autor: Diamodairway
Ještě před měsícem byl Tom zapsán na univerzitě v Berlíně, sdílel kolej s povrchním týpkem jménem Martin, který měl na hlavě krysí hnízdo, jež nazýval vlasy, kouřil marihuanu a po celou dobu chodil na večírky. Tom měl také práci na částečný úvazek, rozvážel zboží pro malé firmy. Mělo to své výhody, dostal auto, takže mohl doručovat všechny dodávky do mnoha částí Berlína. Měl svou práci rád, protože mu dávala trochu svobody, dodal věci, které bylo potřeba doručit, a pak si mohl naplánovat svůj den sám. Nebyla to dobře placená práce, ale Tom nikdy neodmítl peníze. V pátek a v sobotu hrál na akustickou kytaru v malých hospodách a barech a to také přinášelo nějaké peníze, i když ne moc. Miloval hraní, takže to nepočítal jako práci.
Měl přítelkyni, hezkou blondýnku jménem Karin, s jiskřivýma zelenýma očima a neustálým úsměvem. Nebyla to láska, ale byly to dobré chvíle. Až do okamžiku, kdy přišel na svůj pokoj na koleji a našel ji s tváří v Martinově klíně. To byla ta chvíle, kdy jeho dobrý život vyletěl oknem. Nikdy Martina neměla rád, takže mu neváhal jednu vrazit. Jeho přítelkyně pak popadla peněženku a hodila ji na Toma, trefila jej přímo pod oko, než vypochodovala z místnosti, proklínala jej odshora dolů, a řekla mu, aby jí nikdy znovu nevolal, protože je ztroskotanec s malým ptákem. Tom jen zíral a oko mu rychle modralo, jak na něm vykvétala modřina. Martin na něj zavrčel, ukázal na svou viditelnou erekci a řekl: „Proč nedokončíš to, co ta děvka začala, když už jsi to, kurva, musel přerušit, hmm?“
To přinutilo Toma rychle vyklidit pokoj a neohlížet se.
O několik dní později, ho jeho spolubydlící nahlásil za údajnou krádež peněz a sexuální obtěžování. Tom obě obvinění popřel, jak by mohl ukrást peníze, které Martin nikdy neměl? A sexuální obtěžování bylo úplně absurdní tvrzení. Stejně se musel z kolejí ihned vystěhovat, ale podařilo se mu najít zašlý malý byt k pronájmu, se starým, hnusným nábytkem a děsivé vypadající koupelnou.
Myslel si, že věci už teď budou lepší, ale pak nějaký idiot jel na červenou a narazil do jeho auta. S výjimkou, že to nebylo jeho auto, ale bylo to auto společnosti. Takhle Tom ztratil práci. Nestarali se o výmluvy nebo o to, kdo co udělal. Na vrcholu toho všeho mu byl odebrán řidičský průkaz, i když neudělal nic špatného. Stále se jej ještě snažil dostat zpět. Zatímco byl každou chvíli v soudní místnosti, vynechal několik velmi důležitých zkoušek, díky čemuž nezvládl několik předmětů a byl vyloučen z univerzity, protože podle nich to byla ta poslední kapka. Jistě, Tom nebyl hvězdný student, ale nebyl žádný hrozný vyvolávač problémů, všechno to byla falešná obvinění.
To zašlé malé místo, které si pronajal po přestěhování se z kolejí, už nebylo jeho, protože jeho pronajímatelka zjistila, že ztratil práci. Řekla mu, že se bude muset příští měsíc odstěhovat, protože se již zdálo, jako by si pronájem nemohl dovolit. Měla pravdu, to Tom nemohl, a tak měl týden na vyklizení bytu. Na vrcholu toho všeho měla odvahu ho informovat, že nedostane zpět svou zálohu, protože prý rozbil jednu z jejích starožitných židlí. Tom se nad tím naježil, ale co by mu pomohlo, kdyby se dohadoval se starou, malou a částečně hluchou paní, která chodila o holi a měla malého štěkajícího psa? On tu zatracenou židli nerozbil, Scotty na ni skočil, a ona se rozpadla, protože ta věc byla zatraceně stará.
