autor: AshesPashes
Na Cestě
Tom si nedělal srandu, když řekl, že bude u Billa před domem v 6 hodin ráno. Bill byl uprostřed přenášení svých věcí ke dveřím, když se pár metrů před ním rozlétly.
„Oh, dobře, myslel jsem, že tě budu muset vytáhnout z postele. Tak pojďme,“ řekl Tom a držel Billovi dveře otevřené nohou, zatímco stál venku.
„Chceš mi pomoct s jednou z těch tašek?“ Zeptal se Bill Toma s polovičním úsměvem a poloviční grimasou, zatímco si zvedal jednu z tašek přes rameno.
„Ne, ty sis to sbalil, ty si to poneseš,“ odpověděl Tom se vší vážností.
Bill si povzdechl a dál táhnul své věci ven. Zasténal, když ho sluneční paprsky udeřily do tváře, zatímco následoval Toma k obří Escaladě na parkovišti. Tom otevřel velký kufr a Bill do něj nasoukal všechna svá zavazadla kromě dvou. Jedno z nich byla jeho příruční taška s peněženkou, iPodem a dalšími nezbytnostmi. Druhá byla jeho taška na fotoaparát se všemi výměnnými objektivy. Opatrně ji umístil na zadní sedadlo, kde spatřil podobnou tašku, než naskočil na sedadlo spolujezdce.
Vůz byl prostorný a pohodlný s koženým interiérem a Bill se uvnitř okamžitě schoulil. Sáhl po bezpečnostním pásu, když mu myslí probleskl nápad a znovu otevřel dveře na straně spolujezdce.
„Kam jdeš?“ Zeptal se Tom, jak se usazoval na místě řidiče.
„Jen jsem si na něco vzpomněl, hned budu zpátky.“
Bill se vrátil o několik minut později s polštářem a chlupatou dekou. Vylezl zpátky na přední sedadlo a tentokrát si zapnul pás. Položil si polštář pod hlavu a deku si přehodil přes klín, než si sundal sluneční brýle.
„Jsi si jistý, že už jsi připravený?“ Zeptal se Tom sarkasticky.
„Můžeme se zastavit v Dunkin Donuts nebo v McDonalds? Umírám hlady a dal bych si kafe.
„Proč sis neudělal své vlastní, než jsme odešli?“
„Protože jsem se probral před 15 minutami. Dobrá věc, že jsem si sbalil včera večer, co?“
Tom jen obrátil oči v sloup, zatímco nastartoval auto a vyjel z parkoviště před Billovým domem. Jeli teprve 5 minut a Bill už to déle nemohl vystát.
„Takže, tohle je to, co rád posloucháš? Německý hip hop?“
„Jo, proč, je tady nějaký problém?“
„Myslíš nějaký jiný, kromě faktu, že neumím německy a nemám rád hip hop? Ne, není.“
„Tak co navrhuješ, abychom poslouchali?“ Zeptal se Tom pochybovačně a poslal krátký pohled Billovým směrem.
„No, mám tady svůj iPod, můžu tam dát jeden ze svých playlistů. Mám věci jako Kings of Leon, Aerosmith, Linkin Park, mám spoustu věcí,“ řekl Bill nadšeně.
Tom neřekl nic, zatímco jel ještě kousek dál a odbočil směrem ke drive-thru u Dunkin Donuts.
„Můžeme jít dovnitř? Chci ty donuty vidět, než si nějaký vyberu.“
„A ty sis dělal starosti z mých zvláštností,“ pronesl Tom s kamennou tváří a s povzdechem odbočil na parkoviště.
Vystoupili z auta a Bill byl tak laskav, že Tomovi podržel otevřené dveře. Tom si objednal střední kávu a sledoval, jak mu ji pokladní připravuje. Bill na druhé straně stál a mapoval donuty.
