Live my life 10.

(Bill)

Přiznal to. Můj šestý smysl to tušil, ale teď mi to potvrdil. Rajcovaly ho představy o mně s nějakým klukem. Nevěděl jsem, jestli se mám cítit polichocený nebo pohoršený. Každopádně mě to nenechávalo chladným. Dával jsem si na čas. Dost jsem přemýšlel, jestli mám věci uvést hned v počátku na pravou míru, nebo dělat pana Tajemného.

Když jsem se na něj o chvíli později podíval, vypadal duchem nepřítomný. Upřeně se díval do prázdna a hrozně málo mrkal. Setrval tak aspoň deset minut. Už jsem z toho začínal mít strach.

„Tome?“

„Umh, jo?“ Zdálo se, že se vrátil zpátky do reality.

„Je všechno v pohodě?“

„Jo, jen… jsem si na něco vzpomněl.“

„Aháá… na sexuální příhodu?“ Teď jsem to byl já, kdo se rozhodl škádlit.

„To to bylo tak poznat?“ Vypadal mírně vyjukaně.

„Mmm, a co když ano?“

„Blbost.“

„Proč myslíš?“

„Tak co jsem dělal?“

„Hluboce jsi dýchal.“

Po tomhle argumentu viditelně zrudnul a trochu zaváhal.

„Okej, máš recht. Vrátil jsem se k jedný líbačce.“

„Jsi si jistý, že šlo jen o líbání?“

„Hele, ty se vyhýbáš mojí otázce, ty zmetku.“

„Ehm, ne… tak to není.“

„Ale je, tak šup. Já se k něčemu přiznal a teď ty. Taky ses už líbal s klukem?“

„Jak jako – taky? Ty ses líbal s klukem?“

Chvíli jsem nevěřil vlastním uším, ale po vyslovení poslední otázky se viditelně dost zarazil a já věděl, že jsem se trefil do černého.

(Tom)

Ten playback minulosti mě tak uchvátil, že jsem se probral, až když na mě Bill znovu promluvil. Vzpamatoval jsem se, ale to už jsem se ocitl pod palbou jeho zvídavých dotazů. Ta malá mrška byla stejně proradná jako já. A tentokrát se jí výjimečně dařilo.

Když už jsem nevěděl kudy kam, vzpomněl jsem si, že jsem se vlastně já ptal jako první a okamžitě to využil ve svůj prospěch. Tedy, ne tak docela. Lépe prořeknout jsem se už nemohl.

„No… vlastně… jo.“

„Páni.“

„Co?“

„Já nevím. Překvapils mě.“

„No, ono to nebylo tak docela plánovaný a už vůbec ne z mojí strany. A byl jsem opilej. Ale nebylo to špatný. A ty?“

„Líbání mám za sebou, to se neboj.“ Uculil se.

„Fajn, takže první meta splněná. A co dál?“

„Hele, tys taky povídal jen o tomhle.“

„Okej, okej. V posteli jsem měl se vším všudy jenom holky. Zatím tři.“

„Fajn. To není tak zlý na to, jak jsi hezkej.“

„Tak já jsem hezkej?“ Teď mě to začalo zajímat.

„No. Jo, jasně, že jsi. A moc dobře to víš, tak si nehraj na neviňátko.“

„Faajn, dostals mě. Jen mě to zajímalo, jestli se líbím i dalšímu… gayovi?“

Byl slyšet jeho hluboký nádech. Moc se mu do toho nechtělo.

„Byl bys můj typ.“

„Byl bych? Kdyby?“

„Kdybys byl na kluky i ty.“

„To je nabídka?“

„C-co?“

„Nic, Billi. Zlobím.“

„Jo, zlobíš. A hodně moc.“

„Ale líbí se ti to.“

(Bill)

Připravoval mi jeden šok za druhým. I když jsem musel uznat, že tenhle byl příjemný. Při představě, jak se líbá se stejným pohlavím, mě zalechtalo v podbřišku. I když to bylo v opilosti. Ovšem peprné otázky okolo tohoto tématu pokračovaly. A byly tak přímé, že nebylo možné na ně odpovídat oklikou.

