autor: AshesPashes
Grand Canyon
Bill jel v tichosti, hudba slabě hrála z reproduktorů v autě. Snažil se dopřát Tomovi jeho soukromí. Koutkem oka mohl vidět, jak Tom popíjí vodu z láhve, kterou měl v autě.
Po dalších 30 minutách ticha se Bill rozhodl prolomit mlčení a tiše se zeptal. „Jsi v pořádku?“
Když nedostal žádnou odpověď, obrátil se k Tomovi, který tiše spal na sedadle spolujezdce s lehce nakrčeným obočím. Bill otočil svůj pohled zpět k silnici a dál se v tichosti řídil pokyny z GPS.
Bill jel dalších 90 minut před tím, než uslyšel Toma, jak se na sedadle zavrtěl. Bill ho mohl vidět, jak si protřel tvář a pak si protáhl ruce před sebe a bylo jasné, že fotograf už musí být vzhůru.
„Ahoj,“ řekl Bill a rychle se na něj podíval, než vrátil svůj pohled k silnici.
„Ahoj…“ odpověděl Tom a nechal načatou větu viset ve vzduchu.
„Cítíš se líp, když sis trochu zdřímnul?“
„Jo, příliš mnoho řízení, víš?“
„Tome, já vím, že to nebylo příliš mnoho řízení. Pokud o tom chceš mluvit, tak můžeme. Nebudu tě soudit.“
„Není tady o čem mluvit. Můžeme jen zastavit na dalším odpočívadle?“
„Evidentně tady něco je.“
„Nech to být, Bille.“ Tom rychle začínal ztrácet trpělivost nad Billovou zvědavostí.
„No, kdybys o tom chtěl mluvit, jsem ochoten naslouchat.“
„Přestaň se snažit do toho strkat nos a nech to být, okay, Bille? Není tady o čem mluvit, a i kdyby bylo, stejně bych o tom nechtěl diskutovat s tebou, takže už to znovu nevytahuj.“
Bill si začal mumlat pod vousy. „Fajn, pak nech, ať je to cokoliv, aby tě to nadále užíralo, dokud z toho nezešílíš. Nafoukaný idiote.“
„Co to bylo?“ Zeptal se Tom s jedním obočím zdviženým.
„Další odpočívadlo je za pět kilometrů,“ odpověděl Bill s úsměvem, který tajně říkal, ‚naser si.‘
Tom se otočil a zíral z okna, což umožňovalo Billovi řídit, zatímco auto bylo naplněné napjatým tichem.
~*~*~*~
Bill řídil další dvě hodiny, než se on a Tom znovu vyměnili na cestě ke Grand Canyonu. Za celou tu dobu spolu promluvili sotva dvě slova.
Slunce bylo vysoko na obloze, když dorazili ke kaňonu. Bylo tam na parkovišti zaparkovaných několik aut a Bill doufal, že to znamenalo spoustu rodin k fotografování a k mluvení o jejich plánech na léto. Pointa tohoto výletu byla spatřit léto prostřednictvím očima každého, takže, jaký byl lepší způsob, jak ho spatřit, než tím, že bude mluvit s lidmi z Ameriky.
„Tohle místo je obrovské, chceš si vzít dvě hodiny na focení a pak si můžeme dát něco k jídlu?“ zeptal se Tom Billa a promluvil tak první slova od chvíle, kdy se spolu pohádali.
Bill jednoduše přikývl a vytáhl svou tašku ze zadního sedadla, než se rozešel směrem ke vchodu do kaňonu.
Začalo být téměř nesnesitelně horko, když Bill začal procházet oblast. Našel třídu dětí při pohledu přes okraj zábradlí pro lepší výhled. Rychle pořídil několik snímků dětí zády k němu a ostatních dětí dostávajících pokyny od svého učitele a průvodce.
Bill se procházel kolem a pořídil několik dalších fotografií, mluvil s různými lidmi a rodinami o jejich plánech na léto. Několikrát si všiml Toma, jak pořizuje různé záběry kaňonu a také starší ženy a tří lidí ve středním věku s nádobou. Prošel kolem Toma, zrovna když mluvil se starší ženou.
