autor: Emilia
Zdravím všechny twincestní dušičky. Nejprve ze všeho vám všem chci moc moc poděkovat za komentáře, kterými mě častujete. Velmi mě hřeje u srdíčka, když vidím, že jste si tuhle povídku se všemi charaktery, a především Ďábla, oblíbili stejně jako já. Každý jeden z nich mě motivuje v psaní, protože bez vás všech by druhá řada pravděpodobně nikdy nevznikla. Snad vás dnešní dílek potěší 🙂 přikládám obrázek, jak si představuji Thea já. Ráda bych věděla, jestli jste měli stejnou představu, či jste si ho vykreslili úplně jinak? Je mi zcela jasné, že team Ďábel vede na celé čáře, ale musíte uznat, že Theo je opravdu hodný a také hezký kluk. Toma miluje a pěkně se o něj stará, tak byste mu mohli přisoudit nějaký ten bod k dobru, co říkáte? 🙂 No, řečí už bylo dost, přeji vám příjemné počteníčko, Em 🙂
„Proč jsme museli jít zrovna sem?“ Postěžoval si Tom. Domluvili se se Serinou a Ericem, že se zajdou večer někam pobavit. Serině shodou okolností zavolala její kamarádka, že v jednom baru bude hrát spousta amatérských kapel. Když dorazili na místo, Tom zjistil, že to byl přesně ten bar, v němž se s Billem poprvé setkali. Ať chtěl nebo ne, minulost na něj dýchala z každého koutu tohohle města.
„Bude to bezva Tomi, tak nebruč.“ Cvrnkla mu Serina do nosu. Tom ho trochu otráveně nakrčil, ale rozhodl se, že si nebude kazit večer. Kytarista tady nebyl. Co bylo, bylo. Po dvou drincích a nadšeném poskakování pod pódiem mezi davem se cítil o mnoho uvolněněji. Zapomněl na veškeré starosti, co ho tížily, a užíval si skvělý večer se svými přáteli.
„Musím na záchod.“ Zahlásil Tom a musel to zakřičet trochu hlasitěji, aby ho bylo přes hudbu slyšet.
„Vezmeš mi po cestě zpátky mochito? A prosím bez cukru.“ Poprosila ho Serina.
„To víš, že jo.“ Tom musel zakroutit hlavou. Serina se hlídala s jídlem a pitím, i když byli pařit.
Když se vracel ze záchodů, zamířil rovnou k baru a objednal Serině vytoužené mochito bez cukru. Otočil se a do někoho narazil. Drink se mu vylil na ruku a trocha ho skončila i na jeho kalhotách.
„Doháje. Nekoukáte na cestu nebo…“ Tom začal trochu nevraživě, a když vzhlédl, strnul, zbledl a upustil sklenici, kterou třímal v ruce. Ta se při dopadu na zem roztříštila na milion malých kousků a tekutina uvnitř se začala vsakovat do dřevěné podlahy. „Bille?“ Tom se díval na dotyčnou osobu před sebou, nejistý, zda ho opravdu nešálil zrak. Chvíli měl pocit, že musel přebrat s pitím. Jenže osoba před ním se nevypařila jako pouhá představa. Byl to on. Vypadal v obličeji trochu jinak, tak nějak starší, zralejší, ale ne ve špatném slova smyslu. Na tváři měl krátké strniště, oděný byl do motorkářské kombinézy a kožené bundy.
„Panenko? Hey…“ Z výrazu staršího muže bylo vidět značné překvapení, ale nenechal se vyvést z míry a jako vždy pohotově nasadil svůj všudypřítomný postoj „je mi všechno a všichni volný.“
„Jsi to… ty.“ Zakoktal Tom a znělo to, jako by tomu pořád nemohl uvěřit. Jako by před ním stála fata morgána a on měl pocit, že se každou chvíli musí vypařit.
„Jo, z masa a kostí, chceš si šáhnout?“ Pozvedl Bill hravě obočí.
„Co tady děláš? Proč ses vrátil?“ Tom na něj koukal jako na zjevení. Nemohl se udržet zpátky a musel se ho zeptat. Dva roky o něm neslyšel ani zmínku, a najednou byl tady? Proč?
