autor: Hitachiin-fangirl
„A dávej pozor na to, co říkáš. Totiž, občas začneš mluvit a pak prostě pokračuješ a pokračuješ a…“
„Andy!“ Přerušil ho Bill. „Sklapni!“
„Promiň,“ řekl Andreas. Několik vteřin byli zticha, zatímco Bill se snažil dostat tvrdohlavý pramen vlasů na své místo. „Jo, a snaž se moc neklít, nemusí zjistit, že jsi tak sprostý, hned na prvním rande.“
„Andy, nejspíš to bude zároveň i poslední rande, takže si opravdu nemyslím, že by na tom až tak záleželo,“ pověděl svému kamarádovi a otočil se od zrcadla, už vypadal dokonale. „A já už jsem dřív na nějakém tom rande byl, víš. Proč jsi, sakra, tak nervózní?“
„Omlouvám se, to jen, že už je to tak dlouho.“
„Pár měsíců není ´tak dlouho´, Andy. Hodně lidí by si myslelo, že to vůbec není dlouho.“
„Já vím, ale-„
„Urgh. Ne. Žádné ale. Kromě toho, já jsem tady ten, kdo jde na rande. Ne ty,“ řekl Bill a vyšel z koupelny. „Tak s kým přesně to na to rande jdu?“
„S Bradem. Je to náš pravidelný zákazník, chodí vždycky na oběd. Párkrát jsem s ním mluvil a je to naprosto tvůj typ.“
„Takže, jinými slovy, jsi mi domluvil rande s úplně cizím člověkem?“
„No… ne úplně…“
„To je jedno. Musím jít, jestli nechci přijít pozdě.“
„Už teď jdeš pozdě,“ připomněl mu Andreas.
„Já vím. Myslím ještě později.“
A s těmi slovy byt opustil.
***
„Tady je,“ zašeptal Georg Tomovi, jako by zběsilé mávání a poskakování na sedadle jakmile ta atraktivní žena vešla do jejich zorného pole, nebylo dostatečným znamením.
„Ať nedostaneš infarkt,“ zamumlal Tom. „Sakra, tak už s tím přestaň! Viděla tě!“ Dodal, popadl Georgovu mávající ruku a pokusil se zarazit jeho poskakování.
„Ahoj,“ řekla ta žena, když se k nim dostala dostatečně blízko, aby nemusela zvyšovat hlas. „Ty musíš být Georgův kamarád… umm?“
„Tom,“ doplnil. „A ty musíš být Annabel. Kamarád by mohl být trochu velkorysý termín,“ řekl s vítězným úsměvem. „Zrovna jsme se potkali asi jeden blok odsud a on mi nabídl večeři, pokud s ním sem půjdu.“
„Neposlouchej ho, dělá si legraci,“ řekl jí Georg s nuceným smíchem a praštil Toma do ramene trochu až příliš silně, aby to bylo jen hravé. Vstal a odsunul jí židli. „Kde je tvá kamarádka?“
„Ach, Emily ještě parkuje auto. Omlouvám se, že jdeme trochu pozdě,“ řekla a sladce se přitom usmívala.
„Za to čekání to stálo,“ odpověděl Georg okamžitě.
O několik minut zdvořilého rozhovoru později se k nim přidala Emily. Byla celkem hezká. Drobná, a její hnědé vlasy se jemně vlnily kolem lehce namalovaného obličeje. Nebyla tak úplně Tomův typ, ale on byl otevřený téměř komukoliv, kdo nebyl tak ošklivý, až to bolelo se na toho člověka podívat.
Ve vteřině, kdy byla Emily usazená a proběhlo vzájemné představování, Georg s Annabel se ponořili do rozhovoru a pilně ignorovali celý svět okolo nich. Tomovi to nijak zvlášť nevadilo, povídání s Emily si užíval. Byl příjemně překvapený, když zjistil, že není ošklivá, a ještě překvapenější, že není emocionálně nestabilní podivínka, jak očekával.
