autor: AshesPashes
Kempování
Bill vzal dvě tašky s potravinami z auta a zamířil dovnitř chatky. Rozhlédl se, než položil tašky na pult v malé kuchyni. Obývací prostor byl slušně veliký s pěkným počtem křesel a stolů. Vydal se hledat nejdřív koupelnu a byl rád, že ji našel s prostorným sprchovým koutem a wc
uvnitř; Tom respektoval jeho přání na vnitřní zařízení. Byly tam tři ložnice a Bill byl na misi, aby si pro sebe vybral nejlepší postel. Posadil se na postel v první místnosti a pomyslel si, že je docela pohodlná. Šel zkontrolovat postele v každém pokoji, než se vrátil do druhé místnosti.
„Hej, zlatovlásko, vezmeš si své tašky z auta?“ Zeptal se Tom, když se opřel o rám dveří.
„Jen jsem si chtěl najít postel, která se mi bude líbit. Beru tenhle pokoj.“
„No, tak si vezmi své krámy a dej si je sem,“ řekl Tom ne nepřátelsky, než se otočil zpět směrem ke kuchyni, aby odnesl potraviny.
Bill šel k autu, vzal si tašky, které bude potřebovat na noc a začala si věci skládat do svého pokoje. Věděl, že bylo hloupé vybalovat, ale chtěl se cítit tak pohodlně, jak jen to bylo možné. Byl rád, že mu Tom řekl, aby si vzal své vlastní povlečení, když si zarezervovali chatku. Postele byly k dispozici, ale povlečení ne. Bill si ustlal postel a vydal se hledat Toma. Našel ho v kuchyni s pohledem na mapě, která byla k dispozici v kanceláři.
„Myslel jsem, že bychom se mohli zastavit v piknikovém areálu, který tady je na mapě, a pak se možná podívat kolem, co bychom mohli vyfotografovat,“ řekl Tom, když Bill vstoupil do malé kuchyně.
„Dobře, nech mě se přezout.“
Piknikový areál byl snadno k nalezení, když šli pěšky podle mapy. Byl na okraji kempu, kde bylo postaveno mnoho stanů. Byly tam děti hrající si s míči a malé prolézačky se skluzavkami a houpačkami. Hemžilo se to po okolí tolika věcmi, že Tom mohl téměř vidět, jak si Bill v hlavě konstruuje záběry. Ale bylo to ošidné místo k fotografování, dva muži fotografující zejména děti, by se mohli dostat do nepříjemné situace.
Bill měl své způsoby, jak vyjít s dětmi a jejich rodiči a byla mu udělována povolení pořizovat fotografie. Tom na druhé straně udržoval své fotografie trochu abstraktnější. Vydal se k opičí prolézačce, kde dítě viselo za nohy na jedné z tyčí. Namířil objektiv dolů a pořídil několik fotek jeho stínu nataženého po celé zemi, kde také tyče vrhaly stín a dávaly fotografii jinou perspektivu. Byl nesmírně potěšen tím, jak fotografie dopadly. Pořídil jich více tímto způsobem u různých předmětů, protože světlo bylo na jeho straně pro tyto druhy záběrů.
Oba si vzali svůj čas při pořizování fotografií lidí, jak grilují a staví stany, a dětí, jak si hrají. Když se znovu setkali, rozhodli se zamířit směrem k hoře a podívat se kolem. I když zadání znělo zdokumentovat to, co léto opravdu znamenalo, Tom stejně chtěl pořídit pár záběrů i z této oblasti.
Míjeli malý potok, který následně ústil až do malého jezera. Tom sledoval, jak Bill začal stoupat na několik skal tyčících se nad jezerem. Posadil se na okraj a nohy se mu pohupovaly ze strany na stranu na malém útesu. Tom zvedl fotoaparát a pořídil několik záběrů, slunce opět hrálo v jeho prospěch, jak zapadalo, a tak vše, co mohl vidět, byla jen Billova silueta. Tom pokračoval ve focení, jak si Bill zkřížil nohy pod tělem a pořídil několik vlastních obrázků jezera a okolních stromů. Bill otočil hlavu a všiml si Toma s připraveným fotoaparátem a klikajícím prstem.
„Co to tam dole děláš?“
„Fotím tě,“ křikl Tom směrem k Billovi.