„Neměl jsem tucha, že musím podávat písemnou zpověď, než něco udělám. Máš s tím problém?“ Kytarista ho odbyl jako již v minulosti, když se ho na něco ptal. A tady skončila pohádka a přišla ledová sprcha.
„Ne, vůbec žádný problém. Je mi to vlastně úplně jedno. Dělej si, co chceš.“ Tom v sobě posbíral všechny zbytky svojí hrdosti a nasadil neprostupnou masku.
„Oh, vážně můžu? Díky.“ Utrousil ironicky kytarista.
„Ehm ehm zlato?“ Odkašlal si Theo a Tom sebou trhnul. Vzal se tam odnikud. „Už jsi pryč dlouho, začínal jsem mít strach.“
„Oh, já se jenom zaseknul s… ehm vzdáleným známým. Tohle je Bill. Bille, Theo.“ Tom nevěděl, jak Billa představit. Už nevěděl, co vlastně byli. Byl pryč celé dva roky. Po prvních třech měsících mu poslal pohled, ale poté už o něm neslyšel ani zmínku. Bill Thea sjel nevybíravým pohledem od hlavy až k patě. Theovi při tom pohledu naskočila husí kůže a nepříjemně se ošil. Neměl z Billa dobrý pocit, trochu ho děsil. Nevypadal jako typ lidí, se kterými se Tom běžně stýkal.
„Vzdálený známý?“ Zopakoval kytarista s úšklebkem a uznale pokýval hlavou. Tom mu to dával pěkně sežrat.
„No jo, pořád jsi byl přece někde na cestách. Dlouho… takže ses mi tak nějak vypařil z hlavy, bez urážky.“ Tom se Billovi nakrátko vzdorovitě zadíval do očí.
„Bez obav.“ Ušklíbnul se kytarista. „Takže hádám, že se uvidíme kolem, vzdálený známý.“
„To pochybuju. Nezdržuju se příliš ve tvém rajónu.“ Odsekl odměřeně Tom. Chvíli se na sebe upřeně dívali, než se starší muž otočil k odchodu.
„Měj se, Panenko. Leo.“ Kývnul směrem k Theovi.
„Jsem Theo.“ Opravil ho zamračeně, ale Bill už ho neslyšel přes hlasitou hudbu.
„Co to mělo znamenat? A proč ti říkal Panenko?“ Díval se na Toma zmateně Theo.
„Ále to je… Nedělej si s tím starosti. Je to jen přezdívka.“ Tom mávnul rukou a snažil se, aby to vypadalo nedůležitě.
„Nelíbí se mi, že ti dal přezdívku. Tenhle chlápek mi nahání husí kůži.“ Thea tím ale nepřesvědčil.
„Jo, to on dělává. Měli bychom se vrátit zpátky k ostatním.“ Pokynul mu Tom, chytil ho za ruku a kráčeli zpátky za Serinou a Ericem.
„Kde máš můj drink?“ Zeptala se Serina. Tom se plácl do čela, úplně na něj zapomněl. Rozbitá sklenice tam stále ležela na zemi.
„Rozbil se.“
„Rozbil?“ Koukala na Toma nechápavě Serina.
„Jo. Zajdu ti pro nový. Ericu, pojď mi pomoct.“
„Snad zvládneš přinést sám jednu skleničku, ne?“ Ericovi se nikam nechtělo.
„Jdeš se mnou.“ Tom popadl Erica za rukáv.
„Nemáme jít s váma?“ Zeptal se Toma Theo ustaraně po předchozí scenerii. Nelíbila se mu představa, že by Tom opět mohl narazit na toho děsivého chlápka.
„Ne, zlato, zůstaň tu se Ser, my budeme hned zpátky.“ Tom vyčaroval něco, co se podobalo úsměvu, a táhl s sebou Erica k baru.
„Co to do tebe vjelo?“ Eric se vymanil z Tomova sevření a nechápavě na něj zíral.
„Vrátil se.“ Spustil Tom.
„Kdo se vrátil?“ Eric nevěděl, která bije.
