autor: Diamondairways
Bill si stále nechával dělat svůj make-up, když David vešel do místnosti a jejich pohledy se setkaly v širokém velkém zrcadle ozdobeném světly. Billovo dokonale tvarované obočí se zvedlo, ale jinak se jeho výraz vůbec nezměnil. Natálie byla zaneprázdněna výběrem očních stínů pro dnešní vzhled, takže Bill se otočil ve svém křesle a čelil Davidovi.
„Dobře, že jsi tady a připravený,“ řekl David a Bill měl nutkání protočit oči. Samozřejmě že byl tady a stále připravený, kde jinde by měl být? Musel vstát v nekřesťanskou hodinu, nasednout do auta a jet do studia.
„Potlesk, Kapitáne Evidentní,“ odfrkl si. Bylo ještě příliš brzy ráno, měl dlouhou noc a nebyl v náladě pro obvyklé kecy. Bill věděl, že má před sebou plně zaneprázdněný den, ale příliš se na to netěšil. Když začínal, miloval každý malý rozhovor, každé focení, protože to bylo všechno tak nové a lesklé. Bublal vzrušením, že se mu konečně plní sen a konečně je hvězda. Ale teď, otázky se stále opakovaly a někteří fotografové ho štvali, když se chovali, jako by Bill nevěděl, jak pózovat a potřeboval vedení. Haló? On je Bill Kaulitz, nepotřebuje vedení, on vede.
„Bille…“ David jen zavrtěl hlavou a věnoval mu unavený pohled. Bill pokrčil rameny, bylo osm hodin ráno, jak mohl být manažer už unavený? Asi stárne, pomyslel si Bill, když si muže kriticky prohlížel. Všiml si pomačkaného oděvu, rozcuchaných vlasů a tmavých kruhů kolem Davidových očí, které rozhodně nepocházely od make-upu. Není divu, že ho jeho přítelkyně odkopla, pomyslel si Bill. „Jen jsem se chtěl ujistit, že jedeš podle rozvrhu. Máš rozhovor v devět, pak photoshoot od deseti do dvanácti, potom budeš mít krátký oběd. Ve dvanáct třicet máš další rozhovor, návrhář přijde s oblečením na jednu třicet, pak máš…“
„Já to vím,“ přerušil ho Bill. „Mám tu zatracenou věc tady,“ obrátil se ve své židli, aby prohrabal stůl plný náhodných předmětů, jako jsou cigarety, zapalovače, prázdné sklenice, papíry, žvýkačky, láhve na vodu, jeho telefon, některé z jeho šperků a další. Bill vítězoslavně vytáhl napůl roztrhaný, od kávy politý kus papíru s náhodnými čmáranicemi a ukázal ho Davidovi. „Vidíš? Tady to je!“ Široce se usmál, ale jeho oči zůstaly chladné. „Mimochodem, myslím, že bych měl zrušit tu věc ve dvanáct třicet a prodloužit si oběd. Stejně je to to hloupé volání NRJ rádia. Kdo poslouchá takovou posranou stanici?“ Bill zkřivil rty a celá tvář se mu zkroutila do úšklebku. Moderátoři z této stanice měli vždy hloupé otázky, o kterých si nepochybně mysleli, jak jsou vtipné a ostré. No, mohli si je strčit do…
„Ta posraná stanice hraje tvůj singl každé dvě hodiny nebo tak nějak, nic se rušit nebude.“ Davidův hlas byl napjatý jako tětiva, nabroušený, jak to bylo vždy, když nastavoval pravidla. Bylo to jen tak daleko, kam Bill mohl zajít, aby ho naštval, dokud se David pod tím tlakem nezlomil. Ale zejména když se Bill nudil, líbilo se mu testovat limity, aby viděl, jak dlouho bude trvat, než po něm David nestřelí zlým okem a nezačne štěkat rozkazy.