„Tobě se zase líbila představa, jak s někým spím.“

„Jedna – jedna.“

„Tak jo. Pust sem trochu vzduchu, prosím tě.“

„Dochází ti kyslík?“ Nebezpečně se nade mě naklonil tak, že by se za to nemuseli stydět ani herci při natáčení erotické scény. Naskočila mi husí kůže.

„Tome…“

„Mmm?“

„Slez.“

„Proč?“

„Víš dobře, proč.“

„Asi jo. O to víc mě to láká.“

„Náramně si užíváš fakt, že zapadáš do ideálu mých partnerských představ?“

„Přesně tak.“

„Ty jsi šílenej.“

„Důvod?“

„Úplně jako táta. Jakmile máš před sebou výzvu, nic tě nezastaví.“

„Víš, že je to docela nefér? Předvídáš moje chování podle někoho, koho téměř neznám.“

„Jako bys ty nemoh udělat to samý.“

Viděl jsem, jak se jen potutelně usmál. Ale dosáhl jsem svého. Odklonil se a pak otevřel okno. Oddychl jsem si. Tahle situace začínala být riskantní. Musel jsem počítat s jeho neustálými snahami mě rozrušit.

Jako brácha byl skvělý.

Ale věděl jsem, že tohle bere jako hru.

(Tom)

Dráždilo mě, jak byl sebejistý. I ve chvíli, kdy už ležel pode mnou, se nenechal kompletně rozhodit. Dokázal jsem si zhruba představit, co s ním provádím, ale obdivoval jsem, že při tom stačí ještě přemýšlet a odporovat. Měl kuráže na rozdávání. V jeho křehkém tělíčku spočíval bojovný duch.

Když mě pak přirovnal ke Gordonovi, došlo mi, že vlastně můžu využít úplně stejné zbraně. Genetika je mrcha, a ač si to kolikrát nechceme přiznat, jsme po rodičích víc, než si myslíme. I když jsme s nimi nevyrůstali. Je to zkrátka v nás.

„Dojdu nám pro pití a kouknu na psiska, jo?“

Souhlasně přikývl a asi byl rád, že mu bude dopřána chvíle oddychu od mé maličkosti. Dole jsem potkal Elsu, která mi oznámila, že Baron dostal k večeři trochu granulí a k tomu rýži. Poděkoval jsem a byl jsem si jistý, že mu to nevadilo. Dokázal spořádat cokoliv, jen aby neměl hlad. Vecpal se k Pumbovi do molitanové boudičky v obýváku a štěně mu leželo mezi nohama jako malá kulička. Oba jsem je pohladil, vzal z lednice jednu minerálku a vyběhl zpátky nahoru.

Billa jsem našel v koupelně, jak provádí večerní hygienu. Obdaroval mě novým kartáčkem a přistrčil pastu. Sám si ještě vyčistil a namazal obličej. Připadal jsem si, jak kdybychom bydleli spolu a za chvíli měli ulehnout jako manželé. Koneckonců jeho postel byla velikostí pro dva.

Vlezli jsme si zpátky do postele, ale nechali už zhasnuto. Cítil jsem se příjemně utahaný a šťastný. Peřiny krásně voněly a jejich odér mě pomalu ukolébával ke spánku.

„Jsem zvyklý spát na druhém boku, otočím se, nevadí?“ Špitnul Bill do ticha.

„Ne, nevadí.“

Opatrně se přetočil ke mně zády a mezi nohy si nachumlal celkem velký kus peřiny, že se mi odhalila půlka zadku. Usmál jsem se a natiskl se k němu zezadu.

„He?“

„Ukradls mi deku.“

„Aj… promiň.“

„To nic.“

Položil jsem ruku kolem jeho pasu a přitulil si ho k sobě. Měl jsem tuhle polohu rád.

„Dobrou noc, Billi.“

„Dobrou, Tome.“

Zavřel jsem oči a v synchronizovaném tempu dýchání jsem se odebral do říše snů.

autor: Neilinka