autor: Steinsgrrl
„Co tím, kurva, myslíte, že nepřivezete Janni domů?“ Tomův hlas se začal zvyšovat a Simone se přestěhovala z okraje gauče se znepokojením v očích a s nakrčeným obočím. Bill se otočil a jeho oči se setkaly s Tomovými. Z toho, co v nich uviděl, mu poklesl žaludek. „Zítra má školku, musí být doma. Já mluvím vážně, Anjelico.“ Tomův pohled přistál na Simone plný vzteku, o kterém věděla, že není určený jí a byla za to ráda. Neviděla svého syna takhle naštvaného už dlouhou dobu. Ne od chvíle, kdy byl ženatý.
Tom prskal do telefonu, vydával zvuky plné frustrace, zatímco Anjelica mluvila na druhém konci linky. „Vy o tomhle nerozhodujete. Je to moje práce rozhodnout se, co je dobré prostředí pro mé dítě. Je to moje dcera, Anjelico, a musíte ji přivézt domů, hned teď!“
„Ach, ježíši,“ zašeptala Simone, když jí došlo, co ten telefonát znamená.
Bill k ní vzhlédl zmateně. „Co se děje?“
Simone jej poplácala po paži, kterou měl přehozenou přes opěradlo gauče. „Jen…vydrž.“
Bill v jejích očích mohl vidět nervozitu a úzkost a vzal ji za ruku a svými prsty ji rychle stisknul. „Okay.“ Tom byl rozzuřený a Simone byla rozrušená a Bill se cítil zbytečný. A tak ji držel za ruku a doufal, že Tomův telefonát není o tom, o čem si myslel, že je.
Tom silně stiskl tlačítko ´off´ a Bill mohl vidět, jak mu zbělely klouby, když telefon stiskl v pěsti. Jeho tvář byla kamenná, oči mu plály a Bill se přikrčil. Ještě nikdy Toma takhle neviděl a žaludek se mu svíjel nevolností. A pak Tom hrdelně zavrčel, jako varování pro každého, kdo byl dost chytrý na to, aby se mu klidil z cesty, a hodil telefonem tak silně, jak jen mohl, proti schodišti. Narazil do zdi s dostatečnou silou, aby zanechal důlek a rozletěl se na několik částí a Bill zalapal po dechu a ještě víc se přikrčil, zatímco plastové díly se odrazily od stěny a dopadly na koberec.
„Seru na ni! Seru na ni a na její zasranou morálku a řádnou výchovu a dobré životní prostředí! Janni je MOJE dcera a já ji budu vychovávat tak, jak chci já. Anjelica mi do toho nemá co mluvit, o tom nemůže, kurva, rozhodovat. A teď mi chce říkat, že mi nedovolí mít svou dceru?“ Tom přestal přecházet sem a tam, dredy mu divoce visely přes ramena a tvář se mu zkroutila do úšklebku. Pohlédl na Simone a Billa, kteří na něj zírali s rozšířenýma očima. Tomovo zavrčení bylo hluboké a nízké, a když se znovu začal otáčet, zavrčení se proměnilo ve vzlyk. Hlava mu spadla dozadu a ramena mu poklesla, zatímco z něj vztek vyprchával. „Anjelica řekla, že si bere Janni. Nemyslí si, že je správné, aby dva muži vychovávali dítě. Je to nemorální a ona to pro svou vnučku nedovolí. Nechává si Janni,“ řekl tiše, jeho hlas byl slabý a unavený.
Simone se zvedla z pohovky a postavila se před něj ještě dřív, než dokonce dořekl svá poslední slova. „Může to vůbec udělat, Tome?“
„Já nevím. Zdá se, že si myslí, že může. V každém případě ji teď domů nepřiveze.“ Tom si palcem a ukazováčkem protřel oči a zatlačil, vychutnával si mírnou bolest, kterou to způsobilo. Simone jej chytla za ramena.
„Ne,“ zašeptala a on přikývl a sklonil hlavu.
„Nemůže to udělat,“ Tom si prsty promnul čelo a pevně zavřel oči. „Nemůže to udělat.“ Pohlédl dolů na Simone, která jej objala. „Může to udělat?“ Další pár paží jej objal zezadu a on se do nich opřel, ucítil Billovu bradu na svém rameni. „Může to udělat, Bille?“
Bill ho objal pevněji a opřel se čelem o zadní část Tomovy hlavy.