Bill pokrčil rameny. „Okay. Vážně potřebuješ vychladnout,“ řekl svému manažerovi, „chci říct, podíval ses na sebe v poslední době? Při tomto tempu vidím ve tvé blízké budoucnosti botox!“
David se naježil a zaťal zuby. „Prostě sleduj svůj rozvrh.“ Obrátil se k odchodu, ale Billův hlas ho zastavil.
„Počkej, kdy se setkám s tím novým kytaristou?“
David se otočil. „Přijde na konkurz v jedenáct. Pokud ho přijmu, setkáš se s ním zítra, možná.“
„Chci ten jeho konkurz sledovat, abych měl jistotu, že stojí za to být součástí Duality. Tohle není ‚Barbie Jede na Turné‘, je to velká věc.“ Bill přimhouřil oči. Nechtěl tolerovat nikoho, kdo neměl vážný zájem o hudbu. Někoho, kdo si myslí, že to je jen zábavná jízda, někoho, kdo…
„Nemyslíš si, že to vím? Když jsem v tomhle oboru začínal, tak ty sis pořád ještě počůrával postel,“ přerušil jej David. „Takže se posaď, mlč a postupuj podle rozvrhu.“ S poslední větou David vypochodoval z kanceláře.
Bill protočil oči a otočil se zpátky čelem k zrcadlu. Natálie už byla vyzbrojena štětečky a on se ušklíbl. „David potřebuje sex nebo tak něco, je tak upjatý. Chci říct, co má za problém?“
Tom si musel na cestu do studia vzít taxi. Nebylo to z Hamburku daleko, ale příliš daleko pěšky, a auto neměl. V žádném případě by si nevzal kolo, Tom Trümper nejezdil na kole, tečka. Zaplatil za jízdu a vyskočil, všiml si, že jeho peněžní zásoby se nebezpečně zmenšují. Tom doufal, že tahle práce bude fungovat. I když nikdy nechtěl příliš přitahovat pozornost nebo získat věhlas a slávu. Tom jen miloval hudbu, hraní na kytaru a sem tam psaní písní. Vystupování mu dodávalo energii, líbilo se mu to, ale nikdy nehrál před velkým publikem, pouze v malých barech a klubech, vyhovovalo mu to. Měl docela strach vrhnout se do světa slávy, jako byl tenhle, ale zároveň ho to lákalo. Líbilo se mu, co by mu to mohlo nabídnout, ale nebyl příliš nadšený velkými nároky a omezeními, která by ovlivnila jeho život. Tom byl chlap, který měl rád věci, jež jsou snadné, mít to jednoduché, bavit se a dělat to svým způsobem.
Prohlížel si budovu, byla to správná adresa, ale vypadalo to jako dům a ne studio. Pokrčil rameny a šel ke dveřím. Bylo tam několik aut zaparkovaných ve vnitřním nádvoří, Tom jim věnoval dlouhotrvající pohled a pak se otočil, aby zazvonil.
Objevila se usměvavá brunetka. „Dobrý den, mohu vám pomoci?“ vlasy měla vyčesané do drdolu na vrcholku hlavy a na sobě měla ležérní kancelářské oblečení.
„Ehm, ahoj,“ Tom se napůl ušklíbl, „jsem Tom Trümper, jdu na konkurz.“
Ustoupila stranou a nechala jej vejít do prostorné haly s květinami a tlustým béžovým kobercem. „Vítej, Tome. Já jsem Marie, prosím, následuj mě, tvůj konkurz je ve studiu A,“ otočila se a vydala se svižnou chůzí halou. Tom ji následoval a přitom se rozhlížel. Místo vypadalo pěkně, útulně, s příjemnou atmosférou. Tom ještě nikdy nebyl ve skutečném studiu, zvědavost jej dál užírala, chtěl do všech místností a vidět, jak věci fungují. V žilách mu kolovalo vzrušení, ale snažil se působit uvolněné a neformálně. Nechtěl vypadat příliš dychtivě.
