autor: elvisfan
Co Bill udělal
„Zjistil jsem to náhodou. Byl jsem tak rozladěný, že Georgova mamka dala svolení, aby ho prostě… rozebrali. Nebo tak mi to alespoň připadalo. Tak jsem se tam prostě jen procházel a pak jsem viděl Georgova doktora a ještě nějakýho jinýho, jak mluví se sestrama. Myslím, že koukali na tu čekací listinu, na který jsi byl, a zrovna s někým volali. Slyšel jsem je říct Tom Kaulitz a Nemocnice Svatého Josefa v Atlantě. Trvalo mi tak pět minut, než jsem se rozhodl.“
„Takže jsi jel sem, do nemocnice.“ Tomův hlas v sobě neměl ani špetku emocí.
„Cítil jsem, že musím. Georg umřel a já… já chtěl… musel jsem vidět osobu, které to srdce dali. Řekl jsem na recepci, že jsem tvůj bratranec a celou noc a další ráno čekal, než mi řekli, že jsi pryč ze sálu, na pokoji. Tak jsem…“
„To jsi neudělal.“
„Šel jsem do tvýho pokoje. Už končily návštěvní hodiny a já…“ zastavil se, když se Tom najednou zvedl, přecházel za křeslem a hrál si s rukama. „Čekal jsem na konci haly, než tvoji rodiče odešli, a pak… jsem se na tebe šel podívat. Spal jsi, tak jsem… tam jen stál a koukal na tebe. Jenom pár minut a pak jsem musel odejít. A jel jsem přímo zpět do Savannah.“
„Takže… když ses sem přestěhoval, nebylo to, abys utekl ze Savannah, že ne? Přijel jsi mě najít.“
„Ne! Nemyslel jsem si, že tě ještě někdy uvidím. Je to Atlanta, je obrovská. Tome, musíš pochopit…“
„Oh, vážně musím?“
„Byl jsem bez něj ztracený, Tome! Myslel jsem, že když budu tady, kde ty žiješ, že bych mu byl zase na blízku. Vím, jak bláznivě to zní, vážně. Ale… nemyslel jsem na nic jinýho než na Georga. Tak jsme se sem s Andym přestěhovali, našli si byt, práci a… já se cítil šťastný. Líbilo se mi tady. A pak, po pár měsících… jsem tě viděl. Vycházel jsi ze Starbucksu a viděl jsem tě přes ulici. Zamrznul jsem. Nemohl jsem věřit, že jsi to ty.“
„A tak jsi mě začal sledovat?“
„Já tě ne-…“
„Bille, viděl jsem tě tam skoro každej den několik týdnů, než jsem na tebe kdy promluvil. To nebyla náhoda.“
„Stačilo mi tě jen vidět. Vypadal jsi šťastný a zdravý. Byl jsem rád, že z Georgovy smrti vzešlo něco hezkýho. Nikdy jsem si nemyslel, že na mě promluvíš.“
„Oh, takže já tohle všechno začal.“
„Tome… ano, přijel jsem sem kvůli Georgovi, protože jeho část je tu. Ale potom… jsem tě potkal a zamiloval se do tebe, a to nemá nic co dělat s tím, co cítím ke Georgovi.“
„Oh, píčovina! To si, kurva, myslíš, že tomuhle budu věřit po tom, co jsi mi řekl? Stál jsi v mým posraným nemocničním pokoji, Bille! Tehdy jsi přišel na ten svůj malý plán? Řekl jsi o tom všem Andymu a pak jste seděli a smáli se, jak sakra chytrý jste?“
„Andy neví, proč jsem sem chtěl doopravdy jet.“
„Oh! Takže jsi lhal mně, lhal jsi svýmu nejlepšímu kamarádovi…“
„Nikdy jsem ti nelhal, Tome!“ Bill zafňukal, klečel před židlí, o kterou se Tom opíral. „Jen jsem ti neřekl všechno.“
„To je, kurva, úplně to samý, Bille!“ Tom přešel na druhou stranu místnosti.
