autor: Saline A.
Co se klubu, ve kterém se naši hrdinové dnešní večer nacházejí, týče, tak v Magdeburgu skutečně existuje. Přímo v ději máte vloženou i fotku, ale kdybyste chtěli více informací, tak tady (http://prinzzclub.de/location/)najdete další informace. Třeba budete mít možnost někdy se tam podívat! 😉
Teď už ale vzhůru ke čtení, užijte si to!
Pac a pusu,
Saline A.
19. října 2007, Magdeburg
Byli domluvení, že v osm večer Billa s Andreasem Anis vyzvedne u Andreasova otce, kam se chlapci po škole uchýlili. Původně měli v plánu nějaký oběd, ale Bill byl nervózní snad jako by mu za zády stál mozkomor, takže pizzu a kebab navrch spořádal bez rozpaků Andreas, zatímco Bill se zkrášloval. Ačkoliv to nepotřeboval, po několika hodinové hysterii a přípravách se konečně cítil být hotov. O pravdivosti jeho názoru ho koneckonců utvrdil i Andreas, jakmile se mu ukázal v celé své kráse. Vybral oblečení z posledních nákupů, takže úzké černé kalhoty a upnutá košile mu přesně pasovaly. Přihodil k tomu ještě bílou koženou bundičku a v kombinaci s perfektním líčením a načechranými vlasy vypadal jednoduše neodolatelně.
„Hádám, že dneska zůstaneš u Anise, co?“ zazubil se Andreas.
Bill zrudl a do chlapce šťouchl nohou. „Dneska všichni spíme v bytě, který Anis vlastní nad klubem. Prý jsou tam zařízené ložnice, aby se nemuseli táhnout v noci přes město.“
„Hm, docela příkladné umístění bytu. Takže jednu ložnici zabíráte vy?“
„To nevím. Minule, když jsme byli u něj na té chatě, tak mi taky nechal ložnici a sám spal na gauči.“
„Byli jste u něj na chatě?“
„Oh,“ Bill se nejistě podrbal na krku. „Já ti o tom neřekl? Minulý víkend mě Anis vyzvedl a jeli jsme k němu na chatu u jezera. Byli tam i Kay a Nyze, ale hrozně rychle odpadli, byli úplně sťatý,“ krátce se zasmál. „Pak jsme si nějak povídali s Anisem a tak. Usnul jsem na gauči a Anis mě odnesl do postele, ale ráno jsem se vzbudil sám.“
Andreas pozvedl obočí. „To ale přeci ještě pořád neznamená, že tam nespal.“
„Ne, Anis takový není. Vážně, kromě pár letmých dotyků na mě nijak nesáhl. Nikdy neudělal nic, u čeho si nebyl jistý, že s tím souhlasím. Pokaždé byl gentleman.“
„Zní to, jako kdyby vypadl z nějakýho přeslazenýho románu.“
Bill si s úsměvem strčil telefon do kapsy a přikývl. „Jo, to si taky občas říkám. Ale teď už pojď, ty troubo. Za chvíli tu bude Anis, nikdy nechodí pozdě.“
„Páni, Anisi, je to tu perfektní,“ vydechl Bill, sotva se rozhlédl v klubu. Nebyl to nijak obrovský prostor, ale byl tam dostatek prostoru pro tanec i posezení. Billovi se obzvlášť zamlouvalo řešení stropu spolu se sloupy v místnosti.
„Není to nic moc,“ Anis mávnul rukou a raději si k sobě chlapce konečně přitáhnul za pas. „Je spousta věcí, který by se tu daly zlepšit, ale zatím si nikdo nestěžuje a míváme plno, tak co,“ s úsměvem oba chlapce provedl až k baru. Obsluze ukázal, koho si mají pamatovat, aby neplatili, a hned poté s nimi došel až k vlastnímu boxu stranou od ostatních. Tam už seděli vysmátí Nyze s Kayem, vedle kterého okamžitě usedl Andreas. Bill už se chtěl posadit, sotva se s muži srdečně přivítal, ale Anis si ho chvatně chytil za pas. „Pojďme si dát nějaký drink,“ zamumlal mu do ucha tak svůdným hlasem, až se Bill zmohl jen na odevzdané kývnutí.
