autor: Diamondairways
Miloval své nové vlasy. Byly sčesané dozadu, lesklé a velmi elegantní. Módní, dokonce. Pasovaly dokonale k novému oblečení určenému pro show, stejně jako k jeho vlastnímu šatníku. Bill byl samý úsměv a královské mávání, když vycházel z hotelu s brýlemi posazenými na svém perfektním nose. Po rozhovorech a vystoupeních, které šly docela dobře, byli připraveni na meet&greet. Věděl, že fanoušci vždycky chtěli vidět především jeho, i když i Gustav a Georg už měli své fanoušky. Bill nasadil další zářivý úsměv, v ruce pokryté rukavicí sevřel pero a byl připraven na autogramy.
Byli v hotelu v pronajaté konferenční místnosti, kde se mělo meet&greet konat za pár minut. Bill Toma už od rána rezolutně ignoroval, ačkoliv na sobě mohl cítit jeho spalující pohled. Ignorování Toma bylo velmi obtížné. Během rozhovorů se Tom pokoušel mluvit, což Billa rozčilovalo, ale zpěvák se ujistil, aby nikdo jiný nedostal slovo. Dokonce i když mu Tom několikrát bezostyšně ukradl mikrofon přímo z ruky, aby mohl žvanit o něčem hloupém a zbytečném. Bill po něm pohledem vrhal blesky a rychle dostal mikrofon zpátky tam, kam patřil – do jeho ruky pokryté prsteny. On vždycky mluvil, vždycky. Byla to jeho kapela, koneckonců. Kdo si Tom myslel, že je?
„Pěkné vlasy, mufinku,“ promluvil mu Tom tiše do ucha. Bill se otočil, aby na něj zazíral. Měl na sobě podpatky, takže se nad Tomem tyčil a hned se díky tomu cítil lépe. Pohrdavě se na něj usmál a zkroutil rty do úšklebku.
„Nemůžu říct to stejné o těch tvých,“ odfrkl si. „Vypadají jak levná paruka.“
Odstoupil od Toma dál, nechtěl pokračovat v hašteření. Před fanoušky potřeboval mít slunnou náladu, byli tady pro to, aby jej viděli, nemohl vypadat naštvaně. Potřeboval vypadat šťastně. Vzpomněl si na obrovskou vanu ve svém apartmá a usmál se. Těšil se na dlouhou koupel po show. Přesně to potřeboval, aby se trochu uvolnil. Možná, by si mohl dát taky trochu vína.
Dveře se otevřely a vpustily fanoušky dovnitř místnosti. Bill pevně stiskl pero a byl připraven.
***
Po meet&greet nastoupili do auta, aby dojeli na místo konání koncertu. Bill byl překvapený, když zjistil, že Tom už zřejmě má své vlastní fanoušky. Bylo tam hodně dívek, které na kytaristu dělaly oči. Bill byl zděšený. Proč by někdo chtěl být fanoušek takového ztroskotance? Okay, tak Tom neuvěřitelně dobře vypadal, a pravděpodobně by vypadal ještě lépe, kdyby na sobě neměl jeden z těch svých stanů. A co? Byl to bastard! Samozřejmě, jak si Bill odůvodnil sám sobě, oni nevěděli, jaký byl Tom bastard za tím svým hravým chlapeckým úsměvem. Jeho oči se zúžily. To nebylo fér.
Vzpomněl si na Tomův blog, který už dříve toho dne kontroloval, aby si prohlédl nové fotky. Ačkoliv tentokrát tam nabyly žádné jeho fotky, ale byly tam fotky Toma s jeho rozpletenými vlasy, jak dělá legrační obličeje. Bill dokonce četl některé z komentářů, ve kterých lidé Tomovi psali, že stále vypadá žhavě. Zdálo se, že ten zatracený kytarista si snadno získává lidi svými hloupými vtipy, dokonce i vtipy na svůj vlastní účet. Možná bych měl mít svůj vlastní blog, pomyslel si Bill, ačkoliv ne. Možná bych měl mít prostě kameramana, který by mě každý den natáčel, takže by mohly být každý den nové epizody o mně na turné. Ano, to zní skvěle a přinutí to lidi zapomenout na vše kolem Toma. Kdo je Tom? Tom kdo?
