autor: Steinsgrrl
„Lidi, raději byste už měli být tady, chystám se tu věc zapnout.“ Bill stlačil ‚play‘ a čekal na Toma a Janni, až se vrátí z kuchyně s jejich filmovým občerstvením.
„Okay, okay!“ Tom se objevil za rohem a držel obří modrou mísu naplněnou popcornem, který Bill ucítil dřív, než dorazil blízko něj. „No tak, Janninko! Film už začíná.“ Tom položil mísu s popcornem Billovi do klína, než odklusal zpět do kuchyně. Světlo zhaslo a Janni opatrně vešla do obývacího pokoje, nesoucí tři láhve s limonádou, jednu v každé ruce a třetí v náručí, již držela pevně přitisknutou k hrudi. Poté, co je předala Billovi, vylezla vedle něj na gauč a přisunula se dost blízko, až se k sobě přitiskly jejich nohy. Bill se usmál, když zabořila ruku do popcornu a zavrtěla s ní, jak se snažila získat tolik, kolik jen její malá pěst mohla udržet.
„Hej!“ Napomenul ji Tom, který přinesl ubrousky a otevřel velký balíček M&Ms. „Umyla sis ruce? Nepotřebuju všechny tvoje malé holčičí bakterie v našem popcornu, víš.“
„Umyla!“ Janni se podívala na popcorn ve své ruce a zpět na mísu, než si nacpala plnou pusu a napřáhla své, nyní prázdné, máslem umaštěné dlaně. „Fidíš?“ Zeptala se, z pusy jí při tom vylétlo několik slupek.
Bill vyprskl smíchy a Tom si musel rychle zakrýt ústa ubrouskem, aby jej Janni neviděla, jak se směje. Střelil pohledem po Billovi, který se odvrátil, aby se dal zpátky dohromady. „Rozkousej to a spolkni! Na tohle nikdo není zvědavý.“
Janni se přes popcorn zazubila a zakývala špinavou rukou na svého otce před tím, než ji znovu zabořila do popcornu. Tom vysypal pytel bonbonů do mísy a zaváhal a ošil se, než se nadechl a ponořil ruku do mísy, aby vše rovnoměrně zamíchal.
„OCD*, Tome. Jen malé OCD,“ zamumlal Bill s úšklebkem, když si Tom odešel umýt ruce.
„Jo, jo,“ odpověděl mu přes rameno.
Tom byl zpátky na gauči, než skončily ukázky, zaklíněný na druhé straně Janni s rukou za jejími zády, aby si ji mohl přitulit k sobě. Janni byla opřená o svého otce s očima přilepenýma k obrazovce, a Bill koutkem oka pozoroval Tomovu tvář.
Tohle byl Tomův život. Tohle byli Tom s Janni, společně v jejich malém domě, s životem, který si pro sebe vytvořili. Byli spolu perfektní. Tom potřeboval Janni jako nepotřeboval nikoho jiného, ani Billa. A Bill to věděl. Janni byla celý jeho svět tak dlouho, že kdyby mu ji vzali pryč, bylo by to, jako by Tomovi sebrali kyslík.
Bill slyšel důstojníka Callahana. Věděl, že Anjelica by mohla požádat o svěření do péče a obvinit Toma, že je nevhodný rodič. Udělal malý průzkum na počítači, když přišel domů, a věděl, že jestli plánovala na to tlačit, jestli plánovala dovést to až k soudu, jejich šance na udržení si Janni -Tomovy šance na udržení si Janni- nebyly dobré. Ne, dokud byl s Billem. A z té vědomosti bylo Billovi špatně od žaludku.
Film byl téměř u konce, když Janni usnula, s tělem omotaným kolem Toma a s hlavou položenou na jeho břiše. Popcorn a M&Ms byly snědeny, většina byla pryč ještě dřív, než se pořádně rozjel děj filmu a Bill si byl jistý, že Jannino břicho musí být přeplněné. Sledoval ji, jak leží schoulená u svého otce a jak ji Tom nepřítomně hladí po vlasech, zatímco hrál film.
Tom se na něj podíval, v očích měl otázku dřív, než se vůbec zeptal. „Jsi v pořádku?“
Bill rychle odvrátil pohled, aby získal chvíli, jen chvíli na to, aby přivedl své myšlenky zpět z míst, kam se mu zatoulaly. Tom ho dokázal číst tak dobře.