„No, tak přestaň, zvyšuješ mi sebevědomí.“
„Tak proč nejdeš dolů, abychom se mohli vydat zpátky? Brzy bude tma.“
„Jdi napřed, myslím, že tady ještě chvilku zůstanu.“
„Jsi si jistý, že potmě najdeš cestu zpátky?“
„Jo, já jsem v pohodě. Mám baterku, extra mapu a svůj mobilní telefon. Podívej, plný signál, dokonce i tady,“ řekl Bill a zvedl telefon, i když ho Tom na tu dálku nemohl vidět.
„Dobře,“ řekl Tom neochotně, než se vydal zpět směrem k chatce.
Bill seděl sám na skále a zapisoval si poznámky do sešitu, který si zastrčil do batohu, než se on a Tom vydali fotit. Slunce rychle zapadalo a on zjišťoval, že je těžké psát v šeru. Zavřel sešit a začal se s ním ovívat. Teplota byla celý den netypicky vysoká a nezdálo se, že by se po západu slunce ochladilo. Bill se rozhlédl kolem a neviděl ani neslyšel žádný pohyb v nejbližším okolí. Opatrně slezl dolů ze skály a posadil se na okraj břehu řeky. Sundal si boty a strčil nohy do vody. Byla teplá a byl to tak dobrý pocit na jeho horké, ulepené kůži. Seděl tiše a znovu se zaposlouchal, než se postavil a začal si svlékat oblečení. Když měl na sobě jen těsné boxerky, začal se brodit vodou. Byl zvědavý na hloubku, jak se pustil dál do příjemné vody. Zaváhal jen na chvíli, když se zahleděl do vody a zjistil, že nemůže vidět nic pod tmavou, kalnou vodou, ale stejně se vydal dál, až mu voda vystoupala k hrudi. Věděl, že brzy se nebude moci dotknout dna a zároveň držet hlavu nad vodou.
Doplaval rychle zpět směrem k pobřeží a snadno došel posledních pár metrů, než stál na suchu. Podíval se zpět nahoru na skály, na kterých dříve seděl, a usmál se, než na ně pomalu vylezl znovu. Shora pohlédl jen na okamžik dolů na vodu, než se odrazil a z okraje malé skály skočil šipku. Dopadl do vody s vyšplíchnutím a po vynoření si vytřepal vodu z vlasů. Snadno ve vodě udržoval směr, než se přetočil na záda a nechal se unášet.
Tom sledoval, jak Bill skočil do vody a srdce se mu téměř zastavilo, když čekal, než se vynoří. Opustil Billa před více než dvěma hodinami, a když mu černovlasý muž neodpovídal na telefon, Tom se ho vydal hledat. Teď, když víš, že je Bill živý a zdravý, měl by ses vrátit zpět do chaty, řekl sám sobě, ale bez ohledu na to, jak usilovně se snažil, nedokázal přimět své nohy k pohybu, nebo odtrhnout svůj pohled. Díval se, jak Bill pluje na hladině, měsíční paprsky se odrážejí od jeho bledé, lesknoucí se pokožky, zatímco se nechal unášet vodou. Tom byl tím pohledem zcela uchvácen. Díval se tiše dalších 15 minut, než se obrátil směrem zpátky k táboru. Nevěděl, na co myslel, když Billa takhle sledoval, a lehké zatahání v jeho žaludku tu situaci jen zhoršovalo.
Bil zvedl ruce a prohlédl si své zvrásnělé prsty. Být ve vodě byl tak dobrý pocit, že mu na tom sotva záleželo. Přemýšlel, že by zamířil zpátky na břeh, když v dálce uslyšel zavytí. Zamrazilo ho z toho v zádech. Nevěděl, co to bylo za zvíře, nebo jak velké bylo, ale neznělo to moc daleko. Chvíli diskutoval sám se sebou o tom, zda by měl zůstat ve vodě, nebo se vydat zpět do chaty. Nakonec, myšlenka na bezpečnou chatku a pohodlnou postel vyhrála a on zamířil zpátky ke břehu a ke svému oblečení.