S tímto geniálním nápadem Bill rychle vytočil číslo svého manažera.
Brzy dorazili na místo, měli rychlou večeři a prohlédli si jeviště. Měli zvukovou zkoušku, hráli spolu jako kapela poprvé na jevišti. Byl to dobrý pocit, zněli spolu skvěle. Tom hrál odlišně od předchozích kytaristů, bylo jasné, že do hraní dává všechno a ne jen automaticky dělá svou práci. Bill byl spokojen s jeho prací, ale ne s jeho osobou jako takovou.
Ale možná, jak jim řekl David, pokud by se navzájem prostě ignorovali, věci by mohly být fajn. Bill věděl, že v poslední době byl tak trochu rozmazlený spratek, nebo si to tak každý kolem něj aspoň myslel. Ve skutečnosti byl prostě unavený.
Myslím, že možná potřebuju pauzu, pomyslel si. Nemohl si vzpomenout na poslední dobu, kdy nějakou měl.
Bill vyklouzl z jeviště a šel si nechat udělat vlasy a make-up. Venku už byl obrovský dav, dveře se brzy otevřou a pak bude začátek show. Cítil, jak jím probíhají vlny vzrušení a tep se mu zrychlil. Bill byl vždycky nervózní před každou show a nezáleželo na tom, kolikrát už vstoupil na pódium před tisícovky lidí, pokaždé to bylo jako poprvé. Ale miloval vystupování více než cokoliv jiného, sdílet své písně a hudbu s lidmi, otevíral dveře, dával jim kousek svého srdce, ukazoval jim zrnko své duše.
Usadil se na židli v šatně. Natálie se na něj usmála, když se jejich oči setkaly v zrcadle.
„Nadšený?“
„Příšerně nervózní,“ zasmál se Bill. „Mimochodem, miluju to, co jsi mi udělala s vlasy. Jsi bohyně,“ zamrkal.
„Lichotníku,“ obrátila oči v sloup, s úsměvem. „Sluší ti to, opravdu. Vystavuje to ten tvůj dlouhý, labutí krk.“
„Ach, řekni mi víc,“ zazubil se a oba se rozesmáli.
„Mimochodem, chystám se Tomovi znovu zaplést vlasy,“ zvedla obočí a ušklíbla se na něj.
Billův úsměv opadl. „Kdy? Možná bys mu je měla prostě ustřihnout. Aby byl plešatý!“
„Nebuď zlý,“ zasmála se. „Udělám to zítra v autobuse, až budeme na cestě do… kamkoliv, kam to pojedeme.“
„Madrid,“ doplnil ji Bill. „Děláme Španělsko a potom jedeme do Francie.“
„Aaach, Paříž, hej, nemáme den volna?“ Zeptala se Natálie a vybírala oční stíny.
„Jooo, v Paříži! Můžeme jít nakupovat?“ Billovi se rozzářily oči. „Chci navštívit Dior, potřebuju nějaké nové kalhoty.“
„Máš stovky kalhot,“ zasmála se.
„Kalhot není nikdy dost,“ řekl Bill s moudrým pohledem. Pak vybuchl smíchy doprovázen Natálií.
Show proběhla bez problémů. Pódium bylo naprosto úžasné, ozářené světly. Bill poskakoval kolem v komických outfitech, ačkoliv Tomovi se líbil kočka-oblek. Byl elegantní a těsný, jako by byl namalovaný na štíhlém, dlouhém těle. Tom se musel přinutit, aby se díval na svou kytaru místo toho, aby na Billa zíral jako nějaká hloupá fanynka. Ale vidět Billa na jevišti v celé jeho kráse, to bylo něco. Byl nádherný, skutečná hvězda až do morku kostí a Tom mohl říct, že se pro tohle narodil. Ukazovalo se to v každém malém pohybu, v každém gestu, v každém úsměvu. Opravdový umělec, hvězda už od narození. Tom byl v úžasu, ale nedal to nijak najevo.