Ale okamžitě věděl, že si ji s sebou domů neodvede. Byla milá, ale ne pro něj. Kdyby měl Gustav volno, možná by si to rande opravdu užil a pozval ji na další. Ale Gustav volno neměl a on nebyl Gustav.
Byla intelektuální typ. Tom neměl nic proti chytrým lidem a rozhodně dával přednost jejich společnosti před hloupými lidmi, ale nebral si je do postele. Ne kvůli nějakému pravidlu nebo z principu, ale snaha skutečně je dostat do postele se obvykle ukázala být nakonec spíše těžkou prací. Tak to prostě bylo. S chytrými lidmi se přátelil, s bezmozky šukal. Při několika příležitostech, kdy skutečně s někým chodil, to vždy byl někdo s mozkem, ale někdo, jehož konverzace se netočila okolo jejich posledního shlédnutého dokumentu.
O hodinu později Tom zrovna dojídal své jídlo a sklenici s vínem měl stále napůl plnou. Byl si podle výrazu v jeho obličeji jistý, že Annabel momentálně přejíždí svým chodidlem po Georgově stehně. Emily mluvila o knize, kterou právě přečetla, a znělo to zajímavě, ale Tom by si ji nešel přečíst. Snažil se přijít na způsob, jak odejít ještě před dezertem, aniž by to působilo hrubě, když Emily náhle náhodně převrátila jeho sklenici s vínem. Vypadala zděšeně a znovu a znovu se omlouvala. Tom ji ujistil, že je to v pořádku, ale využil toho incidentu jako šanci k úniku a pověděl jí, že by měl nejspíš zamířit domů a vyčistit to, než to zaschne. Souhlasila, že je to pravděpodobně dobrý nápad, a řekla, že sama už bude muset jít. Vycítil, že ho vnímá stejně jako on ji, jako dobrou společnost a potenciálního kamaráda, ale nic víc. Cítil úlevu, že nevzala jeho omluvu jako odmítnutí. Byla milá a on jí opravdu nechtěl ublížit.
Políbil ji na tvář a pak zamířil na toalety, aby smyl to nejhorší, než zamíří domů.
Bill se měl naprosto mizerně. Ani na vteřinu si nepředstavoval, že by to rande mohlo někam vést. Předpokládal, že by se Brad mohl ukázat být pro něj perfektní a že by možná mohl najít přesně to, co hledal, ať už to bylo cokoliv, ale neočekával to. Přesto se na to rande těšil. Rande byla zábavná a nemuselo to k ničemu vést, aby si to užil.
Ale on si to neužíval.
Nejdřív to nezačalo tak špatně. Brad dobře vypadal. Blond vlasy, zelené oči, dobře stavěný… Měl šarm a byl to gentleman. Nebylo těžké vidět, že je opravdu milý. Bill si ho okamžitě oblíbil. Nijak jej to k němu doslova netáhlo a necítil tu jiskru, kterou hledal, ale aspoň usoudil, že by mohl prožít příjemný večer.
Netrvalo však dlouho a ukázala se Bradova hlavní vada.
Ani na okamžik nezavřel pusu o Andreasovi.
„Ach, a řekl ti o tom, jak mu trvalo třikrát vyřídit mou objednávku správně?!“ Líčil Brad nadšeně. Bill bezvýrazně zabručel a popíjel své víno. „Byl ten den tak roztržitý! A začínal být čím dál nervóznější. Povím ti, bylo to absolutně…“
Bill ho přestal poslouchat a jen pokyvoval hlavou a předstíral, že dává pozor. Nebyl hloupý. Tenhle chlápek byl očividně blázen do Andrease a Bill mohl hádat, proč s tím rande souhlasil. Bylo celkem jasné, že by udělal téměř cokoliv, o co by jej Andreas požádal.
