Lykara II Stern 39.

„Vílí král je mrtvý.“

Ta slova mu rezonovala v hlavě a s každým opakováním, jako kdyby byla hlasitější.

Nevnímal prudkou hádku mezi Treemerií a Dariou, která vílí královnu okamžitě obklíčila stíny a drak venku vrčel tak, až se chvěl celý palác.

Zanthia na něj mluvila, ale nevnímal jediné slovo z toho, co mu tiše říkala. Jen zíral na korunu na Ariině hlavě a nemohl si nevzpomenout, jak ji Trinovi brával, nosil, a jak mu vždycky sklouzla ke straně.

Pak se od Ariina doprovodu oddělil jeden ze strážných v kápi a zlehka ho vzal za nadloktí a dovedl k portálu.

„Bude to dobré, princi.“ Šeptl tiše, když s ním prošel, on ho stěží bral na vědomí.

Jak mohl být mrtvý? Ještě před hodinou byl s ním. Mluvil s ním… Celou tu hodinu plánoval, jak Billa přesvědčit, aby udělal nějaký tajný portál, aby za ním mohl, protože nedokázal přijmout představu, že by ta chvíle byla jejich poslední, a ve chvíli, kdy se měl vrátit domů natrvalo a portál bude zničen, i Bill o svou moc přijde. Věděl, že bude mít sotva pár minut a k vytvoření portálu by to třeba i stačilo, ale aby ho Bill přivedl zpátky…

Trin chtěl utéct… chtěl se všeho vzdát, vymyslet něco… a on mu řekl, že je pozdě… Jak definitivní to najednou bylo…

Nechal se odvést doprostřed místnosti a netečně se díval, jak rada zaujímá svá místa a začíná diskutovat.

Vedle Darii byl nový temný vládce místo Valrena. Daria jím prozatím jmenovala Lalitina pobočníka, i když se z řad Valrenových stoupenců ozývaly nesouhlasy. Temní se rozdělili a i to jim získávalo čas, než se druhá strana k něčemu bude mít. Trin měl pravdu. Nemuselo to být dneska… proč nebyl s ním?

A pak mu došla další věc. Bill tam nebude, aby jej přivedl zpátky. Trin ho měl dostat z duhového paláce ještě před zasedáním rady, protože hned po něm přivedou Toma, nechají ho odejít a opustí palác, aby ho mohli zničit spolu s portálem.

Všechno bylo zbytečné… Bill tady zůstane sám, táta o něj znova přijde. Přijde o oba…

Zatočila se mu hlava a zachvátila ho panika.

Když zvedl hlavu, setkal se s Treemeriiným výsměšným pohledem.

„Počkejte…“ Vyhrkl, když se vládci začali postupně zvedat kvůli hlasování.

„Ne… musíte…“ Další slova mu uvízla v krku a jen zalapal po vzduchu, který se mu najednou nedostával. Na vteřinu si pomyslel, že omdlí, stejně jako když mu Trin bral vzduch, aby ho umlčel. Elyon zaváhala a podívala se na Ariu. Ta jen kývla a Elyon se zvedla, aby odhlasovala. Když se na Ariu otočil, viděl, jak nenápadně drží ruku ve stejném gestu, s jakým ovládal Trin vzduch. Vytřeštil oči a zavrtěl hlavou.

V duchu křičel a po tvářích se mu rozkutálely slzy. Klesl na kolena a poslední člen rady se postavil. Aria spustila ruku volně podél těla a on se mocně nadechl. Pak ruku znovu zvedla, tentokrát tak, aby to viděli všichni, a smutně se na něj usmála. Pak luskla a jeho obraz, který byl položený mezi trůny Billa a Toma, vzplál.

Je pozdě…

Necítil bolest, jak se bál. Bylo to spíš, jako kdyby postupně usínal. Čím víc se snažil držet oči otevřené, tím víc ztrácel vědomí a propadal se do tmy. Stěží zaostřil na strážného hned vedle Arii, kterého se ona snažila zadržet.

Zamrkal a muž v kápi byl najednou hned vedle něj a klečel před ním.

Ucítil na tvářích jeho dlaně a znovu uslyšel ta slova. „Bude to dobré, princi…“ Tak tichá, že si i myslel, že si je sám vysnil, a pak ho strážný políbil a na malou chviličku, než se mu rozplynul v rukách, a strážný zůstal klečet sám uprostřed trůnního sálu, bylo všechno zase dobré.

Tobias si promnul oči a zamrkal. Křišťálové koruny stromů nad jeho hlavou se třpytily v zapadajícím slunci a všude kolem vládlo naprosté ticho.

Zvedl ruku do vzduchu, jako by to světlo chtěl chytit, a usmál se.