Miloval být na jevišti, hrát před tolika lidmi. Několikrát pohledem přelétl dav a všechno, co viděl, bylo ohromné množství světel, jako temné pole v noci, plné světlušek. Bylo to dech beroucí. Tom chtěl, aby ten okamžik trval věčně, ale show skončila až příliš rychle. Brzy byli znovu v zákulisí, s ručníky a lahvemi na vodu, hlasitě se smějící, zatímco jim zvonilo v uších. Georg si s ním s širokým úsměvem plácl. Gustav někam zmizel, pravděpodobně na cigaretu, zatímco Bill spěchal do šatny, protože se mu roztékal make-up.
Tom jej následoval pohledem, dokud se za ním nezabouchly dveře a Bill mu nezmizel z dohledu.
„Tak zatracené vedro tady, chceš si jít zakouřit?“ Zeptal se Georg a otíral si krk ručníkem. Tom přikývl. Pořád byl z koncertu ještě neuvěřitelně nabuzený. Kdyby věděl, že je to tak zatraceně úžasné, zkoušel by se do kapely dostat už před lety. Bylo to rozhodně lepší, než hraní v malých klubech. Tohle bylo nejlepší. Cítil se jako na vrcholu světa.
Otevřeli dveře do svěží noci. Vzduch byl chladný, čistě voněl a Tom se zhluboka nadechl. Cítil se tak živý, když tam tak stál, na parkovišti pod pouličním osvětlením a hvězdami, krev mu stále rychle proudila v žilách a srdce mu bušilo. V tu chvíli byl zamilovaný do života.
„Úžasné, co?“
„Jo,“ přikývl Tom a zíral na oblohu. Stále v ruce držel lahev s vodou.
„Oh, tam jsou holky,“ uchechtl se Georg. Tom se podíval stejným směrem a všiml si skupinky dívek, které na ně vzrušeně mávaly z místa, kde stály u zaparkovaných autobusů.
„Pojďme si s nimi popovídat,“ zazubil se Tom. Potřeboval si na dnešní večer někoho vybrat a nechtěl se obtěžovat s kluby. Přešli k dívkám, které stály u autobusů. Během vteřiny je obklopily a podstrkovaly jim kousky papíru a vstupenky a podobné věci k podpisu. Bill byl jediný, kdo měl ochranku a žádný neplánovaný kontakt s fanoušky, ale zbytek kapely si mohl dělat, co chtěl. Neměli ani polovinu fanoušků, co Bill, dokonce ani všichni dohromady.
Tom s úšklebkem přijímal telefonní čísla. Nějakou dobu s dívkami mluvili, dokud se neukázala ochranka a neposlala je pryč, protože Bill se chystal odjet. Brzy zpěvák prošel zadními dveřmi, se slunečními brýlemi a taškou v ruce. Jeho vizážistka šla za ním. Tom odhodil láhev s vodou a nastoupil do autobusu, měli se teď vrátit do hotelu.
Vytáhl z kapsy pokrčené kousky papíru s telefonními čísly a snažil se vzpomenout si na tváře dívek. Byla tam roztomilá blondýnka s jasnýma očima, které číslo bylo její? Poškrábal se na tváři a pohrával si se svým piercingem. Poté vybral náhodné číslo a vytočil ho. Pokud se mu bude líbit hlas, mohli by si popovídat víc, možná by mu ty holky mohly dokonce poslat svou fotku, aby si mohl jednu vybrat a pozvat ji do svého pokoje. Tom se sám pro sebe ušklíbl, dneska večer bude mít sex.
Bill vrazil do svého hotelového pokoje a nedbale upustil tašku na zem. Přistála s tupým úderem přímo vedle jeho obrovské postele. Sundal si brýle a poté vyklouzl ze svého pokoje s další kartou od pokoje v ruce. Tom byl pořád dole v baru, to se Bill ujistil, když zavolal Gustavovi. Bubeník tam byl taky a byl perfektní špion, protože kdykoliv jej Bill požádal o laskavost, Gustav vždy okamžitě souhlasil bez ohledu na to, jak hloupé se to zdálo být. Byl jako starší bratr, kterého Bill nikdy neměl, což bylo poměrně často užitečné.