Žena, která byla pravděpodobně nějaká asistentka, se zastavila u dveří s velkým písmenem A. „Jen jdi, David přijde za chvíli,“ usmála se na něj mile.
„Hm, okay, díky,“ Tom přikývl a zatlačil do dveří.
Vstoupil do live-místnosti, přičemž přejel pohledem po nástrojích a kožené pohovce u zdi spolu s konferenčním stolkem. Na podlaze byly tlusté koberce, rostliny schované v rozích, světla tlumená a bílé stěny byly vyzdobeny alby v těžkých rámech. Široká okna vedla do vnitřní zahrady. Tom tiše hvízdnul, zatímco se rozhlížel. Nezdálo se, že by někdo ve studiu A byl, a Tom si šel prohlédnout režijní místnost, zatímco měl šanci. Být v reálném studiu bylo jako sen, vždycky měl velký zájem o hudbu, dokonce si pohrával s myšlenkou na studium zvukového inženýrství, ale místo toho si vybral design.
Režie byla spojená s live-místností a měla široké, tlusté skleněné okno s výhledem. Pod tímto oknem byl ovládací pult plný knoflíků a přepínačů pro nastavení hlasitosti, výšek, basů a tempa. Byly tam také velké reproduktory na zdi nad oknem, a na stěnách po obou stranách. Celý prostor byl naplněn zařízením a Tom nevěděl, kam se podívat dříve. Přál si tam trávit hodiny, vše si vyzkoušet a zjistit, jak to všechno funguje, hrát si s efekty, pustit jednu nebo dvě písničky, aby viděl, co by s nimi mohl udělat. Mixování a remixování se zdálo být jako velká zábava a digitální audio stanice ho taky lákala. Povzdechl si a vyšel ven z místnosti, nechtěl být přistižen při slídění.
Tom si šel prohlédnout i zařízení v live-místnosti, díval se na zesilovače a pedály, kytary nechané nedbale na podlaze. Nikdy neměl peníze na nákup drahé kytary, měl jen akustickou, kterou dostal od Gordona k desátým narozeninám. Miloval tu kytaru, ale to ho nezastavilo od snění o těch ostatních. I přesto, že nevlastnil žádnou elektrickou, Tom věděl všechno, co se dalo vědět o jakékoliv kytaře. Mohl si sednout a říct historii nástroje, kterou znal nazpaměť, a neexistovala kytara, se kterou by Tom nevyšel. Mohl naladit i tu nejrozladěnější věc, nezáleželo na tom, pokaždé ji mohl probudit k životu krásným zvukem.
Opatrně zvedl standardní polárně-bílou Fender Stratocaster, prsty položil na zadní stranu krku, než si přetáhl popruh přes hlavu. Byla už naladěná, přejel prsty přes napjaté struny a pootočil knoflíkem hlasitosti, aby je vyzkoušel. Tom byl příliš zaneprázdněn vytahováním trsátka z jedné jeho obrovské kapsy, když se otevřely dveře. Vzhlédl nad zvukem uspěchaných kroků a spatřil muže, který spěchal do místnosti, jako by jej pronásledoval hladový lev.
To musí být David, pomyslel si Tom, když si prohlížel jeho vlasy křičící po hřebenu, telefon v jedné ruce, notebook ve druhé, a pohled čistého vyčerpání na jeho zamračené tváři.
„Ty musíš být Tom,“ řekl manažer, zatímco vešel do live-místnosti. Položil notebook a telefon na vyleštěný stolek a pak se svezl dolů na koženou pohovku. Věnoval Tomovi pořádný pohled, a jakmile skončil, přimhouřil oči nad jeho vzhledem.