„Já si nemyslím, že může. Ne. Pojďme prostě… Víš, tohle je únos. Janni není její dítě, Tome. Anjelica nemá právo vzít ji pryč.“ Simone jej pustila a vzdálila se a Tom se otočil v Billově náruči, omotal se kolem něj a zabořil mu obličej do krku. Bill jej dál tiše objímal.
„Poslouchej svou mámu, okay? Možná-„
„Jen ta představa, Bille. Dokonce ta představa, jak si Janni bere, mě skoro zabíjí. S tím se nedokážu vypořádat. Ona prostě…“ Tomův hlas byl tlumený, tichý, a Bill mohl slyšet v jeho slovech strach.
„Já vím.“ Pohladil Tomovy dredy. Stáli tam, Bill Toma držel blízko u sebe a pohupoval s ním, zatímco Tom se snažil udržet, snažil se nekřičet a neničit nábytek. Zatímco se snažil neplakat. Nemohl uvěřit, že se tohle všechno stalo. Jak se tohle všechno mohlo stát?
„Tome, to je policie.“ Simone ukázala na telefon u svého ucha. „Říkají, že u sebe nemůže Janni držet bez soudního příkazu, nebo bez toho, aby dostala Janni do své péče.“
Tom se odtáhl z Billovy náruče. „Jdu tam.“ Otočil se a rychle si nazul boty a hodil na sebe kabát, zatímco Bill spěchal za ním a také popadl svůj kabát.
„Jdu s tebou.“ Tom krátce přikývl, vzal si ze stolu klíče a zamířil ke dveřím.
„Policie se tam s tebou setká, Tome. V případě, že by byly nějaké potíže!“ Tom jen stěží slyšel její poslední slova, než za sebou zavřel dveře.
Jízda se zdála, jako by trvala věčnost. Tom po cestě nemluvil, oči měl stále upřené před sebe na silnici; měl v mysli jediný cíl, a to dostat se ke své dceři. Bill seděl napjatě vedle něj a díval se z okna. Také nemluvil a Tom byl za to vděčný. Ne, že by nechtěl slyšet Billa mluvit, ale opravdu se teď nedokázal soustředit na nic jiného, než aby Janni přivedl domů. Kromě toho, co jiného bylo třeba říct? Někdo Tomovi vzal dceru a Tom ji dostane zpátky. Oni ji dostanou zpátky. Konec příběhu.
Ale ne všechny příběhy končí šťastně, a Tom byl vyděšený, že ten jejich také nebude.
Policisté už tam byli, když Tom zastavoval, příliš rychle, u domu Anjelicy a snažil se, aby mu při tom nezapískaly pneumatiky. Nemyslel si, že nedbalé řízení by udělalo příliš dobrý dojem, a tak sešlápl brzdu hladce a pevně a podařilo se mu zabránit smyku. Jakmile se jeho vůz zastavil, už měli odepnuté bezpečnostní pásy a vyskočili z auta, než za sebou zabouchli dveře.
Dvě policejní auta byla zaparkovaná na příjezdové cestě a Bill a Tom museli projít kolem nich, než se dostali k policistům, kteří stáli v kruhu před domem.
„Hej,“ řekl Tom. „Já jsem Tom Kaulitz a jsem tady, abych si vzal svou dceru.“ Rozhlédl se po policistech. Jejich výrazy byly profesionální, ale laskavé a on tak moc doufal, že by mu mohli pomoct.
„Pane Kaulitzi. Jsem důstojník Callahan. Co se tady děje?“ Zeptal se jeden z policistů, zatímco si potáhl kalhoty a zahákl si ruce na opasku. Byl starší, měl prošedivělé vlasy a na tváři měl vrásky ukazující spoustu let zkušeností. Trpělivě poslouchal, jak mu Tom vysvětloval, proč vlastně byla Janni u Anjelicy.
