Lykara II Stern 40.

„Slíbil jsi mu, že ho nezabiješ.“ Připomněl zuřícímu Billovi Tom a pro jistotu mu znovu položil ruku kolem pasu. Jeho král zatínal pěsti s takovou urputností, že si málem rozdrtil prsty, a skoro slyšel, jak se mu v nich lámou kosti.

„Už by toho mohl nechat.“ Sykl Bill stejně tiše a Tom zadusil smích.

Hned jak si Tobias uvědomil, že Trin opravdu stojí před ním na jejich zahradě a není mrtvý pod sutinami paláce v Lykaře, vrhl se mu do náručí a na Billův vkus se až příliš důvěrně oba ujišťovali, že jsou v pořádku, že je po všem a že Trin zůstane s ním.

„Nechceš jít dovnitř, ať si můžou všechno v klidu říct?“

„Ne, to nechci, umím si představit, jak by to dopadlo.“ Odsekl a znovu se snažil pohledem probodnout Trinova záda.

„Billy, muselo ti být jasné, že se tohle stane, když za námi Trin přišel, že chce jít sem s námi…“ Připomněl mu a ze způsobu, jakým našpulil Bill rty, mu došlo, že ne. Že rozhodně doufal v něco jiného. Musel se usmát. Už tenkrát, když poznali Dariu, si vůbec nevšiml, jak to mezi ní a Skayem jiskřilo, a když doopravdy skončili spolu, byl překvapený několik dní, zatímco on se s Trinem sázel už v zimním kraji.

I teď evidentně doufal, že byl Tobias jen zblbnutej a hned ho to přejde, jen co dorazí domů.

Konec konců, on byl proti, aby je Trin následoval. To on přišel s tím, že ho nechají žít v Tomově bytě ve městě a se vším mu pomůžou a nechají na Tobiasovi, jak s tím naloží. Kluk měl, zdá se, jasno.

Pak ale najednou od Trina ucouvl a zatvářil se zmateně a zaskočeně, zatímco Bill se začal spokojeně usmívat.

„No, co jsem říkal.“ Prohodil směrem k Tomovi, ale to už k nim Tobias došel.

„Je to pravda? Zůstane v našem bytě?“ Zeptal se opatrně, a když Tom kývl, vrhl se mu kolem krku se slovy díků. Bill jen zůstal stát a propaloval víleníka, teď už člověka naproti sobě pohledem, ale Trin se i tak usmíval a po chvíli to Bill vzdal. Pak Tobias objal s díky i jeho a on se chtě nechtě musel začít smiřovat s myšlenkou, že nebýt Trina, nejspíš by tohle všechno neměl zpátky. Vždyť by ani nevěděl, že to ztratil, kdyby Trin lstí nevylákal Tobiase na tu šílenou výpravu se Zanthií, a Lalita nepřesvědčila Vala, aby ho poslal prince zabít.

Nechal se s nimi Tomem zahnat do domu a začali konečně zjišťovat škody, které se staly mimo Lykaru Tobiasovým a Tomovým zmizením.

K jejich překvapení ztratili jen něco přes týden reálného času a Bill se zděsil při poslechu kartáče, který Tom schytal od Leslie, když jí zavolal, aby jí poděkoval za to, že je kryla. I tak slíbila, že hned druhý den přijede, a Bill se trochu bál i těšil zároveň.

Zbytek večera Tom pokládal Tobiasovi spoustu otázek, aby se ujistili, že je všechno opravdu v pořádku, a Bill pak k pobavení všech rázně zatrhl, že by snad Trin mohl jít spát k Tobiasovi do ložnice, když chlapec začal usínat.

Rozestlal mu gauč v obýváku a Tom radši schoval klíč, aby ho nenapadlo ho tam i zamknout.

Trochu ho obměkčilo, když si Tobias vyprosil pohádku na dobrou noc, a ani si nevšiml tajného vzkazu, co Tobias Trinovi podstrčil.

Na jednu stranu to bylo jako zase zapadnout do vyježděných kolejí. Tom zůstal s Trinem v obýváku a bavili se o tom, co bude víleníka čekat, a on uložil jejich syna. Toma pak našel v podkroví v ateliéru, jak vyklepává matraci a deky na ní. Přistoupil k němu, objal ho zezadu a položil mu hlavu na rameno.

„Málem jsem zase usnul v půlce věty.“ Zamumlal a Tom se s úsměvem otočil a nechal ho zamazat mu triko stíny a linkami, jak se mu pro změnu uvelebil na hrudi.

„Klasika.“ Zhodnotil jeho přiznání a líbl jej do vlasů.

„Kolikrát jsem tě tahal z postele, abych tě odnes do ložnice, co? Na to ale zapomeň, už jsem v letech, nebudu se s tebou tahat.“ Varoval ho a Bill ho hravě dloubl do žeber. On zůstal i po návratu domů tak, jak ho Tobias namaloval. Vypadal skoro jako Tobiasův starší bratr. Na jednu stranu to bylo dobře. Budou moct použít historku s nějakým příbuzným, až se rozhodnou, jak z toho vlastně vybruslí.

U Trina to bude jednoduché. Už sháněl doklady pro Tobiase, obstarat další bude hračka.

Dostrkal Billa na palandu a uvelebil se s ním, jak to dělali každý večer, když Tobias usnul.