„Bert a já jsme sem brávali naše děti každý rok a zažili jsme tady některé z našich nejlepších rodinných chvil. Zdálo se to být jako skvělé místo k rozprášení jeho popela,“ zaslechl Bill říct starší ženu.
Tom strávil 20 minut rozhovorem se ženou a její rodinou, než pokračoval v chůzi kolem. Byli tam už téměř 90 minut a on chtěl pořídit několik dalších záběrů, než budou pokračovat.
Spatřil Billa pár metrů před sebou, opírajícího se o zábradlí a jen koukajícího do kaňonu. Tom zvedl fotoaparát a pořídil pár snímků se zaměřením na Billův profil, zatímco kaňon za ním v dálce byl rozmazaný, a vlasy mu vlály kolem obličeje. Pak se přesunul za Billa a pořídil pár záběrů se zaostřením na kaňon, a s Billovými zády jako rozmazanou siluetou.
Bill ho výrazně zaujal, ale prostě nebyl připravený s nikým mluvit o tom, co se stalo. Mohl vidět lítost v Billových očích a to byla ta poslední věc, kterou chtěl. Mnohem raději by viděl nenávist a opovržení spíše než lítost, které se mu dostalo od každého, kdo znal pravdu o tom, co se opravdu stalo.
Tom zíral na přístroj před sebou a četl si pokyny vytištěné na ceduli na skle. Podíval se do přístroje a spatřil ozubená kolečka. Sáhl do kapsy a vytáhl z ní nějaké drobné. Opravdu nenáviděl drobné a vůbec hotovost, ale dal si drobné do kapsy, když si na odpočívadle koupil zázvor.
Vložil dvě penny a dva čtvrťáky do přístroje dřív, než si z kapsy vytáhl malý balíček ubrousků. Jeden ubrousek omotal kolem rukojeti a začal klikou otáčet vnitřní převody. Sledoval, stejně jako dříve Bill, jak ozubená kola lisovala penny a tiskla na ně obrázek Grand Canyonu. Vyjmul hotové penny a vložil dovnitř další dva, aby vyrobil druhý pár i pro Billa.
Tom se opřel o dveře vozidla a čekal na Billův návrat. Byl hladový, protože nebyl schopný přemýšlet o jídle, když dříve zastavili na odpočívadle, ale Bill si koupil dva hamburgery a snědl je, než se dostal do auta. Tom nevěděl, kam všechno to jídlo dával.
Když Bill dorazil k autu, tiše položil tašku zpět na zadní sedadlo a nasedl znovu na sedadlo spolujezdce. Nevěnoval Tomovi ani jediný pohled.
„Musí tady být někde pizzerie, chceš ji najít a dát si tam večeři?“
„To by bylo fajn,“ odpověděl Bill tiše.
Netrvalo dlouho najít malou restauraci s názvem The Avenue Pizzerie. Tom zaparkoval na pohodlném malém parkovišti a vystoupil ven z auta. Každý muž popadl svou tašku s fotoaparátem a zamířil dovnitř.
Restaurace byla čistá a dobře osvětlená. Nebylo tam mnoho lidí, ale nebyla ani prázdná. Dospívající dívka je uvedla dovnitř a ukázala jim stůl. Přijala jejich objednávky na nápoje a nechala je o samotě v dusivém tichu.
„Chceš si rozdělit vegetariánskou pizzu, nebo se zelenina nenachází ve tvém slovníku?“ Zeptal se Tom a snažil se odlehčit náladu. Bill se jen zamračil a podíval se dolů na své vlastní menu. Několik okamžiků mlčel, než promluvil.
„Myslel jsem, že jsme si ujasnili, že nebudeš mít žádné poznámky k mým stravovacím návykům.“
„Par-don,“ řekl Tom a protáhl to slovo, zatímco zvedl ruce dlaněmi vzhůru, jako že se vzdává.
Když servírka přišla zpět ke stolu, Tom si objednal pro sebe veggie pizzu, salát a ledový čaj bez ledu a s citrónem. Bill si objednal masové lasagne, také se salátem.
