autor: AshesPashes
Země Oz
Když se Bill druhý den ráno probudil, v chatce bylo ticho. Vstal z postele a nasadil si úzké pyžamové kalhoty a tričko. V chatce bylo stále horko, ale pomyslel si, že by bylo nevhodné chodit kolem jen ve spodním prádle.
Bill byl překvapený, že je kuchyň prázdná a z celé chatky se neozývají žádné zvuky. Tom mu připadal jako ranní ptáče, ale možná, že se dnes ráno rozhodl trochu si přispat. Bill se otočil ke kávovaru, aby připravil konvici kávy, kterou koupili v obchodě ve městě. Vůně kávy se linula malou kuchyňkou a Bill si povzdechl při očekávání svého prvního doušku.
Nalil si svůj první šálek na smetanu a cukr, které už měl připravené v hrnku, opřel se o pult a opatrně upíjel, aby ocenil každý doušek. Najednou uslyšel, jak se přední dveře chatky otevřely a leknutím vyskočil. ´
Nebyly dveře zamčené? Zamykaly se ty dveře vůbec?´ uvažoval.
„Haló?“ Řekl Bill nahlas trochu váhavě. Nedostal odpověď a rozhlédl se po místnosti po něčem, co by mohl použít jako zbraň. Bylo by strašně hezké, kdyby už byl Tom taky vzhůru.
Zrovna když zvedl nůž z věcí, které měli položené na kuchyňské lince, přišel do kuchyně Tom, směrem z obývací místnosti. Měl na sobě běžecké šortky a přes nahou hruď mu visel kabel od sluchátek, které vedly do iPodu připevněnému na jeho bicepsu. Bill vyjeknul.
„Bille, co to děláš s tím nožem?“ Řekl Tom až příliš nahlas a vytáhl si sluchátka z uší.
„Byl jsi to ty, kdo právě vešel předními dveřmi?“
„Jo, šel jsem si zaběhat a zrovna jsem se vrátil. Proč?“
„Protože jsem slyšel někoho vejít a myslel jsem, že jsi pořád v posteli.“
„Ne, byl jsem to jen já, takže ten nůž můžeš zase položit,“ řekl Tom a vydal se k malé ledničce, kde dříve schovali lahve s vodou.
Bill si ani nevšiml, že stále svírá rukojeť nože tak pevně. Položil ostrý nástroj na stůl a pořádně si Toma prohlédl. Vypadal naprosto nádherně. Byl trochu zpocený z horka a z běhání a ve světle přicházejícím z okna se leskl. Tom stál a pil z láhve, čímž dával Billovi ničím nerušený výhled na své vypracované tělo.
Bill rychle zavřel ústa a otočil se k Tomovi zády, aby neviděl červený nádech na jeho tvářích.
„Udělal jsem kávu, chceš taky?“
„Jistě, díky.“
Bill nalil kávu a přidal smetanu a jeden cukr, jak už věděl, že to Tom preferoval. Otočil se k muži s cornrows, aby mu podal jeho šálek, jen aby zjistil, že stojí přímo za ním. Stáli teď proti sobě a téměř se dotýkali. Billovi se zadrhl dech v hrdle a Tom předpokládal, že ho vylekal.
„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Tahle kuchyň je zatraceně malá.“
„To – to je okay.“ Bill stál na místě jako přikovaný a díval se Tomovi do očí, než mu pohled rychle sklouznul na Tomovy rty. Neuvědomil si, že si olízl své vlastní, dokud nespatřil, jak se na těch Tomových formuje úšklebek.
„Chceš pokračovat tam, kde jsme včera večer skončili?“ zeptal se Tom blízko Billova ucha.
Bill se snažil potlačit zachvění, když odpověděl ne, o kterém si myslel, že bylo neústupné. Tom se znovu usmál a ustoupil, aby se napil ze svého šálku.
„Jdu se osprchovat, jsi vítaný se ke mně přidat, pokud změníš názor na ten polibek,“ řekl Tom, když se obrátil směrem ke koupelně.
Bill vydechl a ani si do té chvíle neuvědomil, že zadržoval dech. Co to do Toma vjelo? Byl obvykle takhle flirtující s lidmi? Bill si povzdechl a opět se opřel o pult.