Jednoho dne, když šel se Scottym, si nějaká hloupá holka myslela, že by byl fajn nápad začít hladit jeho psa, aby mohla po celou dobu flirtovat s Tomem. No, Scotty neměl rád cizí lidi a tak na blondýnku ostře vyštěkl, když se k němu přiblížily její pěstěné ruce. Ona vyjekla, zamrkala a pak se podívala na Toma, než otevřela pusu a vydala ze sebe dlouhou tirádu o hloupých psech a jejich hloupých vlastnících. Tom se snažil dostat pryč tak rychle, jak jen mohl.
Sbalil svých pár věci do tří kufrů a opustil byt. Se psem v závěsu Tom nastoupil do vlaku mířícího do Hamburku. Nový život, o kterém si myslel, že by mohl začít v Berlíně, se vypařil. Jakmile Tom našel své místo, poslal poslední sklíčený pohled na nástupiště a pak se odvrátil od okna.
Vlak přijel na zastávku na další stanici. Tom se díval ze špinavého okna a doufal, když nastupovala vlna nových cestujících, že si nikdo nesedne vedle něj. Ale jak znal své štěstí, spíše jeho kompletní nedostatek, nějaký tlustý, páchnoucí chlap sebou žuchnul vedle něj a otevřel si noviny. Tohle nebyl jeho den. Sakra, tohle nebyl jeho týden, nebo dokonce ani jeho měsíc! Všechno se zdálo jít špatně. Snažil se sám sebe přesvědčit, že to musí být špatné, než to bude lepší, ale zdálo se, jako by světlo na konci tunelu prostě neexistovalo.
Měl místo u okna a Scotty seděl u jeho nohou, vrtěl ocasem a hlavu měl na Tomových kolenech. Občas Tom zazíral do těch tmavých očí a psa pohladil. Jeli zpátky domů, ne, že by se o to Scotty staral, byl to jen pes; kam Tom šel, on ho následoval.
Cestující zaplnili uličky a nyní hledali svá sedadla. Tom se rozhlédl kolem a pak se znovu podíval z okna. Nástupiště bylo mokré od deště, těžké mraky dominovaly ocelově šedému nebi, vypadalo to tak, jak se Tom cítil – mizerně. Doufal, že jeho smůla skončí, jakmile bude doma. Zastrčil si sluchátka do uší a vybral si playlist, který vyhovoval jeho momentální náladě. Zavřel oči a odpoutal se od okolního světa.
Brzy dorazili do Hamburku. Se psem v závěsu vystoupil z vlaku a stáhl si čepici níž, aby se mu studené dešťové kapky nedostaly do očí. Tom spěchal na parkoviště, kde věděl, že na něj čeká jeho otec. Zavolal dopředu a řekl Gordonovi, že se vrací domů. Byl rád, že jeho otec byl chápající a pohodový chlap, který jen řekl, že na něj bude čekat s autem. Budou tam otázky, samozřejmě, ale Gordon nikdy neměl od Toma nějaká očekávání, což znamenalo, že i když Tom selhal, táta ho jen poplácal po zádech a řekl mu, aby se vzmužil. Tom byl rád, že i když neměl matku, měl skvělý vztah se svým otcem.
Byl to Gordon, který naučil Toma hrát na kytaru, jediná věc, o které Tom věděl, že v ní bez pochyby vynikal. Byl velmi talentovaný hráč, a miloval hraní víc než cokoli jiného.
No, skoro, pomyslel si s úšklebkem, když spěchal k autu.
„Ahoj tati,“ pousmál se a hodil zavazadla do kufru. Pes skočil na zadní sedadlo a poté Tom sám nastoupil do auta. Byl rád, že se dostal z deště, a nemohl se dočkat, až bude doma a dá si horkou sprchou. Jeho dredy byly promočené, těžké a studily ho na krku.
