autor: Muckátko :o*
Opravdu jsem nechtěla tento díl dělit, ale když jsem jej dopsala, měl ve wordu moc stránek na to, aby mohl zůstat v celku, takže „druhá“ část tohoto dílu bude zveřejněná jako samostatný díl. Hodně zábavy M. :o*
Billova pravá noha ležící na vršku přikrývky, kterou měl v náznaku objetí smotanou mezi nohama, sebou mocně škubla, což mělo za následek i probuzení ospalce Billa, kterému se k ránu zdálo, že padá z houpačky a nemůže se zachránit.
„Kurva,“ zamumlal naštvaně a trochu provinile zavzdychal. Začít nový den s tak nelichotivým slovem na rtech nebyl zrovna nejlepší začátek.
Pokaždé když se naštvaný už probudí, většinou mu taková nálada vydrží celý den. Možná byl nevrlý, protože musel spát v posteli sám, čemuž si už pomalinku odvykal, když spával vedle Toma, a možná to taky bylo jeho podvědomí, které se spolčilo s jeho svědomím, a nedávalo mu klidně spát, protože se snažilo jej donutit cítit vinu, že se hrabal Tomovi v osobních věcech bez dovolení a ještě si pořídil důkaz svého prohřešku na mobil.
„Uuuuch,“ zabručel, když se chladný vzduch přeplazil přes jeho nahé lýtko a stehno a vytvořil mu na noze husí kůži. Napůl spící se snažil vyvinout dostatečné množství energie, aby se přiměl pustit přikrývku ze svého sevření a schovat pod ni tělo celé, protože mu bylo chladno, a on mohl pokračovat ve sladkém snění, jen když byl v příjemném teplíčku.
Moc dlouho mu ale snaha znovu upadnout do říše snů nevydržela. Začal se na matraci převalovat, jak hledal nějakou vhodnou polohu na spánek, ale úspěšný nebyl. Jakmile se mu hlavou začaly honit obvyklé myšlenky, které po ránu měl, i když se snažil znovu usnout, bylo jasné, že spánek už mu dopřán nebude, protože jeho mozek nyní pracoval naplno.
„K čertu se všemi rány!“ zavrčel do polštáře a protáhl ztuhlé tělo. Křuplo mu v bedrech, jak narovnal záda a kosti mohly zapadnout tam, kam patřily. Protřel si ospalá víčka, ze kterých dostal i drobné ospalky, jež zůstaly ve vnitřních koutcích očí, a teprve pak oči otevřel a zmoženě vydechl. Neměl ani odvahu podívat se na displej mobilu, kolik je vlastně hodin, protože podle své únavy cítil, že je proklatě brzy a jeho naštvání by mohlo také způsobit, že mrskne mobilem přes celý pokoj, když mu nebohý přístroj oznámí, že je zatraceně brzy na to, aby lezl z postele vstříc novému dni.
Odhodil přikrývku stranou a posadil se na okraj matrace. Zvedl ruce do úrovně hlavy a ještě jednou si protáhnutím snažil porovnat zkroucená záda. Někdy se ve spánku ocitl v tak krkolomných pozicích, že se sám po procitnutí divil, jak se mu mohlo pohodlně ležet, natož tak spát.
Vstal a vešel rovnou do Tomovy koupelny. Jednak potřeboval na záchod a jednak si chtěl dát rychlou sprchu, která by mu pomohla se kompletně probudit, protože se bál, že si díky mocnému zívání vyhodí čelisti z pantů a ospalé slzy mu vyplaví oči z důlků. Pustil na své tělo teplou vodu, namydlil se, opláchl a už lezl ze sprchového koutu ven. Klasická ranní rychlovka, která jej měla trochu nakopnout k životu. Vklouzl zpět do svého pyžama, protože jiné oblečení neměl po ruce, a rovnou zamířil do kuchyně.
„Kriste na nebesích!“ vyděsil se, když jeho oči upoutaly hodiny. Velká ručička před několika minutami minula dvanáctku a malá se dostala za číslo 6.
Dobře. Venku bylo ještě podivné šero, ale to Bill připisoval deštivému počasí, které všude po obloze rozprostřelo tmavá šedivá, místy až černá mračna, ale aby byla venku tma, protože bylo teprve pár minut po šesté hodině ranní?