Bill se vracel s pomocí baterky. Když se dostal blíž, uslyšel hudbu vycházející ze směru jejich chatky. Zhluboka se nadechl a ucítil vůni táboráku a přírody. Vonělo to tak čistě a svěže. Bill už měl nohu na prvním schodu, když si uvědomil, že hudba přichází zpoza jejich chatky. Položil nohu zpátky na zem a obešel chatku. Vůně táboráku přicházela z plápolajícího ohniště v zadní části jejich malého dvorku. Bill spatřil Toma sedícího zády k němu v zahradním křesle, brnkajícího na akustickou kytaru. Stál a několik minut Toma sledoval, jen tak si užíval hudbu a uvolněnou fotografovu postavu, zatímco hrál.
Bill se nakonec odvážil vydat směrem k ohni a posadil se na židli, která byla umístěna na druhé straně ohniště. Tom otevřel oči, když uslyšel Billovy kroky v trávě kolem něj.
„Kde se ta kytara vzala? V kufru auta jsem si žádné nevšiml,“ zeptal se Bill, když píseň skončila.
„Je tam malý poklop pod zadními sedadly. Nechával jsem ji tam, abych ji nemusel tahat s sebou pokaždé, když se dostaneme ven z auta.“
Několik okamžiků mlčeli, zatímco Tom začal hrát novou píseň. Bill si všiml, jak zamyšleně Tom vypadá, když vybrnkává jednotlivé tóny. Opřel se a jen Toma sledoval, když se píseň rozjížděla.
„Víš, co by tuhle chvíli udělalo perfektní?“ Zeptal se Bill.
„Ne, ale jsem si jistý, že mi to řekneš.“ Tom Billovi věnoval poloviční úsměv, který ještě nikdy předtím neviděl. Billovi se zasekl dech v hrdle a oddálil tak jeho odpověď.
„S’mores. Přál bych si, abych na to pomyslel, když jsme byli v obchodě ve městě.“
„Hmmm.“ Byla Tomova jediná odpověď, zatímco pokračoval v hraní. Poté se natáhl pro tašku, která ležela na malém stolku, a hodil ji Billovi, kterému přistála přímo do klína.
„Člověče, ty máš skvělou mušku. Co to je?“
„Proč to neotevřeš a nezjistíš?“ Zněla Tomova jednoduchá odpověď.
Bill rychle rozvázal konce tašky, aby našel Marshmallows, krabici grahamových sušenek a několik čokoládových tyčinek.
„Ty jsi vzal věci na S’mores?“
„Jo, já vím, jak moc rád jíš, a co je kempování bez S’mores?“
„Klacky, potřebujeme klacky.“
„Právě tady,“ řekl Tom a zamával směrem k němu dvěma tenkými kousky dřeva.
Bill vstal a přesunul svou židli blíž k Tomovi, přičemž přijal jeden z klacků.
„Předtím, než se zeptáš, koupil jsem je v obchodě. Jsou to tyčky na opékání věcí, takže nemusíš používat náhodné kusy dřeva z lesa.“ Tom odložil kytaru a přijal nabízený marshmallow.
„Ach můj bože, ty budeš vážně jíst nezdravé jídlo?“ Zeptal se Bill se smíchem.
„Já nemám nic proti nezdravému jídlu, jen si ho prostě nedávám moc často.“
Tom sledoval, jak Bill připekl svůj marshmallow do křupava a odstranil z něj připálenou vrstvu, čímž odhalil tekutý vnitřek. Položil ho na čokoládu a použil grahamovou sušenku, aby vše přidržel na místě, když odstraňoval tyčku. Na moment se na to podíval a sledoval, jak se čokoláda rozpouští, než si pořádně kousl. Spokojeně si povzdechl a jazykem olízl lepkavé kousky marshmallow, které mu zůstaly přilepené na rtech. Tom rychle otočil hlavu, aby to nevypadalo, jako že zíral, a připravil si vlastní S’more.
Bill už dojedl svůj druhý S’more, zatímco Tom dokončoval první a vrtěl hlavou nad králem nezdravých potravin, který seděl vedle něj. Tom si otřel ruce a znovu vzal kytaru, na kterou začal lehce brnkat.
„Hraješ na přání?“
„Někdy,“ odpověděl Tom s malým uchechtnutím a úsměvem.
Bill se jej zeptal, jestli zná určitou písničku a Tom přikývl a začal hrát. Bill tiše poslouchal až do refrénu, kdy připojil svůj hlas k Tomovu nástroji a začal zpívat.