„Takže ona je babička vaší dcery?“ Zeptal se důstojník. „A prostě měla vaši dceru u sebe na víkend, ale teď se rozhodla, že si myslí, že váš domov je pro její vnučku nevhodný, a proto si ji chce nechat?“
Tom přikývl. „Přesně tak.“
„A co je to, o čem si myslí, že je nevhodné pro její vnučku?“ Policistovy oči vyhledaly ty Tomovy. Tom věděl, že je pečlivě zkoumán a zčervenal pod tím pohledem. Otočil se a zjistil, že Bill stojí pár metrů za ním. Bill se k němu připojil, postavil se po jeho boku a Tom ho vzal za ruku, propletl jejich prsty a stisknul je.
„Anjelice se nelíbí, že se ke mně nastěhoval můj partner.“ Tom vyzývavě zvedl bradu.
Starší policista hodil pohledem po Billovi a na tváři nastavil neutrální masku, když se jeho oči opět setkaly s Tomovými. „Mhm, vidím. No, tohle nemůže udělat.“
„Nemůže?“ Tom cítil, jak mu v hrudi vzplála naděje spolu s adrenalinem. Slyšel to už od Simone, ale slyšet to od někoho takového to dělalo oficiální.
„Ne, to nemůže. Může podat žádost o opatrovnictví, návrh na zahájení soudního řízení na základě toho, že věří, že jste nevhodný rodič, ale nemůže si u sebe jen tak nechat vaši dceru bez soudního příkazu. Ale já potřebuju, abyste tady počkal, než ji vyslechnu. Nikam nechoďte,“ varoval ho důstojník a natáhl se k mikrofonu, který měl připnutý na hrudi a pronesl do něj několik rychlých příkazů, jimž Tom nerozuměl.
Tom zavrčel. „Já nikam nejdu bez své dcery.“
Policie zaklepala na dveře, a když Anjelica otevřela, Tom si odfrkl. Měla na sobě stylový, béžový kostýmek a její vlasy byly dokonale načesané. Ze dveří zavanula vůně čokoládových cookies a Bill zasténal.
„Ach bože, ona se opravdu snaží. Dokonce peče i cookies?“ Bill držel oběma rukama Tomovu třesoucí se dlaň a palcem ji jemně hladil.
„Já nevím, nikdy jsem ji neviděl-„
„Tati! Tati, tati, tati!“ Janni vylétla ven z domu a Tom měl sotva čas se otočit a otevřít náruč, než se mu do ní vrhla a vyjekla radostí. Tenkými pažemi jej objala tak pevně kolem krku, až se dusil. Janni se odtáhla, vzala Tomův obličej do dlaní a dala mu pusu na čelo i tváře. „Omlouvám se, tati! Nechtěla jsem ti ublížit.“
Tom zamrkal a dovolil sám sobě se nadechnout. Vypadala krásně. Vypadala, jako by se dobře bavila a všechno bylo okay.
„Co je špatně?“ Zeptala se Janni poté, co si ji Tom několik minut prohlížel.
„Nic, miláčku.“ Tom ji znovu silně objal, až vykvikla. Tom se rozesmál a políbil ji na spánek. „Jen jsem moc rád, že tě vidím. Stýskalo se mi po tobě!“
„Taky se mi po tobě stýskalo, tati! Ale já a babička jsme měly spoustu legrace! Hrály jsme dvakrát Candyland, a dokonce jsem vyhrála! A dneska jsme pekly cookies a jsou tak sladké.“ Janni si třela bříško ve velkých kruzích a Tom se zazubil, očima hodil po Billovi. Úsměv na Billově tváři byl zářivý a všechno v tu chvíli bylo správně. „Chceš zkusit cookies, tati? Tak pojď!“ Janni se vrtěla, dokud ji Tom nepostavil na zem, a pak jej chytila za ruku a snažila se ho odtáhnout ke dveřím do domu. Tom vzdoroval a přitáhl ji zpátky.
„Ne, Janni. Já si nemyslím, že je to dobrý nápad,“ protestoval Tom. A právě v tu chvíli si Janni všimla všech policistů i policejních aut. Rozhlédla se kolem sebe s vytřeštěnýma očima a pohlédla znovu na Toma.
„Co se stalo?“ Zeptala se šeptem, jako by se mohla dostat do potíží, kdyby mluvila příliš hlasitě. „Je babička v průšvihu? Udělala něco špatného?“
Tomovi se sevřela hruď. Nechtěl jí to říct. Nemohl jí to říct. Janni svou babičku milovala a Tom to své dceři nemohl udělat bez ohledu na to, jak moc Anjelicu nenáviděl. Janni by byla pouze zmatená a zraněná a to jí nemohl udělat.