„Jo.“ Bill se natáhl pro svou limonádu a vzal si několik doušků, než ji vrátil zpět na stůl. „Jsem v pořádku. Jen… trochu unavený.“
Tom pohlédl dolů s malým něžným úsměvem, jak prsty jemně přejel přes Janninu tvář a zazubil se, když se její ústa pod tím dotekem pohnula.
„Jo, Janni už je taky mimo. Možná bychom měli jít spát? A podívat se na to znovu, až nebudeme tolik unavení,“ navrhl Tom. Po Billově přikývnutí se Tom opatrně posunul a snažil se vstát, aniž by Janni probudil. „Odnesu ji do postele, ale musím na záchod. Můžeš ji podržet?“
Bill zaváhal jen na vteřinu, pak se naklonil dozadu a otevřel náruč. Tom Janni přetočil tak, že se opírala o Billa a poté jej objala, omotala mu paži kolem pasu a otírala mu tvář o hruď, jako by byl velký mazlící polštář. Tom zvedl ruku.
„Okay, hned jsem zpátky,“ řekl rychle a šoural se do koupelny.
Janni ve spánku hřála, její dech mu foukal na tričko a ohříval jej ještě víc. Oči se jí za víčky chvěly a Bill doufal, že má krásné sny. Možná, že byla ve svém snu princezna, na sobě měla dlouhé plesové šaty a žila v nádherném zámku, kde měl každý každého rád. Doufal, že měla květiny a hračky a kamarády na hraní a jednou, možná, přijede rytíř na velkém bílém koni, aby ji s sebou odvezl a navždy ji miloval. Nebo možná, pomyslel si, když pohladil její hedvábné blond vlasy, si ji odveze jiná krásná dívka, tak krásná a laskavá, jako je Janni, a budou žít šťastně spolu až do smrti na místě, kde se nikdo nestará, kdo koho miluje.
Zabolelo jej na hrudi a omotal kolem ní pevněji paže, až se lehce zavrtěla a poté mu dál oddychovala do trička. Bill doufal, že Janni sní o něčem takovém, protože si nebyl jistý, jestli je možné, aby se jí tento sen splnil, až bude vzhůru. Nebyl si jistý, že by se jim to mohlo stát.
Bill ještě nikdy nepotkal nikoho, kdo by měl tak blízko k rytíři na bílém koni jako Tom. Byl hezký a milý a zábavný a měl každou další maličkost i každou další velkou věc, ve kterou Bill kdy doufal u své pravé lásky. A on nepochyboval, že Tom je jeho pravá láska. Tom je ten Pravý. Ale žádná pohádka nikdy nepokračovala přes tu část ‚A žili šťastně až do smrti. Konec.‘ Nikdy nepokračovala tím, že by princezna nemohla zůstat se svým rytířem, protože by její milovaný rytíř ztratil vše, co je mu vzácné, kdyby to udělala.
Bill nebyl věřící člověk. Nevěřil v Boha od doby, kdy byl velmi malý. Ale tohle, když Janni takhle držel, cítil u sebe její teplo a důvěru a lásku – když ji miloval, ač nikdy nevěřil, že by někdy mohl mít děti, nebo dokonce milovat dítě někoho jiného – jej nutilo chtít se modlit. Nutilo jej to chtít se modlit za Janni a Toma a dokonce i za sebe, i když věděl, že by neměl, protože Bohu se tohle nelíbilo, nebo to alespoň říkali v nedělní škole. Sevřelo se mu hrdlo a bolelo jej na hrudi a on ji nikdy nechtěl pustit.
Středy ubíhaly pomalu. Dokonce i středeční večery se táhly. Bill měl několik pravidelných zákazníků, kteří se trousili na konci pracovního dne a většinu času strávil klábosením s nimi, nebo doplňováním zásob. Přesto obchod vzkvétal. Měl více pravidelných hostů než dřív. Přemýšlel líně, zatímco utíral pult, zda by neonová cedule nebo dvě přilákaly zákazníky, nebo by jen vypadaly nevkusně.
„Bille, můžu si objednat jedny hranolky?“ Zavolal Chuck z druhého konce baru. Bill si přehodil hadr přes rameno a kývl směrem k Chuckovi.