„Takovej teror!“ zakňučel Bill nešťastně a chvíli se zapřel lokty o kuchyňskou linku. Jestli nechce všechny vzbudit kvůli kručení v břiše, které se jistě brzy dostaví, jakmile mozek vyšle žaludku zprávu, že je plně vzhůru, bude si muset snídani přichystat sám, protože Simone si taky ráda přispí, a když vstává nejpozději, je většinou osm hodin, což se Billovi zdálo jako nekonečnost pro jeho prázdný žaludek.
Odpíchl se od linky a narovnal se. Otevřel lednici a koukal do ní poměrně dlouho, užívaje si, že kolem nikdo nemá hloupé poznámky, že už dovnitř zírá moc dlouho. Na stole leželo nějaké pečivo, ale nic z toho Billa neoslovilo. Našel v lednici všechno, na co zrovna neměl chuť, ale nic, nad čím by zajásal a co by bylo hodno k zaplnění jeho žaludku a k uspokojení jeho mlsné pusinky. Přemýšlel nad tím, co by si dal k snídani Tom, kdyby byl už vzhůru, protože když už se chystal dělat snídani pro sebe, automaticky do svých výpočtů, kolik bude čeho potřebovat, zahrnoval i Toma. Ne mámu, ne Gordona, ne Seta, ale Toma. Třeba tím, že mu přichystá snídani, uleví svému svědomí, že jej obešel a sahal na Tomovy věci bez jeho vědomí. Potrestán byl už tím, že se vzbudil tak brzy, tak doufal, že když k tomu ještě navrch přidá přípravu snídaně pro oběť jeho trestné činnosti, bude zproštěn veškeré viny.
Než se však rozmyslí, co připraví, vytáhl ze skříněk alespoň nádobí, které bude potřebovat, ať už nakonec vykouzlí cokoli. Hrníčky, talířky, lžičky, příbor. Napustil do konvice vodu a postavil ji na sporák, aby alespoň uvařil vodu na čaj, ale ještě plyn nepouštěl. Voda by se mu uvařila dřív, než by měl snídani hotovou a čaj by jim mezitím vystydl.
Pootevíral skříňky, co by se tam ještě našlo, ale nic zvláštního kromě nutely a sklenic s medem a marmeládami nenašel.
Chleba s máslem a medem? Chleba s máslem a marmeládou?
To byla dost ubohá snídaně k odpykání jeho trestu. Rozhlédl se po kuchyni, na co by se tyhle pochutiny ještě daly namazat, ale nic lepšího než prsty nenašel. Jen stěží odolal nutkání zabořit do nutely špičku prstu a sladkost slíznout.
Zavřel dvířka a povzdychl si. Kdyby z domu vzali alespoň vaflovač. A v tom okamžiku jej to trklo.
„No jasně!“ vypískl nadšeně a skříňky zase rychle otevřel. Postupně vyhrabal ven vše, co potřeboval a zbožně se zadíval na všechny ingredience, které se nashromáždily na lince. Bílý jogurt, mléko, vajíčka, máslo, hladká mouka, prášek do pečiva a olej.