„To jsem já,“ Tom krátce přikývnul a pohrával si s kytarou. Hrál si se svým piercingem a přešlápl z nohy na nohu. Přemýšlel, jaký dojem z něj asi měl, kdyby měl soudit podle Davidových sevřených rtů a přimhouřených očí, tak toho člověka vůbec neohromil. Tom to dokázal pochopit, vypadal, jako by měl každým okamžikem začít rapovat o děvkách, rychlé jízdě a penězích a ne, jako by měl zahrát šokující kytarové sólo. No, Tom miloval překvapování lidí, lámání hloupých stereotypů a pošlapávání prvního dojmu.
„No…“ povzdechl si manažer. „Prostě mi něco zahraj. Znáš cokoliv od Duality? Pokud bys mohl zahrát nějakou z jejich písní, dalo by mi to dobrou představu o tom, jestli máš šanci, nebo ne.“ Věnoval Tomovi skeptický pohled, jedno obočí mírně zvedl.
Tom slyšet nejnovější Duality song, který rádia hrála donekonečna a neexistovala píseň, kterou by se nemohl naučit, prostě ji jen začít hrát. Stejně nečetl hudbu podle not, jak to slyšel, tak to zahrál, dokonce i složitá sóla některých písní se naučil bez problémů a hrál je jen z poslechu. Znovu na Davida kývnul, olízl si své náhle suché rty a otočil v ruce trsátko, než ho přiložil ke strunám. Kytara byla už zapojená a připravená, a stejně tak Tom.
Bill vpochodoval do místnosti a okamžitě se vydal k luxusnímu křeslu. Měl těžkou hlavu, a ne jen kvůli dlouhým, černým a bílým dredům, ale i proto, že tak nějak vynechal oběd. Teď byl čas zavolat do NRJ, na což se netěšil ani v nejmenším. Rozhlédl se po malé konferenční místnosti, kde se konaly oficiálnější akce a schůzky, ale nebylo tam nic kromě pár lahví vody a nechutně zeleného jablka. Byl na jablka alergický a ta věc vypadala tak kysele, že se Bill otřásl jen při pouhém pomyšlení, že by tohle jedl.
Vážně uvažoval, že by vytočil pizzerii místo NRJ, když v tom další manažer Ben vešel do místnosti a zničil tím Billův plán dřív, než s ním mohl začít. Zpěvák si povzdechl a pohrával si s propiskou, než mu vyklouzla z prstů ozdobených prsteny a spadla na zem, kde se zakutálela pod křeslo.
„Okay, jsi tady, dobře.“ Zamumlal Ben, když se posadil a sáhl po telefonu. Podíval se na hodiny. „Je to asi za tři minuty. Teď hrají nějakou písničku, až skončí, tak ti zavolají. Znáš dohodu, že? Odpovídej bez opravdových odpovědí, ne…“
„Já vím,“ přerušil ho Bill a zvedl ruku. Oči protočil ke stropu a s povzdechem zavrtěl hlavou. „To je přece jen asi po milionté, co tohle dělám,“ zamumlal. Ben se zamračil, ale nechal to být.
Hlasité zvonění se rozlehlo v jinak tiché místnosti. Bill zaťal zuby nad tím nepříjemným zvukem a přál si, aby mohl hodit ten zatracený telefon na toho, kdo byl na druhém konci linky. Místo toho natáhl svou štíhlou ruku a přijal telefon od Bena. Přiložil si ho k uchu a hluboce vydechl, než stisknul tlačítko pro přijetí hovoru. Pak rozhovor začal.
„Takže, Bille, máme tady pro tebe další otázku,“ žvatlal otravný rádiový moderátor. Rozhovor trval jen dvě minuty a Bill už chtěl zavěsit.
„Skvělé!“ Zahlaholil do telefonu, a byl rád, že ten chlap nemůže vidět jeho tvář zkroucenou do úšklebku.
