autor: Darkness069
Po zbytek dne, když Tom mohl, přitáhl si Billa pro polibek, nebo mu říkal věci, které s ním chce dělat. Pokaždé se Bill musel zhluboka nadechnout a připomínat si, proč to všechno dělá. A pokaždé předstíral, že se mu líbí to, co mu bylo řečeno. Otočil se a sám překvapil svého šéfa pár svůdnými pohyby, aby se ujistil, že si udrží jeho zájem. Pokaždé to zafungovalo a Bill si nebyl jistý, jestli být rád, nebo se má stydět.
„Zítra očekávám ten tvůj sladký zadek u soudu, Kaulitzi. V osm ráno přesně.“ Řekl Tom, zatímco vypínal svůj počítač, aby mohl odejít na oběd. Už teď věděl, že bude pracovat do pozdního večera, aby se ujistil, že bude všechno připravené na zítřejší soud a on jim bude moci natrhnout zadek a poslat toho nechutného chlapa do vězení. Potom všem to byl důvod, proč se rozhodl být právníkem.
„Za nic na světě si to nenechám ujít.“ Odpověděl Bill, tašku už měl přes rameno. Sám sebe překvapil, protože to myslel vážně. Nikdy nebyl u soudního řízení a zajímalo ho, jaké to bude, protože televizní programy určitě nebyly jako realita. „Ještě něco předtím, než odejdu, pane?“
„Jsem rád, že ses zeptal.“ Přikývl Tom a na tváři měl ten zatracený úšklebek, zatímco přicházel k Billovi. Přitáhl si ho pro polibek a vyčkával, dokud neuslyší Billa sténat a skoro se rozpustit v jeho náručí. Věděl, že způsobuje tuhle Billovu reakci, a to mu přinášelo pocit síly a líbilo se mu to. Navíc, celá ta věc ‚hrátky v kanceláři‘ byla zábavná. „Teď můžeš jít.“
Bill si olízl ret na znamení touhy po svém šéfovi a mrkl na něj předtím, než vyšel ze dveří. Konečně mohl odejít z téhle budovy. Jakmile se dostal na ulici, vytáhl telefon, aby zavolal Andymu a informoval ho o věcech, co se staly. Jak jeho úžasný plán vychází. Neřekl mu ale všechno, co měl v mysli, jen pro jistotu. Nakonec napsal i Georgovi, jak moc mu chybí a jak se mu líbila jejich předešlá noc. Aspoň na chvíli chtěl odehnat pocit viny.
Bill dneska obědval sám.
U Toma Trümpera to vypadalo jinak. Přemýšlel nad tím mladším, dokonalým chlapcem a proč změnil své chování. Možná měl taky rád dobrodružství a Tom začínal lámat jeho vůli? No, byly to kroky správným směrem. Brzy bude Billa mít, brzy ucítí to skvostné tělo pod sebou a bude moc upustit tu páru, kterou v sobě drží od jejich prvního polibku už skoro týden.
Ale teď musí dělat na případu. Navíc, když vyhrají, bude to znamenat, že půjdou ven a bude toho chlapce mít znovu na svém klíně. Bude se na něm pohybovat uprostřed salónku v nočním klubu. A po tom, jak to vypadalo minulý týden, věděl, že toho chlapce bude mít, jak on chce.
Teď Tom opravdu chtěl vyhrát ten soud.
Zatímco mladší chlapec měl klidnější večer, protože věděl, že pro ten případ udělal vše, co bylo v jeho silách, ten starší se stresoval. Několikrát kdosi volal do kanceláře a vzkazoval mu, aby si hlídal svůj dům nebo dokonce svého psa. Jedna věc byla mu vyhrožovat, ale Tom doopravdy toho psa miloval a nesnesl pocit, že by se mu něco mělo stát. Věděl, že ty výhružky byly kvůli tomuhle případu, objevily se nové důkazy. Ale hospodyně nezvedala telefon. Musel pracovat víc, aby se mohl bránit. Doufal, že jeho kamarád je v pořádku doma, tak jak ho tam ráno nechal. Když Tom dorazil domů, našel svého německého ovčáka v malé skříni. Kňučel, protože měl přes hlavu pásku, kterou si nemohl svými packami sundat. Tom přísahal, že zabije toho bastarda, co to udělal.
Další ráno se Tom ujišťoval, že někdo z ochranky zůstane u něj doma se psem, protože on musel odejít k soudu. Byl oblečený v elegantním Versace obleku a v ruce nesl kufřík. Stihl vypít už čtyři šálky kávy a byl připraven čelit tomuhle případu. Znal soudce, který bude případ dělat, a díky tomu věděl, jak tu situaci zvládnout.
Cesta k soudu mu trvala skoro dvacet minut. Byl rád, že vidí mladšího chlapce, a to ještě nebylo osm. Tom chtěl chytit Billa a přitáhnout si ho pro polibek, jak si už představoval cestou s Gustavem, ale osoba vedle chlapce mu dala najevo, že nemůže. Georg Listing byl tam, slušně oblečený a usmíval se jako ten nejlepší podporující přítel.