„Vítej doma,“ Gordon se usmál. Vycouval z parkoviště a brzy projížděli šedými, deštivými ulicemi. Tom miloval město a část něho byla šťastná, že je zpátky tady. Další část z něj byla zklamaná, že neměl rád vlastní selhání, a kdo měl? Ale Tom nenáviděl pocit porážky. Gordon jel potichu, rádio štěbetalo různé novinky mezi songy, a Tom slyšel zprávu o blížící se Duality Tour hned poté, co zahráli jejich poslední hit. To nebylo to, co Tom obvykle poslouchal, ale i on musel přiznat, že ten člověk byl talentovaný a písničky byly chytlavé.
Brzy se před nimi objevil známý bytový dům a Gordon zaparkoval auto. Tom byl doma.
Ve večerních hodinách se Tom vydal do baru, kde býval často, než se odstěhoval do Berlína. Rozhodl se zjistit, jestli tam budou nějaké známé tváře a potřeboval práci. Nechtěl se vrátit znovu do školy, ne, že by hodil flintu do žita, ale bylo jednodušší, aby od některých věcí upustil a šel dál, než se tvrdošíjně snažit znovu a znovu, aby něco fungovalo, když to opravdu nestálo za tu námahu nebo energii.
Tom šel k baru, protlačil se davem a vklouzl na jednu z tmavých, vysokých stoliček. Barmanka se otočila, připravená přijmout jeho objednávku a Tom se ušklíbl. „Ahoj, Sáro.“
„Tome!“ Dívka za barem se široce usmála. „Jsi zpátky?“ Naklonila hlavu a černé vlasy jí spadly na ramena.
„Jo,“ Tom pokrčil rameny, „co je nového?“ Pracovala v baru už věky, a Tom ji považoval tak nějak za kamarádku, i když se vzájemně vídávali jen v baru. „Dal bych si to, co obvykle, mimochodem,“ střelil jazykem ke svému kroužku ve rtu.
„Hned to bude,“ řekla s mrknutím a otočila se, aby připravila jeho drink. Položila před něj vysokou sklenici a otřela si ruce. „No, však víš, jako vždy,“ měla hluboký hlas, hlas kuřáka. Modré oči obtáhnuté černou tužkou na Toma zajiskřily. „I když v těchto dnech je to tady samá známá tvář! Zrovna jsem tu před chvílí viděla Georga a teď se tady ukážeš ty!“ Zasmála se.
Tom vypil už polovinu svého drinku, než otočil hlavu, „Jo? Neviděl jsem ho už věky. Kde je?“ Georg byl jeho nejlepší přítel ve škole, pak se na něj usmálo štěstí a podepsal smlouvu s velkou nahrávací společností a Tom ho už sotva viděl. Stále si ještě mejlovali a mluvili spolu hodně po telefonu, aby udrželi krok s životem toho druhého. Georg byl pořád Tomův nejlepší přítel, a to i přesto, že si spolu nemohli vyrazit tak často jako kdysi. Brunet byl vždy Tomův partner ve zločinu, pousmál se, bylo by dobré vidět Georga znovu.
Sára přimhouřila oči v tlumeném osvětlení baru, podívala se do davu a pak pokrčila rameny a mávla rukou. „Je tady někde. Přišel asi před hodinou, říkal, že má krátkou přestávku ve městě, aby viděl své rodiče.“
„Jo, no, půjdu ho hledat,“ Tom sklouzl ze stoličky a popadl své pití, „uvidíme se později,“ řekl s mrknutím na barmanku a hodil nějaké peníze na pult, než se vydal volným krokem do davu. Vypadalo to, že se jeho štěstí vrací a doufal, že to tak opravdu je. Tom už byl unavený a bylo mu zle z toho, jak šly věci špatně.