Jsem Lykarský princ… Blesklo mu hlavou a usykl, když se mu do mysli začaly vkrádat vzpomínky v zběsilém tempu. Se zaúpěním se stočil do klubíčka a schoval hlavu v dlaních. Ucukl, když na rameni ucítil dotek, ale ten někdo byl neodbytný a po chvíli se mu povedlo sundat mu dlaně z očí.

„Ty jsi víla…“ Zamumlal Tobias a víleník předním kývl. „Jsi moc hezká víla…“ Zamumlal, dotkl se konečky prstů jeho křídel a nakrčil obočí. „Co se ti stalo…?“ Zeptal se a než mohl víleník odpovědět, Tobiasovy oči se rozšířily poznáním, když i poslední dílek, jak Bill doma psal, aby ho znovu přivedl zpět, zapadl na své místo.

Cukl, prudce se posadil a znovu se rozhlédl.

„Trůnní sál… ono se to… já jsem… tady a ty…“

„Já už bych tě mohl přestat tady nacházet, co myslíš?“ Ušklíbl se Trin a natáhl k němu ruku.

„Ty žiješ…“ Upozornil ho Tobias zmateně a Trin kývl.

„Pro teď ano. Ale musíme zmizet dřív, než nám to tady draci shodí na hlavy. Myslím, že tentokrát už by mě tví tatíci vážně zabili, kdybych tě domů odvedl i s jen jediným škrábancem.“ Upozornil ho a ne zrovna jemně ho vytáhl na nohy, aby jej v další chvíli pomalu hodil proti portálu. Ani se nezmohl na protest a ocitl se na druhé straně. Skoro narazil do Billa, který před portálem už skoro vychodil malou propast, a zase se ocitl bez vzduchu, jak ho Bill hned sevřel v náručí.

„Hvězdičko… hvězdičko moje…“ Drmolení vedle svého ucha sotva stíhal, když se k Billovi, který ho doslova drtil, přidal i Tom, a zmáčkl je oba ještě víc. Políbil ho do vlasů a jemně od něj Billa trochu odtáhl, aby se mohl nadechnout.

Bill ho ani tak nepustil a drtil alespoň jeho ruce.

„Jsi v pořádku? Vzpomínáš si na to, kdo jsi? Kdo jsme, kde jsme? Proč nic neříkáš? Tome! Něco je špatně… on vůbec nemluví…“ Začal Bill panikařit a Tobias se neubránil ušklíbnutí.

„Já bych rád, Billy, ale musel bys mě pustit ke slovu.“ Usadil ho a Tom se zasmál.

„Rozhodně je v pořádku. Poznamenal, rozcuchal mu vlasy, a pak si ho sám přitáhl do objetí ještě drtivějšího, než předtím Bill.

„Ale já to nechápu… jak… co se stalo? Treemeria…“

„Treemeria už ti nemusí dělat starosti, hvězdičko. Vážně ti nic není? Cítíš se v pořádku?“ Začal Bill nanovo s přívalem otázek a ještě ho u toho prohmatával a měřil mu dlaní teplotu, jako když byl malý a nebylo mu dobře.

„Bille, zlato, praskne mu z tebe hlava.“

„Musím se ujistit, že je v pořádku, tohle jsem dělal poprvé a naposled. Mohl jsem něco zapomenout, něco zkazit.“ Ohradil se a dál pokračoval v kontrole.

„Nic jsi nezkazil, podívej, jak se na nás tváří, jak na dva senilní idioty.“ Utnul Billa Tom a pro změnu si do náručí přitáhl jeho.

„Co říkala Treemeria?“

„Že Trin umřel a jestli jo, tak jak ses sem dostal a jak jsi mohl… prostě cokoliv… já viděl Ariu, měla jeho korunu, a když jsem je chtěl zastavit, aby počkali, použila i jeho magii, aby mě umlčela a… pak se mi zdálo, že ho vidím a… a byl tam… byl teď v trůnním sále, určitě. Billy, musíš udělat jiný portál, než tvoje moc vyprchá a…“

„Ššššš, klid, hvězdičko… Nic se mu nestalo.“ Skočil mu do řeči Bill a Tobias nepřeslechl v jeho slovech osten podráždění, že někdo, kdo je zradil, ho trápí víc, než zjišťování, jestli je v pořádku, a fakt, že je zase doma.

„Vzdal se koruny a magie ve prospěch Arii a nechal rozhlásit, že nakonec podlehl zranění od Valrena.“

„Ale proč? Vždyť všechno, co udělal… Billy, prosím, musíš udělat ten portál, hned, než…“ Mávl rukou za sebe ke skleníku a zděšeně vykřikl, když se vlnící se vzduch portálu na chvíli napjal a vzedmul se jako bublina a pak praskl.

„Ne! On tam ještě byl! Byl v paláci! To nemohl…“

„Ne, nejsem tam… Jsem tady, princi.“

autor: Bitter