„Jasně.“
Když Bill v kuchyni ponořil koš mražených hranolek do oleje, nenápadně pohlédl na Chucka a jeho známého Aarona. Seděli u baru, kouřili a popíjeli a Bill věděl, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než půjdou domů. Neměl žádné mimořádné obavy, věděl, že oba bydleli v pěší vzdálenosti a že žádný z nich nebude řídit. Ale zajímalo ho, co je nutilo přicházet sem téměř každý den.
Byly jejich životy tak nudné? Měli doma manželky, které se s nimi musely potýkat, když domů dorazili opilí? Zdálo se, že všechno, o čem mluvili, byla práce a hospodářství a ten zatracený prezident, který pro tuto zemi neudělal ani hovno. Bill je ještě nikdy neslyšel mluvit o jejich životech doma, kromě toho, že chtějí kupovat stará auta a spravovat je, nebo že se chtějí vydat na lov.
Hranolky v rozpáleném oleji prskaly, jejich vůně se linula do Billova nosu, ale po celé té době, kdy je neustále připravoval, mu už při tom nikdy nekručelo v břiše. Nebo při smažených houbách. Nebo při čemkoliv, co tady vařil.
Vše začalo stagnovat.
Takže, co bylo v Billově životě? Co měl?
Měl Toma a měl Janni. Měl tuto hospodu, ale už mu na ní tolik nezáleželo. Bylo to dítě jeho otce a Bill řekl, že ji převezme, ale to neznamenalo, že si to užíval. Užíval si setkání s lidmi, kteří přicházeli, a užíval si mluvení s nimi, ale neužíval si ty obchodní starosti, které k tomu patřily. Neužíval si objednávání spotřebního materiálu nebo alkoholu nebo ujišťování se, že hospoda splňuje požadavky hygienických inspektorů. Jo, udržoval hospodu v čistotě, a pokud by udělali spontánní kontrolu, prošla by, ale ve skutečnosti Bill nesnášel starat se o takové věci.
Přesto to dělal. Udělal by všechno, vzal by si z toho to dobré a dostal se přes to špatné, kdyby mohl být s Tomem a udržet si Janni. Udělal by pro to cokoliv-
„Bille!“ zařval Chuck, až se Bill vylekal. Podíval se dolů na hranolky, nyní plovoucí na hladině oleje. Byly karamelové barvy a Bill věděl, že už jsou tvrdé. Spálil je.
„Kurva!“ Zaskřípal Bill mezi zuby, když zvedl koš z oleje a zatřásl s ním. „Omlouvám se. Omlouvám se za to. Udělám další.“
Chuck a Aaron se natáhli pro své drinky a popíjeli je se zvednutým obočím, zatímco sledovali, jak Bill připravuje další hranolky. Nechal je smažit v oleji, zatímco čepoval další pivo pro Chucka. Umístil ho před svého zákazníka a přijal pětidolarovku, kterou mu Chuck podal přes bar.
„Kdes nechal hlavu, člověče? Jsi trochu…“ Chuck ukázal směrem k hlavě a zakroužil si prstem u spánku, „mimo, dnes večer.“
Bill se napjal. Nemohl nikomu říct o svých problémech, ne že by to snad vykládal lidem, jako byli Chuck a Aaron. Byli ten typ chlapů, kteří by se vehementně shodli na tom, že dva gayové by neměli vychovávat dítě. Dokázal si přesně představit jejich prázdné fráze a žaludek se mu sevřel nevolností.
„Nic. Jen…“ Bill rychle vymýšlel téma, které by jejich konverzaci odvedlo jinam. „Viděli jste zprávy? Jo, nějaký chlápek se snažil dostat do Bílého domu.“
Aaron si zapálil cigaretu a hodil zapalovač na bar. Rychle přeletěl přes lesknoucí se povrch a Bill jej zachytil dřív, než mohl vyletět na druhé straně.
„Je to pravda! Viděl jsem to ve zprávách. Ten chlápek – a byl to opravdu zasraný idiot, ten chlápek – se snažil dostat do Bílého domu tak, že předstíral, že je reportér.“ Aaron praštil Chucka do paže a pokračoval v mluvení, zatímco Bill se vydal vytáhnout hranolky z oleje. Zatřásl s nimi a jejich zlatá barva mu dala vědět, že jsou akorát. Připravil velký talíř, aby je mohl naservírovat.