„Co se stalo s Dennisem? Právě jsme se doslechli, že nebude na turné s Duality, tak v čem je problém?“
Bill zaťal zuby a pak si olízl rty, než nasadil smutný tón hlasu. „Oh, to je táááák nešťastné, ale je to rodinná věc,“ řekl a našpulil rty pro jistotu, ačkoliv jej nikdo kromě Bena nemohl vidět, „je to velmi osobní, takže nemůžu říct žádné podrobnosti, jen to, že právě teď musí být se svou rodinou. Víte, je důležité být se svými blízkými v těžkých časech. Ale už jsme našli za Dennise náhradu, protože jak víte… show musí pokračovat a naši fanoušci se nemohou dočkat, až nás uvidí a my se tak těšíme, až se s nimi všemi setkáme…“
„No, tady to máte, lidi! Nyní další píseň z posledního alba Duality! Pak budeme opět mluvit s Billem Kaulitzem z Duality, zůstaňte naladěni!“
Bill si přál, aby mohl přeladit toho zatraceného moderátora i s jeho rádiem navždy.
Tom pochybovačně zíral na tečkovanou čáru. Štos papírů byl silný a vše bylo napsáno právním slangem, který se ani neobtěžoval rozluštit. Nemohl si dovolit právníka a stejně nebyl čas se na to všechno podívat. Poté, co zahrál několik písní včetně nejnovějšího singlu od Duality, jej David odvedl do své kanceláře a předložil mu smlouvu. Zřejmě se Tomovi podařilo na něj zapůsobit, nebo alespoň hrál dost dobře na to, aby mu nabídl práci. Ale Tom váhal, kousal se do rtu, převracel pero v ruce, prostě nevěděl přesně, co podepisuje. Neměl tušení o tom, jak tyto věci fungují, ale viděl, jak se manažer nemohl dočkat, až položí pero na papír a podepíše.
„Podívej se,“ povzdechl si David unaveně a Tom vzhlédl, aby viděl jeho oči, „já tady nejsem proto, abych s tebou vydrbal, víš? Je to docela jednoduché, podepíšeš smlouvu na dva roky, během kterých budeš hrát s Duality na živých vystoupeních, nahrávat ve studiu, nebo při jiných příležitostech. Dostaneš zaplaceno takovou částku za tohle a jinou za tamto. Nemáš dovoleno mluvit o ničem, co se děje uvnitř a kolem kapely, s tiskem, pokud to neodsouhlasím já nebo Ben. Několik rozhovorů, sem tam pár photoshootů a taky meet and greets. Ale fanoušci chtějí vidět hlavně Billa, samozřejmě. Změnil kytaristu už tolikrát, že jim nikdo opravdu nevěnuje velkou pozornost. Většinou prostě půjdeš tam, kam ti bude řečeno, zahraješ na kytaru a dostaneš zaplaceno. Jednoduché. Nezaprodáváš tady svou duši.“
Tom si povzdechl a pak podepsal papíry. Seru na to, pomyslel si, je lepší litovat něčeho, co jste udělali, než něčeho, co jste neudělali.
„Dobře!“ Davidovy rty se roztáhly do zářivého úsměvu a sebral papíry. „Necháš si kopii smlouvy a brzy dostaneš týdenní rozvrh. Dnes chci, abys použil studio A ke zkoušení, Marie, ta asistentka, ti přinese papíry s písničkami, takže se je můžeš začít učit. Turné začíná za dva týdny, takže máš čas. Budeme muset udělat s tebou a klukama nějaké focení a pár krátkých rozhovorů, aby tě fanoušci trochu poznali. Ben, to je další manažer, tě provede etiketou rozhovorů, ale je to většinou Bill, kdo mluví, ty můžeš jen sedět, přikyvovat a vypadat dobře.“
Tomovi se točila hlava ze všech těch informací. David byl jako sopka, chrlil a chrlil a chrlil ještě více. Tom neměl tušení, jak by si měl všechny ty věci zapamatovat. Ale alespoň bude kolem Georg a on mohl získat nějaké rady od svého nejlepšího přítele.