Dostal klíč od Tomova pokoje dole na recepci, bylo dobré být slavný, nikdo se opravdu neodvážil klást příliš mnoho otázek, alespoň ne na místech, jako byly restaurace, hotely… a podobně. Vždycky chtěli potěšit, a to zejména někoho takového, jako byl on, bohatý, krásný, slavný. To všechno měl, ale stále to nestačilo. Byl také dost dobrý lhář, bylo tak jednoduché ošálit recepční, aby mu dala klíč od Tomova pokoje.
Viděl dříve Toma a Georga, jak u autobusů klábosí s fanoušky. Stačil na to jeden pohled z okna. Tom byl tak nechutný, vybíral si dívku na jednu noc, jako by si vybíral večeři v jídelním lístku. Bill se rozhodl zničit jeho plány na večerní sex tím, že se dostal do jeho pokoje. Tom mu zničil vlasy a pohmoždil obličej, tak teď nedostane šanci si užít. Bill se pro sebe ďábelsky zašklebil a vklouzl do temné místnosti.
Rozsvítil světla a pohledem přejel přes apartmá. Tomův kufr byl otevřený na podlaze a vypadávala z něj hromada oblečení. Na posteli byla kytara, akustická, podle vzhledu zbrusu nová. Bill ji popadl za krk a otočil. Pohladil struny a zaposlouchal se do zvuků, které vydala. Jeho dlouhé nehty se zadrhly o struny a kytara vydala přerývané zakvílení, které vyplnilo celý pokoj. Bill nakrčil nos, položil nástroj zpět na postel a otočil se zrovna ve chvíli, kdy se otevřely dveře.
„Ach můj bože! To jsi ty! Bill Kaulitz! Ach můj bože, nemůžu tomu uvěřit! Aaaachhh!“ Malá blondýnka se k němu rozběhla a jednou rukou si zakrývala ústa. Její světle modré oči byly obrovské jako porcelánové talíře. „Miluju tě! Ty jsi tak úžasný!“ Slova vycházela ven s pronikavým pištěním. Bill sebou trhl při tom zvuku, který se svou intenzitou pravděpodobně snažil rozbít sklo.
Tom na něj od dveří zíral a Bill se široce usmál s rozzářenýma očima. Dveře se hlasitě zabouchly a Tomův obličej byl v hlubokém zamračení. Dívka stále vyšilovala, zatímco Bill stál nehybně jako socha a jemně se na ni usmíval. Ve skutečnosti chtěl, aby od něj byla co nejdál a mlčela.
„Hej, musíš odejít, párty skončila,“ chytil Tom dívku za paži a snažil se ji odtáhnout od Billa a ven z místnosti.
„Ne! Tohle je Bill, můj snový muž! Ahoj, moje jméno je Liz! Bože, ty jsi tak sexy! Myslím, že umřu!“
„No tak, běž domů,“ snažil se Tom znovu. „Snový muž? To si ze mě, kurva, děláš prdel,“ zabručel.
„Jsi jen naštvaný, že mě má raději,“ odfrkl si Bill, spokojený s Tomovým nelibým pohledem.
Kytaristovi se dívku konečně podařilo vystrčit z pokoje a zabouchl jí dveře před nosem. Opřel se o ně, ruce si překřížil na hrudi a zíral na zpěváka.
„Co, kurva, děláš v mém pokoji?“
Bill znovu zvedl kytaru a ďábelsky se usmíval. „Bavím se?“ Zatočil s ní kolem sebe a všiml si blesků v Tomových očích. Kytarista byl naštvaný, hodně naštvaný. Bill věděl, že by měl pravděpodobně odejít, ale místo toho chtěl jen přilít více oleje do požáru v Tomově pohledu.
„Polož to.“
„Nebo co?“
„Řekl jsem, polož to.“ Tom udělal několik kroků směrem k Billovi. Zpěvák poodstoupil, ale byla za ním postel. Věděl, že Tom se chystá popadnout nástroj, a tak místo toho s ním Bill hodil proti zdi, silně. Tom šokovaně rozšířil oči, když kytara narazila do zdi, lámala se a vydávala umírající zvuky, zatímco ve zdi zanechala díru a způsobila, že spadl obraz. Tomovy oči nebezpečně ztmavly, chytil Billa hrubě za tričko a zatlačil ho na postel. Ale zpěvák byl rychlý a hbitý a překulil se na podlahu. Brzy byl zpátky na nohou, jako kočka s přimhouřenýma očima a téměř roztrhnutým tričkem.