„Celkem rychle ses trhnul od svých přátel,“ pobaveně na něj pohlédl, jakmile se usadil na barové stoličce a Anis k němu přistoupil, chytaje ho za boky.
Krátce se zasmál. „Ty se mi snad divíš? Bože, s takovým skvostem jako jsi ty, by byl hřích být hned od začátku s nima. Dneska ti to extrémně sluší.“
„Víš, já bych si myslel, že kromě obleku už nemůžeš vypadat tak dobře,“ Bill s úsměvem obtočil ruce kolem Anisova krku, „ale hádám, že i kdybys na sobě měl pytel od brambor, tak bys vypadal prostě skvostně,“ roztáhl nohy a přitáhl si tak Anise blíž k sobě. „Je úžasný mít tě jenom pro sebe.“
„Andreas už o nás ví?“
„Včera jsem mu to řekl, proč?“
„Abych mohl udělat tohle,“ okamžitě si chlapce k sobě pevně přitiskl a dravě napadl jeho rty. Vášnivě spolu proplétali jazyky, přičemž Anis doslova toužebně drtil jeho boky. „Jo, přesně tohle jsem chtěl udělat už od středy,“ vydechl proti jeho rtům.
Bill se zasmál a spokojeně se k němu přitulil. „Ačkoliv… Jsem šťastný, že tu jsem s tebou, měli bychom jít za ostatními,“ skousl si ret. „Později se můžeme odpojit.“
„Později půjdeme tančit,“ přislíbil mu Anis. Nemohl se dočkat, až se k sobě budou tisknout ve změti ostatních lidí.
Večer se mírně vyostřoval. Nyze po chvíli zmizel za barmankou, která na něj celý večer házela očka, a Kay… no, řekněme, že i tady dokázal umíchat svůj vražedný koktejl, který nadšeně podstrčil tentokrát Andreasovi. Na rozdíl od Billa to ale Andrease naopak nakoplo, takže pokud se zrovna nestrefovali do Anise nebo Billa, tulili se k sobě a důvěrně si špitali do ouška. Normálně by si z nich Bill dělal srandu, ale dnes večer do něj jeho milovaný učitel lil jeden koketjl za druhým, takže mu bylo všechno jedno. Dokonce ani neprotestoval, když ho vytáhnul na parket, a to zásadně nikdy netančil (ale rád o tom mluvil).
Když se k němu zezadu přitisknul a přiložil mu ruce na boky, zavrněl a přitisknul se k němu i s ochotou a úsměvem. Líně se pohupovali do rytmu, nechávali se unášet s ostatními tanečníky. Netrvalo ale dlouho a Anisovi to přestalo stačit. Dlaněmi vyjel výš pod chlapcovu košili, zatímco rty mu přitisknul na krk v pomalé cestičce. Bill mu se slastným výdechem omotal ruku kolem krku a naklonil hlavu pro jeho lepší přístup. Společně s alkoholem se dostával do stavu naprosté blaženosti a Bill cítil, že i Anisovi začíná být dobře.
Otočil se v jeho objetí, aby se na ně mohl podívat, ale v tu chvíli ho Anis popadl a přitiskl na zeď. Ani se nestačil nadechnout, Anis chlapce vášnivě políbil. Zatímco se jejich jazyky proplétaly v divokém tanci, Bill cítil, jak se mu do zad zarývají cihly, když mu Anis košili lehce vyhrnul. Trhaně zalapal po dechu. Muž s polibky znovu zamířil na chlapcův útlý krk. Bill cítil, že za sebou zanechával stopy, ale v tu chvíli ho nic nezajímalo. Jediné, co ho zajímalo, bylo jeho rostoucí vzrušení, a Anisovo, které ho už dost jasně tlačilo do boku. Billův sten putující snad přímo z jeho slabin, došel až k Anisovu uchu přímo ve chvíli, kdy ho chytil za zadeček a přitiskl ho na sebe.
