Najdu tě! 5.

autor: Bína

Ahojky, moc se omlouvám, že to tak trvalo, ale teď už budu přidávat pravidelněji další kapitoly 🙂 Bylo to teď hektické ve škole a vůbec. Tato kapitola je extrémně krátká oproti předchozím, ale příště se už dostaneme k akci (k jaké si domyslete).
PS.: V této kapitole by se mohl vyskytovat vrah 😀 🙂 Bína

Anita přišla domů chvíli před sedmou, po cestě se zastavila v jedné mexické restauraci a nechala si jídlo zabalit s sebou. Neměla náladu s nikým sdílet jídlo, nebo se dokonce s někým jen bavit. Po dnešním dnu plném výslechů neměla chuť ani mluvit sama se sebou. Tom je dobrý šéf, ale někdy je strašný workoholik a od ostatních očekává to samé. Možná, že to byl jeden z důvodů, proč zrovna teď vedle talíře měla rozložené tři spisy. Jen co dovečeřela, talíř nahradila sklenka skotské. Teď se mohla začít soustředit. Někdo by řekl, že má smutný život; ráno vstane, jde do práce a přichází večer nebo pozdě v noci, ale práce samotná obsahovala tolik dobrodružství, že jí to stačilo na dva životy. A milostný život? Zkusila to, a dokonce měla i dva opravdu vážné vztahy, ale nikdo nepochopil její zaměstnání a co je důležitější, její vášeň pro tohle zaměstnání. Možná Mischa by to pochopil, nebyla slepá a všimla si, že je Mischa přitažlivý. Dokonce chápal a zvládal její nálady a rozuměl jí. Případ, Anito, případ. Znovu se začetla do složky vraždy manželů Jacksonových. Vlastně celý spis byl na nic, zaujetí bylo jasně hmatatelné a v ničem jim to nepomohlo, ale i tak Anita cítila, že v tom je něco důležitého, stejně jako z nějakého důvodu věděla, že napadení Billa bude klíčové. Prostě instinkt. Do postele se dostala až pozdě po druhé hodině, celý případ začala procházet z jiného, nového úhlu a zabralo to více času, než předpokládala, ale našla něco, něco co mohlo být důležité. Zítra se na to podívá.

Muž, asi 180 centimetrů, hnědé oříškové vlasy, světlá pleť, oholený, dobře upravený, slušně oblečený do pánského obleku, přes který měl dlouhý baloňák. Vlastně průměrný muž, který v tomto milionovém městě hledá trochu toho štěstí, buduje kariéru, možná chce založit rodinu. Sám pro sebe se usmál, jako kdyby si vzpomněl na soukromý vtip. Bylo toho tolik, co tito nevinní lidé jdoucí kolem nevěděli.

4. 5. 2006

V jednom malém městečku nedaleko města snů se posledních pár let nestalo nic, co by stálo za zmínku. Nejzajímavější událostí za posledních pět let byly volby starosty, které nebyly žádným překvapením, takže nejzajímavější událostí byla každoroční kukuřičná slavnost. Ovšem ta poslední byla něčím výjimečná. Tedy nebyla ani tak výjimečná jako nezapomenutelná. Pár puberťáků znuděných životem se rozhodlo obyvatele tohoto malého městečka pořádně vystrašit. A tak po prosluněném dni ve večerním průvodu způsobili pořádný rozruch v čele s mladým od Jacsksonů. Tenhle Bill byl pěkné kvítko. Už jako malé dítko přitahoval pozornost, nejdříve to byla kouzla, co ho zajímalo, potom to byly výbušniny, potom to byla ekologie a v neposlední řadě vtípky. Ale jinak to byl vcelku milý kluk. Toho večera, kdy se konala kukuřičná slavnost, a když byl večerní průvod, se pár puberťáků v čele s Billem navléklo jako slaměný strašáci a velice nenápadně se přidali k průvodu. První, kdo si jich všiml, byla stará paní Lewis. Chuděra z toho skoro měla infarkt, ale v jejích letech se nebylo čemu divit. Dožila se ctihodných 98 let. Jakmile spatřila prvního slaměného „zombie“ strašáka – bylo třeba je vylepšit, kdo by se bál obyčejných strašáků – s křikem se „rozutekla“ pryč a jí následovali další. Strašáci se šouravým krokem pohybovali po ulici a děsili, mladý, starý, muže, ženy, děti. Vydávali prapodivné zvuky a nikoho nešetřili.

Tehdy se rozutekl celý průvod a v ulicích zůstala pořádná spoušť. Lidé ve spěchu odhazovali vše, co měli v rukách, strkali do sebe, div se nezabili navzájem. Mohla z toho být strašlivá tragédie. V očích místních novinářů i policistů byl viník jeden. Bill. Z hochů byl nejmladší, ale jediný, kdo se přiznal. Hodně lidí z města ho odsoudilo a chudáci manželé Jacksonovi nevěděli, co s ním dělat. To jeho sestřička Sandra, to je úplně něco jiného. Je to hotový andílek. Kudy chodí, rozdává úsměvy, kolikrát pomáhá s taškami starším občanům z obchodu, otevírá dveře, slušně zdraví. Doslova rozsvítí každou místnost, kam vstoupí a Bill na ni nedá dopustit. Člověk by řekl, že bude žárlit, ale on jako vzorný starší bráška se o ni stará, opečovává ji a snad by pro ni udělal první poslední. Byla to právě Sandra, kdo pravidelně hned z jara chodil na louky v okolí a sbíral kvítí, které následně rozdávala obyvatelům, také to byla ona, kdo chodil sbírat do lesů ovoce a potom ho nosila paní Lewis. Ta dělala výborné bublaniny. A osudnou noc, kdy se Bill a ostatní chlapci přestrojili za slaměné strašáky, seděla na ramenou svému otci, zvesela tleskala a smála se tomu výbornému vtipu, co její bráška vymyslel.