Prodíral se davem těl, téměř zakopnul o své XXL kalhoty a málem si vylil pití. Bar byl spoře osvětlený, vytvářel jemnou, příjemnou atmosféru. Bylo to populární místo na povyražení pro mnoho lidí, a Tom neustále potkával známé tváře, zatímco hledal svého kamaráda. Pak Georga spatřil sedět v rohu jednoho boxu s několika lidmi. Jeho starý přítel se nahlas smál s drinkem v ruce, a byla tam dívka přilepená k jeho boku, zírající na něj. Tom se ušklíbl a vydal se směrem k jejich stolu.
„Do prdele, Tome, jsi to ty?“ Vykřikl Georg, když jej uviděl. Tom se široce usmál a zastavil se u jejich boxu. Georg vstal a vymanil se ze sevření té dívky, jejíž rty se našpulily, ale oči se jí rozzářily, když spatřila Toma.
„Jo, ten pravý a jediný,“ Tom předstíral poklonu a Georg se smál, jak jej napůl objal.
„Kurva, dlouhá doba, co jsme se neviděli…“ Georg se usmíval, čímž ukazoval řadu bílých zubů. Jeho vlasy byly dokonale narovnané a měl na sobě tričko s obscénním citátem.
„Chyběl jsem ti?“ pochechtával se Tom a upravit si čepici.
„Ty to víš!“ Georg se zasmál. „Pojď si zakouřit,“ začal si hledat v kapsách zapalovač a krabičku cigaret.
Tom přikývl. „Jasně, tady to moc řve,“ řekl. Hudba se rozléhala ze starého jukeboxu, lidé se smáli a živě si povídali, někteří tancovali na malém tanečním parketu. Celý bar hučel aktivitou, konverzace nebyla nemožná, ale Tom neměl žádnou touhu zvyšovat hlas a pak druhý den skončit s bolestí v krku.
„Vrátím se později, lidi,“ řekl Georg lidem u stolu, a pak začal táhnout Toma z baru. Šli k zadním dveřím kolem toalet přes slabě osvětlenou chodbu. Ta mířila do uličky, kde nebyli žádní lidé, jen rozbité lahve od piva a nedopalky cigaret zašlapané do země.
Vyšli ven do chladné noci. Přestalo pršet, ale na asfaltu bylo mokro, jež zářilo v šeru pouličního osvětlení jako tmavé třpytky. Tom vytáhl krabičku cigaret a půjčil si zapalovač od Georga. Oba je ozářil a kouř se kroutil ve vlhkém vzduchu a mísil se s čistou vůní deště a jara.
„Myslel jsem, že jsi v Berlíně, jinak bych ti zavolal,“ řekl Georg a vydechl kouřový mrak.
„Právě dnes jsem se dostal zpátky,“ Tom pokrčil rameny. „Taky jsem nevěděl, že tady budeš.“
„Jo? Při jaké příležitosti?“ Georgovy zelenošedé oči vypadaly černě, jak Toma studoval.
„Hodně věcí se posralo od chvíle, kdy jsme spolu naposled mluvili,“ Tom kopl do neviditelného kamene, teniska narazila do země s tupým žuchnutím.
„Jako co?“ Georgův úsměv zmizel a Tom věděl, že i když se navzájem neviděli věky, Georg stále dokázal prohlédnout skrz něj a číst v něm jako v knize. Povzdechl si.
„No, spousta sraček. Moje holka mě podvedla, dostal jsem padáka, byl jsem vyloučen, dostal jsem se do dopravní nehody, a hajzl, který byl se mnou na koleji, mě obvinil z krádeže jeho peněz.“ Tom vydechl po svém proslovu. Pak si přiložil hořící cigaretu na rty a hluboce vdechl.