„K čertu s tebou, Tome,“ zamumlal pro sebe na cestě do svého pokoje, aby se pokusil odehnat všechny své myšlenky na Toma ve sprše.
Plán pro Billa a Toma byl odhlásit se z chatky a zamířit z Colorada do Kansasu. Nakonec odjeli o něco později, než plánovali, protože Tom trval na tom, že udělá snídani, když už na ni koupil věci, které by nevydržely. Bill byl šokovaný, že je druhý muž ochotný změnit plán, ale neřekl nic, když sledoval, jak Tom vaří a míchá. Snažil se, aby věci mezi nimi nezačaly být rozpačité, a tak incident v kuchyni smetl ze stolu, jako by Tom jen vtipkoval.
Zdálo se, že opouštění kempu v 9 hodin ráno byl ten nejpopulárnější čas. Bill s Tomem se ocitli uprostřed kolony aut a karavanů všech velikostí.
„Chci udělat pár fotek. Můžeš řídit, pokud bychom museli popojet?“ Zeptal se Tom Billa a natáhl se na zadní sedadlo pro svou tašku.
„Jasně.“
Bill se přestěhoval na sedadlo řidiče a sledoval, jak Tom venku pobíhá a fotí kolonu zdálky. Po několika minutách se vrátil a naskočil do svatyně klimatizovaného auta.
Počasí bylo i nadále stejně dusné v Kansasu, jako bylo v Coloradu. Jediný důvod, proč vůbec v Kansasu zastavovali, byl ten, že Bill trval na tom, že se chce zastavit v muzeu Čaroděje ze země Oz. Dokonce se dočetl on-line, že tam mají stroj na lisování penny. Tom souhlasil, jelikož Bill vypadal dost zarputile. Zastávka ve městě Wamego byla trochu z cesty a přidalo jim to pár hodin cesty, než dorazili do Oklahoma City.
Po návštěvě muzea se zastavili rychle v místní malé restauraci, což se už začínalo stávat zvykem. Tomovi se líbilo, že na těchto místech mohl obvykle najít pro sebe něco k jídlu a bývalo tam velmi čisto. Hned po příchodu se Billova pozornost přesunula k propagačnímu letáku o karnevalu ve vedlejším městě.
„Hej, měli bychom se tam zastavit.“
„Kde?“ Zeptal se Tom a rozhlédl se po ostatních zákaznících.
„Na karnevalu v Almě. Je to asi hodinu odtud a směrem, kterým stejně pojedeme. Mají tam i bludiště, prý je to zábava pro celou rodinu.“
Tom se nad jeho slovy uchechtl. „Dobře. Ale nezůstaneme na noc, musíme se dostat do Oklahomy.“
„Hurá.“
Bill doslova poskakoval s každým dalším krokem, celý den pořizoval úžasné fotky a stále ještě bylo brzy, slunce teprve začínalo zapadat. Když opustili restauraci, spatřili několik dětí hrajících si v otevřené požární nádrži a snažících se tam překonat tíživé vedro, které pokrylo celou zemi. Vzhledem k tomu, že se na karnevale rozdělili, pořídil několik záběrů dětí v bludišti z balíků sena, lidí stojících ve frontě na projížďky a spoustu dalších fotografií.
Bill stále ještě nenarazil na Toma od chvíle, kdy se rozdělili. Černovlasý muž pokračoval v chůzi po rozsáhlém jarmarku a nakonec Toma spatřil v dálce, jak fotí vrchol bludiště. Bylo tam několik barevných balónků, viditelných nad vrcholky balíků sena, které svědčily o tom, že jsou v bludišti děti. Některé z balónků vytvářely stíny a některé ne. Bill sledoval, jak Tom sklopil svůj objektiv a pochopil tak, že už zřejmě skončil.
„Hej, získal jsi nějaké dobré záběry?“
„Získal. Mám pár skvělých fotek nějakých lidí kouřících za přívěsy. A co ty?“
„Několik. Ale umírám hlady, pojďme najít něco k jídlu.“
„Vždy myslí na svůj žaludek,“ řekl Tom a zavrtěl hlavou nad Billovou nenasytnou chutí k jídlu.
