autor: AshesPashes
Hranice
Druhý den ráno se Bill probudil s křečí za krkem a rozmotal své dlouhé nohy, které měl zastrčené pod sebou při spaní na gauči. Vzpomněl si na předchozí večer a vztek, který cítil vůči Tomovi, se znovu objevil. Podíval se směrem k posteli a všiml si, že je ustlaná a Tom v ní není. ´Kdo stele postele v hotelu?‘ Podivil se Bill sám pro sebe.
Zvedl svůj mobilní telefon a zkontroloval čas. Bylo 8:30. Rychle projel své kontakty, až našel ten, který hledal. Stiskl tlačítko volání a poslouchal troje vyzvánění.
„Bille, co pro tebe můžu udělat?“
„Chci pryč. Změnil jsem názor, nemůžu to udělat.“
„Je mi líto, Bille, máme smlouvu, jsi v tom, dokud to neskončí.“
„Podívej se, Davide, jsme na cestě čtyři dny, ta smlouva nemůže být tak neprůstřelná, aby ses z ní tak brzy nemohl dostat. Vzdám se všeho v plném rozsahu a všechno vrátím, ale ten chlap mě přivádí k šílenství a já ho nenávidím víc než na začátku.“
„Omlouvám se, ale opravdu tady není nic, co bych mohl udělat. Jsi v tom až do konce.“
„A co když prostě odejdu?“
„Budou tě žalovat za porušení smlouvy. Zřejmě to dost špatně ublíží tvé kariéře.“
„Ugh,“ Bill vykřikl do telefonu ve stejné chvíli, kdy se otevřely dveře. Dovnitř vešel Tom s táckem se dvěma kelímky s kávou a papírovým sáčkem. „To ještě není konec. Zavolám svému právníkovi,“ zašeptal do telefonu a rychle zavěsil.
„Ránko,“ řekl Tom s rychlým úsměvem a podal jeden z kelímků s kávou Billovi. „Borůvková káva, smetana a tři cukry.“
„Ty si pamatuješ, jaké mám rád kafe?“ Zeptal se Bill mírně šokovaný a zmatený.
„Jo, přinesl jsem ti i jednu z těch klobásových věcí. Pospěš si a obleč se, můžeš si to sníst v autě. Rezervoval jsem temnou komoru, takže si oba můžeme vyvolat některé z našich fotografií. Myslel jsem, že když tam budeš, mohl bych zatím venku pořídit pár snímků, a pak se vrátím vyvolat některé z mých vlastních fotografií a ty se můžeš jet zatím projet a něco vyfotit. Tak šup šup, musíme se odhlásit do tří odpoledne, nebo nám naúčtují další noc.“
„Ehm…“ dostal ze sebe Bill, zmatený a v rozpacích na jakákoliv další slova, než jen vstal a zamířil do koupelny.
Bill se rychle oblékl a použil svůj make-up. V posledních dnech ho příliš nenosil a chybělo mu to. Když vyšel z koupelny, spatřil Toma sedícího na gauči. Měl složenou deku a polštář položený na vrcholu.
„Připravený?“ zeptal se Tom a vstal.
„Jo, jen si vezmu tašku s fotoaparáty.“
Bill rychle zkontrolovat svou tašku, aby se ujistil, že má vše, strčil telefon a občanku do kapsy s kreditní kartou, a zvedl svou kávu. Tom mu podal papírový sáček a vydali se dolů k výtahům. Bill se podíval dovnitř a všiml si, že Tom mu také koupil arašídový donut. Bill byl překvapen Tomovou ohleduplností a natáhl se, aby zmáčkl přivolávací tlačítko.
„Díky za snídani,“ řekl tiše.
„Žádný problém. Stejně jsem si šel pro kávu,“ řekl Tom, když vstoupil do výtahu. „Promiň, že jsem na tebe včera večer tak vyjel, ale opravdu o tom nechci mluvit, ano?“
„Jo, taky se omlouvám.“
K temné komoře jeli v tichosti; Bill dokončil svou snídani a Tom si prohlížel okolí. Jakmile dorazili na místo, Tom Billovi oznámil, že se vrátí za tři hodiny a pak se na tři hodiny opět vymění, aby i Bill mohl něco vyfotit.
Bill se podíval na hodiny na svém mobilním telefonu, když mu zakručelo v žaludku. Ještě měl dobrých 45 minut, než si s ním Tom přijde vyměnit místo. Ve chvíli kdy zastrčil telefon zpět do kapsy, začal vibrovat a zvonit. Bill zkontroloval displej a všiml si, že je to Tom.
„Tome, co se děje?“
„Brzy zamířím zpátky. Chceš, abych ti vzal něco k obědu, anebo se pro něco zastavíš sám, až se vrátím?“
„Kde máš v úmyslu se zastavit?“
„Kde budeš chtít, jsem docela flexibilní.“ Bill se na druhém konci linky začal nekontrolovatelně hihňat a Tom si povzdechl. „Ty máš tak jednosměrné myšlení, Bille. Přemýšlej svým žaludkem. Co chceš k obědu?“
Když byl Bill konečně schopen ovládnout svůj smích, odpověděl: „McDonald, prosím. Dám si 10 kuřecích nugetek, velké hranolky, velkou Colu a jablečnou taštičku.“
„Je to všechno?“ zeptal se Tom sarkasticky.