„Lívance, lívance, lívance,“ poskakoval po kuchyni a tleskal si do rytmu, když hopsáním postupně dohopsal až ke skříňce s hrnci a vytáhl z ní jednu větší pánev, kterou postavil na hořák vedle konvice s vodou. Voda mohla putovat zase zpět do odpadu, protože k lívancům Bill miloval pít kakao, ale nakonec se rozhodl šetřit a nechal vodu uvnitř pro rodiče a Seta, jen ji odstavil stranou, aby jeho kuchařskému umění nic nepřekáželo. Začal postupně smíchávat přísady, které potřeboval na vytvoření těsta. Vždycky to dělal plus mínus od oka. Bylo jen pár jídel, které Bill zvládal na jedničku, a jelikož je dělal často, když si musel vařit náhodou sám, už to měl všechno za ta léta v oku. Brzy se konečně dostal k bodu, kdy potíral pánev olejem a byl připravený začít smažit malé lívanečky. Z množství těsta, které připravil, mu vždycky vyšlo 30 až 40 malých lívanečků, což bude pro Toma a pro něj tak akorát. K tomu je jistě ještě trochu zasytí i kakao, takže do oběda bude o jejich žaludky královsky postaráno. Při smažení Bill stihl uklidit vše, co potřeboval na těsto, a zároveň vytahal vše, co bude potřebovat na dochucení zlatavých placiček, které se jedna podruhé smažily na pánvičce. Bill duchapřítomně zapnul troubu na mírný ohřev, aby mu první dávka nevychladla, než dosmaží tu poslední. Každou další várku přidal na talířek k ostatním a šoupl je do vyhřáté trouby, aby je udržel horké. Pohlídal, aby mu neuteklo mléko a s posledními čtyřmi lívanečky, které tancovaly na pánvi, připravil dva šálky horkého kakaa, vypnul sporák i troubu a v rychlosti umyl všechno nádobí, které mohl, aby jeho máma později nepoznala, co jim připravoval za honosnou snídani, protože oni si později jistě vezmou jen pečivo se sýrem a nějakou zeleninou. Bill se mohl obětovat a připravit se ještě na další směnu u sporáku, aby lívance udělal i pro ostatní, ale věděl, že zatímco tři zbylé osoby se budou shánět po něčem dobrém k snědku, on se bude s Tomem oddávat po sladké snídani ještě sladším polibkům, takže hladové krky nejstarších obyvatelů domu se zkrátka budou muset nakrmit bez jeho asistence.
Překvapený, že našel dřevěný tác i s nožičkama na postavení na postel, který se pořídil zřejmě kvůli Alindě, jež později už nebyla schopná vstát z postele a bylo třeba jí nosit jídlo až do ložnice, na něj začal skládat vše, co měl již předem přichystané. Původně na tác postavil všechny nádoby s marmeládami, nutelou a medem, ale zabralo to moc místa a nevypadalo to vůbec hezky, proto lžičkou vydoloval rozumné množství meruňkové a malinové marmelády a nutely a vyklopil všechny tři kopečky na malý talířek. Malé množství medu přelil do malé skleničky panáka a šlehačku ve spreji postavil na podnos tak, jak byla.
Prozíravě naplnil šálky kakaem jen tak, aby k okraji zbýval jeden centimetr, protože podnos pod vlastní váhou a tíhou všeho nádobí v Billových rukách ztěžkl, tudíž bylo jasné, že kdyby do hrníčku přibylo ještě trochu více mléka, Bill by už nebyl schopný jej nevylít ven, když nesl podnos ke svému pokoji a ruce se mu mírně třásly, jak dával pozor, aby vše neupustil na zem.
Proklouzl do místnosti a odkládaje podnos na nejbližší rovnou plochu, se vrátil tiše zavřít dveře. Na to, že Tom včera usnul poměrně brzy a byl zároveň zvyklý brzy vstávat, bylo roztomilé sledovat, jak je zachumlaný v Billových přikrývkách a spí. V pokoji bylo šero, protože Bill si na rozdíl od Toma zatahoval na noc závěsy. Možná proto Toma nový den ještě nevytáhl ze snění. V pokoji to vypadalo, jako by bylo ráno ještě v nedohlednu.
Bill podnos s jídlem odložil na noční stolek, protože před snídaní jej čekal ještě jeden úkol. Probudit Toma takovým způsobem, aby nebyl naštvaný, že jej Bill vytáhl ze spánku.
Mladšímu z nich nahrával do karet fakt, že Tom ležel na zádech s mírně pootevřenými rty. Bill se zaculil a opatrně se vyškrábal na postel. Jako kočka sledující svoji kořist se po čtyřech s prohnutými zády doplížil až k nehybnému muži. Umístil pravé koleno těsně vedle Tomova boku a levou nohu přehodil přes přikryté spící tělo. Nedosedal na místo, kde tušil Tomův klín. Zůstal balancovat nad jeho tělem, přičemž levou ruku zapřel vedle mužova ramena a pravou chytil čelní pelest postele, aby dosáhl rovnováhy. Nemohl spadnout dozadu na Tomův klín, ani přepadnout dopředu. Trhalo mu srdce Toma budit, ale ta pohádková snídaně za to stála a byl si jistý, že Tom to později ocení.