„Jen si s ní chtějí o něčem promluvit, to je všechno. Žádný velký problém.“ Janni se ohlédla a její tělo bylo napjaté, když vše sledovala, než jí Tom položil ruce na ramena. „Jen tady počkáme, než skončí, a pak tě vezmu domů. Co ty na to?“
Janni přikývla a stále sledovala diskuzi u dveří. Z místa, kde stáli, nemohli nic slyšet a Tom byl za to vděčný. Bill Janni odhrnul vlasy z očí.
„Janni, kde je tvá bunda? Je tady chladno.“ Bill ji pohladil rukou po vlasech a ona se k němu nepřítomně natočila a zvedla ruce, zatímco dál pozorovala dveře a policisty. Bill si rozepnul kabát, zvedl Janni a usadil si ji na boku. „Tome?“
Tom zapnul kabát přes Jannina záda dřív, než si uvědomil, co to vlastně dělá. Jannina hlava byla schoulená pod Billovou bradou a ruce a nohy měla těsně zabalené kolem něj, zatímco ji Bill tiskl k sobě. Billův kabát nebyl tak velký jako Tomův, ale byl dost velký na to, aby se do něj oba vešli a Tomovi se nad tím pohledem zatajil dech. Jak mohl někdo říct, že Bill byl cokoliv, jen ne perfektní pro ně? Pro Janni?
„Pane Kaulitzi?“ Tom se otočil, aby našel důstojníka Callahana, jak k němu kráčí, zatímco zavírá svůj zápisník.
„Ano pane?“ Byl by přísahal, že cítí svůj žaludek až v krku, ale silně se nadechl studeného vzduchu nosem a vydechl přes pootevřené rty. Už mu přece řekl, že Anjelica si Janni vzít nemůže, takže není čeho se bát, že?
„Můžete odejít a vzít si svou dceru s sebou.“ Důstojník znovu promluvil do svého mikrofonu na klopě a Tom vydechl úlevou. „Ale měl bych vám dát vědět, že paní Regenová má stále možnost podat žádost o opatrovnictví a dala najevo, že to pravděpodobně udělá.“
„Pane?“ Tom na něj zíral.
„Nechte mě jen-“ Důstojník Callahan ztišil hlas, natáhl se ke svému opasku a pohrál si s černým zařízením, které na něm měl připnuté. „Musel jsem to vypnout. Poslouchejte, řeknu to rychle, ale v tomhle městě je to všechno o tom, koho znáte. Můj partner se přátelí s někým, kdo by vám mohl pomoct.“ Znovu otevřel svůj zápisník a napsal něco na první stránku, než ji odtrhl. Následoval Tomův přímý pohled k policistovi, který stále mluvil s Anjelicou. „Ne tenhle partner,“ mrknul.
„Ach!“ Tomovy tváře polilo horko a ohlédl se po Billovi, aby se setkal s úsměvem své lásky.
„Zavolejte jí.“ Tom pohlédl na jméno a číslo na papíře, než jej poskládal a strčil do kapsy. „Myslím, že vám může pomoct. Ale,“ poplácal Toma po rameni, „ode mě to nemáte.“ Důstojník Callahan zapnul palcem zařízení na svém opasku a promluvil hlasitěji. „Já nevím, co se s tou věcí děje. Máte potíže s tou vaší, Feltzi?“
Mladý důstojník přicházející právě za důstojníkem Callahanem vypadal šokovaně, že to bylo namířeno směrem k němu, protože Callahan nedal nijak najevo, že by věděl, že tam druhý policista je.
„Ne, pane.“ Poklepal na svůj mikrofon a zadunění se ozvalo z uniforem všech policistů okolo. „Oh.“ Tváře mladého muže zrůžověly a snažil se to zamaskovat tím, že k Tomovi napřáhl ruku s Janninou bundou. „Potřebujete ještě něco, pane?“
„Ne,“ Tom zvedl ruku k oběma policistům a přikývl. „Ne, já myslím, že je to všechno. Děkuju vám.“ Vzal Billa za ruku a zamířil s ním ke svému autu, než se podíval přes rameno, aby ústy naznačil speciální ´děkuju´ důstojníku Callahanovi, ale starší muž už k němu byl otočený zády a mířil ke dveřím Anjelicy.