„On se vrátil. Bill. Před chvílí jsem se tady s ním srazil u baru.“ Vyhrkl Tom a roztěkaně se rozhlížel kolem sebe.
„Dohajzlu!“ Zvolal trefně Eric. „To jako fakt?“
„Jo. Prostě si sem přijel, jako by se nechumelilo. Chápeš to? A kdybys viděl ten jeho přidrzlý pohled. Mluvil tam se mnou, jako by se vůbec nic nestalo. Jako by celé ty dva roky od jeho odjezdu neuběhly. To mě tak vytočilo! Co si o sobě, sakra, vůbec myslí? A ještě to jeho uvidíme se kolem. Kdo si, sakra, myslí, že je na něj zvědavý? Já rozhodně nemám zájem na tom se s ním ještě potkávat. Mám skvělý život, skvělý vztah a teď se rozhodně nezblázním z toho, že se vrátil. To se přepočítal. On si snad myslí, že si sem přijede po dvou letech, hodí na mě ten svůj pohled a mně se roztřesou kolena, ne? Jak domýšlivé.“ Tom začal přecházet sem a tam a na jeden nádech to na Erica všechno vychrlil. Eric věděl už teď, že je Tom z jeho příjezdu značně rozrušený, ale nechtěl přilévat olej do ohně.
„Když je to tak, můžeš být úplně klidný a nemusíš se tím dnešním setkáním nechávat vyvézt z míry.“
„Já jsem klidný. Jsem úplně klidný a máš pravdu. Proč se tu vůbec rozčiluju. Jako by se to nestalo. Jdu za Theem.“ Tom okamžitě zamířil ke svému příteli. Eric s povzdechnutím objednal Serině drink, na který Tom opět zapomněl, a o něco později k nim zamířil také.
Theo
„Jsi v pořádku, zlato?“ Zeptal se Toma zmateně Theo, když se od Toma odlepil. Přišel za ním a znenadání ho vášnivě políbil.
„Jo, v nejlepším.“ Odpověděl Tom a táhl Thea na parket. Otočil se, protože cítil v zádech žár. Bill seděl u baru obklopený nějakými lidmi, co Tom neznal. Cítil na sobě jeho pohled. Otočil se k Theovi zády, položil si jeho dlaně na boky a smyslně se svíjel do rytmu hudby. Pohledem sem tam zabloudil ke kytaristovi. Poté se otočil, přitáhl si Thea za tričko k sobě a začal ho líbat.
„Wow za co to bylo. Nějak ses rozvášnil.“ Uchechtl se Theo a byl bez dechu, jak se od sebe s Tomem odtrhli.
„Chyběl jsi mi.“ Zavrněl Tom. Najednou měl potřebu se před Billem předvádět. Oplatit mu všechnu tu bolest a to utrpení, které kvůli němu prožil. Chtěl mu ukázat, že jeho návrat pro něj vůbec nic neznamenal. Už nebyl ten naivní nevinný kluk, vyrostl. Posunul se v životě dál a pro kytaristu už v něm nebylo místo.
A cítil se zároveň zatraceně špatně, že k tomu Thea využíval.
…
Dorazili domů nad ránem. Tom nebyl ani v nejmenším unavený a zdálo se, že Theo také ne. Po tom, jak ho Tom nažhavil v baru, se dožadoval pozornosti.
„Lásko, promiň, ale jsem nějaký unavený.“ Tom si na důkaz svých slov hraně hlasitě zívnul.
„Když jsme jeli domů, byl jsi ještě čilý.“ Theo se podivil, ale nehodlal na Toma v ničem tlačit, takový on nebyl. A navíc věděl, jak byl Tom zdrženlivý. Proto ho docela překvapilo, že se v baru tak odvázal. Nebyl na to u něj zvyklý, ještě nikdy se takhle v jeho přítomnosti nechoval.