„Tome, chceš donut?“
„Ne, díky Bille.“
Bill pokrčil rameny a otočil se zpátky k pultu. „Okay, dal bych si extra velké borůvkové kafe s dvojitou smetanou a třemi cukry, bagetu se salámem, sýrem a vejci a deset arašídových donutů,“ řekl Bill rozhodně. Znovu se obrátil k Tomovi. „Jsi si jistý, že žádný nechceš? Můžu vzít nějaký navíc i pro tebe. Jsi alergický na arašídy?“
„Ne, Bille, nejsem alergický na arašídy a žádný nechci,“ řekl Tom, otočil se směrem ke dveřím a čekal na Billa. Slyšel Billa říkat, že chce navíc pět dalších donutů s polevou a pět s moučkovým cukrem, jen pro případ, že by si to Tom rozmyslel.
Tom si nemohl pomoct, aby se neuchechtnul, i když byl trochu otrávený tím, jak dlouho to trvá, než budou moct konečně vyrazit. Slyšel, jak Bill u pokladny poděkoval, než jeho tenisky zavrzaly na linoleu. Tom ramenem otevřel dveře a čekal, než jimi Bill projde. Jeho ruce byly plné kávy, krabic s donuty a taškou. Tom přešel na stranu spolujezdce a otevřel Billovi dveře, než obešel auto kolem přední části vozu ke svým vlastním dveřím. Vlezl dovnitř a čekal na Billa, který stál a zíral na své otevřené dveře.
„Nastupuješ?“ Zeptal se Tom.
„Ehm… jo, já jen… jo.“
Tom čekal, až se Bill dostal do auta a naskládal si krabice a tašky nestabilně na kolena.
„Jsi si jistý, že jsi připravený? Nebudeme zastavovat minimálně další tři hodiny. Ztratili jsme zbytečně už příliš mnoho času a potřebujeme to dohnat.
„Jo, jsem připravený.“
„Dobře,“ Tom nastartoval auto a vyjel z parkoviště.
Byli v autě už hodinu a podařilo se jim vyhnout se té největší dopravní špičce, i když se dostali na cestu později, než plánovali. Jejich první zastávka byla Long Beach, která byla jen 90 minut jízdy od centra LA. Jejich cesta pak měla pokračovat do Arizony a Grand Canyonu, než se vydají napříč celou zemí.
Bill nabídl Tomovi jeden ze svých donutů při několika příležitostech, a než měl šanci sám sebe zastavit, Bill zjistil, že snědl i ten poslední.
Když dorazili na pláž, Tom našel místo a zaparkoval.
„Je hodina dostatek času na to, abys pořídil nějaké záběry?“ zeptal se Tom.
„To by mělo stačit. Setkáme se tady u auta?“
„Jo. Nezapomeň na několik podpisů, jen pro případ,“ připomněl Tom Billovi. David jim řekl, že musí mít podpisy lidí pro všechny jednotlivé snímky, které by umožnily danou osobu identifikovat. V případě, že tvář osoby byla ve stínu, nebo to byla skupina lidí, podpisy nebyly třeba, ale pokud to byl přímý záběr jednotlivce, podpis k tomu být musel.
Oba muži vystoupili z auta a popadli své fotoaparáty, než se vydali každý svou cestou.
Bill zamířil k pláži, procházel se bez určitého účelu, zatímco se rozhlížel kolem. Sundal si tenisky a dovolil svým nohám zabořit se do písku. Spatřil ženu, asi padesátiletou, sedící na nízké plážové židličce s rukama stínícíma si oči, zatímco sledovala dítě ne starší než 6 let, jak běží do příboje. Bill se usmál a zvedl svůj fotoaparát, než pořídil několik snímků malé holčičky, jak běží a směje se. Měla na sobě nabírané růžové plavky s odpovídajícím kloboučkem. Holčička uklouzla, když se snažila vyhnout napěněné vodě a spadla. Rozesmála se, jak se voda přelila přes její břicho. Bill měl štěstí, že mohl pořizovat záběry bez větší námahy, světlo a správný úhel byly na jeho straně. Znovu se usmál, než sklopil přístroj a vydal se směrem k ženě.