Janni si přitiskla Šotka pevněji k hrudi a vydala ze sebe zvuk, který zněl víc jako zachrápání než výdech. Měla za sebou těžký den plný hraní deskových her, pečení cookies a chystání věcí do školky na následující den, a když Bill a Tom stáli v jejích dveřích a sledovali ji, jak spí, Tom si vroucně přál, aby to byly ty nejtěžší věci, s jakými se Janni musela vypořádávat na dlouhou dobu dopředu.
Tiše si povzdechl, omotal paže kolem Billova pasu a zkroutil prsty do jeho měkkého, bavlněného trička. Ale po událostech dnešního dne si byl jistý, že se brzy Janni dozví některé věci, u kterých by preferoval, aby se je nedozvěděla dřív, než bude starší.
„Pojďme do postele,“ zašeptal mu Bill do vlasů a Tom přikývl a věnoval Janni poslední dlouhotrvající pohled, než za nimi zavřel dveře.
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Hnusna podla babice 🙁 homofobni husa, ktera si mysli, ze jako babicka muze vsechno. Neskutecne… no, ackoli… az na tu homofobii znam taky takovou xD
Jsem rada, ze Tom narazil zrovna na gaye policistu, ze mu dal kontakt na pravnicku. Predpokladam, ze ta zena bude pravnik. Doufam, ze Tom svuj boj vyhraje a Janni bude moct zustat s nim a s Billem. Uvidime. To jejich mestecko je cele dosti proti homosexualum.
Dekuji za preklad ^^
Fajn, že policie pomohla dostat Janni Zpátky domů. Chudinka si ani neuvědomuje, jaké se kolem ní rozpoutalo peklo. Má svou babičku ráda a tohle bude zklamání.
Ale ještě není všem dnům konec. Štvou mě ty hnusné předsudky, tak doufám, že ta doporučená paní pomůže.
Díky, těším se na pokračování.
Chudák Tom, bolo mi ho tak ľúto. Dúfam, že mu tá žena na ktorú dostal číslo pomôže. Je fajn, že natrafil na takého super policajta. Bill je zlatíčko, snáď mu nenapadne, že by mal kvôli Janni opustiť Toma aby mal s Anjelou pokoj:(
Ďakujem za kapitolu.
Mrcha jedna já věděla že je nenechá na pokoji.
Takže přece jen to bylo tak, že Anjelica nechtěla Janni vrátit domů. To snad není možné, co si o sobě ta ženská myslí. Je mi strašně líto, že se musí Tom setkávat s tolika homofobními lidmi, protože to v jeho situaci musí být opravdu dost složité. A je mi to tolik líto! Já jen doufám, že to kluci všechno nakonec ustojí a že tohle nebude věc, která by jim měla vztah nějak překazit. Ale snad nee. 😉
Jinak se mi opravdu ulevilo, že Tom narazil na tak fajn policistu. Po pravdě jsem se už lekala, že i on by mohl být proti a jen to Tomovi všechno ztížit, tudíž jsem ráda, že má Tom na svojí straně alespoň někoho.
O to víc mě strašně štve, jak moc má Janni ráda svou babičku. Vím, že to bude znít hloupě, když je to její babička, ale prostě je mi líto, že se Anjelica k Tomovi chová takhle. 🙁 Vím, že se k Janni chová hezky a ona ji má ráda, ale prostě…štve mě, tečka. 😀
Strašně moc děkuji za skvělý překlad a opět se budu těšit na další díl! 🙂
babice jedna pitomá ošklivá! oO já sem to tušila že s ní budou potíže -.-" ale doufám, že ten polda Tomovi nějak pomohl a sem zvědavá co mu dal za kontakt..no snad to dopadne dobře a ta bába nepožádá o nic -.- děkuju za překlad je to nádherný <3
Tá stará rašpľa mi tak žerie nervy!! To je vážne svokra na zabitie.
Som rada, že Tom má Janni naspäť, ale obávam sa, že Anjelica sa len tak nevzdá a bohužiaľ pri tom pravdepodobne bude najviac trpieť práve Janni. 🙁
Ďakujem za časť.