„Jo, a ještě jedna věc. Zkus s Billem vycházet, ale většinou se mu prostě drž z cesty. Neznepřátel si ho, nenaštvi ho, cokoliv si myslíš, že chceš udělat – prostě to nedělej, okay? Mívá své nálady, občas, takže nebuď překvapený, že není tak šťastný, jako se jeví v televizi. Jste přátelé s Georgem, ne? Skvělé! Takže stačí následovat jeho vedení.“
Tom přikývnul. Ani nevěděl, co jiného na to říct. Jen se chtěl dostat ven z kanceláře, vrátit se do toho úžasného studia se vším tím zábavným vybavením a hrát. I když to budou písně Duality, bude hrát.
„Nějaké otázky?“
„Ehm, ne.“
„To je dobře! Teď běž do studia a Marie ti za chvíli přinese písně, rozvrh a kopii tvé smlouvy. Jo, a nech mi tvou občanku, budu tě taky muset přidat do naší databáze zaměstnanců. Marie ti ji vrátí, neboj se.“
Tom vytáhl svou občanku a poté, co ji položil na stůl, vyšel z kanceláře tak rychle, jak mu to jen nohy dovolily.
David musel přiznat, že ten kluk byl brilantní. Bylo to jako najít diamant v příkopě. Měl skutečný talent, a teď byl součástí Duality na příští dva roky. David doufal, že po dvou letech smlouvu obnoví. Jediná věc, která nebyla tak hvězdná, byl Tomův styl. Takový rádoby gangster, nebo jak se jim to říkalo? David si nebyl jistý, ale XXL oblečení, cornrows, a čelenka, to vše prostě nesedělo s celkovým vzhledem Duality. Billa z toho švihne, pomyslel si David s uchechtnutím. Užil by si, jak Panu Vysoce Módnímu z očí srší blesky, a přesto s tím Bill nebude moct udělat vůbec nic. Zatraceně nic. Tom podepsal smlouvu na dva roky, a stejně jako byl smluvně vázán on, tak byla i Duality, takže pokud by se nedělo něco opravdu strašného, Tom nepůjde nikam.
Dveře do jeho kanceláře se rozletěly a zpěvák se vřítil dovnitř jako tsunami, než se naklonil Davidovi přes stůl. „No?“ Jedno perfektní obočí se zvedlo nahoru.
„Máte nového kytaristu. Jeho jméno je Tom Trümper,“ David se na zpěváka usmál, „setkáš se s ním zítra hned brzy ráno, pokud budeš chtít. Už se učí všechny písně.“
„Chci se s ním setkat hned. Právě teď. Kde je?“ Bill se rozhlédl po kanceláři, jako kdyby se Tom schovával za květináčem s palmou nebo možná pod stolem. Poté opět zazíral na manažera.
„Nemůžeš se s ním setkat právě teď, máš se setkat s návrhářem, který přinese tvé oblečení na tour,“ připomněl mu David a pohlédl na hodiny na zdi, „asi za deset minut, nebo tak nějak. Můžeš se s Tomem setkat zítra. Ale pamatuj si, že je tady na dva roky. Alespoň to zkus a udělej dobrý první dojem, jo?“
„On je tady ten, který se musí starat o svůj první dojem!“ Utrhl se na něj Bill.
David zavrtěl hlavou. „Bille, já vím, že jsi tvrdě pracoval a možná potřebuješ přestávku, ale není třeba si to vylívat na Tomovi. Co je to vůbec s tebou a hráči na kytaru?“
„Nic. Jen se chci ujistit, že je dostatečně dobrý, tohle je velká věc. Tohle turné bude moje největší a nejlepší, a…“
„Já vím! Jsme ve stejném týmu, prostě mi věř, když říkám, že ten kluk je geniální.“
„Budu tomu věřit, až když to uvidím já, což doufám bude brzy,“ kouřové oči se zúžily a Bill stiskl rty do tenké linky.