„Je to miláček. Jak je stará?“
„Zrovna jí bylo šest. Prostě miluje vodu a písek a tak se ji snažím brát na pláž tak často, jak jen můžu. Obvykle ji hlídám několik dní v týdnu, zatímco její matka, má snacha, je v práci.“
„No, nemohla jste vybrat perfektnější den pro návštěvu pláže.“
Bill stál a mluvil se ženou o několika dalších všedních věcech včetně počasí, než jí vysvětlil, že je fotograf a zeptal se, jestli by mu mohla podepsat souhlas s vydáním fotografií její vnučky, ačkoliv její tvář byla na několika snímcích zakrytá. Žena ochotně souhlasila a Bill jí nabídl, že jí pošle zarámovaný snímek.
Znovu se rozešel po pláži, přičemž pořídil několik záběrů racků v boji o opuštěný hotdog, když spatřil Toma nedaleko před sebou, jak pořizuje záběry surfařů. Vlny daleko v oceánu byly vysoké a vytvářely optimální vlny pro lidi na jejich prknech. Bill se dostal blíž a udělal pár záběrů Toma pohybujícího se kolem pláže, jak se snaží najít ty nejlepší úhly k zachycení surfařů.
Bill uslyšel z kapsy pípnutí a vzal na vědomí, že hodina uplynula. Nastavil si budík, protože si všiml, že mít zpoždění Toma zřejmě dráždilo. Zamířil směrem zpátky k autu a dorazil k němu jako první, takže se zastavil ještě u potravinového stánku na promenádě a koupil si velkou colu. Bill si ani nebyl jistý, jestli se mu vejde do držáku.
O pár kroků dál Bill spatřil něco, nad čím se mu rozzářily oči. Zamířil směrem k přístroji, aby si to ověřil. Bill byl u vytržení, když se díval na
penny-lisovač před sebou. Rychle zalovil v kapse a našel tři penny, ale když vzhlédl, uviděl další ležet na vrcholku přístroje. Usmál se a mumlal si sám pro sebe, ´najdi penny, zvedni ji.´ Rychle dovnitř vložil dvě penny a dva čtvrťáky, aby mohl otočit klikou. Díval se přes sklo, jak byly jeho penny přitisknuty k sobě a byl do nich vyražený obraz pláže. Když bylo hotovo, vložil dovnitř druhé dvě penny a další čtvrťáky, aby se celý proces mohl opakovat.
Poté, co se dostal a autu, opřel se o něj a položil si obří nápoj na kapotu. Prohlížel si fotografie malé holčičky, které vyfotil. Miloval digitální fotografie, které pořídil, a nemohl se dočkat, až bude moct vyvolat ty, které pořídil na tradiční film.
Tom přišel k autu, stisknul tlačítko pro odemknutí dveří a oslovil Billa. „Potřeboval jsi víc času, nebo jsi připravený?“
„Jsem připravený. Mám nějaké skvělé fotografie malé holčičky v příboji,“ řekl, než se napil ze svého nápoje přes brčko.
„Jo, viděl jsem tě z dálky. Jsou dobré?“
„Úžasné. Myslím, že možná použiju jednu z nich pro svůj první post na blogu. Byla moc roztomilá.“
„Dobře, takže hádám, že můžeme zamířit směrem do Arizony,“ řekl Tom a naskočil zpět na sedadlo řidiče.
„To zní jako plán. Ale počkej, něco pro tebe mám.“ Bill začal prohrabávat svou kapsu a vytáhl jednu ze slisovaných penny, než ji podal Tomovi.
„To je cool. Co je to?“
„Vylisovaná penny. No, dvě penny slisované k sobě, ale, však víš.“
„Ne, nevím. Nikdy předtím jsem to neviděl, díky,“ řekl Tom s upřímným úsměvem.
Bill mu úsměv vrátil, skočil na sedadlo spolujezdce a znovu se připoutal.
„Můžeš si vybrat hudbu, jakou chceš, ale ŽÁDNÉ ZPÍVÁNÍ!“ řekl Tom ostře.
Bill vzrušeně zatleskal a vylovil svůj iPod, než jej přepojil na kabely od palubní desky.
Po ujetí další hodiny v relativním tichu si Bill pomyslel, že možná začne řvát.
„My po celý tenhle výlet nebudeme mluvit?“ Zeptal se a pohlédl na Toma.