Nerozmýšlel se ani vteřinu. Popadl chlapce za ruku a hbitě se proplétal tančícími lidmi. „Kam to jdeme?“ snažil se Bill překřičet hudbu.
„Do soukromí!“ ozvala se mu odpověď, díky čemuž se mu v těle zkroutily snad všechny vnitřnosti.
Zastavili se hned v úzké chodbičce ke schodům. Anis chlapce něžně, ale přesto s razancí natiskl na zeď a znovu ho políbil. Chytaje ho za zadeček, si ho mírně vyzvedl. Bill mu okamžitě omotal nohy kolem boků, ačkoliv mu tichý hlásek vzadu v hlavě našeptával, aby se raději mírnil. „Anisi,“ umlčel ho jediným stenem.
Muž se spokojeně usmál a pomalu chlapce pustil na zem. Jeho erekce toužebně a zoufale křičela po dotyku, ale mozek stále ještě nevypověděl službu, naštěstí. Opřeli se o sebe čelem. „Měli bychom… se vrátit zpátky.“
„Co?“ Bill na něj překvapeně pohlédl. Rukama putoval pod jeho tričkem, načež se naklonil a s úsměvem ho políbil. „Pojďme nahoru.“ Anis pozvedl obočí, ale beze slova přikývl a zamířil i s chlapcem po schodech k bytu. „Tady přebýváš nějak častěji, nebo jen po akcích?“ Bill k němu rozpačitě vzhlédl, sotva se ocitli ve stroze, ale poměrně útulně zařízeném bytu. Pustil se Anise, aby ho mohl zvědavě projít.
„Je to spíš takový moje útočiště. Chodívám sem jen občas, většinou tu bývají o víkendu kluci, ať se nemusí tahat někam daleko,“ s pokrčením ramen se posadil na opěrku pohovky.
Bill se pousmál. „Jsi ke svým kamarádům hodně velkorysý.“
„Když mám tu možnost, vždycky rád pomůžu. Vím, že oni dva mě nenechají ve štychu.“
Bill přikývl, prstem ukázal na dveře. „Tvoje ložnice?“
„Ty dveře úplně nalevo,“ zavrtěl hlavou Anis.
Bill si skousl ret. S mírným úsměvem na něj pohlédl, než se pomalým rozhodným krokem rozešel k ložnici. Byla docela maličká, ale postel byla velká dostatečně. Se zamručením se uvelebil v peřinách.
Anis nejistě poposedl a promnul si zpocené dlaně. Byl na vážkách, jestli má nebo nemá za chlapcem jít. Dole ještě svou vášeň dokázal utáhnout na uzdu, ale dokázal by se zastavit i tady, když měl chlapce v ložnici, připraveného pro něj? Zavřel oči, zhluboka se nadechl. Před sebou si představil Billa a ty jeho obrovské oči. Odrazil se od gauče a zamířil za chlapcem.
Seděl na posteli s hlavou skloněnou a rukama složenýma v klíně. Něžně ho chytil za bradu a hlavu mu zvedl, jemně ho políbil. Vypadal tak křehce. „Ahoj, maličký,“ zašeptal mu proti rtům, nohou zavíraje dveře.
Bill se široce usmál, rukama mu zajel pod tričko na bedra. „Dobrý den, pane profesore. Nebolí vás nohy?“
„Možná bych si na chvíli lehl,“ přikývl. Bill se okamžitě posunul do středu postele, přičemž Anise si stáhnul s sebou. Nechal ho, aby se mu uvelebil mezi nohama, a znovu ho objal kolem pasu. Pomalu se mu zrychloval dech, cítil, že Anis je stále tvrdý.
„Cítíte se líp?“ zašeptal.