„Asi nejsem zvyklý na ten alkohol, strašně mě to unavilo.“ Tom zapadl do koupelny a snažil se necítit se provinile za to, že Theovi tak nestydatě lhal. Neměl na nic pomyšlení. V hlavě měl jediného člověka. Pořád dokola si přehrával setkání s Billem. Neměl náladu chodit ani do sprchy. Umyl si obličej, převlékl se do trička na spaní a zalezl do peřin. Theo se k němu za okamžik přidal. Objal jej a téměř okamžitě vytuhl. Tom zíral do stropu, neschopen zamhouřit oči. Opatrně, aby Thea nevzbudil, odsunul jeho ruku ze svého pasu a vyklouzl z postele. Bosýma nohama cupital směrem do kuchyně. Udivilo ho, že se tam svítilo.
Zvědavě nakoukl dovnitř.
„Aduško? Jsou tři ráno, jak to, že nespíš?“ Zašeptal potichu, ačkoli nemusel, protože by jeho hlas až do druhého patra nedolehl.
„Mohla bych se zeptat na to samé. Copak tě ta zábava nevyčerpala?“ Tom pokrčil rameny a sednul si k ní. „Jsi ještě mladý, máš spoustu energie, dítě. Dáš si čaj?“
„Jestli tam máš nějaký na uklidnění.“ Utrousil Tom, podložil si dlaní bradu a hlasitě povzdechl.
„Copak se stalo, dítě? Pohádali jste se s Theem?“ Zeptala se starostlivě Adelaide.
„S ním ne.“ Zakroutil Tom hlavou.
„Tak se stalo něco mezi tebou a Ericem?“ Tahala z něj informace Aduška dál jak z chlupaté deky, protože Tom moc ochotně nespolupracoval.
„Ne, mezi náma je všechno v pohodě.“ Řekl opět nesouhlasně.
„Tak co se stalo?“
„Vůbec nic kromě toho, že se ten mizera vrátil.“
„Když říkáš mizera, mluvíš o…“ Adelaide ani nedokončila větu. Nemusela. Slyšela nejmíň milionkrát nadávky o ničemném mizerovi, který ho opustil a už se mu neozval.
„O kom jiným.“ Potvrdil jí Tom.
„Panebože.“ Adelaide si šokovaně připlácla ruku na pusu. „Takže on se vrátil…“
„Jo. Narazil jsem na něj v tom baru, kde jsme se poprvé potkali. Chápeš to? Taková ironie. Choval se, jako by jel jenom někam za roh a neviděli jsme se dva dny, ne dva roky. Měl zase ten svůj přidrzlý výraz, vždyť víš, a asi si myslel, že si kleknu na kolena, když jsem ho uviděl. Ale to se spletl, protože se vrátil a ani se neuráčil mě vyhledat a zeptat se, jak se mám. Což bude asi tím, že ho to vůbec nezajímá! Ale u mě skončil na celé čáře. Říkám ti, už o něm nechci slyšet a vůbec ho nehodlám řešit.“ Tom se opět rozčílil a trochu zvýšil hlas, jak mu stoupnul tlak. Adelaide se musela vědoucně usmát.
„Chápu, dítě. Vůbec ho nechceš řešit, a proto ho máš plnou hlavu a nemluvíš tu o nikom jiném.“
„Tobě to přijde k smíchu, Aduško?“ Mračil se Tom.
„Vůbec ne, Sluníčko. Vím, jak ses kvůli němu trápil, ale víš moc dobře, že ti nikdy nic nesliboval. Chápu, že se zlobíš, protože ti na něm záleží.“
„Záleželo.“ Opravil ji pohotově Tom.
„Když to říkáš. Ale takový on je. Možná se s tebou plánoval setkat později.“
„Nebo vůbec.“
„To nezjistíš, když se ho nezeptáš.“
„Nehodlám s ním mluvit. Pro mě je to uzavřená kapitola. Půjdu si lehnout. Děkuji za čaj.“ Pozvedl hrníček v poděkování a kráčel s ním zpátky do pokoje.
***
Když se Tom ráno probudil, postel vedle něj byla prázdná. Našel na polštáři malý papír se vzkazem.
Šel jsem běhat :*
Tom musel zakroutit hlavou. Byl rád, že ačkoli chodil se sportovcem, ho Theo do přehnaného pohybu nenutil. Pravda ale byla, že když byl s ním, byl aktivnější.