„Malý vanilkový milkshake,“ dožadoval se Bill.
„Místo Coly?“
„Ne, navíc ke Cole,“ řekl Bill.
Tom se fyzicky otřásl. „Okay, brzy tam budu.“
Tom jezdil po městě a rozhlížel se po zajímavých věcech na focení ve svých posledních třiceti minutách, než musel zamířit za Billem. Už pořídil pár fotografií, ale nic jej opravdu neoslovilo. Utah byl pro něj dost nezajímavý.
Zastavil na parkovišti obchodu, kde byla umístěna temná komora, popadl fotoaparát a zamkl auto. Zaklepal na dveře do místnosti, kterou si pronajali, a čekal na Billovu odpověď. Věděl, že kdyby vešel dovnitř, zatímco by Bill vyvolával fotky, všechny by se zničily.
Po několika chvílích čekání Bill otevřel dveře a usmál se nad taškou z McDonalds, kterou Tom držel.
„Můžeme se jít najíst tam k lavičkám?“ Zeptal se Bill a ukázal na piknikový stůl o pár metrů dál.
„Ehm… Jo, jen mě nech přinést z auta mé Lysol ubrousky.“ Tom podal Billovi tašku a tácek s nápoji, než zamířil k autu.
Bill se uchechtl a šel ke stolu, na který ukazoval. Tom se k němu připojil a rychle, ale důkladně, utřel stůl i lavičku, než se posadil.
Bill vytáhl balíčky s jídlem, které Tom koupil. Všechno jeho jídlo bylo postaveno před ním a vše, co zbylo v sáčku, byl salát, malá láhev mléka a jablečné kroužky.
„To je všechno, co sis objednal?“ Zeptal se Bill a podal Tomovi nádobu se salátem.
„Jo, zřejmě tady po vegetariánských hamburgerech není dostatečně vysoká poptávka, takže je nevedou.“
„Tohle se může zdát jako hloupá otázka, ale tobě se líbí být vegetarián?“ Zeptal se Bill a namočil svůj kuřecí nuget do farmářské omáčky, kterou mu Tom vzal spolu s barbecue omáčkou a medovo-hořčičnou omáčkou, protože Bill nespecifikoval, které dává přednost.
„Byla to ta nejjednodušší věc, kterou jsem mohl udělat, protože jsem cestoval po světě téměř nonstop, a být vegetarián je jednodušší, než sledovat různé kulturní zvyklosti. Je jednodušší prostě nejíst maso, abych nemusel mít strach, že kohokoliv urazím.“
„Mně by maso chybělo.“ Pro důraz Bill namočil další kuřecí nugetku, tentokrát v barbecue omáčce, a po kousnutí pomalu žvýkal, aby si vychutnal tu chuť.
Tom si odfrkl a Bill na něj tázavě zvedl své propíchnuté obočí.
„Co je tady vtipného?“
„Ach můj bože, nemůžu uvěřit, že to teď házíš na mě. Řekl jsi, že by ti chybělo maso!“
„Čí myšlenky teď míří špatným směrem?“ zeptal se Bill s mírným našpulením rtů. „Nemyslel jsem to takhle*. Myslel jsem hamburgery, steaky a kuřecí nugetky.“
„Jo okay,“ řekl Tom a otevřel si balíček s jablečnými kousky.
Mluvili spolu během celého oběda, a zatímco jedli, dozvěděli se víc o sobě navzájem. Tom se podíval na hodinky.
„Měli bychom raději jít. Ty musíš udělat nějaké fotky a já jich musím pár vyvolat.“
„Dobře. Brzo se vrátím, abych tě vyzvednul,“ řekl Bill a vzal si od Toma klíče od auta.
Uklidili obaly od oběda a Tom zamířil do temné komory.
Tom si nedokázal nevšimnout fotek, které měl Bill zavěšené na uschnutí. Všiml si, jak dobře Bill využíval přirozeného světla jako výhody v každém záběru, úhly dokonale zdůrazňovaly subjekt, který fotil. Tom si zblízka prohlédl fotografii sebe samého. Byla z jejich prvního dne na pláži, když pořizoval záběry surfařů. Stín velké palmy pokrýval většinu země, kde byl Tom v podřepu pro optimální úhel jeho vlastní fotografie, ale sluneční paprsky vykukovaly přes vrchol stromu a pomalu vyháněly stín ze země. Tom přemýšlel, jestli ho Bill vnímá takhle.
Odvrátil se od visících obrázků a začal nalévat své vlastní chemické látky a připravovat nádoby.
Bill šel s foťákem kolem krku a sledoval lidi přecházející po ulici. Byl v pěkné společenské oblasti s malou zahradou, dětským hřištěm, školou a budovou, která nesla název ‚Ogdenské Komunitní Centrum.‘
Bill uslyšel hlasitý zvuk školního zvonku a obrátil se v jeho směru s připraveným fotoaparátem. Trvalo jen chvíli, než se dveře rozlétly a z budovy vyběhly křičící děti.