Bill v duchu Andrease proklel za to, že je tak zabedněný. Znal svého kamaráda dost dobře na to, aby věděl, že Andreasovi nejspíš úplně unikly všechny signály. Brad byl milý a Bill už plánoval, jak tu situaci co nejdříve napravit. Dokázal říct, že Bradovi a Andreasovi to spolu nejspíš bude klapat.
Ale právě teď se Bill nudil.
„Omluv mě,“ přerušil Bill Brada uprostřed věty, naprosto nevědomý, čeho se ten příběh týkal. „Potřebuju si odskočit, hned se vrátím.“
Vstal, a jakmile se k Bradovi otočil zády, protočil oči. Uběhla už celá hodina a Brad byl tak zaměstnaný vyprávěním Billovi o každé vteřině, kterou s Andreasem strávil, že se sotva pustil do svého jídla.
Bill se vydal do zadní části restaurace a při tom přemýšlel, jak dlouho bude trvat, než bude moct zdvořile odejít. Vstoupil na toalety a zamířil k umyvadlu, kde si nepřítomně začal upravovat vlasy. Vzdychl a snažil se přijít na to, jak dlouho tady bude moct zůstat, aniž by to vypadalo podezřele. Pomyslel si, že je zcela možné, že se možná zabije, pokud Brad ještě jednou zmíní Andreasovo jméno, a ta pravděpodobnost byla velmi vysoká.
Tom vzhlédl z místa, kde stál o několik umyvadel dál, když Bill opět vzdychl. On si jej ještě nevšiml, což byla nejspíš dobrá věc vzhledem k tomu, že se původní pohled proměnil v zírání, zatímco si prohlížel toho nádherného muže stojícího opodál. Všiml si jej už v restauraci, kdy procházel kolem, protože, opravdu, Billa bylo velmi těžké přehlédnout. Avšak předchozí letmý pohled jej v žádném případě nemohl připravit na to, jak ohromující byl takhle zblízka. Podařilo se mu obrátit pozornost zpátky ke své činnosti, když v tom Bill znovu vzdychl.
„Těžká noc?“ Zeptal se a přivedl tak Billa zpátky do reality.
Bill poslal Tomovi pohled přes zrcadlo lemující celou zeď nad umyvadly. Tom znovu sklopil hlavu, jak se snažil utřít houževnatou skvrnu, a neúmyslně tak Billovi bránil ve výhledu na svou tvář. Vše, co z něj Bill mohl vidět, byly vlasy spletené do pevných copánků, a to, že byl trochu jednodušeji oblečený na takto nóbl restauraci v jeho pytlovitých džínách a šedém svetru přehozeném přes bílé tričko se zkrouceným černostříbrným vzorem.
„Vezmi mě za slovo a nikdy nedovol svým přátelům domluvit ti rande na slepo,“ řekl Bill, aby odpověděl na jeho otázku.
Tom se uchechtl. „Ten kluk je blbec?“ Zeptal se.
Bill na něj lehce přimhouřil oči. Jasně, mířil oběma směry, ale to neznamenalo, že oceňoval, když jej lidé pokládali za gaye jen kvůli jeho vzhledu.
„Ne,“ řekl mu Bill, a pak zamumlal přes zaťaté zuby, „ale ty možná jo.“
Koutkem oka viděl, jak Tom vzhlédl, očividně tu poznámku, kterou Bill neříkal přímo jemu, slyšel. Nezdál se být dotčený. Pokud cokoliv, vypadal pobaveně.
„Viděl jsem tě sedět s nějakým blonďákem,“ pověděl mu Tom. „Nebylo to odsouzení.“
Bill se zatvářil zahanbeně, a když se mu dostalo prvního pořádného pohledu na Tomovu tvář, něco uvnitř něj sebou trhlo. Tom se na něj díval, rty měl zkroucené do samolibého úšklebku a oči mu pobaveně jiskřily. Byl atraktivní. Opravdu atraktivní.