Sklonil se co nejblíže k tomu přitažlivému obličeji a chvíli si Toma z blízka prohlížel. Nemohl tak zůstávat moc dlouho, protože by bylo opravdu divné, kdyby Toma probudil tím, že mu bude funět do tváře. To by nebylo moc romantické, proto zrušil poslední milimetry dělící jejich ústa, a jak nejněžněji uměl, vzal Tomův spodní ret mezi své a stiskl jej. Líbal jeho rty tak lehounce, že jeho přítomnost Tom ještě ani nezaznamenal. To až se Bill ponořil do jeho úst a začal jej líbat. Sice stále opatrně, ale konečně tak, aby to Tom ucítil a začal se pomalu probouzet.
„Mmm,“ zamumlal Tom proti Billovu polibku a pohnul rukou, která ležela na jeho hrudníku. Bill opustil Tomova ústa, protože pohyb, který zaregistroval proti těm svým, vypadal spíš jako pokus něco říct, než se zapojit do drobné něžnosti po ránu, proto začal líbat Tomovu bradu, hranu čelisti, tvář, spánek, čelo, nos, nechávaje jeho pusu volnou, kdyby chtěl něco říct.
„Huh?“ vydal ze sebe Tom, když Bill neodolal a znovu jej začal líbat. Paže, která byla do teď zapřená o čelo postele, sjela dolů a pohladila Tomovu rozespalou tvář.
„Dobré ráno,“ zašeptal Bill nízko posazeným hlasem do Tomových úst.
„Hm,“ broukl Tom a zamrkal. Bill se odtáhl od Tomova obličeje a opatrně dosedl na jeho klín. Zapřel ruce po stranách Tomova těla a shlížel dolů. Zálibně sledoval, jak se Tom snaží probudit a zorientovat se. Protřel si oči podobně, jako to udělal Bill před zhruba hodinou a podíval se nahoru.
„Kolik je hodin?“ zeptal se nakřáplým hlasem, protože mu přišlo, že je ještě noc.
„Možná tři čtvrtě na sedm nebo tak,“ prozradil mu neurčitě, protože sám přesně nevěděl. Říct mu tohle Tom po tom, co by jej vzbudil, asi by si vyslechl něco ne zrovna lichotivého. Tom jen pokýval hlavou a podepřel si tělo na předloktí.
„Jak jsem se… oh! Já tu usnul,“ vzpomněl si, když v místnosti rozpoznal Billův pokoj. „Omlouvám se.“
„To nevadí. Nic se nestalo. Posaď se,“ pobídnul muže a slezl z jeho těla. Tom se dlaněmi zapřel o matraci a přisunul zadek blíže k polštářům, které naskládal pod svá záda a opřel se o ně. Se zájmem sledoval, jak se Bill natáhl k nočnímu stolku a pak nad jeho klín postavil dřevěný podnos se spoustou dobrot, jejichž vůně Toma okamžitě zašimrala v nose.
„Dnes snídáme spolu tady,“ vysvětlil Bill a sám se posadil do tureckého sedu z boku podnosu, aby dosáhl na svoje kakao a svoji porci lívanečků, které poctivě půl na půl rozdělil na dva talířky.
„Páni,“ vydechl Tom ohromeně, když přelétl očima to posvícení. „Snídaně až do postele? Čím jsem si to zasloužil?“ zeptal se Tom, zdráhaje se na cokoli sáhnout, jak to měl muž vedle krásně naaranžované.
„Jen tak,“ odtušil Bill a natáhl se po hrnku s horkým kakaem, aby skryl svůj trochu provinilý výraz.
„Skoro se bojím na cokoli sáhnout. Máš to moc hezké,“ pochválil mu Tom, ale po vzoru Billa se natáhl po hrníčku voňavého kakaa a opatrně se napil. Olízl si ret a natáhl se po vidličce, aby mohl uždibnout z prvního lívanečku, než si jej namaže nějakou sladkou dobrotou. „A jak to, že jsi vzhůru tak brzy?“ uvědomil si Tom najednou a natáhl se nožem pro meruňkovou marmeládu.