„Kurva. To je drsné. Takže jsi zpátky napořád?“
„Dalo by se to tak říct,“ Tom přikývl, „budu si hledat práci. Možná i vystupování po barech v páteční večery.“
Georgova tvář se proměnila v zamyšlenou, než přimhouřil oči. „Možná mám pro tebe nabídku.“
Tom odhodil cigaretu, zamáčkl ji teniskou a pak se podíval na svého kamaráda. „Nabídku? Georgu! Nejsem jedním z těchhle kluků!“ Tom se uchechtl. Georg protočil oči a lehce jej plácl do ramene.
„Ani já ne. Každopádně, tohle je legální práce, znáš tu kapelu, ve které jsem?“
„A kdo ne? Je to všude!“ Tom si odfrkl. Duality byla na prvních místech ve všech žebříčcích, byla na všech titulkách, prodávala cd jako nikdo jiný. Pochyboval, že tady byl člověk, který neslyšel o nich a o zpěvákovi Billu Kaulitzovi.
„Správně, no, potřebujeme kytaristu. Zase. Je to docela naléhavé, protože se chystáme na turné, za měsíc nebo tak.“ Georg odhodil cigaretu pryč. „Dave je dost zoufalý, rve si vlasy a tak, měl bys jít na konkurz.“
Tom pokrčil rameny. „Nejsem si jistý, jestli zrovna tohle chci. Bez urážky, ale není to přesně můj styl,“ Tom ukázal sám na sebe. Měl na sobě tmavé XXL džíny, velké bílé tričko s designem grafity a nadrozměrnou bílou mikinu. Jeho vlasy byly zamotány v dredy a sepnuté ve vysokém ohonu, který byl provlečen skrz černou čepici. Georg se uchechtl.
„Jo, ale přemýšlej o tom. Cestování, peníze, holky…“ jeho přítel se ušklíbl. „No tak, Tome, mohli bychom si spolu povyrazit jako za starých časů, a navštívit ty nejlepší kluby v Evropě!“
Tom nad tím přemýšlel, jistě, znělo to jako skvělý život, ale věděl, že to je tvrdá práce.
„Jo? A co kluci, se kterými hraješ?“
„Děláš si ze mě srandu? Gustav je, kurva, poustevník, já ani nevím, co dělá polovinu času. A Bill… je to Bill.“ Uzavřel Georg, jako by to snad vše vysvětlovalo.
Pokud měl být Tom upřímný, i kdyby jen sám k sobě, ten zpěvák jej zaujal. Měl neobvyklý vzhled a nepopiratelný sex-appeal. Taky byl talentovaný, a z toho, co Tom viděl v časopisech a rozhovorech, se zdálo, že má veselou osobnost.
„Budu o tom přemýšlet.“ Řekl Tom a Georg se usmál, jako kdyby už byli domluveni.
„Tady,“ vyhrabal svůj telefon z kapsy. „To je číslo na Davea. Řeknu mu o tobě, stačí mu zavolat a domluvit si čas, kdy chceš přijít. Nemusíš si brát svou kytaru, pokud nechceš.“
Tom vytáhl telefon a uložil si číslo Georgova manažera. „Dobře, no, uvidím. Ale díky za to.“
„Ha, já to dělám i pro sebe, stejně jako chci pomoct tobě,“ ušklíbl se Georg. Tom jej praštil do ramene a vydali se zpátky do baru.
Druhý den ráno, nebo spíše to bylo už poledne, našel Tom v kuchyni cereálie k snídani. Gordon už odešel do práce, a tak měl Tom byt pro sebe. Nakrmil psa, pohladil ho po hlavě a pak popadl svou misku a šel do obývacího pokoje. Přepínal tupě mezi kanály, zatímco jedl, a opět tam byly novinky o Duality. Komentátorka mluvila živě o připravovaném a již vyprodaném turné, a na obrazovce se objevovaly fotky s usmívajícím se Billem Kaulitzem. Tom mohl vidět v pozadí fotek i svého kamaráda Georga a bubeníka Gustava.
