autor: Hitachii-fangirl
„Ach proboha!“ Zvolal Andy, když vešel do kuchyně a našel tam Billa, jak opět zírá na ten maličký kousek papíru. „Zíráš na to číslo už celý týden! Tak už tomu klukovi zatraceně zavolej!“
Bill protočil oči, když mu Andreas strčil před obličej telefon. Vzal ho a položil na stůl. „Ne,“ řekl jednoduše a vstal, aby opustil místnost.
„Proč, sakra, ne?! Očividně chceš,“ řekl Andreas už po milionté za tenhle týden.
„Protože…“ odpověděl Bill pateticky. „Nemám tušení, co bych mu měl říct. Kromě toho je to nejspíš jen shoda náhod a on ve skutečnosti nechce, abych mu zavolal…“
„Jasně,“ pověděl mu Andy skepticky. „Protože pokaždé, když nechci, aby mi někdo zavolal, tak jim dám svoje číslo…“
„Okay, tak možná chce, abych zavolal,“ opravil se Bill. „Ale je to cizí člověk, kterého jsem políbil na záchodech, proboha! Nejspíš si myslí, že jsem snadný a dal mi to číslo, protože doufá v decentní šuk.“
„Což by to taky nejspíš i bylo a na tom není vůbec nic špatného,“ argumentoval Andreas. „Já vím, že to není způsob, jakým obvykle funguješ, ale taky vím, že už jsi měl i dříve nějakou tu jednonoční známost a užil sis to.“
„A kdybych si chtěl užít, zajdu do klubu a někoho si tam najdu. Nejsem tak zoufalý, abych volal nějakému klukovi, který je s největší pravděpodobností hráč a ojede toho nebo tu nejhezčí, kdo jakoukoliv noc jen zamrká jeho směrem. Ne díky, na to já nejsem,“ řekl mu Bill rozhodně.
Andreas se odmlčel a zhodnotil jeho proslov. „A co když se pleteš?“ Řekl nakonec.
„A co když ne?“
„No, to nezjistíš, pokud nezavoláš,“ pověděl mu Andreas. „Nikdy nevíš.“
Bill se zamračil.
„Nezavolám,“ řekl Bill s pohledem upřeným na stůl, kde nevinně ležel papírek s číslem. „Poslední slovo.“
„Proč ne?“ Dohadoval se Andreas. „Co nejhoršího se může stát?“
„Mohl by se z něj vyklubat naprostý kretén a největší chyba mého života?“ Doplnil Bill.
„V tom případě z něj půjdu i za tebe osobně vymlátit duši,“ řekl mu Andreas. Bill protočil oči. „Bille, já vím, že jedna tvoje část je zvědavá, a alespoň by to tu zvědavost zmírnilo, ne?“
„Andy,“ řekl Bill sarkasticky. „Ne.“
„Takže to je definitivní ne?“ Zeptal se Andreas. Bill si překřížil paže na hrudi. „Fajn. Pokud nezavoláš ty, pak zavolám já.“
Než Bill mohl zareagovat, Andreas popadl telefon i číslo. Spěšně vyťukal číslo a přiložil telefon k uchu.
Bill si odfrkl a vykráčel z kuchyně, byl si jistý, že Andreas blafuje.
Andreas jej s úšklebkem následoval. „Ahoj, mluvím s Tomem?“ Řekl do telefonu a Bill se otočil, přimhouřil na něj oči a snažil se přijít na to, jestli Andreas skutečně volá. „Čau Tome. Ty mě neznáš, ale volám ti, protože Bill zírá na tvoje číslo už týden v kuse, ale je až moc velký zbabělec na to, aby ti zavolal sám.“
Bill si prohlížel Andrease ležérně se opírajícího o rám dveří. Bylo zcela možné, že to Andreas jen předstírá. K čertu, pravděpodobně zavolal Natálii, která by prostě hrála s ním.
„Jo, je tady,“ říkal Andreas. „Jo, jsem si jistý, že s tebou chce mluvit. Vlastně, právě teď na mě zírá a nejspíš si myslí, že jen blafuju. Ve skutečnosti vím, že si to myslí.“
„Andreasi…“ řekl Bill varovně.
„Můžeš prostě mluvit se mnou, dokud nebude dostatečně nasraný, aby si to ověřil sám,“ řekl Andreas té druhé osobě, ať už to byl kdokoliv.