„Nemám nic mimořádně hlubokomyslného, co bych mohl říct.“
„Nemusí to být hlubokomyslné, jen se prostě nedokážu vypořádat se vším tím tichem.“
„Fajn, ehm…“ Tom zamořil svůj mozek hledáním neutrálního tématu k hovoru. „Ty jsi vyrostl v LA?“
„Jo, narozen a odchován, a co ty?“
„Já jsem se narodil v Německu, ale přestěhovali jsme se sem, když jsem byl hodně malý. Opravdu si moc nepamatuju, jak jsem tam žil.“
Bill se na Toma zvědavě podíval. „Kolik ti je, Tome?“
„Dvacet šest.“
„Vážně? Mně taky. Máš nějaké sourozence?“
„Ne, jsem jen já,“ řekl Tom stroze s mírným nezájmem o rozhovor.
„Já mám starší sestru.“ Bill se na Toma podíval s očekáváním, aby položil další otázku. Tom na sobě cítil Billovy oči a obrátil se k němu.
„Co je?“ Zeptal se.
„Zeptej se mě na další otázku.“
„Kdy ses rozhodl, že chceš být fotografem?“
„Když mi bylo devět a můj otec mi poslal opravdu drahý fotoaparát k narozeninám. Vždycky mi posílal směšně drahé dárky, protože si myslel, že mi to vynahradí to, že tam není. Nevynahradilo. Každopádně, poslal mi ten fotoaparát, se kterým jsem opravdu neměl žádný zájem si hrát, ale dostal jsem záchvat, když mi máma řekla, že ho nemůžu používat. Trval jsem na tom a chodil jsem kolem a pořizoval příšerné, neostré snímky. Bylo to frustrující, ale byl jsem pevně odhodlaný, ačkoliv byla máma naštvaná, že musí platit, aby je nechávala vyvolat, ale miloval jsem to,“ řekl Bill a usmíval se nad tou vzpomínkou. „Jednoho dne se mi podařilo pořídit úžasný záběr mého psa, jak si vytřepává vodu ze srsti. Předpokládal jsem, že to bude rozmazané jako všechny ostatní, ale tahle nebyla. Bylo to perfektní, vodní kapky létaly z jeho srsti uprostřed zatřesení. Když jsme ty fotky nechali vyvolat a já jsem viděl, jak úžasně to vypadá, hned jsem věděl, že to je to, co bych chtěl dělat po zbytek života.“ Bill se sentimentálně pousmál nad myšlenkou nad svými příšernými obrázky. Stále je měl v krabici ve skříni, ale ta jediná s jeho psem byla vystavená v jeho studiu. „A co ty? Napadlo tě někdy, že vyhraješ Pulitzerovu cenu za své fotky?“
„Ne, můžu upřímně říct, že jsem si nikdy nepomyslel, že by se to mohlo stát.“
„Viděl jsem tolik tvých fotek a nedokážu si představit focení ve válečné zóně. Měl jsi strach?“
Tom neodpověděl, ale Bill viděl, jak sevřel volant tak pevně, až mu zbělaly klouby.
„Tome?“ Zeptal se Bill a stále nedostal žádnou odpověď. Řekl řidičovo jméno znovu a tentokrát Tom odpověděl.
„Nechci o tom mluvit. Teď zastavím, okay? Mohl bys chvíli řídit?“
„Jo, jasně, samozřejmě,“ Bill si rozepnul bezpečnostní pás, když Tom zajel ke kraji a zapnul blinkry.
Bill přelezl na zadní sedadlo a čekal, zatímco Tom přelezl na sedadlo spolujezdce, než si sedl na místo řidiče. Podíval se na Toma, který byl bledý jako stěna, než se natáhl do své tašky a podal Tomovi láhev vody. Ten ji vděčně přijal a pevně zavřel oči, než si je přikryl pravou rukou.
Bill Toma s obavami chvíli sledoval a poté vjel opět do provozu na dálnici. Jeli mlčky několik minut, než se Bill Toma zeptal, jestli nechce zastavit na příštím odpočívadle. Muž s cornrows jen krátce přikývl a dál mlčel. Odsunul si hřbet ruky z očí a poněkud nejistě nahlas vydechl.