Seběhl dolů na snídani a potkal se tam s mámou. Nikde ovšem neviděl Adelaide. Irma ho informovala, že si jela do města něco vyřídit, a tak zůstali s Konstantine na snídani sami dva.
…
„To už si vybíráte rakev?“ Ozval se Adelaide hlas za zády. Na chvíli se zastavila a zamyslela se, když procházela okolo pohřební služby, ani si to neuvědomila. Znala ho, ačkoli ho už dlouhou dobu neslyšela.
„Bille. Takže je to pravda. Jsi zpátky.“ Otočila se a zadívala se na muže před sebou.
„Šíří se to rychle.“ Ušklíbl se Bill a došlo mu, že Tom si jejich malé znovu-setkání nenechal pro sebe.
„Toma tvůj návrat trochu znepokojil.“ Jako by mu četla myšlenky a vyslovila je nahlas.
„Znepokojil? Málem mě sežral za živa.“ Uchechtl se kytarista, jak si vzpomněl na Tomův výraz, když jej uviděl.
„Čekal jsi něco jiného?“ Zeptala se přísněji Adelaide a pozvedla obočí.
„Možná.“ Kytarista pokrčil rameny.
„Dva roky ses mu neozval. Každý den doufal, že od tebe přijde dopis nebo mu zavoláš. Nestalo se to.“ Adelaide si založila ruce na hrudi. Byla na toho chlapce naštvaná, a to pořádně.
„Nikdy jsem mu neslíbil, že se ozvu.“ Rozhodil Bill rukama. Tohle byl přesně důvod, proč nedával nesplnitelné sliby, proč se nikde nevázal. Ničím se neprovinil, to ostatní lidé ho nutili cítit se vinně za něco, co neudělal, místo za činy, které provedl. Což bylo celkem pošahaný, když se nad tím zamyslel.
„Já vím a on to ví taky. Ale láska dává lidem neobyčejnou naději.“ Adelaide semkla rty do úzké linky při vzpomínce na všechny ty slzy, které Tom prolil. Bill vydechl a odvrátil od ní pohled.
„No, vzpamatoval se z toho, nebo ne? Našel si za mě náhradu.“ Kytarista se hořce ušklíbnul.
„Trvalo mu to, ale ano. Theo je hodný chlapec. Přinejmenším mu zatím nezlomil srdce jako ty.“ Adelaide si nebrala servítky, to se muselo nechat. Měla Billa svým způsobem ráda
a chápala, proč se choval tak, jak se choval. Musela ho v tom ale vykoupat, aby si některé věci uvědomil.
„Dík, hned se cítím líp.“ Bill pokýval s úšklebkem hlavou.
„Trochu si to zasloužíš, hochu. Nechal jsi ho tu a neozval ses. Docela jsi to podělal.“
„Jo, to mi vždycky šlo.“ Uznal Bill a podivil se, že Adelaide má ve svém slovníku takový výraz.
„Ale ještě není pozdě na to dát věci do pořádku. Nakonec ses vrátil, nebo ne?“ Adelaide chtěla ujistit, že důvod, proč se vrátil, zahrnoval i Toma.
„Bude lepší to nechat tak, jak to je.“ Zakroutil Bill odmítavě hlavou.
„Vážně a odkdy si vybíráš tu lehčí cestu? Zrovna ty? Možná tě neznám dobře, chlapče, ale jednu věc o tobě vím. Jsi bojovník. Máš toho za sebou už mnoho. A chceš se vzdát pravděpodobně jediného člověka v životě, který pro tebe něco znamená?“ Adelaide Billa uchopila za paže a hleděla mu do očí. Do těch temných ďábelských očí, v nichž se snažila najít alespoň jiskřičku světla.