Billova spoušť se rychle pohybovala, jak bral jednu fotografii dětí opouštějících školu za druhou. Některé utíkaly pryč od dveří, jiné vzrušeně poskakovaly a pár z nich objímalo své přátele a loučily se na nadcházející léto. Představoval si, že některé z těchto dětí odjedou daleko na tábory nebo na dovolené se svými rodinami, a jejich přátelé ze školy jim budou přes léto chybět.
Bill pořídil pár dalších záběrů staré ženy, která plela záhony v zahradě komunitního centra. Myslel si, že má úžasný obličej a chtěl pár záběrů její zvednuté hlavy. Navázal s ní rozhovor a přesvědčil ji, aby mu zapózovala se zelenou konví. Poté ženě poděkoval a dostal její adresu, aby jí na konci své cesty mohl fotografie poslat.
Zkontroloval čas a zjistil, že mu zbývá 10 minut, než musí vyzvednout Toma. Nastoupil zpět do auta a vydal se na cestu do temné komory.
Cedule ‚otevřeno‘ byla lícem nahoru na dveřích do místnosti, kde Bill a Tom vyvolávali fotky. Bill pochopil, že může vstoupit do místnosti a Tom už je hotový. Tom jej pozdravil a Bill okamžitě začal sundávat své fotografie a úhledně je ukládat do portfolia. Rychle si prohlídli celou místnost, aby se ujistili, že mají všechny své věci a vyšli ven.
„Nebude ti vadit řídit?“ Zeptal se Tom, zatímco šli směrem k velké Escaladě.
„Ne, vůbec ne.“ Bill naskočil na sedadlo řidiče a nastartoval. „Colorado, už jsme na cestě.“
*dvojsmysl: v angličtině flesch znamená nejen maso, ale i tělo, tělesnost nebo přímo penis
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Bill byl připravený s tím seknout, ale zdá se, že Tom ho mile překvapil. Krize zažehnána a dokonce mezi nimi padly první dvojsmyslné narážky. 😀
Díky, těším se na Colorado. 😉
Překvapilo mě, že Bill jednal takto impulzivně, protože rozhodně nemám pocit, že by ho Tom svým chováním a jednáním až takto štval, že by chtěl skončit. Což dnešním chováním jen potvrdil a očividně donutil Billa o tom všem víc myslet. I když na obhajobu Billa musím napsat, že ho vlastně i chápu – Tom dělal/říkal věci, které naštvou, ale nemyslím si, že by byl tak špatný, jak si Bill o něm myslí a rozhodně se těším na to až si to uvědomí i Bill. 🙂 K dnešnímu dílu musím napsat jen – krásné, i když úvod mě překvapil. Díky za překlad.
Doufám že Bill už nebude chtít odejít jsem zvědava jak to bude dál.
Billova impulzívnosť prekvapila aj mňa, lebo Tom sa správa k Billovi úplne normálne a prívetivo. Dokonca mu kúpil raňajky a zavolal kvôli obedu – čo vôbec nemusel, takže dúfam, že si Bill čoskoro uvedomí, že Tom nie je taký zlý, ako si o ňom myslí.
Ďakujem za časť.
Tom si naprosto napravil reputaci u sveho kolegy, hehe 😀 ackoliv Bill fnukal, ze toho chce nechat, jsem si jista, ze to jeste vydrzi. Treba se Tom pozdeji uvolni a rekne mu, co se stalo kdesi ve valce a proc je takovy extremne posedly cistotou. Utirat si lavici a stul ubrousky? Uchylak 😀
Dekuji za preklad 🙂
Boľavý krk na ráno vie naštvať:) ale Tom si to nádherne vyžehlil, Bill dokonca na znak vďaky ani nekomentoval tlačítko na výťahu:) Sú podarení s tými svojimi povahami. Tom so svojou posadnutosťou baktériami a mäsom, a Bill svojou žravkou:) Teším sa na ich ďalšie zastavenie. Celkom ma prekvapilo, že sa Bill nenasáčkoval do tej postele aspoň niekedy uprostred noci 🙂
Teď se Billovi chce strašně odejít ale už se těším na moment, kdy bude strašně rád, že zrovna s Tomem sdílí ony intimní chvilky. :P:D
Tak začátek tohohle dílu mě ohromně překvapil. Chvilku jse si říkala, co mi uniklo, že byl Bill na Toma tak naštvaný, ale pak zjistila, že nic. 😀 Jen, tohle je prostě Bill a pokud není jednou něco podle něj, je to špatně. 😀 Ale i přesto jej mám ráda za ty jeho podivnosti. 🙂
Stejně byl ale Tom neuvěřitelně milý, když Billovi donesl snídani a ještě tím i Billov ukázal, že se o něj zajímá a poslouchá jej, když mu donesl věci, které má tolik rád. Bylo hezké, že tím Billa tak překvapil a hádám, že jej v tom okamžiku hnedka přešly myšlenky na to, že by od smlouvy odstupoval. Nakonec bude ještě rád, že na tuhle dobrodružnou cestu jel! 😉
Moc děkuji za překlad! 🙂