ním omotaným kolem Billa.
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 25
Juuuj tak Bill sa do toho vrhol!!! Snad sa velmi nepopali. Aj ked tomu neverim. Paci sa mi Tomove uvazovanie o tom, ze ako mu je s Billom prijemne. Tesim sa ako to bude dalej pokracovat.
To bylo krásný jsem zvědavá na další díl moc dík za překlad.
Zdá sa, že Tom k sebe konečne našiel niekoho na dlhšie. Billa. Len nech im to vydrží aj ráno. Ďakujem za preklad.