Zůstali takhle déle než hodinu, ptali se navzájem, jestli znají konkrétní písničky, a hlas a nástroj se prolínaly v dokonalé harmonii. Začínalo být extrémně pozdě. Poslední píseň byla pomalá a trochu hořkosladká a ani jeden z nich několik okamžiků nic neřekl, když se do vzduchu rozplynul poslední akord.
„Asi bychom měli zamířit dovnitř, co?“ Zeptal se Tom a podíval se na Billa, který seděl na židli se zkříženýma nohama.
„Jo, už je pozdě.“
Vstali a zvedli odpadky a pozůstatky marshmallows. Tom uhasil oheň a přesunul se zpět k Billovi a ke své kytaře.
„Tohle byl opravdu zábavný večer,“ řekl Bill a díval se na tašku ve své ruce, než zvedl pohled k Tomovi.
„To byl, a ty máš skvělý hlas, který to všechno ještě zlepšil,“ řekl Tom s úsměvem.
Na okamžik stáli proti sobě, ani si neuvědomili, že se jejich tváře pomalu přibližují k sobě. Tom si olízl rty těsně předtím, než se setkaly s Billovými v měkkém polibku. Zdálo se, jako by jejich rty k sobě dokonale pasovaly, jak se pohybovali proti sobě. Bill trochu pootevřel rty a jeho jazyk se lehce otřel o Tomův spodní ret. Tomovy rty se také pootevřely, když se najednou v dálce ozvalo zavytí. Bill poskočil, odtáhnul se od Tomových rtů a s širokýma očima zíral na muže před sebou. Silně zčervenal a modlil se, aby to Tom v té tmě nemohl vidět.
„No, dobrou noc. Uvidíme se ráno,“ řekl, zatímco spěchal kolem Toma směrem do chatky.
Tom tam stál a díval se na místo, kde se jen před pár vteřinami nacházel Bill, než zamířil zpátky do chatky a do ložnice, kterou si pro sebe vybral.
Poté, co se svlékl do boxerek, položil se na záda a znovu a znovu si přehrával v hlavě posledních pár okamžiků venku, aniž by věděl, že muž ve druhé místnosti dělá totéž.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Ten Billův skok do vody musel být úchvatný, škoda že to Tom nevyfotil. 😀
Večer však proběhl perfektně, jen kdyby nebylo těch zatracených vlků, nebo co to vlastně bylo. 😀 Ale žádný spěch, ještě mají spoustu dní před sebou.
Díky, těším se na pokračování.
Velmi krásný dílek…a konečně se nám to začíná proudit… Jsem ráda, že kluci k sobě očividně nacházejí cestu, což je moc dobře. 🙂 Díky za překlad.
♥♥♥
Tenhle díl se mi tolik líbil!
Úplně šlo vidět, jak se kluic navzíjem přitahují, ale zatím si to ani sami sobě moc nechtějí přiznat. Líbí se mi, že je to oboustrané a ten polibek na konci byl úchvatný, ačkoli trval jen tak krátkou dobu. Je to sice škoda, ale to nevadí. Však spolu kluci bdou trávit ještě dost času a já věřím tomu, že je jen otázkou času, kdy si padnou kolem krku. 😛 A moc se na ten okamžik těším, samozřejmě. 🙂
Jinak to Billovo koupání bylo skvělé. Závidím mu to, protože bych si taky takhle zajela k vodě a skákala šipky. A ta krásná atmosféra u táboráku byla krásná. ♥ Taková idylická, romantická a také s řádným zakončením. 😛
Mockrát děkuji za perfektní překlad! ♥
Krásna kapitolka až na ty vlci že to překazili.
Ugh… lapám po dychu… to bolo tak krásne… Od momentu keď Tom pozoroval Billa, a potom Bill pozoroval Toma pri hre na gitaru… a spev a opekané maškrtky… prekrásny večer a záver… som zvedavá ako sa budú správať ráno. Ďakujem za dychberúci preklad.
Tak dnes to bola parádna časť. Ako Tom obdivoval Billa, keď skočil do vody a potom plával, večer pri táboráku.. Hotová romantika a tá pusa to celé krásne zakončila 🙂 Aj keď som prvý bozk ešte nečakala 😀
Ďakujem za krásny preklad a som zvedavá, ako sa budú ráno správať.
Dokonalost. Tenhle dil je dokonalost sama :O Od zacatku do konce, rekla bych, ze je to zatim nejlepsi dil a neni to jen tim polibkem, ale ten tomu dava hodne 😀