„Zítra, okay? Teď běž na svou schůzku, přinesou ti kostýmy na vyzkoušení,“ David jej odmávl. Bill jej propaloval pohledem a pak se otočil a zamířil ven z kanceláře.
Zpěvák pochodoval chodbou, přemýšlel, kde asi Tom je. Pravděpodobně v jednom ze studií. Byly tam celkem dvě, studio A a studio B, a Bill měl nutkání jít se podívat. Pohlédl na masivní hodinky na svém zápěstí, měl ještě pět minut do schůzky a tak jako tak, mohl si dovolit přijít pozdě. Je Bill Kaulitz, mohli na něj počkat. Rozhodl se nejdřív zkusit první studio, které měl stejně blíž. Zrovna chtěl otevřít dveře a vstoupit, když z jiné místnosti vyšel Ben a uviděl ho.
„Ach, Bille, tady jsi. Pojď, budeš mít schůzku s návrhářem,“ začal odvádět Billa pryč. Zpěvák věnoval studiovým dveřím jeden poslední zničující pohled.
Zatracení manažeři, pomyslel si,
vždy se objeví v tu nejhorší možnou chvíli. No, by si zatraceně jistý, že se s tímto Tomem setká zítra. Umíral touhou vidět, kdo je jeho nový kytarista a jak rychle by se ho mohl zbavit, k čertu se smlouvou.
autor: Diamondairways
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Z jakého důvodu se Bill chce zbavovat kytaristu?
Ah, ja sa už tak chcem "pozrieť" na stretnutie Billa s Tomom. Bude Bill protivný? Som zvedavá či ho fakt takmer klepne z Tomovej xxl vizáže:D Davida mi je ľúto:D má to s divou ťažké, ale snaží sa:)
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
Jo, taky by mě zajímalo, co má Bill proti kytaristům. O_O No rozhodně bude z Toma na mrtvici! 😀 Fanoušci ovšem budou z nového kytaristy nadšení, protože Tom je prostě Tom. 😉 A výrazná konkurence pro Billa. 😀
Jen doufám, že Tom bude natolik v pohodě, že se naší divě bude schopen smát do obličeje a nenechá se rozhodit.
Páni, já se TAK těším na pokračování!
Bill je teda parádna diva! A tiež som zvedavá, čo má proti gitaristom – lebo za tou jeho túžbou každého vyhodiť určite niečo bude.
Ďakujem za preklad a strašne sa teším na pokračovanie. Hlavne na ich stretnutie, ako Tom Billa vytočí 😀 Pretože on ho isto vytočí – minimálne svojím oblečením 🙂
Spolupracovat s Billem bych nechtěla ani za nic! Stačil by mi s ním jeden den a už bych dávala výpoveď, peníze nepeníze. Jasně, že ještě nevím všechny souvislosti, proč se Bill chová takhle povrchně a arogantně, ale zatím mi nepřijde vůbec jako dobrý člověk. Doufám, že ke svému chování má nějaká pádný důvod! 😉 Nepochopím jeho averzi ke kytaristům, ještě když je ani nezná. Do teď jsem doufala, že si jen se všema nesedl a měl s nimi třeba nějaké pletky nebo podobně, ale Toma ještě ani nezná a už by jej chtěl vyhodit. Ufff, s Billem to prostě není jednoduché.
Naopak za Toma jsem strašně ráda! 🙂 Věděla jsem, že mu to vyjde, ale jsem nadšená z toho, že jej David nevzal jen ze zoufalosti, ale opravdu proto, že na při hře na kytaru válí! 🙂 Líbilo se mi, jak byl Tom zaujatý studiem a jediné, co jej zajímalo byla hra na kytaru a to, jak rád by se přiučil něčemu novému. Budu mu přát pevné nervy při jednání s Billem, protože to bude hodně potřeba! 🙂
Děkuji za skvělý překlad! 🙂