Zíral na telefon a přemýšlel, měl by zavolat? Nebo ne? Ale pak znovu, nebylo to, jako by Tom měl nějaké jiné nabídky, a on opravdu nechtěl sedět doma a nic nedělat. Tahle nabídka byla nejlepší, jakou by kdy mohl dostat. Nebylo to jen malé vystoupení v baru, tohle byla velká věc. Když nic jiného, mohl by cestovat a dostat dobře zaplaceno. Povzdechl si a položil téměř prázdnou misku od cereálií na stolek, než se natáhl pro telefon. Mohl to zkusit, pokud by to nevyšlo, no, alespoň se snažil. Vytočil číslo, které mu Georg dal a čekal.
Muž na druhém konci to brzy zvedl. Byl to David Jost, Georgův manažer a manažer Duality. Rychlá výměna pozdravů a krátký rozhovor a Tom byl pozvaný na konkurz zítra v jedenáct. Kurva brzy, pomyslel si Tom, ale souhlasil. Georg nelhal, David se zdál být na pokraji svých sil a zoufalý. Ani se Toma nezeptal, jak dlouho hraje na kytaru, a jestli se někde učil, nebo je samouk, nic. Pouze jeho věk, jméno a současné zaměstnání. Ale zase, možná se za něj Georg přimluvil a jak jej znal, bylo to velmi pravděpodobné.
Tom si povzdechl a protáhl se. Měl před sebou celý den, ale neměl nic v plánu. Oblékl se a rozhodl se jít si pořídit nový vzhled. Jestli se chtěl připojit k Duality, měl by vypadat co nejlépe. Jeho dredy už byly dlouhou dobu v poměrně špatném stavu. Miloval je, měl je léta, ale teď byl čas pro něco nového. Jeden rychlý výlet do kadeřnictví, a Tom vyšel jako zdánlivě nový člověk. Měl své vlasy nabarvené na černo a zapletené do cornrows, díky kterým vypadal starší, drsnější. Líbil se mu nový vzhled a přemýšlel, jak asi Georg bude reagovat, když jen den předtím měl Tom ještě dredy.
Zítra jej čekal konkurz pro Duality a uvidí, kam jej to dostane.
David si unaveně povzdechl a položil telefon na stůl. Volal Georgův kamarád a David doufal, že je ve hře na kytaru tak dobrý, jak Georg tvrdil. David už prošel seznamy studiových kytaristů, ale ti z nich, kteří byli k dispozici, nepasovali k Duality. Kapela byla drzá, odvážná, a mladá a potřebovali někoho, kdo by také pasoval do těchto kritérií. Nemohl dost dobře vybrat třicetiletého kytaristu s plnovousem a těžkým tetováním. To by prostě nefungovalo, nemluvě o tom, že Bill by nejspíš dostal amok a David by si už teď mohl psát vlastní nekrolog a rezervovat pohřeb.
Tenhle Tom Trümper se zdál být dobrá volba, navíc se už přátelil s Georgem, což bylo plus. Nebyl by úplný outsider, a byl v Billově věku. David si zapsal termín do kalendáře a pak vypnul svůj laptop. Opustil kancelář a šel do jiné místnosti. Místnost měla oválný konferenční stolek, plyšové židle a koženou pohovku. V rozích stály palmy a byla tam nádoba s vodou, stejně jako kávovar. To bylo místo, kde kapely a další studioví zaměstnanci relaxovali během přestávek a obecně se poflakovali.
Bill seděl v jednom z křesel, s jednou dlouhou nohou stočenou pod sebou a hlaholil do telefonu, nedbaje Davida.