„Tome, moje city k tobě jsou opravdový! Miluju tě!“
„A já miluju tebe!“ Tom se otočil a očima vypaloval do Billa díry. „Tohle jsem nikdy k nikomu necítil, Bille. Rozumíš tomu, doprdele? Zamiloval jsem se do tebe… a všechno to byla lež. Celej tenhle vztah je založenej na lži!“
„Ne, to není pravda!“ Bill už byl skoro hysterický. „Strašně moc tě miluju a je mi líto, že se to stalo takhle, ale moje city nemají co dělat s Georgem! Musíš mi věřit, Tome!“
„Ne. Nemusím věřit ani jedný blbý věci, kterou říkáš, protože to s láskou nemá co dělat. Vůbec mě nemiluješ, jsi prostě posedlý chlapem, kterej umřel!“
„Tome, ne.“
„Proč jsi brečel? Ten den, kdy jsme se potkali, jsi vypadal, žes byl smutný.“
„Měl narozeniny.“
Tom stál u balkónových dveří, ruce měl v kapsách a zíral do tmy.
„Bože, nikdy jsem toho kluka nepotkal a on mi úplně posral život.“
Bill došel k němu a opatrně ho vzal za ruku.
„Tome, prosím, jenom mě vyslechni.“
„Nech toho, Bille!“ Tom se mu vytrhl, jako by ho popálil, a ukázal na Billa. „Ty jsi tohle udělal! Ty jsi sem přišel a lhal jsi mi a zorganizoval tuhle frašku, který říkáš vztah. Lhal jsi mým přátelům, lhal jsi mojí rodi…“ Tomův hlas se zlomil, zhluboka se nadechl. „Je konec.“
„Co to říkáš?“
„Jak to, sakra, zní, Bille? Nemůžeš si vážně myslet, že po tom všem, co jsi udělal, s tebou zůstanu.“
„Tome, to nemyslíš vážně!“
„To si, kurva, piš, že myslim!“ Vzal Billovu bundu, otevřel dveře a vyhodil ji na chodbu. „Vypadni. Hned.“
Bill zíral na otevřené dveře. Podíval se zase na Toma a pomalu ho objal, cítil se trochu povzbudivěji, když ho Tom nezastavil, aby kolem něj omotal ruce.
„Miluju tě, Tome. Tebe. A ty miluješ mě. Je mi tak líto, co jsem udělal, a vím, že jsi naštvaný, ale…“
Tom se na něj konečně podíval očima plnýma nenávisti. Chytil Billovu ruku a vystrčil ho ven.
„Jsi manipulativní, zákeřnej malej zmrd, Bille. A já, kurva, doufám, že už tě nikdy neuvidím.“
Odehnal Billa zpět do chodby a zabouchnul dveře.
autor: elvisfan
překlad: Iwča
betaread: J. :o)
To je haaaajzl ten Tom, sice to chápu já bych taky vybuchla ale nějaký pohopení sakra!! 😀
Dost mě zarazila ta Tomova věta, že mu Georg posral život. Měl by si uvědomit, že jen díky němu žije, že je to Georgovo srdce, které mu umožnuje chodit, mluvit, dýchat…a milovat Billa. A kdoví, jestli i jeho city Georgova láska k Billovi nějak neovlivnila…
Na jednu stranu chápu, že je zaskočený tím, co se dozvěděl, ale jeho reakce byla stejně příšerná. Dokázal by Tom udělat to, co chce od začátku od Billa? Zapomenout na někoho koho miloval a ztratil, nesnažit se s ním mít nějaké pojítko jako útěchu? Chtěl by snad on sám, aby na něj jeho blízcí zapomněli jenom proto, že se v jejich životech objevil někdo nový?
Měl by na Gea přestat žárlit a chovat se jako hysterka, protože je to v první řadě on sám, kdo se nikdy nemůže zbavit toho, čí srdce bije v jeho hrudi…
Mno… ne, že bych čekala něco jiného. V podstatě chápu obě strany. Bill ztratil lásku svého života a chtěl ji zpět. Toma láska jeho života pěkně podrazila. Upřímně, stojím na Tomovo straně. Tohle Bill skutečně posral. Nějak si nejsem jistá, jestli bych byla já sama ochotná věřit tomu, že miluje Toma jako takového a ne jen Toma s Georgovým srdcem. Nicméně z toho vyjdou špatně oba dva a opravdu pochybuji, že existuje možnost, jak se s tím Tom smíří.