„Jdi do prdele, Andy. Já tuhle hru hrát nebudu,“ řekl mu Bill, zamířil na gauč a zapnul televizi.
„Právě teď mě ignoruje,“ řekl Andreas, zněl přitom trochu omluvně. „Hádám, že musím trošku zvýšit snahu. Takže… chceš slyšet o jeho dětství?“ Řekl Andreas ďábelsky.
Bill nastražil uši, ale nechystal se na to skočit.
„Jo, když jsem řekl zíral, tak jsem tím myslel zíral,“ řekl Andreas se smíchem. „Jako vážně, seděl tady s očima přilepenýma k tomu číslu.“ Nastala pauza, jak druhá osoba něco řekla. Andreas se na Billa v klidu díval a Bill si začínal myslet, že možná opravdu zavolal Tomovi. „No, já myslím, že si myslí, že celá ta věc s tím líbáním ti dala špatnou představu. Myslí si, že jsi nejspíš kretén a hráč a ani s jedním nechce mít nic společného.“ Další odmlka. „No, prozatím ne. Vlastně tě naprosto schvaluju.“
„Andy, tys opravdu ne…“ Řekl Bill s vykulenýma očima.
„Ach, dostáváme nějakou reakci!“ Řekl Andy. „Myslím, že už stačí jen poslední popostrčení,“ řekl a začal od Billa couvat, což bylo dostatečným varováním, že se chystá říct něco ztrapňujícího. „Nejspíš budu zavražděn, ale jsem si docela jistý, že jsem ho slyšel sténat tvoje jméno, když včera večer…“
Bill po něm skočil. „Zasraný kreténe!“ Vykřikl za Andreasem, který pustil telefon a vylétl z místnosti.
„Ať už jsi nebo nejsi Tom, tohle není pravda!“ Řekl do telefonu, jakmile ho zvedl.
„Už jsem si začínal myslet, že se mnou nechceš mluvit,“ zazněla pobavená odpověď.
„No do prdele, on ti opravdu zavolal,“ řekl Bill.
„Nemusíš znít tak zklamaně,“ řekl Tom, a Bill mohl zaslechnout ten úšklebek.
„Zklamaně, ne. Ale jsem zděšený! Kurva, nemůžu uvěřit, že ti tohle všechno řekl. Musíš si myslet, že jsem ubožák,“ řekl Bill, navrátil se na své místo na gauči a znovu televizi vypnul.
„To vůbec ne. Myslím, že je to roztomilé,“ řekl Tom a Bill si odfrkl. „Takže jsi zíral na moje číslo?“
„To není něco, co se chystám přiznat,“ zamumlal Bill a Tom se rozesmál.
„A ty sám jsi nezavolal, protože…?„
„Nevěděl jsem, co říct!“
„Ahoj by byl dobrý začátek,“ řekl Tom s uchechtnutím.
Bill se kousl do rtu. „Ahoj,“ řekl po krátké pauze.
„Ahoj,“ odpověděl Tom se smíchem. „Takže… já vím, že jsi říkal, že rande naslepo jsou špatný nápad, ale znám jednoho kluka, se kterým bych ti to rád dohodil…„
„Jo?“ Odpověděl Bill, neschopný zcela zamaskovat zklamání v hlase.
„Jo,“ řekl Tom a Bill si pomyslel, že slyší úsměv. „Je vysoký asi jako ty, má cornrows a před týdnem byl polit vínem, ale jsem si jistý, že na sobě bude mít čisté tričko, pokud máš o tohle rande naslepo zájem.„
„Aha,“ řekl Bill, na tváři se mu rozšířil úsměv. „Já nevím,“ řekl s předstíranou nejistotou. „Jseš si jistý, že jsem jeho typ?“
Zaslechl tiché zasmání a nemohl si pomoct, aby se nad tím zvukem nezachvěl. „Určitě,“ pověděl mu Tom až příliš svůdně. „Tak co říkáš? Dnes večer v osm?„
„Myslím, že bych to mohl zvládnout,“ řekl Bill s úsměvem.
„Dobře. Řeknu mu, aby se s tebou setkal u Giralda,“ odpověděl Tom.
„To zní dobře,“ řekl Bill. „A když už budeš u toho, řekni mu, aby přestal mluvit ve třetí osobě. Je to trochu ubohé,“ řekl se smíchem.