Jen teď ani jeden z nich nemluvil. Bill se rozhlížel po obrazech a věcech, které sem Tom nanosil, aby omezil střet s Billovými věcmi na minimum, a Tom se díval na něj. Skoro by mohl říct, že zase sní…

„Není tady žádný nový obraz. Vím jistě, že si tyhle všechny pamatuju a támhleten je pořád nedokončený…“ Poznamenal Bill a Tom kývl.

„Přestal jsem, když jsi…“

„Umřel… teď po tobě ničím nehodím, je to fakt.“ Pokusil se Bill o vtip a Tom se nepohodlně zavrtěl.

„Bylo to špatný… hodně špatný… nevím, co by se dělo dál, kdyby ses nevrátil…“

„V Lykaře se právě nejspíš rozpoutala válka a my tady sedíme a jsme šťastní, jak to dopadlo, věřil bys tomu…?“

„Možná ne, možná ji díky Tobiasovi přece jen utnuli. Daria teď má pod palcem půlku temných, ta si je srovná do latě.“

„Takže budeme doufat a ani se nedovíme, co se tam děje… takhle jsem si happyend nepředstavoval…“

„Já mám tebe zase zpátky, s Tobiasem už na sebe nekřičíme… víc ani chtít nemůžu. Billy, Lykaru jsme opustili před víc než deseti lety. Už to není naše země a o naši pomoc nestáli už tenkrát a nezměnilo se to. Musíme žít s tím, že budou dělat chyby, a musíme doufat, že se z nich poučí.“

„Nějak jsi za ty roky pobral moc rozumu, nezdá se ti?“

„Prošel jsem si s Tobiasem pubertou.“

„A vždycky ses smířil s jeho chybama a doufal, že se poučí?“ Rýpl si Bill a Tom našpulil pusu.

„Řekl jsem to v budoucím čase. Ne že už to umím.“ Namítl a Bill se zasmál.

„Krom toho, ty se budeš muset smířit s tím, že Tobiasovi už není dvanáct.“ Dodal a Bill sebou s povzdechem plácl do přikrývek.

„Je mi jedno, kolik mu je, dokud je náš.“

Tom ho utnul rychlým polibkem a vrazil mu tlustý diář, v kterém Bill poznal jeden ze svých prázdných zápisníků, kam psal svoje pohádky, aby je Tom mohl přepsat do počítače a následně odeslat vydavateli. Měl jich v pokoji prázdných celou komodu. Nechápavě se na něj podíval a Tom ho pobídl, aby jej otevřel.

„Říkali jsme si s Tobiasem, že by přece jen nebylo od věci vědět, co se děje, i když už nebudeme moct zasáhnout,“ vysvětlil a Bill chvilku nechápavě zíral na stránku, která se před jeho očima začala zaplňovat slovy, než je začal číst, a pochopil.

„Zaznamená vše, co se tam děje.“ Dodal Tom, kdyby to Billovi stále ještě nebylo jasné, ale ten ho beztak nevnímal a hltal každé slovo.

Po chvíli se na něj se slzami v očích otočil.

„Povedlo se to… Daria s Ariou zastavily válku…“ špitl rozechvěle a Tom se usmál.

„Tohle už odpovídá tvé představě happyendu?“ Zeptal se a Bill mu padl kolem krku. Těžký zápisník skončil na podlaze, ale toho si nevšímal ani jeden.

„Miluju tě…“

Tobias tiše zavřel dveře a zaklel, když podlaha trochu zavrzala. Přikrčil se a poslouchal, jestli neuslyší kroky. Z podkroví slyšel hlasy dvojčat a nezdálo se, že by je z rozhovoru vyrušil. Ještě chvíli zůstal nehnutě stát, a pak po špičkách docupital ke chodům. S Trinem se srazil v chodbě a téměř hned se ocitl zády na zdi.

Trin hned začal tiše drmolit a on mu rychle připlácl dlaň na ústa, když se seshora ozvalo tiché žuchnutí.

I přestože jej měl téměř celý den Trin blízko sebe a věděl, že je v pořádku, že se všechno povedlo, stejně ještě nepotlačil tu hrůzu, co se v něm rozlila, když rada rozhodla a Tobias se mu rozplynul v rukách. O to víc už chápal Billa, jak se cítil, protože nečekal, že to bude tak strašné, i když věděl, že je to jen na pár hodin. Znovu už by to nikdy nedopustil a Bill jim nedal ani minutu o samotě, aby mu mohl Trin říct všechno, co potřeboval.

Naštvaně zíral před sebe a byl snad i připravený se s Billem poprat, kdyby vtrhl dolů, aby jim dělal dozor, a Tobias si musel druhou rukou zacpat svoji vlastní pusu, aby se nerozchechtal.

Ticho se protahovalo a černovlásek ho s tichým varováním odvedl do kuchyně, aby pořád viděl na schody. Usadil ho naproti sobě ke kuchyňskému stolu a propletl s ním prsty.

„Teď můžeš mluvit, ale tiše…“

„Tobiasi, musím…“ Začal Trin a hned na to vyskočil ze židle úlekem, až převrátil židli, když je skrz okna osvítila světla auta, které se vřítilo na příjezdovou cestu.

„Co to sakra…“ Stihl jen zamumlat Tobias, než se dveře s třísknutím otevřely a jeho maličká teta vtrhla dovnitř jako bohyně pomsty.

„A jsme v bryndě…“

autor: Bitter

betaread: J. :o)