Bill pohlédl na hodiny na troubě. Ještě další dvě hodiny, než přijde Max a on bude moct jít domů. Povzdechl si, osolil hranolky a odnesl je Chuckovi.
Světlo na verandě bylo rozsvícené, když Bill zastavil u chodníku před domem, který sdílel s Tomem a Janni. Nasněžilo pár centimetrů, zatímco byl v práci, a ponechané rozsvícené světlo bylo vřelé přivítání, než se dokonce dostal ke dveřím.
Netrvalo mu dlouho rozepnout bezpečnostní pás a posbírat své věci. Jediné, co chtěl, bylo dostat se dovnitř a vidět svou rodinu. Užívat si Tomův úsměv a zubit se nad Janniným smíchem. Viděl je dnes ráno, ale měl pocit, jako by od té doby uběhlo několik dní.
Když Bill otevřel dveře, teplo a vůně z vaření a dětský hluk jej udeřilo jako velká vlna. Stačilo to, aby se zastavil, ustálil se na chodidlech a zavřel oči. Zhluboka se nadechl a zavřel za sebou dveře, zrovna když Tom vyšel z kuchyně.
„Ahoj, zlato. Zrovna jsme dojedli. Já bych počkal, ale Janni už potřebuje do postele.“ Tom se přisunul blíž, lehce uchopil Billův bok a přejel svými rty přes Billovy. „Ale schoval jsem ti talíř v lednici.“
Billovy prsty se zastavily na půl cesty při rozepínání kabátu. „Chyběl jsi mi.“
„Bille!“ Zařvala Janni z plných plic z obývacího pokoje. „Bille, jsi doma!“
Tom odpověděl s úšklebkem, zatímco Janni se rozběhla k Billovi, který k ní přidřepl, pevně ji k sobě přitiskl a vkládal jí hlasité, nepříjemné polibky po celém obličeji. „Půjdu ti dát jídlo do mikrovlnky.“
Bill na něj nepřítomně kývl, zaneprázdněný proměňováním Janni na hromádku holčičího chichotání. Když se nakonec zhroutila na podlahu u jeho nohou, vstal. „Okay, nech mě teď si odnést věci a najíst se.“
Janni pevně svírala jeho nohu a on ji nechal, zatímco si pověsil kabát, ale její sezení na jeho noze představovalo problém, když si chtěl sundat boty. Podíval se na ni a zvažoval své možnosti.
„Janni, víš co?“ Bill si zapřel ruce v bok a podíval se na ni. Janni zaklonila hlavu a čekala, až to dokončí. „Tvůj zadek je mokrý.“
Janni se zamračila a naklonila se na stranu, pryč z jeho nohy. „Co?“ Rukou si přejela přes svůj zadek a zamžourala na Billa, který se vzdálil, aby si sundal boty. „Hej! Tys mě napálil! Můj zadek není mokrý!“
„Hm, musel jsem se splést.“ Snažil se potlačit úšklebek. „Ale mohl by být, kdybys dál seděla na mých vlhkých botách.“
„Ne-e,“ bylo všechno, s čím Janni dokázala přijít, a Bill se rozesmál. Natáhl k ní ruku.
„Tak pojď, vstaň. Tatínek říkal, že je čas jít spát.“
Zatímco Tom uložil Janni do postele a přečetl jí pohádku, Bill dojídal svou večeři. Dlouze se napil vody, když Tom unaveně sešel po schodech dolů a vklouzl na židli u stolu naproti němu.
„Takže,“ začal Tom váhavě, „jak bylo v práci?“
Bill polkl a otřel si ústa ubrouskem. „Nuda. Středy jsou mrtvé. Přemýšlel jsem, že bych do oken dal vývěsky. Znáš takové ty pivní cedule? Prostě něco, co přitáhne pozornost, ale nejsem si jistý, že je to něco, co chci na své hospodě.“ Opřel se, nespěchal s odnášením nádobí do kuchyně. Člověk potřeboval priority a právě teď byl jeho priorita Tom.
„Hm,“ zamručel Tom nepřítomně a jedním prstem škrábal o povrch stolu.