„Pokusí se,“ odpověděl Tom také se smíchem.
„To by měl, jinak to bude hodně dlouhý večer,“ řekl Bill.
Tom se znovu rozesmál a Billovi z toho příjemně zavířilo v žaludku. „Takže se uvidíme v osm.“
„Jo, budu tam,“ odpověděl Bill.
Zavěsil a během pár vteřin se zpátky v místnosti objevil Andreas. Bill na něj přimhouřil oči.
„Nemysli si, že jsem zapomněl, co jsi řekl,“ pronesl výhružně.
Andreasova tvář povadla, když si vzpomněl, co přesně Billa přinutilo vzít si ten telefon. „A sakra,“ řekl a znovu vyběhl z místnosti s Billem v patách. „Jen si pamatuj, že jsem to udělal, protože tě mám rád!“ Prosil, když jej Bill povalil na zem.
***
Georg vešel do kuchyně a ztuhnul.
„Z čeho seš tak zatraceně rozjařený?“ Zeptal se, zatímco si prohlížel připitomělý výraz na Tomově obličeji.
„Zavolal,“ byla jednoduchá odpověď.
„Znamená to, že už můžu zase používat telefon, aniž bys mi přitom vyškrábal oči?“ Zeptal se Georg, očividně mu tak unikala hlavní pointa.
Tom protočil oči. „Ano,“ řekl.
„Pak díky bohu!“ Odpověděl Georg a zvednul přitom ruce do vzduchu. „Jo, a mám za tebe radost, chlape,“ dodal jen jako by mimochodem.
„Jo, to jsem si jistý,“ řekl Tom sarkasticky, zatímco si Georg vytáhl z ledničky plechovku koly.
„Mám!“ Ujistil ho Georg. „Každopádně, jdu za Gustavem. Měl bych si naplánovat zůstat tam přes noc?“
„Jako jestli si ho chci přivést sem?“ Zeptal se Tom s pozvednutým obočím.
Georg nasadil výraz, který jasně říkal ´No?´.
„Já nevím,“ řekl Tom s nakrčeným obočím. „Totiž, znáš mě, takže víš, že to chci…“
„Ale…?“ Naléhal Georg, zatímco si nazouval boty.
„Nevím, jestli je to dobrý nápad. Jeho kámoš mi řekl, že se bojí, že jsem hráč.“
„A? Vole, ty jsi hráč. Kápni božskou, to je všechno, co můžeš udělat,“ řekl Georg.
„To je skvělá rada,“ řekl Tom s protočením očí.
„Víš moc dobře, že za mnou si pro rady chodit nemáš. Na to máme Gustava,“ řekl mu Georg s úšklebkem. „Podívej, neříkám, že se kvůli tomu musíš chovat jako blbec, ale ty nejsi zrovna plakátový kluk z reklamy na cudnost. Pokud to s ním myslíš vážně-„
„Hej, nepředbíhej tolik. Neznám ho tak dobře abych to s ním mohl myslet vážně,“ řekl Tom, lehce defenzivně.
„Jo, ale celý týden jsi strážil ten telefon vlastním životem,“ řekl Georg škádlivě. „Hele, já jen říkám, že to stejně nakonec zjistí, takže možná bude nejlepší mít v tom jasno. Jen proto, že je o tobě známo, že ojedeš všechno, co se hýbe, to ještě neznamená, že tak budeš zacházet i s ním, takže, vzhledem ke všem věcem, opravdu nevidím důvod to tajit.“
„Jo,“ řekl Tom, zdráhavě souhlasil.
„Každopádně, už mám zpoždění,“ řekl mu Georg a mířil ke dveřím. „Měj se.“
„A jsem víc vybíravý než jen ´všechno, co se hýbe´,“ vykřikl Tom, když Georg otevřel dveře.
„Ale je to jedno z kritérií,“ odpověděl Georg s mrknutím, než za sebou dveře zase zavřel.
autor: Hitachiin-fangirl
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Jsem zvědavá na to rande a jestli se Tom přizná.
Podla mna sa Tom tak skoro neprizna ze je taky devkar. 🙂 pride to v tu najnevhodnejsiu chvilu a Billovi to urcite ublizi.
Absolutne milujem Andreasa. Toto presne by som urobila aj ja na jeho mieste. Skvele!!!