„Dobré ráno, rád vidím, že to bereš tak vážně, jak to je.“ Řekl Tom Billovi a ušklíbl se. Poté se otočil ke druhému muži a falešně předstíral radost. „A ty… počkat, znám tvoje jméno. Dej mi sekundu, vím to, vím to.“ Dělal, že přemýšlí.
„Georg Listing, pane Trümpere. Billův přítel,“ odpověděl brunet a nabídl ruku k pozdravu. Jeho úsměv byl nucený a Georg věděl, že má k tomu důvody. I když to Bill nemusel vědět.
„Správně. Věděl jsem to. Musíte mi odpustit, mám teď v hlavě hodně věcí,“ omluvil se Tom a podíval se Billovi do očí, čímž ho nutil se červenat. Tom byl na to hrdý, otočil se na žárlivého přítele, který vypadal, že bude brzy zuřit. To Toma spíše pobavilo.
„Vsadím se, že ano,“ zamumlal Georg a snažil se udržet kvůli Billovi milý přístup. Všechno to bylo kvůli Billovi. Musel si to stále dokola připomínat. Hlavně potom, co viděl, jak se dívá na svou lásku. Jasně, že Bill vypadal dobře v obleku, hodně dobře, ale i tak.
„Pokud nevadí, že se ptám, ale čemu vděčíme za vaši přítomnost zde? Nevěděl jsem, že vás zajímá právo a tyhle věci. Myslel jsem, že to je Kaulitzova věc.“ Zeptal se Tom. Slyšel komentář, který slyšet být neměl.
No, tuhle hru můžou hrát dva.
„Morální podpora. Nepotřebují mě v nemocnici dalších pár hodin a tady Bill byl hodně natěšený, tak jsem se rozhodl přidat. Doufám, že s tím není problém.“ Georg si byl jistý, že Trümper měl problém s tím, že tam je, ale o to se on teď nestaral. Georg doopravdy chtěl naštvat toho chlapa potom, co viděl, jak se dívá na jeho přítele.
„Samozřejmě, že ne. Alespoň pro mě ne. Pokud zůstanete potichu. I když si právník druhé strany může vyžádat, aby lidé, kteří nejsou příbuzní, odešli. Obávám se, že byste neměl na vybranou.“ Tom měl divný úsměv na tváři, když mluvil. Jako kdyby věděl, že se to stane. Nebo jako by věděl něco, co ostatní ne.
Bill si musel skousnout ret, protože cítil tu napjatou atmosféru. Byl jsi jistý, že je to více než ten soud. Bylo to něco mezi Georgem a Tomem a v duchu si přál, aby jeho šéf nic neřekl o tom, co se stalo včera. Opravdu to v tuhle chvíli nepotřeboval. Navzdory všeobecnému přesvědčení byl Bill velmi soustředěný na věci a jen zřídka mu něco přeletělo hlavou bez podrobné analýzy. Byla s ním větší sranda, když se nemusel o nic starat, byl pohodový a nutil lidi usmívat se, ale teď byl od toho hodně daleko, protože přišel na to, co se tady děje. Teď byla jeho práce, aby to tady ukončil.
„Umm, Geo, mohl bys mi donést colu, prosím? Myslím, že potřebuju nějaký cukr a něco v žaludku. Jsme nervózní a nemůžu odsud odejít,“ zeptal se sladce Bill a špulil rty na svého přítele. To bylo vše, co musel udělat, aby jeho přítel odešel. Přesně to, co potřeboval.
„Ty jsi malý, manipulativní, sladký človíček, že?“ zeptal se Tom, když zůstali konečně sami. Díval se na mladšího studenta před sebou. Tohle bylo zábavné. „Co, nechceš, aby viděl, jak se mi vrháš do náruče?“
„Ugh, zavři hubu. Raději nic nezmiňuj o tom, co se stalo, nebo přísahám, že to bude ta poslední věc, co uděláš, a já ti urvu koule. A věř mi, že je v tomhle byznysu potřebuješ,“ vyhrožoval mu Bill a zíral na svého šéfa. Jasně, že se ho chtěl zbavit, ale nechtěl ublížit Georgovi.
„Malé koťátko vystrkuje drápky? Neboj se, sladouši. Nic mu neřeknu.“ Tomův hlas byl nebezpečný a on to věděl. Viděl, jak se Bill trochu otřásl a projela jím vlna. „Teda pokud neodmítneš jít ven potom, co vyhrajeme ten soud.“
Oh, to bylo podlé.
„Já… já nevěděl, že půjdeme zase ven. Nenechám si to ujít. Ale raději nic neříkej Georgovi.“ Řekl mladší chlapec, když se zbavil šoku. Teď s ním musel jít znovu do klubu.
Bill si nebyl jistý, co se tam stane.
„Tady to je. Studené tak, jak to máš rád.“ Řekl Georg a došel ke svému příteli. Kdyby dorazil o minutu dříve, slyšel by je. Políbil svého přítele a ruku omotal kolem jeho ramen a podíval se na svého soupeře. Viděl, jak se Tom usmívá, a to ho ještě více zmátlo. Tom Trümper se na něj neměl usmívat a Georg věděl, že to není nic dobrého, ať už si myslí cokoliv.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
To jsem zvědavá jak z to Bill vybrusli jen mám pocit že mu to až tak nepříjemně není.