„Perfektně,“ muž s úsměvem přitakal. „Ale co ty? Úplně hoříš, možná bychom měli…“ rozepnul první knoflík na košili.
„Myslím, že by mi to mohlo pomoci.“
Anis k chlapci vzhlédl, zatímco hbitými prsty rozepínal jeden knoflík za druhým. Vyloženě se vyžíval v tom, jak se chlapci při každém pohybu látky zatajil dech. Jen co byly knoflíky rozepnuty, společně košili stáhnuli dolů. „Pořád hoříš. Možná… bych mohl,“ sklonil se a jazykem obkroužil narůžovělou bradavku. Okamžitě mu v nejbližším okolí naskočila husí kůže. „Ano, tohle by mohlo fungovat.“
„Myslím, že brzy omdlím, pane profesore,“ zalapal Bill po dechu. Cítil, jak se mu touha šíří žilami jako lavina, mohl ji vnímat až v konečcích prstů.
„To máme štěstí, že jsem si nedávno obnovoval kurz první pomoci,“ opustil jeho bradavky a plynulou cestou polibků před klíční kosti a krk přešel až ke rtům. „Perfektně ovládám techniku dýchání z úst do úst.“
Bill zakňučel. „Hádám, že si dneska oživíte i praxi, pokud budete ještě chvilku pokračovat.“
Anis palcem přejel po chlapcových rtech. Byly plné, rudé a přímo volaly po vášnivých polibcích, díky kterým by ta nádherná osoba pod ním mohla ztratit dech. O krátkou zástavu srdce se ale tentokrát postaral Bill Anisovi, když se mírně nadzvedl v bocích a úmyslně se otřel rozkrokem o jeho.
„Pane profesore,“ Bill si skousl ret. „Není vám špatně? Úplně hoříte…“
Muž divoce pohlédl na chlapce pod sebou. Mučivě pomalu si svlékal tričko, aby mu umožnil pokochat se jeho vysportovaným tělem. Sledoval, jak si jazykem vlhčí touhou vyprahlé rty, skrz které v krátkých intervalech vypouští vzduch. Pousmál se, když roztřesené a nervózní ruce zamířily na cestu k jeho břichu. Nejdřív se ho dotknul opatrně, jako by si chtěl ověřit, že je skutečný, ale jakmile zjistil, že to není sen, ale realita, celou dlaní vyjel od pupíku až ke krku, za který si ho přitáhnul dolů k sobě v žádosti o divoký polibek.
„Možná,“ jemně prsty Anis zatahal za Billův opasek, „by nám pomohlo sundat si ještě jednu vrstvu oblečení.“
„Možná by nám to skutečně mohlo pomoci,“ vzhlédl k němu Bill plný důvěry.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Pěkně se nám rozpálili, chlapci. Doufám, že se nestane nic, čeho by později litovali. Mimochodem, Andreasovi taky přeji úspěch na jeho lovu. 😀
Díky, těším se na pokračování.
Tak a ted je horko i mne… 😀 naprosto luxusni chvilka v Anisove byte. Miluji jejich mucive pomale postupováni. Jsem zvedava, jestli Bill dovoli Anisovi vsechno nebo to skonci nejakou rucni pracickou. Boze, ted mam cekat dalsi tyden? Saline, jsi sadistka :))
Dekuji za luxusni dilek ^^
V tom nejlepším to utnout to budu muset čekat cely týden.
to není fér takhle to seknout ! 😀 teď umřu do dalšího dílu! 😀 a doufám…jenom doufám že jim to nějaký opilý kolega nepřeruší oO to bych asi nepřežila 😀 ale … tohle byl kouzelný dílek <3 "pane profesore" 😀 oujé 😀
děkuju za tuhle super věc! <3
No teda, takový useknutý konec! Zůstala jsem na to zírat s otevřenou pusou a hledala pokračování a ono nikde…
Vážně jsem zvědavá, jak tohle bude pokračovat a kam až to bude pokračovat…