„Za to zaplatíš,“ zasyčel Tom vztekle s pohledem upřeným na rozbitou kytaru.
Bill se jen usmál. Tom zvedl vázu s květinami a hodil ji po něm, ale s hlasitým zvukem narazila do zdi, když se jí Bill vyhnul. Rozbila se na kusy, ale ani jednomu z nich na tom nezáleželo. Brzy po sobě házeli vše, co mohli najít. Místnost byla plná létajících objektů, rozbíjejících zvuků a výkřiků. Bill zvedl židli a hodil ji po Tomovi, ale ten se rychle otočil, zakopl a spadl na zem. Židle narazila do zdi s hlasitým bouchnutím, což způsobilo, že další obraz spadl na zem s prasklým rámem. Bill se zrovna chystal zvednout něco dalšího, co by mohl hodit, když se dveře do pokoje otevřely a dovnitř vběhl David.
Kurva, pomyslel si Bill, když spatřil jejich naštvaného manažera, jsme mrtví.
Bylo po půlnoci a oni byli zpátky ve svém tourbusu; byli vyhozeni z hotelu. David vzal s sebou správce hotelu, když vtrhl do Tomova pokoje, který byl v tu chvíli zcela zničený. Všechno bylo rozbité, vázy, židle, obrazy, co byly na zdech. Ve stěnách byly díry a polštáře byly roztrhané, podlaha byla pokrytá troskama. Pokoj vypadal, jako by se jím prohnalo tornádo a žádné výmluvy a lži ten nepořádek nemohly vymazat. Zdálo se, že celé hotelové patro, a dokonce i patro pod nimi a nad nimi, mohlo slyšet zvuky rozbíjejícího se apartmá. Bylo tam několik rozzlobených hotelových hostů volajících dolů na recepci se stížnostmi.
Bylo tam hodně křiku, Tomovi stále zvonilo v uších. Museli si rychle sbalit a odstěhovat se z hotelu. Nebyli tam už vítáni, nikdy. A teď, místo pohodlných postelí a hotelových sprch, byli zpátky ve svém chladném autobusu. Ale nějak si oba dva mysleli, že to bylo k popukání. Seděli ve společenské místnosti na zemi a pili alkohol, ačkoliv tentokrát měl míchání drinků na starost Tom.
„Bože, viděl jsi ten jeho obličej?“ Bill škytl a smál se až k slzám, jeho vlasy byly neupravené, chaotické a na tváři neměl žádný make-up. Byl tak opilý, víc než Tom. Kytarista se hlasitě zasmál a kývl.
„Naprosto, oh, byl tak rozzuřený, až jsem si myslel, že mu z uší začne stoupat kouř!“
„A z nosu! Jako drak, hej, nemá…“ Bill znovu škytl, „nevypadá jako šílený drak? Viděl jsi jeho vlasy?“
„Měli bychom mu koupit hřeben!“ Tom se zazubil, „kdy má narozeniny?“
„Já nevím… zapomněl jsem…“ Bill se opřel o gauč. „Viděl jsi toho druhého chlápka? Myslel jsem, že dostane infarkt!“
„Kurva jo, jeho obličej byl tak rudý, že jsem si myslel, že bude… uh… jak je to slovo…“
„Vem knihu… s-slovník a pta… pta…“ Zdálo se, že Billův jazyk moc nespolupracuje a Tom si pomyslel, že je zpěvák roztomilý ve svém napůl roztrhaném tričku, děravých džínách a bez šperků.
„Pták?“
„Ne! Ty jsi pták…“
„Můj pták?“ Tom se křivě zazubil, s napůl pokleslými víčky, taky byl dost opilý a jeho ruka stále svírala láhev s něčím, o čem si nebyl ani jistý, co to bylo. Definitivně nějaký alkohol.