„Já se nevzdávám. Ale umím si přiznat, kdy je bitva prohraná.“
„Je ublížený a raněný. Tak řve a kope kolem sebe, ale pod vším tím vztekem je jenom křehký nevinný chlapec, takový, jakého znáš. Snaží se hrát si na drsňáka, protože se bojí, že se všechny ty rány, co tak pracně zalepil, otevřou. Pořád mu na tobě záleží. Kdyby ne, nevedl by mi doma monolog o tom, jak ho vytočilo, že ses tu najednou ukázal, a pak by se mě nesnažil přesvědčovat o tom, že je mu to vlastně úplně jedno.“
„Dámo, tyhle vaše psychologický rozbory jsou kurva děsivý. A sama jste to řekla, rány jsou zalepený, tak proč to znova vytahovat. Konec, všichni jsou šťastní.“ Uzavřel to Bill. Nerad se bavil o citech obecně, natož o těch svých. Neposlouchalo se mu lehce, že Tomovi ublížil, že kvůli němu trpěl. Odjel z toho důvodu, aby ho ochránil, a zdálo se, že se mu povedl pravý opak.
„Vážně, tak proč ses vrátil?“ Adelaide vyřkla otázku, chvíli se dívala Billovi do očí a poté se otočila k odchodu. „Musím už jít. Měj se, Bille.“
„Počkejte.“ Zavolal na ni Bill, když se vzpamatoval. Popošla od něj pouze pár kroků. Adelaide zastavila a s úsměvem se otočila.
„To jako půjdete pěšky?“
„Ráda se projdu.“
„Svezu vás.“
„Na tom tvém pekelném stroji?“ Adelaide se na něj podívala, jako by spadl z višně.
„Ne, na eroplánu, dámo. Jasně, že na mojí krásce.“ Bill protočil oči.
„Chlapče, jestli si myslíš, že na tu tvoji mašinu dobrovolně vlezu, tak ses zbláznil.“ Řekla Adelaide a Bill se na její tvrzení jenom ďábelsky zazubil.
„Proboha, tohle je jako za mých mladých let.“ Zasmála se Adelaide, když o pět minut později usedala na Billovu motorku.
„A já myslel, že vám nedávno odbilo dvacet.“ Ušklíbnul se Bill a pomohl jí nasadit svoji helmu.
„To bych si přála, ty jeden lichotníku.“ Zasmála se Adelaide.
„Hlavně se pořádně držte, ať vás po cestě někde nevyklopím. Kdo by ty starý kosti potom sbíral.“ Bill také vyskočil na motorku a odjistil stojan.
„Drzoune.“ Plácla ho Adelaide po rameni, ale cukaly jí koutky. Chápala, proč s ním Tom tak rád trávil čas. Nebyl nudný, byl vtipný, ačkoli to někdy bylo drzé, ale na druhou stranu upřímné.
„Vaše slova, ne moje.“ Ušklíbnul se Bill a nakopl motorku. Ta hlasitě zaburácela a hned na to už svištěli směrem ke Kaulitzovým.
Tom seděl s Theem u snídaně. Měl už dávno dojedeno, protože posnídal s Konstantine. Dělal ovšem Theovi po jeho ranním běhu společnost, aby nemusel snídat sám. Povídali si a Tom u toho pomalu usrkával kávu, když k němu najednou dolehlo tlumené burácení motoru. Zaskočilo mu a poprskal stůl.
„Zlato, měl bys pít pomaleji.“ Uchechtl se Theo. Tom položil hrnek a zvedl se od stolu. „Kam jdeš?“ Zeptal se udiveně Toma.
„Něco jsem slyšel, půjdu se podívat ven.“
„Jenom někdo projel.“ Pokrčil Theo rameny. Nepřišlo mu na tom nic zvláštního. Okolo cesty každou chvíli někdo projížděl.
„Hned jsem zpátky.“ Tom zamířil ke dveřím a otevřel je. Tak ho sluch nešálil. Spatřil Adeaide, jak jí kytarista pomáhá z motorky. Co to mělo znamenat? To jako teď byli nejlepší kamarádi? Tom nasadil lhostejný výraz a snažil se působit nenuceně, když k nim pomalu kráčel.
„Aduško? Co se to děje? Co tady dělá?“ Kývnul hlavou směrem k Billovi, aniž by se mu podíval do očí.
„Taky tě zdravím, Panenko.“ Ušklíbl se kytarista Tomově ignoraci.
