Ahojky:) Takže, tahle povídka je už nějaký ten rok stará. Není přímo moje. Napsala ji moje kamarádka, kterou jsem přemlouvala, ať ji zveřejní. No nakonec mi teda přenechala tu poctu a já jsem si ji poupravila podle mých představ. Doufám, že se vám bude líbit. B.:):*
Cítil, jak mu její hlava pomalu spadla na rameno. Usmál se do tmy, a co nejopatrněji ji vzal do náruče. Pomalu s jejím bezvládným, spícím tělíčkem stoupal do schodů. Položil ji do baldachýnu růžových polštářů na její posteli a přehodil přes Claudii peřinu. Ještě chvíli se na ni díval a přemýšlel, jestli na to někdy myslí. Jestli myslí na něj. Na Klause. Na muže, který jim oběma kdysi tolik ubližoval. Nešlo se před ním uchránit, ze začátku se zdál být fajn.
*flashback*
„Tome, Klaus za chvíli přijde!“ Oznámila mi máma z kuchyně.
*Konec flashbacku*
Opět ho zaplavila ta známá vlna strachu. Klid, Tome, říkal si sám pro sebe, je přece ve vězení, už nikdy se nevrátí. Opět se uklidnil, dal spícímu děvčátku pusu na čelo a tiše odešel z pokoje. Sešel schody a cestou vytáhl z knihovny nějakou knihu. Bylo mu jedno jakou, hlavně potřeboval přijít na jiné myšlenky. Otevřel ji na nějaké straně a začetl se do obsahu knihy, který mu vůbec nedával smysl. Po pár minutách se rozezvonil zvonek. Tom zaklel a doufal, že návštěvník nevzbudí jeho spící sestřičku ve druhém patře. Rychle vstal a šel otevřít pro případ, že by tu abstraktní osobu za dveřmi napadlo zazvonit podruhé. Bylo kolem sedmi večer. Byla neděle. Který debil chodí o víkendu v čas večeře na neohlášenou návštěvu? Pomalu se natáhl po klice a otevřel dveře. Hned v ten moment litoval, že se prvně nepodíval kukátkem na dveřích.
„Chyběl jsem ti, Tommy?“ Zeptal se Klaus a protáhl se dovnitř.
*flashback*
„Neboj, Tommy, než se maminka s tatínkem vrátí, budeme hotoví.“
*konec flashbacku*
Tomovi se všechny vzpomínky nahrnuly zpět do hlavy a prudce Klause od sebe odstrčil. Klaus se na něj podíval s plameny v očích. V tom Tom ucítil na pravém líci prudkou štiplavou bolest.
Tom jen stěží dokázal potlačit vzpomínky na včerejší večer a pomyšlení na to, jestli se Klaus dneska opravdu vrátí. Claudii už zavezl do školy. Teď už jen čekal. Třásl se v křesle a doufal, že nepřijde, že se mu po cestě něco stalo. Když v tom uslyšel zvonek. Klaus zvonil stejně jako před lety. Stejná melodie. Tom se strachem vyrazil ke dveřím. Když v tom ho napadlo, že může prostě jen dělat, že není doma. Ale Claudie byla ve škole. Mohl by ublížit jí. S odhodláním v očích Tom otevřel dveře. Bože, zase ten ksicht se stejným nechutným úsměvem. Tomovi se podlomila kolena strachem. Věděl, že Klaus je silnější než on. Po všech stránkách.
„Ahoj, Tomy. Těšil ses na mě?“ Řekl sametovým hlasem a opět se kolem něj prosoukal do domu. Svalil se na pohovku a čekal, až přijde i Tom. Pokynul mu, aby se k němu připojil. Když viděl, že se k tomu moc nemá, řekl:
*flashback*
„Uvolni se, Tome.“ Šeptl Klaus a bojoval s tím nejsložitějším páskem, který Tom našel u sebe ve skříni. Po chvíli se mu podařilo pásek rozepnout a ten společně s Tomovými a jeho kalhotami letěl někam neurčitě do kouta. Chytil Toma za zadek a lehce ho zmáčkl. Tom plakal. Klaus mu starostlivě setřel slzu a povzbudivě se na něj usmál. Pomalu Toma přetočil na břicho…
*konec flashbacku*
Tom brečel, hlavu zaraženou do polštáře. Klaus mezitím zkoumal každý centimetr jeho krku.
Druhého dne se návštěva opakovala.
Tom s Billem neváhali ani chvíli a „přišpendlili“ Klause k podlaze tak, že se nemohl téměř ani pohnout. Bill už vytahoval z kapsy mobil a vytočil 911. Z mobilu se ozval vlídný ženský hlas. Žena je po chvíli přepojila na policii, ta přijela do deseti minut a nejspíš zkontaktovala i Tomovy a Billovy rodiče, protože ti přijeli chvíli po policejních autech. Při všem tom zmatku co v domě nastal, si nikdo ani nevšiml, že se Bill s Tomem celou dobu drželi za ruce. Simone a Gordon něco vyřešili s policií a poté odjeli vyzvednout dceru Claudii do školy. Když odjeli, dům se vyprázdnil úplně a zůstala tam jen dvojčata. Bill si sedl do křesla a stáhl si Toma na klín. Cítil, jak se Tom chvěje.
Bill se ráno probudil stále ve stejné pozici, v jaké včera usnul – vsedě v křesle s Tomem na klíně. První, co ho napadlo, bylo, jak neskutečně je Tom roztomilý, když spí. Hned po té následovala myšlenka, co si asi museli myslet Simone a Gordon, když je tady včera našli…
autor: Billy
Tomuhle moc nerozumím…proč si to nechal tak dlouho líbit? To se nedivím, že si tam ten úchyl chodil jak domů, když na něj Tom každý den čekal až přijde a znásilní ho, dokonce ho sám pouštěl dovnitř, místo toho, aby zavolal policii nebo se někomu svěřil… Kdoví, jak dlouho by to takhle pokračovalo, kdyby nezasáhl Bill…Zajímalo by mě, jak dlouho potrvá než Klause zase pustí a co bude pak…
Díky za povídku
Bál se o Claudii tak to trpěl.
Pridávam sa trošku k Ireth, že niektoré veci a Tomovo správanie občas nedávalo zmysel, ale myslím, že to mohlo byť aj dĺžkou poviedky. Kebyže je dlhšia, tak by tam bolo viac príležitostí niektoré veci bližšie objasniť.
Nápad bol však zaujímavý a určite by to bolo zaujímavé aj ako viackapitolový príbeh.
Vďaka za poviedku.
Zvláštny príbeh. Som rada, že Toma zachránili…