Další zastávka byla jen pět mil daleko a Bill byl za to vděčný. Nebyl si jistý, jestli je Tomovi špatně nebo ne, ale nechtěl to riskovat, aby na to přišel. Jakmile auto zaparkoval, Tom otevřel dveře a vyběhl z vozidla. Bill neměl čas se podívat, kam se rozběhl, a tak zamkl auto a zamířil na záchod.
Poté, co si koupil také něco k jídlu, Bill o deset minut později zamířil opět k autu. Rozhlédl se kolem sebe, stále ještě Toma nikde neviděl a nevěděl, jestli by jej měl začít hledat, anebo mu nechat pár minut o samotě. Billovy oči prohlédly parkoviště a spatřily pár piknikových stolů pod stromem. Nakonec si všiml Toma sedícího na jedné z laviček, s rukama složenýma na stole a s hlavou položenou na nich.
Bill jej sledoval dalších deset minut. Právě když byl připraven k němu zamířit, Tom z lavičky vstal, dopil vodu a poté hodil lahev do popelnice na tříděný odpad nedaleko lavičky. Tom vzhlédl a jeho oči se setkaly s Billovými, než si zastrčil ruce do kapes a zamířil zpět k autu.
„Můžeš pokračovat v řízení?“ Zeptal se Tom, když dorazil k Billovi.
„Jasně.“
„Díky,“ řekl Tom, otevřel dveře a naskočil do auta, čímž zabránil jakýmkoliv otázkám, na které se Bill chtěl tak zoufale zeptat.
Bill věděl, že se něco děje, ale taky věděl, na základě pohledu, který mu Tom věnoval, že o tom nechce mluvit. Užíraly jej všechny možné spekulace, ale nechtěl riskovat naštvání Toma ještě víc tak brzy na začátku cesty, a tak se kousl do jazyka a opět se rozjel podle GPS na přístrojové desce.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Nojo, očividně to Tom neměl lehké, když před tím fotil ve válečné zóně. Zřejmě ho to pořád trápí a to je mi líto, ale uchovám si v sobě naději, že třeba Bill má šanci to změnit. 🙂 Líbí se mi, že spolu vychází, i když se zřejmě nemuseli, ale jsme teprve na začátku, že? 🙂 Určitě nás toho ještě mnoho čeká. Sice mi ze začatku Bill přišel jako totální idiot, ale teď už ne…ale, kdo nemá své mouchy, že? 🙂 Díky za překlad.
Tak teď mě Tom zajímá ještě více. Je tak tajemný! Jako vždycky bych nejraději hned věděla, co se v té válečné zóně dělo, že na to má Tom ještě stále takové špatné vzpomínky. Vím, že to nemohl mít jednoduché a že tam viděl věci, které by raději vidět nechtěl, ale začínám míst strach, jestli se tam i jemu něco nestalo. Doufám, že se Billovi někdy otevře a řekne mu to všechno. I proto, že by se mumohlo ulevit a Bill by mu mohl pomoci, ale taky proto, že mě to zajímá. Každopádně hodnotím strašně kladně, že byl Bill takový formát a Toma se nevyptával, jen se snažil udělat to nejlepší, co v danou chvíli udělat mohl. Je pravda, že jsem si o Billovi asi na začátku nemyslela nijak hezké věci, protože po prvním dílu na mě zapůsobil tak nějak všelijak, ale v posledních dvou dílech se mi začíná strašně líbit. 🙂
Ohromně moc se těším na další pokračování, takhle povídka mě chytla už v samém začátku a já jsem jednoduše zvědavá, jak se mezi nimi bude vyvíjet vztah a jak jim to spolu půjde. Máš fakt skvělý vkus na povídky, Zuzu! 🙂 Díky za překlad!! 🙂
Tahle povídka je tak osvěžující 😀 Prostě už vidím to léto a pláž a :3 Chill… Tom je nějakej mrzutej, je to kvůli té válce? :O Co se tam stalo? Umřel mu tam kamarád? :O Nebo tak něco? :O Nicméně spěcháám, takže moc děkuji za komen… teda za povídku a za díl… komentuju já 😀 Děkuju, děkuju, už si nepamatuju, kdo… jojo AshesPashes, takže úžasný díl… lalla, nestíhám :O
Ze začátku jsem se bála, že spolu budou bojovat kvůli každé kravině, ale pánové spolu vycházejí celkem dobře. Profesionálně. Ale už podruhé jsme tu narazili na fakt, že Tom má zřejmě nějaké potíže jen pomyslet na svou práci z válečné zóny.