„Vzbudil mě sen, že padám z houpačky,“ ušklíbl se Bill.
„Byl jsi neuvěřitelně tichý, když jsi vstával. Vůbec jsem tě neslyšel,“ žvýkal Tom spokojeně.
„To protože jsem spal u tebe v pokoji,“ usmál se Bill. „Nechtěl jsem tě včera budit, tak jsem přespal vedle,“ uvedl na pravou míru.
„Ou. Aha, tak proto,“ pousmál se Tom a dál už jedl svoji snídani mlčky.
Kromě pár nevýznamných věcí, které tu a tam mezi sebou prohodili, už nepadlo ani slovo. Pokojem se nesl jen tlumený zvuk žvýkání a cinkání různého nádobí. Tom se s každou uběhlou minutou probouzel víc a víc a častoval Billa širokými úsměvy pokaždé, kdy se jejich pohledy náhodou setkaly.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Dílek plynule plyne…bylo to roztomilé…chápu Billa, že má výčitky svědomí, ale taky chápu, že je zvědavý…taky by jsem byla. I když si myslím, že Tom je tak nevinný, takže kdyby se ho na to zeptal, pravděpodobně by mu to i sám řekl a osvětlil…uvidíme, jak to půjde dál l, a co nakonec Bill zjistí anebo s tím naloží. Také jsem plná očekávání, jak to bude pokračovat, když jsi psala, že musíš díl rozdělit na dva, protože by to bylo moc dlouhé…já vím, že kluci za sebou teprve mají první bližší sblížení, ale očekávám v napětí, zda-li budou schopni a jak pokročit dál…Tom se toho má ještě, co mnoho učit…díky za díl.
Nejdřív to vypadalo na mrzutý den, ale nakonec se Bill dokázal rozveselit, a úplně bez pomoci. 😀
Díky, těším se na pokračování.
Začiatok vyzeral mrzuto, ale potom sa kapitolka krásne rozjasnila 🙂 Billov štýl zaháňania výčitiek svedomia má rozhodne čosi do seba. Inak mávam tiež ráno takú dilemu, že čo si spraviť na raňajky – hlavne, keď človeka nič nezaujme 😀
A tiež sa mi strašne páči, ako dokáže argumentovať sám so sebou a všetko si zdôvodniť. Ako dnes to, prečo neurobil raňajky aj ostatným – nebude sa predsa oberať o čas s Tomom a o bozky 😀
Prebudenie bolo krásne a som zvedavá, čo bude v tej druhej časti kapitoly.
Ďakujem za časť.
Krásna kapitolka.
A já si myslím, źe Billa to svědomí bude tak dlouho žrát, až to nakonec Tomovi řekne sám. Možná dokonce dříve, než nakoukne na ty ofocené stránky ve svém mobilu 😀
Ale to probouzení bylo krásné. Taky jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat, když jsi to musela rozdělit. Líbilo by se mi, kdyby proběhlo opět nějaké to intimnější sbližování 🙂
Dúfam, že sa Bill nejakým spôsobom Tomovi prizná. Tom je tak úžasná osôbka, že mu tú zvedavosť určite odpustí. A po takých skvelých raňajkách na 100%. Bill bol roztomilý ako myslel len na Toma a ostatných vynechal:)
Ďakujem za pol kapitoly a teším sa na pokračovanie.
Potěšilo mě, že Billa alespoň hryže trošku svědomí za to, že narušil Tomovo soukromí. Jako chápu, že Tom toho asi nemá moc co skrývat, ale přece jen, souromí je soukromí. Ale rozhodně Billa chápu, já bych byla také velice zvědavá! 😉 A vlastně si myslím, že se Bill Tomovi nakonec buď přizná a nebo tu pravdu trochu zaobalí, ale nakonec se stejně s Tomovým úsměvem a dovolením do toho deníku podívá. Pochybuju, že by mu to zrovna Tom zakázal.
A teda tak krásné probuzení se snídaná bych si taky nechala líbit. Líbí se mi, jak krásně se Bill k Tomovi chová a věřím, že za to až tak ty výčitky svědomí nemohou. 😀 Určitě by to udělal i tak! 😉
Děkuji za krásný díl a budu se těšit na pokračování! 🙂