Ano, to byla největší událost až do 4. 5. 2006. Na tuhle noc nezapomene žádný z policistů, zdravotníků nebo i občanů. Nebohý Bill a Sandra byli nalezeni ve svých postýlkách na pokraji smrti, zatímco jejich rodiče leželi mrtví v ložnici. Policista, který tam byl první, na ten pohled nikdy nezapomene, byl to teprve čtyřiadvacetiletý Adam, co bydlel nedaleko Jacksonových, další, kdo přijel, byl Frank Tlook. Nebylo to dlouho, co přišel z New Yorku, byl tam velice významný vyšetřovatel a nikdo nevěděl, proč se ocitnul zrovna v tomto zapadákově. Když vešli do domu, všude bylo až smrtelné ticho, jen zdálky bylo slyšet houkání sanitek, shodou okolností byli tihle dva blízko jejich domu a dostali se tam tudíž dříve než zdravotníci. Frankovi se objevil před očima obrázek, na který jen tak nezapomene. Manželé Jacksonovi leželi na manželské posteli a obklopovala je pouze krev. Marry měla hluboké rány na prsou a hrudníku, ve tváří vyděšený výraz, Frank jako otec mohl říct, že děs nebyl z přicházející smrti, ale o její děti. Vedle ní ležel James, jeho hrudník byl bez poskvrnky ale ruce a nohy měl pořezané, snad by se dalo říct rozřezané. Frankovi bylo hned jasné, že těm dvěma není pomoci. Šel tedy do dětského pokoje, kde každý na své postýlce leželi Bill a Sandra. Bill stejně jako Marry měl bodné rány po celé hrudi, ale on dýchal. Frank k němu hned přiskočil a snažil se na něj mluvit, zastavit krvácení, cokoli, aby tento chlapec žil. K vedlejší postýlce přiskočil Adam, ležela tam Sandra, její ruce a nohy byly pořezány a hodně krvácela. Adam se pokusil rány zaškrtit a udržet co nejvíce krve v jejím bezvládném tělíčku. To už slyšeli sirény před domem a v mžiku tam byli zdravotníci.

Tahle událost zasáhla celé město. Na pohřbu manželů Jacksonových bylo celé město, všichni truchlili. Vrah se nikdy nenašel, nikdy nebyl obviněn, ale Frank a mnoho lidí z města se domnívalo, že to byl právě Bill. Po téhle události se Sandra i Bill změnili, přestěhovali se ke své babičce. O Sandře slyšet nebylo, skrývala se, byla sama a Bill byl ještě větší kvítko. Pokud někdo o jeho vinně pochyboval, on ji potvrdil. Celé město si oddechlo, když se odstěhovali a celé město se modlilo za chudinku Sandru.

Současnost

Jen co se za Salem zaklaply dveře, zhroutil se na gauč. Měl plné zuby téhle práce. Venku si běhá šílenec, který má pocit, že může cokoli, že je Bůh. A je na Salovi ho chytit. Díky těmto šílencům přišel o vše, o dům, děti, manželku. O vše. Vstal a přešel do malé kuchyňky, otevřel lednici a vzal si plechovku s pivem. Po cestě zpět na gauč si svléknul kalhoty a nepohodlnou košili, vzal spis, který rozevřel na stolek a posadil se na pohovku. Hlavu na malý okamžik schoval do dlaní, teď si přišel starý, tak starý, tak k ničemu, tak zmožený a zničený životem. Někdy si snad i myslel, že bude lepší se prostě už neprobudit, nevstat. Ale bylo tu něco, co ho hnalo v životě dál, ty zmařené životy a životy, které ještě mohl zachránit. Začetl se do spisu a bokem si dělal poznámky. Byl chytrý, bystrý a měl zkušenosti, to jeho kolegům občas chybělo, zkušenosti. Mohl ten případ rozlousknout, cítil to v kostech.

To samé udělal Mischa. Tedy přišel domů. Svléknul si bundu, kterou pověsil na věšák, a vydal se do koupelny. Pořádně dlouhá koupel, to je to, co potřebuje. Začal napouštět vanu a svlečený zašel pro sklenku whisky s ledem. Po pár minutách už ležel v bublinkové lázni, relaxoval, ale jako vždy se mu do mysli vplížily myšlenky na poslední oběť. Ten případ byl tak zvláštní, tak složitý, moc dobře věděl, že jeho kolegy také trápí. Vrah za sebou uklízí, a kdyby se mu povedl ten trik u Billa, Tom mohl být mrtvý a Bill ve vězení. Měli by nesprávného. Na místech činu nezanechává otisky, DNA, nic a vlastně ani objevení ho na pásce nic neznamená, protože ho nemají s kým srovnat a takových mužů tu běhá na sta tisíce. Vlastně by tím vrahem mohl být i on, mohl by to být i jeho soused. Na tohle vrah spoléhal, a dokud neudělá chybu, oni se nemají čeho chytit. Což znamená další oběť.

autor: Bína