Shatters hope 23.

Tak jsem tu zase já, ale ne s mými úspěšnějšími Fotopříběhy, tak zvaně ‚memečkami‘, jak tomu s Velvet říkáme, ale se Shatters hope, můžu vám slíbit, že se vám bude líbit… že už povídka skoro končí 😀 Jéééj! Páč byla a stále je moje první, tak je nevydařená, já to vím a byla bych moooc vděčná, kdyby mi moji čtenáři pod každou moji prácičku napsali i co se nelíbí, protože jsem si jistá, že mi to pomůže nedělat stejné chyby, takže tak. Takže pokud se vám na SH něco nelíbilo a já jsem si jistá, že toho bylo mooc, tak mi to rozhodně napište, já se nenaštvu, naopak budu moc ráda. Vím, že děj je zdlouhavý, nic se nikdy neděje, celkově je to taková trošku blbost, bylo mi 14, když jsem ji začala psát, takže… snad už jsem moudřejší… a díly nebyly pravidelně, a tak dál, vše mi to napište, vše, co se vám nelíbilo, ať se poučím! 😀 Já sice měla s povídkou plány dál, ale nevím, jak to udělám. Přiznám se, že s povídkou nejsem příliš spokojená, teď když mi je 16, tak lituju toho nezdařeného začátku, protože si myslím, že to mohla být i dobrá povídka… No nic, já se polepším 😀

Hayley se už týden neozvala, netušil jsem, co ji mohlo hlodat, ale byl jsem si jistý, že ona hlodala banány jako vždycky. Doma vše probíhalo s klidem, Simone dostala dva týdny volna, na které měla právo už asi půl roku, a Nath odjížděl na závody až v srpnu, pokud se něco nezmění. Hmm? Takže jsme byli kempovat i s Nathálií a pak jsme navštívili tetu Sarah, která co nevidět porodí druhé dítě! Budeme mít miminko! A vlk o humnech a humny za vlkem… volala mi Hayley.

Haddenovic už byli 3 dny přestěhováni do nové, ještě krásnější vily, která byla blíž farmě než ta předešlá. Jelikož se Simone podílela na vyplnění interiéru, bylo už předurčené, že tenhle dům bude moderně, elegantně a svěže vybavený. Celá mamča. Navíc uměla lidem vsugerovat, co se jí líbilo, přesvědčila je tak, že se to nakonec líbilo i jim. Velice výhodná vlastnost v obchodování. Hayleyin pokoj byl nejkrásnější. Byl prostorný, projasněný a měl obrovský balkón s výhledem na zelenající se kopce, za kterými byla farma, takže se mohla Hayley dívat na pasoucí se koně.

Nakonec jsem skončil ve stájích, Figaro mi téměř žužlal vlasy, ale já byl zabrán do myšlenek. Tom doplňoval hřebcům zásobu krmiva. I při takové činnosti se tvářil nadmíru soustředěně, aby náhodou nějakému koni nenasypal moc a jinému málo! To by se zhroutil svět. Ale po všem tom Hayleyně vypravování a vysvětlování, jak byl Tom nechtěné dítě, a jak se mu pak rozpadala rodina, jak si mě oblíbil a jak mu umřel táta, jak ho podvedla přítelkyně s jeho nejlepším kamarádem… po tom všem, jako bych viděl Toma jinak. Nebyl to věčně nabručený, upjatý Tom, byl to zraněný a osamělý Tom, který potřeboval pochopení… lásku. Tom prostě potřeboval zjistit, že ho někdo má opravdu rád, že může někomu opravdu věřit, potřeboval věřit sám sobě a v sebe samotného. Na to jsem přišel tím vším přemýšlením… a myslel jsem si, že jsem génius.

Na krku se mi stále leskl řetízek s andělem od Toma, byl to rozkošný přívěsek a myslím, že obecně to bylo moc pěkný gesto, dát mi něco ‚na památku‘. Možná mi chtěla karma říct, že Tomovi dlužím tu tříměsíční péči, důvěru a přátelství. Prostě je to všechno karma! Mám Toma na seznamu, a abych měl svobodný život a čisté svědomí, musel jsem ho odškrtnout. Jen jsem doufal, že mu taky nebudu muset koupit andílka na řetízku. Co, karmo? Musím? Řekni, že ne!… Prosím? Konečně jsem si všiml Figarových obřích zubů nebezpečně blízko mých přežehlených vlasů. Málem jsem… ne, tak jsem spadl z bedny. Neudržel jsem se, jasný??

Možná by Tom potřeboval obejmout. Vyťukával jsem prsty nějakou neurčitou melodii do dřeva a přemýšlel. Mám nebo nemám? Sedmikrásky tady nerostou, tak kdo to rozhodne? Figaro na mě stále civěl jako na kozla.