„Promiň, já jen… no, lidé často… předpokládají… věci,“ řekl. Tom se chápavě usmál.
„Takže ten kluk není blbec. Tak co teda?“ Zeptal se a vrátil se k předchozímu čištění skvrny.
„Hmm? Ach, je zamilovaný do mého nejlepšího kámoše,“ řekl Bill s protočením očí.
„Auvajs,“ řekl Tom soucitně, ačkoliv nemohl popřít, že jedna jeho část, velká část, byla ráda, že to rande nešlo příliš dobře. „To je potom trapné.“
„Tak trochu,“ souhlasil Bill.
Tom ukázal na své tričko a Bill konečně pochopil to čištění, když poprvé spatřil skvrnu. „Moje rande na slepo mě polilo vínem,“ řekl mu Tom.
Bill sáhl do kapsy, kde s sebou vždy nosil svou cestovní tyčinku s odstraňovačem skvrn, a podával mu ji. „Tohle by mohlo pomoct, než to zaschne,“ řekl.
Tomovi vteřinu trvalo, než tu oranžovou tyčinku rozpoznal, ale poté se usmál a pustil papírový ručník do umyvadla. Popošel o pár kroků blíž, aby na tyčinku dosáhl.
„Zachránil jsi mi život,“ řekl a otevřel tyčinku. Trochu nejistě se na ni podíval a poté vzhlédl k Billovým očím. Billovi se zasekl dech v krku a Tom si byl jistý, že se na okamžik zastavil čas. „Ehm, nikdy předtím jsem to nepoužíval… Totiž, viděl jsem reklamu, ale…“
„Ach, no jo, prostě jen…“ Začal Bill, ale pak si vzal tyčinku sám jako výmluvu k přerušení očního kontaktu. „Počkej, já to udělám,“ nabídl.
„Já jsem Tom, mimochodem,“ řekl Tom a přistoupil dostatečně blízko, aby Bill dosáhl na jeho tričko.
„Bill,“ odpověděl Bill a znovu vzhlédl. Ten pohled, ačkoliv krátký, mu znovu poslal celým tělem elektrický výboj a on své oči opět vrátil násilím ke skvrně.
Bill na sobě mohl cítit Tomovy oči, jak se natahoval k tričku. Když ho dostatečně nadzvedl, aby se dostal ke skvrně, jeho klouby přejely přes holé břicho, které, podle toho vykukujícího kousku, bylo lahodně vyrýsované. Polkl, když si uvědomil, jak blízko u sebe stojí a že bez ohledu na to, jak tu látku chytí, nemůže zabránit tomu, aby se Toma dotýkal. Když skončil a zcela to tričko pustil, uvědomil si, že přestal dýchat. Skvrna tam stále byla, ale nyní půjde lehce vyprat.
„Okay, hotovo,“ řekl Bill lehce zadýchaně a vzhlédl, dech se mu opět zasekl, jakmile se jejich oči setkaly. Náhle si byl velmi dobře vědom toho, že ačkoliv pustil tričko, tak neodstoupil a jeho ruka se také příliš nevzdálila, a nyní lehce spočívala na Tomových břišních svalech.
Nastala odmlka a ani jeden z nich nechtěl přerušit oční kontakt.
Nebylo jasné, kdo se pohnul jako první a naklonil se blíž, ale najednou se jejich rty srazily dohromady. Bill pustil tyčinku na podlahu, omotal ruce kolem Tomova krku a Tom si jej s rukama na jeho bocích přitáhl blíž. Bill se dokonce ani nestaral, že je Tomovo tričko stále mokré a nyní tak vlhčilo jeho vlastní oblečení.
Hladově se líbali, bezmocní proti přitažlivosti, která očividně pevně přebírala kontrolu nad jejich činností. Ten polibek byl vášnivý a toužebný způsobem, jaký ani jeden z nich nečekal a na jaký ani nebyli zvyklí.