Jakmile servírka odešla, oba muži jen seděli čelem naproti sobě, ale dívali se kamkoliv, jen ne na sebe. Tom sáhl do kapsy a nahmatal vylisované penny, které měl pro Billa. Vytáhl je z kapsy a položil ji na stůl, kde ji posouval jedním prstem, dokud nebyla v Billově dohledu.
Bill se podíval dolů na vylisované penny s natisknutým dominantním obrázkem. Vzhlédl a jeho oči se setkaly s Tomovými.
„Díky,“ zašeptal.
„Není zač. Doufám, že už nemáš vlastní.“
„Ne, nevšiml jsem si přístroje.“
Rozhovor znovu na chvíli ustal, ani jeden z nich nevěděli, co teď říct. Vzduch byl stále tak napjatý jako předtím, penny to napětí nerozptýlila.
„Bille,“ řekl Tom a čekal, až se k němu vrátí Billovy oči.
Bill znovu zvedl pohled a nevýrazně se na něj podíval.
„Promiň, že jsem se na tebe předtím tak utrhl. Bylo to víc než jen příliš mnoho řízení, ale nerad o tom mluvím a opravdu bych ocenil, kdybys to znovu nevytahoval.“ Tom se snažil udržet s Billem oční kontakt, ale nemohl si pomoci, když jeho oči klesly dolů a podíval se na své složené prsty.
„Chápu a omlouvám se, že jsem na tebe tlačil,“ Bill se omluvně usmál.
Servírka se vrátila k jejich stolu, nesoucí velký podnos s jejich objednávkou. Jakmile vše položila na stůl, Tom vyklouzl z boxu.
„Jdu si umýt ruce. Hned jsem zpátky.“
Bill přikývl a sledoval, jak se Tom rozešel pryč. Viděl, jak neochotně otevíral dveře od záchodů.
„Co se mu to, kurva, stalo,“ přemýšlel Bill tiše, zatímco čekal na Toma, až se vrátí.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Zatím to je pro mě pohodové čteníčko. 🙂 Ale Bill má pravdu – taky to chci vědět, co se Tomovi stalo…Těším se na další dílek. Díky za překlad.
Takže první malá krize je za námi. Chápu, že se Bill užírá zvědavostí, taky mě to zajímá. No… Budeme muset vydržet. Určitě se k tomuhle tématu ještě dostaneme.
Díky za další kapču a těším se na pokračování.
Jsem na tom stejně jako Bill, strašně mě zajímá ta Tomova minulost, ačkoli to jsem tady už několikrát psala a pravděpodobně ještě asi psát budu. 😀 Jsem hlavně zvědavá na to, jestli Tom někdy dostane odvahu se s tím Billovi svěřit.
Dneska mi bylo maličko líto, že mezi klukama panovala taková podivná nálada, sama nemám ráda, když se s někým chytnu a pak chvíli trvá, než se vyčistí vzduch. Jsem ráda, že Tom udělal ten první krok a snad teď bude všechnov rámci možností v pohodě.
A stejně se mi líbí, jak se kluci potajnu navzájem fotí! 🙂 Nakonec to budou beztak ty nejlepší fotky. 😀
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Jsem netrpělivá co se stalo Tomimu a jak budou dál spolu vycházet.
Prvá kríza za nami a ja som poriadne zvedavá na to, čo sa Tomovi stalo! Hlavne, keď si myslí, že si za to zaslúži nenávisť a opovrhnutie.
A z toho lisovania penny (netuším, ako to skloňovať :D) by sa mohla stať zberateľská vec, ktorá by akosi mapovala ich cestu naprieč Amerikou 🙂
Ďakujem za preklad.
Chvala bohu, za to, že sú obaja tak inteligentní, že ten prvý nesúlad alebo ako to nazvať, lebo hádka to nebola, krásne zvládli. Tie suveníry sú zaujímavá vec. Je milé, že Tom vyrobil jeden aj pre Billa:) aj keď sa tých špinavých mincí chudák musel dotknúť:D
Ďakujem za kapitolu.