Postupně jsem se začal uvolňovat, ale něco nebylo ono, možná kdybych od něj nestál tak daleko… Jen lehounce jsem se k tomu osamělému dredatému farmáři přitiskl, zdálo se mi, že je úplně kamenný, úplně jako panenka Ken, ale jinak to vůbec nebylo špatné. Vždy když se napiju alkoholu, miluju objímání lidí, mohl bych objímat téměř kohokoliv, klidně celou půlhodinu. Asi to mělo své důvody, objímání je vlastně hodně fajn i za střízliva. Je to měkké a jaksi důvěrné a… zajímavé. Byl jsem jakýmsi zvláštním způsobem šťastný, když se i Tom uvolňoval, a ač bylo strašlivě těžké vůbec něco cítit, zdálo se, že mě i hladil… nebo se pokoušel. No jó, oni Kenové nemají plně vyvinuté všechny klouby… chudáčci. Zavřel jsem oči a položil hlavu na jeho rameno, snad se na mě za tohle karma usměje. A třeba to Tomovi nějak pomůže. Třeba si uvědomí, že není pravda, že se mu hroutí svět, a že není na vše sám. Tak… to už by stačilo ne?

HAYLEY

Myslela jsem si, že by Tom uvítal pomoc, protože Bill… nedovedu si ho představit uklízejícího stáje s koňmi. Hlavně ne s koňmi. Zavedla jsem svou klisnu do boxu a vydala se do stájí s hřebci. Vrata už byla otevřená, což mi usnadňovalo práci, páč jsou těžká jako… třímetrová vrata. Vešla jsem dovnitř a očima pátrala po dvou osobách. U Sammaelova ‚koutku‘ jsem však viděla jen Toma…, i když měl nějak moc končetin. Vždyť oni se objímají! Zacouvala jsem zpátky a nechala je tak. Tak to šlo mnohem, mnohem líp, než jsem očekávala. Čekala jsem blesky, křik a možný rychlý útěk pryč, ale oni se objímali! Musela jsem ještě kousek popojít, než jsem si byla jistá, že můžu začít vřískat a tančit vítězný tanec.

BILL

Objetí začalo být zdlouhavé a já si připadal nesvůj. Jakmile Tomovi něco nepříjemně zapípalo v kalhotách, byl jsem zachráněn, a zároveň beze slova nebo pohledu ponechán samotný mezi zvířaty. Čím jsem si to zasloužil? Radši jsem svou maličkost dostal ze stájí a narazil tak na Hayley.

Když Tom uslyšel tu novinu, že mi musí půjčit pyžamo na přespání, zatvářil se, že by si radši všechny rozstříhal, abych tu nespal, ale nakonec si asi řekl, že je spaní uvnitř obří vily ve spacácích v obýváku tak absurdní nápad, že kdyby odmlouval, bylo by to pod jeho úroveň. A tak jsme seděli na zemi na karimatkách v tureckém sedu, měli jsme zhasnuto a svítili si baterkama. Karen už šla dáávno spát, takže jsme si mohli vykládat hororové příběhy bez omezení. Hayley si namířila baterkou na čelist a vyprávěla nám o zombie invazi. Až kolem čtvrté hodiny ranní jsme zalezli do spacáků a usnuli. Hayley trvala na tom, že bude na kraji, protože kdyby se vzbudila dřív, určitě by na někoho šlápla, takže jsem ležel uprostřed já a to jsem právě nechtěl, co když budu muset já vstávat? A zakopnu o spacák a někoho přimáčknu? Byl jsem si jistý, že jsem větší nemehlo, než Hayley tvrdila o sobě.

HAYLEY

Vzbudila jsem se ze všech nejdřív, vymotala jsem se ze sevření spacího pytle a odskočila si na toaletu, pak do koupelny a nakonec do kuchyně, řekla jsem si, že si na chvíli zahraju na mamku a připravím… oběd? Hodiny na mikrovlnce mě informovaly, že bylo 12:26, jenže mně se vařit nechtělo, tak jsem udělala těsto, nalila ho do waflovače a čekala, pak jsem wafle ozdobila šlehačkou a ovocem a dala dvě porce na stůl společně se sklenicemi s pomerančovým džusem a zeleninovým toastem pro Toma.

Po návratu do obývacího pokoje jsem zjistila, že Tom i Bill stále spali. Bill se velice rád roztahoval, a tak měl končetiny rozmáchnuté do stran, přičemž ležel na břiše. Tom ležel na zádech, hlavu měl otočenou směrem od Billa, zato jednu ruku měl položenou na Billově, která spočívala na Tomově břiše. Byl to zajímavý pohled. Zakrátko se však Tom probouzel, ruku z Billa sundal, aby si protřel oči. Prohrábl si dredy a pak vypadal, že s rukou ve vlasech znovu usnul.

autor: Sayurii