Prošli kolem několika různých prodejců a hledali něco k jídlu. Bill si po cestě koupil koblihu a cukrovou vatu, ale nic významného. Tom měl kousek koblihy, ale ne dost, podle Billova názoru.
Přitáhl jej k dalšímu prodejci, jehož cedule propagovala Hot dogy. Bill pohlédl na jednoduchý obrázek psa na horní části plexiskla, který se vztahoval k prodávanému jídlu.
„Měl bys zkusit Hot dog,“ řekl Bill a prohlížel si všechny druhý zálivek.
„Hot dogy jsou už jen jeden krok od žrádla pro psy, ani nechceš vědět, co v tom vůbec všechno je.“
„Ale jsou tak dobré.“
„Jsem vegetarián už dva roky, pravděpodobně by mi z toho bylo špatně. Kromě toho nechci, aby Hot dog byl moje první seznámení s masem.“
Bill se začal srdečně chechtat s rukou položenou na své hrudi a snažil se dýchat. Tom na něj jen povytáhl obočí.
„Já… Já jsem,“ Bill se zastavil uprostřed věty neschopen pokračovat, protože stále nemohl dýchat ze všeho toho smíchu. „Omlouvám se,“ zkusil to znovu a konečně se dal natolik dohromady, aby stál rovně, ačkoliv mu stále ze rtů unikalo uchechtnutí, když se usmál.
Tom se naklonil a zašeptal Billovi do ucha: „Jen tak pro zajímavost, tohle by definitivně nebylo mé první seznámení s masem.“ To účinně vymazalo úsměv z Billovy tváře, zatímco se otočil, aby sledoval Toma, jak od něj pomalu kráčí pryč.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Já jim tolik závidím to jejich cestování! Poznají tolik míst a tradic a ještě k tomu dělají to, co je baví. No co více si přát? 🙂
A stejně se směju tomu, jak je Tom se vším tak v pohodě a provokuje Billa. 😀 Já čekala, že se budou oba buď cítit šíleně trapně, že spolu ani nebudou mluvit a nebo budou dělat jako by nic, ale Tom dává ještě Billovi návrhy a říká mu takové věci. 😀 😀 A chudák Bill je ze všeho vyjevený. 😀 Ale dobře mu tak! Jen jsem zvědavá, kdy to kluci nevydrží a vrhnou se na sebe, protože to mezi nii tedy pořádně jiskří! 😉
Moc děkuji za překlad! 🙂
Pridávam sa k Mischulke, že aj ja im neskutočne závidím to cestovanie a pritom môžu robiť to, čo chcú a čo ich baví.
A tí dvaja – čakala som nejakú to trápne ticho, možno tak trochu odťažitého Toma a potom toto? Tom Billa tak úžasne provokuje, že to človeku nedá a musí sa usmievať, keď to číta. A Bill chudáčik taký vyhúkaný z toho 😀
Ďakujem za preklad.
Tom dává Billovi zabrat chudák stejně podlehne.
Divím se, že Tom je se vším v pohodě a dělá ještě Billovi návrhy. 🙂 Je to roztomilé. A chudáček Billy…je zvláštní, že si spolu tolik rozumí, když to vypadalo, že se nesnáší, když šlo o to, aby spolu spolupracovali a trávili tolik času. Jejich cestování jim závidím. A teda jsem zvědavá, jak to bude dál – kdy Bill podlehne? Proč to Tom dělá? Co ho vede k provokaci? Teda, kdo by nechtěl Billa provokovat anebo podlehnout Tomovi. Těším se na další dílek a díky za překlad.
Tom je pekne odvážny, páči sa mi ako provokuje. A to sa ten ostrejší na začiatku zdal Bill:) v poslednom čase je skôr za neskúseného chlapčeka. Sú strašne zlatí a krásne to medzi nimi iskrí:) určite aj vďaka skvelému prekladu. Ďakujem za kapitolu a veľmi sa teším na ďalšiu.
Moc by se mi líbilo takhle si jezdit, fotit a poznávat. Byla by to prima dovolená. Ale ovzduší mezi těmi dvěma znatelně houstne, to se mi moc líbí.
Díky, těším se na další kousek. 😀
Tomova… Posledni veta :O Musim pistet jeste ted :O a nevim proc, ke to sexy… Asi to nerozdejcham :O Je tu nejakej horko….. Bozi :O