„Bill mě jenom odvezl domů.“ Adelaide byla samý úsměv od ucha k uchu. Tom tomu nemohl uvěřit. ‚Zrádkyně.‘ Pomyslel si. Podlehla kytaristovu kouzlu, ale on se zviklat rozhodně nenechá.
„Jak laskavé.“ Založil si Tom ruce na hrudi.
„To jsem celý já. Nemůžu si pomoct.“ Utrousil starší muž.
„Jo, měla by sis dávat pozor na to, až ho to jeho dobrodiní přejde. To se pak vytratí jak pára nad hrncem.“ Tom se podíval staršímu muži do očí. V těch svých měl vztek, ale kytarista tam viděl i odlesk bolesti, který přes veškerou snahu nedokázal skrýt.
„Ehm, já vás tady nechám. Musím si ještě zavolat.“ Adelaide vycítila, že je třeba vyklidit pole. „Díky za odvoz, Bille.“ Podala kytaristovi helmu a otočila se k odchodu.
„Kdykoli.“ Mrkl na ni Bill.
„Změnil ses.“ Řekl poté, co si Toma důkladně prohlédl. Už od posledně si všiml toho, že měl nové vlasy. Taky si je nechal zesvětlit. Kontrastovaly tak s jeho opáleným obličejem. Slušely mu.
„Za to ty vůbec ne.“ Vypálil na něj Tom.
„To nejlepší zůstává vždy při starým.“ Ušklíbl se kytarista.
„O co ti jde, Bille? Proč ses vrátil?“ Tom se mu nedokázal dívat příliš dlouho do očí jako tehdy. Nedokázal čelit těm ďábelským hříšným uhlíkům. I po těch letech, po odpírání a všech zákazech, které si ohledně kytaristy dal, to tu bylo znovu. Pokaždé, co se mu do nich zahleděl, cítil slabost v kolenou.
„Kladeš moc otázek, Panenko, jako vždycky.“ Řekl vyhýbavě starší muž.
„A ty na ně jako vždy neodpovídáš.“ Oplatil mu Tom stejnou mincí.
„Jestli chceš odpovědi, tak si pro ně přijď.“ Bill ho uchopil za zápěstí a strčil mu do ruky kousek papíru. Tomovi při tom doteku naskočila husí kůže. Byl stejně elektrizující jako před lety. Zadíval se na papír blíž a uviděl tam naškrábanou adresu.
„Co je to za místo?“ Zeptal se zmateně.
„Moje nová adresa.“
„Možná žádné odpovědi nechci.“ Vyprskl Tom odmítavě. Proč mu to dělal? Proč tady teď stál a dával mu do ruky mapu? Mapu zpátky do pekla.
„Je to na tobě. Máš je doslova ve svých rukou. Ty se rozhodni, co s nima uděláš.“ Starší muž si po těchto slovech nasadil helmu a vyskočil na motorku.
„Měj se, Panenko.“ Kývl na Toma a zaklopil si krytku na oči.
„Jak typické.“ Odfrkl si Tom. „Poplete mi hlavu, vzbudí ve mně asi milion tisíc otázek, a potom si odjede jako frajer.“ Prskal si pro sebe Tom pod nosem, když se vracel domů.
„Byl jsi pryč dlouho.“ Konstatoval Theo. Snídani už měl dojedenou.
„To jenom přijela Aduška zpátky z města. Ráno si tam jela něco zařídit a dovezl ji jeden známý.“ Tom raději Billa z celé té věci vynechal. Theo by na něj nereagoval pravděpodobně příliš dobře. Už v baru to setkání nebylo příjemné.
„Aha.“ Pokrčil Theo rameny a dál to nerozebíral. „Přemýšlel jsem, že bychom mohli jet dneska do sousedního města. Má tam být nějaký karneval. Jen my dva, bez ostatních. Udělat si den pro sebe.“ Navrhl Theo, ale Tom vypadal trochu nepřítomně.