„Já vím! Bylo to tak směšné. Ale teď je všechno lepší.“ Zazněl zpěvákův hlas a vyplňoval jinak tichou místnost. „Andreasi, říkám ti, ten chlap byl chodící katastrofa! Buď rád, že ses s ním nikdy nesetkal, jinak bys zvracel, přísahámbohu…“
David vešel do Billova zorného pole a zpěvák dramaticky protočil oči. „Andy, musím končit. David je tady, aby mě otravoval. Zavolám ti zpátky, okay? Čau!“
Bill přístroj prudce vypnul a zvedl propíchnuté obočí. „Co je?“
„Přestaň s tím,“ David si sedl naproti zpěvákovi. „Zítra přijde na konkurz jeden Georgův kamarád. Doufejme, že budete mít odpoledne nového kytaristu.“
Zpěvák se polovičatě usmál. „Jak chceš. Georgův známý? Bojím se jen pomyslet…“
„Nezačínej. Ještě ses s ním ani nepotkal, ale přesto. Zatím nic nepodepsal. Ale říkám ti, Bille, tímhle to končí. Ten, kdo smlouvu podepíše, tak to má dlouhodobě. Takže bys měl ukončit ten svůj postoj Královské Mrchy, protože s ním budeš muset pracovat nejméně dva roky. Dva. Roky.“ Zdůraznil David, Bill protočil oči.
„Já to chápu. Dva roky, bla bla bla. Zní to jako trest odnětí svobody. Budu hodný. Je to to, co chceš slyšet?“
David si povzdechl. „Jsi spratek. Ale raději se snaž, aby to fungovalo.“ Jeho rty byly stisknuté do tenké linky, nepovolovaly žádný argument.
Bill přikývl, a když David odešel, zpěvák už vytáčel další číslo na svém telefonu.
autor: Diamondairways
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Je jasné, že Tom na konkurzu Davida dokonale ohromí. Ale musím se dopředu smát, jak hodně bude Tom překvapený, až pozná skutečného Billa Kaulitze. Že ten mediální obraz, který je všude prezentován, je trošku jiný než realita.
Díky, těším se na pokračování.
Chudák Tom, opravdu se potvrdilo heslo, když se něco sere, tak pořádně.. 😀 Líbí se mi, jak se příběh odvíjí, a že Georg okamžitě nabídl Tomovi, aby se přihlásil na konkurz.. A strašně se těším, až Tom pozná Billa, to bude výbuch, moc doufám, že Tom si nenechá srát na hlavu a pořádně toho arogantního, nafoukaného Billa usadí.. 😀 Už ted se nemůžu dočkat Billových záchvatů vzteku.. 😀 Moc se těším na další díl.. 🙂
To bude pro Toma překvapení co je Bill za kvítko těším se na jejich setkání.
Tom to teda nemal ľahké a fakt sa potvrdilo heslo, ktoré spomenula Rin 🙂
Ale som rada, že je Geo taký kamarád, že mu hneď ponúkal možnosť toho konkurzu. A už sa teším, ako Tom ohúri Davida nielen hrou, ale rátam, že aj imidžom. O Billovi ani nehovoriac – ten bude mať asi pekné záchvaty hnevu. A ešte viac sa teším na to, ako Tom Billa uzemní, pretože mu určite to správanie trpieť nebude 😀
Ďakujem za preklad.
Už sa teším na stretnutie divy s Tomom. Myslím, že Tomove zlé dni ešte zďaleka neskončili. Už sa teším na krotenie speváka:) Ďakujem za preklad:)
Toma mi bylo na začátku líto, ale musím se přiznat, že jsem se i musela smát. 😀 Ne že bych mu přála něco zlého, ale tady jde vidět, že i to špatné je k něčemu dobré. Je mi totiž jasné, že David Toma přijme a jsem zvědavá, jak moc jej Tom ohromí. A hlavně, co na to řekne Bill. 😀
No, k Billovi se zatím asi nebudu vyjadřovat, protože zatím by to nebyl člověk, se kterým bych si chtěla sednout a pokecat. Doufám, že jej příchod Toma změní a především, že jej Tom i usadí a Bill se trochu zklidní.
Rozhodně jsem zvědavá, co nám tahle povídka přinese dál a těším se na další díly! 🙂 Moc děkuji za překlad! 🙂