„Drž hubu,“ Bill se široce usmál, tenhle úsměv nebyl falešný, i když to byl opilý úsměv. Tom se rozhodl Billa opíjet častěji, byl mnohem milejší a bylo jednodušší s ním vyjít. A neničil kytary.
„Hej, zabil jsi mi kytaru,“ zamračil se trochu, když si vzpomněl.
„Pffff…“ Bill mávl rukou a zašklebil se. „Rozbil. Je to věc.“
„Není! To… já miluju kytary…“
„Jak myslíšššš,“ řekl Bill nezřetelně a láhev mu vypadla ze sevření. Tekutina se rozstříkla po celé podlaze a on se opile zahihňal.
„Jsi roztomilý. Jsi… moc roztomilý,“ přikývl Tom s mumláním.
„Jo?“ Bill naklonil hlavu s očima sotva otevřenýma. Olízl si rty. „Ty… dobře líbáááš,“ vyhrkl a pak se znovu rozesmál. Tom se usmál. Tohle bylo skvělé, Bill byl tak mimo, že neměl tušení, co říká. Kde je můj foťák, pomyslel si Tom, ale pak se rozhodl, že na tom nezáleží. Naklonil se blíž, chytil Billa nepříliš jemně za krk a přitiskl k sobě jejich rty v chaotickém, alkoholem ochuceném polibku.
Bill vyprskl a pak se rozesmál a odtlačil Toma pryč. „Chutnáš… jako vodka. Ne, pivo… ne…“
„Zmlkni, pojď sem,“ Tom si Billa přitáhl opět blíž a zpěvák s odfrknutím vklouzl do Tomova klína. Pohlédl na něj s tmavýma přivřenýma očima. Kytarista omotal paže kolem Billova pasu a přidržoval jej na místě.
Tom Billa chytil za jeho nyní krátké vlasy a opět spojil jejich ústa. Byl stále napumpovaný z show a jejich hádky, a chtěl Billa víc než kdy jindy, a to i přesto, že byli oba příliš opilí na to, aby udělali cokoliv víc, než se jen těžce muchlovali na podlaze jejich autobusu.
Billova ústa se lehce otevřela pod jeho útokem a propíchnutý jazyk mu vyšel naproti. Tom tiše zavrčel, přitiskl si Billovo tělo blíž a políbil jej hlouběji. Zpěvák ho nechal, rukama sundal jeho čepici a vklouzl mu do dlouhých vlasů. Zatahal za rozpletené prameny a sténal do horečnatého polibku.
„Hm.“ Bill si povzdechl, odtáhl se od Toma a olízl si své již vlhké rty. Byly červené a oteklé. Tomovy oči byly plné nestydatého chtíče a jeho ruce vklouzly pod Billovo tričko a pohladily jeho hladkou, teplou kůži. Vytáhl tričko výš a vystavil tak ztuhlé bradavky, z nichž jedna byla propíchnutá. Tom při tom pohledu zasténal a pak se naklonil blíž, aby po nich přejel jazykem. Olízl propíchnutou bradavku, nasál ji do úst a uslyšel Billa hlasitě zasténat a ucítil, jak se mu v náručí zachvěl. Zatahal za piercing svými zuby a znovu jej vsál do úst, zatímco druhou bradavku třel prsty.
Billova hlava byla zvrácená dozadu, čímž vystavovala dlouhý krk, svíjel se v Tomově náručí a roztával. Byl tak opilý, že už nevěděl, co dělá. Bylo mu jedno, kdo způsoboval, že se cítil tak zatraceně dobře. Ústa na jeho citlivých bradavkách dělala úžasné věci, které mířily přímo do jeho rozkroku, kde narůstalo jeho vzrušení. Hlavu měl těžkou a vše se s ním začínalo točit, a tak zavřel oči a nechal se tím pocitem unášet.
Tom ztrácel rozum a dotýkal se Billa všude, kam jen mohl dosáhnout. Nyní sál ten dlouhý, labutí krk a zanechával na něm tmavé značky. Billovy hrdelní steny byly hudbou pro jeho uši a brzy jeho ústa znovu našla ta zpěvákova. Jejich jazyky se zapletly do vlhkých, chaotických polibků, které polykaly vzájemná sténání, a kousali jeden druhého do rtů.