Bill jej sledoval a čekal. Bylo zřejmé, že něco není v pořádku a napadlo ho, zda by se měl zeptat, nebo jen čekat, až s tím Tom přijde sám. Pokud by čekal, mohl by také čekat celou noc. Kdyby se zeptal, možná by o tom mohli mluvit a možná by Bill mohl pomoci a Tom by se tím nemusel užírat celou noc.
„Co se děje, Tome?“ zeptal se a odstrčil talíř, aby se mohl zapřít rukama o stůl. Tom ztuhl a očima střelil po Billovi, než pohlédl zpět na stůl. „Zdál ses být v pohodě, když jsem přišel domů.“
„Janni.“ Tom přikývl směrem ke schodům. „Nechtěl jsem o tom mluvit před Janni.“
Bill ztuhnul a žaludek se mu zkroutil. „Mluvit o čem?“
Tom si zhluboka povzdechl a se svraštěným obličejem si promnul čelo. „Udělala to.“
Bill se nadechl a přál si, aby tlukot jeho srdce, který vzrůstal i v jeho uších, zablokoval Tomova další slova. Slova, o kterých věděl, že přijdou.
„Anjelica požádala o svěření do péče.“
*OCD – Obsedantně kompulzivní porucha-druh úzkostné poruchy.
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Celý díl mi přišel neskutečně smutný. Ačkoli jsem si užívala chvilky, kdy byli všichni u televize a bavili se, i tak mi bylo úzko. Ty Billovy myšlenky a to, jak se na Toma s Janni kouká a přemýšlí o nich. Nemám z toho dobrý pocit. 🙁 Jde vidět, že si je oba dva Bill zamiloval a oni jej taky, což je samozřejmě krásné a hřeje mě to u srdce, jenže mám strach, že právě tohle bude možná důvod, proč se Bill jednou sbalí a odejde. Je mi totiž jasné, že bude chtít dělat všechno proto, aby Janni nebyla svěřena do péče Anjelicy. Což je krásné, ale bojím se, že budou muset nakonec přijít ke krajnímu řešení a to tomu, že se Bill odstěhuje a budou budet dělat, že už spolu třeba nejsou. Já nevím, možná zase vidím jen všechno černě, a dělám to fakt nerada, ale mám z toho všeho divný pocit. Anjelica je potvora a je schopna napovídat u soudu bůh ví co. I přesto, že je Janni s klukama více než šťastná, slovo dítěte většinou u soudu nic moc neznamená, a proto se tolik bojím toho, co bude.
Tohle může pokračovat opravdu spousty scénáři a začínám se opravdu obávat toho, co autorka zvolila. Hlavně klukům přeji pevné nervy a aby jejich vztah přes to všechno vydržel, protože tohle bude pro ně asi velká zkouška.
Strašně moc děkuji za báječný překlad a těším se na další díl! Doufám, že by mohl být malinko optimističtější. 😉
Tak dnešná časť bola pekne smutná.
Bála som sa toho, že Anjelica nakoniec podá tú žiadosť. A Billove myšlienky ohľadom toho všetkého ma pekne vystrašili. Mám strašne zlý pocit, že by bol schopný sa Toma vzdať a odísť od neho, ak by to zabezpečilo, že Janni ostane s ním. Veľmi však dúfam, že také niečo nenastane.
Ďakujem za preklad.
Přituhuje, sakra. Začínám se bát, že se Bill, v zájmu Toma a Janni, rozhodne radši odejít. To by bylo teprve smutné. Ta pitomá bába zničí tři životy, a to jenom kvůli vlastním hloupým předsudkům.
Díky za kapču, těším se na pokračování.
Také si to myslím Nede a nedočkavě čekám na další díl.
neeeee bába jedna! proboha že to nevyhraje, že ne! už teď se mi chtělo pomalu brečet 🙁 prosíííím že další dílek bude lepší! <3
Teray som poriadne vyplašená:( je to veľmi smutná kapitola:(
[6]:*Teraz
Mrcha Anjelika. Ale dalo se cekat, ze presne tohle udela. Myslim, ze to chtela celou dobu, od doby co Nikky umrela. Proste jen konecne dostala sanci, duvod, kterym se soud bude zaobirat. Kor v prisernem mestecku homofobne zalozenem. Ach jo. Bill mel taky den na prd… zjevne ho hospoda moc nenaplňuje, ale z ucty k otci se ji nechce vzdat. No uvidime, jak si kluci se vsim poradi.
Dekuji moc za preklad 🙂