Díky, těším se na pokračování.
Doufám že se Tom z toho díky Billovi dostane překlad je moc pěkně udělaný.
Veľmi sa mi páči akí sú k sebe milí. Tom Billa krásne toleruje, ale aj Bill sa snaží:) sú podarení. Som zvedavá čo sa Tomovi v tej vojnovej oblasti stalo, že vždy tak stuhne. A som zvedavá či si Bill všimol kedy sa to Tomovi stáva.
Ďakujem za skvelý preklad.
Nakonec jsem to stihla na minutu presne, takze se tu muzu ted rozepsat, ne ze bych jinak nemohla… Kdo mi v tom zabrani? :O Hm? Nikdo, presne tak. Hrooozne moc se tesim na ten jejich vyjezd a na kemp a kvuli nim jsem dostala chut na donuty :3 mnam, juuu… Nahodou! :O Dunkin nebo co donuty jedli i v tom filmu s policajtama… Jak tam byl ten diamant a on se ho ten lupic snazil dostat a mezitim vResil spoustu zlocinu :O Ok, nikdo nevi o cem zase zvanim. K deji!! :O Na ten jejich tour se tesim moc! Vidim tu samou romantiku a taky tajemstvi, pac Tom nam nic nechce rict :O soukromnik, ale nevadi, ja mam tajemstvi rada, ale smrdi tu nejake spatne vzpominky… Jake jine by tu mohly smrdet, kdyz se jedna o zazitky z valky? Smrdi to… Ale Bill je zlaticko 😀 Jako vzdy a vsude :3 Ten jeho tatka je mozna zaneprazdneni a hnup, kdyz si mysli, ze jeho drahe darky vynahradi spolecnost, ze by si fotak s Billem dokazal hrat? Naeostla mu pusa a srdce, aby dal Billovi lasku? :O Nein, aoe Bill v tom stejne tu vasen nasel 😀 Nechapu… Co je na fotografovani, tak skveleho? Ale je pravda, ze to umeni, co vznika po nem, ty fotky a tak, to je krasny, takze to bychom meli, to bychom pochopili a ted mi vysvetlete, jak se do Billa veslo 15 koblih, bageta a velke boruvkove kafe? Se smetanou a 3 cukriky? Jo, je 11 hodin skoro… A cetla jsem povidku asi pred 6 hodinama, ale tohle si moc dobre pamatuju! Kam to dal? 😀 Ale stejne je predstava Billa jen v teplakach vzrusujici :3 Oh… … … Snim, nechte me! …. :3 juuu :3
Pres leto bude tahle povidka jeste lepsi, pac budou ta vedra a ja si ji budu cist u opalovani 😀 :3 ten kemp! Uz aby tu byl 😀
Teším sa na ich cestu a na tú atmosféru leta 🙂
Bill vyzerá byť pekný prípad so svojimi stravovacími návykmi – kam to všetko dáva? Šťastný človek s takým metabolizmom 😀
A jeho príbeh o tom, ako sa dostal k foteniu je tiež vtipný – by som chcela vidieť tie jeho prvé hrozné fotky 😀
A Tom – vyzerá to tak, že pri fotení vojny si prežil nepekné veci, ktoré mu teraz spôsobujú akúsi traumu. Som zvedavá, kedy Bill z neho vypáči, čo zažil.
Ďakujem za preklad.
Tom se chova opravdu zvlastne. Myslim, ze nas ceka opravdove drama az zjistime, co se Tomovi ve valecne zone stalo. Ackoliv i vojaci maji psychicke potize, co teprve mlady kluk s fotakem. No, Bill je pekny zrout. To jako fakt sezral 20 donutu? Jak velke ty americke jsou? 😀 opravdu by se mel nad svou zivotospravou zamyslet. Cola, fuuuj 😀
Drzim klukum palce, treba se nepovrazdi navzajem. Diky za preklad ^^