Ztuhli, když se dveře na toalety otevřely. Rychle od sebe odskočili, než si vstupující muž stihl čehokoliv všimnout. Pozorovali jej, jak přešel koupelnu a vešel do kabinky, a jakmile se dveře od kabinky zavřely, jejich pohledy se k sobě vrátily.
Nastalo krátké ticho.
„Ehm… měl bych… se vrátit ke svému rande,“ řekl Bill s pohledem upřeným na svá chodidla, zjevně nervózní. „Ehm… čau…“
Tom jej sledoval, jak odchází, stále až příliš omámený, aby uvažoval souvisle. V oblasti líbání nebyl tak úplně nezkušený a v minulosti už se líbal s lidmi, kteří v tom byli zatraceně dobří. Což byl důvod, proč byl ohromený, když si uvědomil, že ačkoliv to nemohlo trvat déle než třicet vteřin, líbání s Billem bylo bezpochyby to nejlepší v celém jeho životě. Nikdy nebyl obyčejným polibkem tak uchvácen.
Jak se pomalu vracel nohama zpátky na zem, kousek od umyvadla padl jeho pohled na něco oranžového. Když se podíval pořádně, okamžitě rozpoznal tyčinku, kterou Bill upustil. Nedokázal zabránit úsměvu rozšiřujícímu se mu po tváři, jakmile ji zvedl.
Bill seděl zpět na své židli. Pokud na něj Brad začal opět mluvit, on si toho absolutně nebyl vědom. Byl si jistý, že musí být od hlavy až k patě rudý. Musel být. Až teď mu docházelo, že se prakticky muchloval s naprostým cizincem, kterého právě potkal na záchodech. Dokonce ani neznal jeho příjmení! A navrch toho všeho prostě jen tak odešel. Řekl čau a odešel a nejspíš už toho hezkého, velmi hezkého cizince nikdy znovu neuvidí.
Zrovna když si začal přát, aby mohl zalézt do nějaké díry a schovat se, ucítil na rameni dotek dlaně. Vzhlédl a spatřil Toma, který se na něj usmíval a držel v ruce jeho čistící tyčinku.
„Zapomněl sis tohle,“ řekl Tom s úšklebkem, shlížel na červenajícího se Billa a podával mu tyčinku. „Ještě jednou díky za všechno.“
„Ehm, jo. Žádný problém,“ řekl Bill, rychle odvrátil pohled a vzal si tyčinku.
Tom se zasmál a odešel.
Brad na Billa zíral se zvědavým výrazem. „Jsi v pořádku?“ Zeptal se.
Bill k němu vzhlédl a zčervenal ještě víc. „Jo, já…“ začal, ale zarazil se. „Vlastně, cítím se trochu divně. Neurazil by ses, kdybych vynechal dezert?“ Zeptal se, věděl, že se Brad neurazí.
„Ne, vůbec ne. Naprosto to chápu.“ Oba společně vstali a zdvořile se rozloučili.
Bill poté rychle vyšel z restaurace. Když byl konečně venku, s nočním vzduchem chladícím jeho pokožku, zastavil se a zíral na tyčinku, kterou mu Tom vrátil.
Společně s ní mu podstrčil i útržek hnědého papíru se spěšně napsaným telefonním číslem spolu se dvěma prostými slovy.
Zavolej mi.
autor: Hitachiin-fangirl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Emily dať dokopy s Gustavom, Brada s Andreasom a Bill dúfam že nebude dlho otáľať a zavolá Tomovi. Lebo tá scéna na toaletách… To bolo žhavé. Na tomto treba popracovať! Ďakujem za preklad.
Tak ta scena na zachodoch bola skvela. Snad sa mu Bill ozve a nebude sa hanbit 🙂 dakujem za preklad.
Doufám že mu Bill zavolá.