Tom se od zpěváka odtrhl a zalapal po dechu. „Vstávej, no tak,“ zašeptal. Věděl, dokonce i ve své opilosti, že by se měli dostat do postele. A nazí. Nemohl se dočkat, až Billovi sundá všechno oblečení. Už věděl, že zpěvák má úžasné tělo.
Vytáhl Billa z podlahy, připravený odtáhnout jej chodbou do jeho pokoje. Zpěvák se na svých nohou kymácel a Tom jej chytil kolem pasu a pomáhal mu chodit. Ale jakmile se dostali do pokoje, Bill padl na postel a omdlel. Tom zaklel. Byl tak blízko, tak blízko. Dnes v noci mít sex rozhodně nebude.
autor: Diamondairways
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Páči sa mi, ako Bill žiarli (aj keď samozrejme nevie, že je to žiarlivosť a nahovára si niečo iné :D). Ich boj v apartmáne bol vážne epický – je mi ľúto toho apartmánu a tej Tomovej gitary. Myslím, že tým rozbitím to Bill trochu prehnal. Mal šťastie, že to bola nová gitara a nie tá Tomova stará, ktorú dostal od Gordona, lebo to by Tom už asi nerozdýchal.
To, ako alkohol odbúrava všetky zábrany a na chvíľu odstraňuje ľuďom problémy, je vážne zaujímavé. Hlavne, keď je to v podaní tých dvoch 🙂
Len ma mrzí ten fakt, že Tom chcel Billov stav opilosti tak využiť – ako dobre, stávka je stávka, ale že by bol ochotný vyhrať ju až takýmto spôsobom? Ešteže Bill odkväcol skôr, ako sa mu to podarilo.
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
Úžasný díl!!! Jsem zvědavá, co se bude dít ráno až se oba probudí a vystřízlivý…myslím, že to bude pěkná sranda. 😀 Bill a značky na krku?! A co paměť?! 🙂 Díky za překlad.
Je vidět, že adrenalin spolu s alkoholem dokážou hotové divy. Nemožné se stává možným.
Jsem zvědavá, jak se bude Bill tvářit ráno, až zjistí, jaké škody na něm Tom zase napáchal. 😀
Ale snad už se ledy trochu prolomí. Pevně v to doufám. Díky, těším se na další kapču.
To by mě zajímalo co by se dělo ráno kdyby se spolu vyspali.
To byla jizda! 😀 ten rozmlaceny pokoj 😀 ale z ceho maji steny? Kytara nema sanci udelat diru… Ovsem zaver v autobusu byl perfektni, konecne Bill odhodil svou masku a byl uvolněny a dokonce svolny xD jen skoda, ze usnul. Myslim, ze se rano vrati do sveho mrcha-modu a bude se tezce nesnaset za ty chvilky s Tomem.
Dekuji za preklad 🙂
Ach jo, já už bych si přála, aby ti dva přestali tolik bojovat. Doufala jsem, že je to přejde, ale Bill si prostě zase nemohl pomoct, musel jít Tomovi přerušit jeho noc 😀 (neže by mi zrovna tohle vadilo :-D) a pak muještě provokativně rozbít kytaru, což musel vědět, že tím rozdmýchá oheň. Jsou to paka oba dva!
U Toma mě pořád mrzí ta jeho sázka, strašně bych chtěla, aby už u o ni konečně nešlo. Netušila jsem, že by se s Billem vyspal, i když byl chudák tolik opilý. To bych si o Tomovi teda nemyslela! :-O Ještě že to Bill nevědomky vyřešil. 😀
No, rozhodně jsem zvědavá na další vývoj povídky! 😉
A především mockrát děkuji za překlad! 🙂
Tá gitara ma strašne mrzí. Nechápem, že Tom Billa za tú vraždu nezabil. Ale koniec bol zaujímavý. Mali by sa vždy preventívne nachlastať aby sa prestali hádať. Som rada, že Bill odkväcol. Vadilo by mi keby Tom vyhral tak jednoducho. Ďakujem za kapitolu:)