„Oh? Karneval? Jo, jasně. To je dobrý nápad.“ Tom zatřepal hlavou a nenápadně si strčil zmuchlaný papírek do kapsy od tepláků. To, že odjedou z města, bude jenom dobře; alespoň ho nebudou svádět myšlenky k tomu, že by přece jen opravdu přišel za kytaristou. Ne. Nepůjde tam. Nemůže. Už kvůli Theovi.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Na jednu stranu mě to hrozně mrzí, že je to teď mezi nimi takovéhle, ale na druhou stranu jsem vlastně ani nečekala, že by si hned padli kolem krku. O čem by to pak jinak bylo, že jo 😀
A navíc to, jak to mezi nimi opět jiskří, i když z Tomovy strany to jsou zatím spíše jiskry vzteku, se mi na tom líbí úplně nejvíc!!!
A Thea jsem si představovala úplně jinak. Tak nějak uhlazenějšího, s kratšími vlasy…..
Já Adušku žeru! 😀 ona je neslutečná 😀 Ďáblův grandiózní příchod je konečně tady. Teď se teprve začnou dít věci, cítím to v kostech! 😀
Jinak Thea jsem si taky představovala úplně jinak. Přemýšlím jak ho popsat… asi méně vyspělého. Více roztomilého až dětského… netuším proč… každopádně tohle je rozhodně lepší než mé představy 😀
Díky, že si se rozhodla pro pokračování. Touhle povídkou jsem “žila” nějakých těch 7 let nebo jak dlouho a několikrát sem se k ni vrátila. A každým dalším dílem ji zbožňuju víc ❤️
A je to tu!!! Dabel na scene!! Pistala som od nadsenia ked som citala tu pasaz. Aj mne by vypadol drink z ruky keby ze ho stretnem. 🙂 trochu to medzi nimi iskri, ale to je dobre. Dabel si tiez musi najst cestu k svojej Panenke. Thea som si predstavovala viac ako chlapceka s kratkymi vlasmi. Ale toto tiez nie je na zahodene 🙂 mam pocit ze Theo zacne nieco tusit a bude Toma a Billa podozrievat ze nie su len kamarati.
Co si budeme – Tom je z Billa prostě opět naprosto hotový. Ale chápu jeho nevraživost. Prožil si tolik bolesti a Bill s jeho typickou lajdáckou povahou mu moc nepomohl. Nelze mu však upřít, že chtěl Toma chránit a to se mu povedlo… Alespoň doufám.
Nyní se však zdá, že nebezpečí ubylo, jelikož se Ďábel navrátil do svého revíru a za svou Panenkou.
Máš naprostou pravdu, #TeamDevil u mě vítězí na plné čáře a já nevím, na co reagovat dřív 😀
Vezmu to tedy postupně:
Když se Bill objevil, měla jsem co dělat, abych nezačala na celý dům pištět radostí a nadšením, protože Ďábel. Je. Zatraceně. Zpátky!
A potom ty jeho slavné hlášky. Chrlí jednu perlu za druhou. Kde na to chodíš, to opravdu nevím, ale máš mé uznání. Ani po dvou letech neztratil Bill šmrnc a švih a jazyk má zdá se stejně ostrý, jako kdykoli předtím 😉 (Ach, ta moje neodeznívající puberta xD)
Nepochybuji o tom, že se Tom dřív nebo později vydá do Ďáblova doupěte, kde si nadále bude hrát na nedostupného. Upřímně však doufám, že ukáže nitro své raněné duše, kterou skrývá pod tolika vrstvami…
Je mimochodem moc sladké, jak neustále hudruje a Billa nemůže dle svých slov ani vystát. Je tak očividné, že se mu Bill kdysi dostal pod kůži a už nikdy ten pocit neodezní. Způsob, jakým jsi to popsala, byl skutečně natolik autentický, že já sama jsem měla husí kůži, když Bill předal Tomovi adresu ^^
A abych se vyjádřila ještě k Theovi/Leovi:
Představovala jsem si ho opravdu trochu jinak, za což se ti omlouvám ':D V mé hlavě to byl dlouhovlasý blonďák s čokoládově hnědýma očima ':D
Děkuju ti za tento díl a už teď budu odpočítávat dny do příštího úterý ♥
Paráda ďábel se vrátíl Tomovi se nedivím že se zloby Adelaide je božská ten tvůj Theo se mi moc líbí.