Díky za překlad 🙂
Bill to pěkně zvoral a mám strach že mu to Tom neodpustí.
Ja neviem… Obaja urobili chybu. Bill tým, že to Tomovi nepriznal hneď na začiatku… aj keď predsa nemohol tušiť ako sa ich vzťah s Tomom rozvinie… ale tak isto aj Tom, reaguje odporne, ale zase musí byť príšerné žiarlin na kus tela niekoho, komu vďačí za život a dokonca ho má v sebe… Dúfam, že sa to nejako urovná. Je mi ľúto, že bol Tom taký bezcitný:(
Presne tohto som sa bála a teraz ani neviem, ako reagovať… Obaja urobili chybu, ale tiež ich oboch chápem. Bill musel kvôli láske ku Geovi poriadne trpieť a tiež ho musel vážne veľmi milovať, keď sa kvôli tomu presťahoval, aby mohol vídať človeka s jeho srdcom – ale v tomto bode to už takmer hraničí s posadnutosťou a rozhodne mal o tom Tomovi povedať hneď, ako sa začal ich vzťah rozvíjať.
A Tomova reakcie bola vážne prudká a dosť hnusná, najmä tie slová o tom, ako mu Georg pokazil život a pritom mu ho tým srdcom zachránil. Ale zase chápem, e sa cíti podvedený, keď si nemôže byť istý prečo s ním Bill je a tiež by si mohol zrazu byť neistý sám sebou. Teda tým, či skutočne miluje Billa on alebo v tom hrá úlohu Geovo srdce.
Som zvedavá, ako to bude ďalej pokračovať, lebo toto bude ťažké urovnať.
Ďakujem za preklad.
Tak to se teda pěkně podělalo. Snad Tom trochu vychladne a snad to Bill tak snadno nevzdá, pokud ho opravdu miluje. Jako že jo.
No pááni! Jestli tohle dopadne dobře, tak to bude pro mě skutečně malý zázrak, protože z téhle situace nevidím žádný možný únik.
Ačkolik udělali chybu oba dva a oba dva je chápu, tak musím říct, že jsem více na straně Toma. Pravděpodobně pro to nemám ani bůhví jaké vysvětlení, protože vím, že se k Billovi momentálně nezachoval ani trošku hezky a že se mohl alespoň trochu ovládnout, ale..na stranu druhou věřím, že ten pocit podvedení, který musel z Billovy strany cítit, byl obrovský a tak se Tom neovládl. Ovšem vím, že na jeho místě bych se s tímhle nikdy nesmířila a asi bych Billa dál akceptovat nemohla a nemohla bych s ním být, protože bych měla stále pocit, že je to jen kvůli Georgovu srdci. Samozřejmě nemůžu porovnávat sebe s Tomovou postavou, ale skutečně zatím netuším, jestli by se mohl někdy uklidnit a přijat skutečnosti takové, jaké jsou. Na jeho místě bych pořád myslela na to, že je s ním Bill jen proto, že si jej takhle vyhlídl, celé to naplánoval a teď má díky němu kousek z Georga zase zpátky. Ano, já vím, jak to Bill všechno vysvětloval, ale ono se to těžko racionálně chápe v Tomově situaci. :-/ Uff, je mi do pláče z toho všeho a především proto, že mám opravdu silné nutkání, že se už tohle nikdy nespraví. Každopádně doufat můžu, třeba to Tom nakonec skousne.
Billova zoufalého počínání je mi strašně líto. Věřím, že v tom byl nevinně a jen je svedla dohromady trochu náhoda a že si tohle Bill nikdy neplánoval, ale i já mám trošku problém věřit tou, že miluje jen a jen Toma, že v tom není něco více kvůli Geovi. Pro jeho vlastní dobro by bylo lepší, kdyby začal život úplně jinde a ne s někým, kdo má Georgovo srdce, když by mu to Tomova přítomnost neustále připomínala. Strašně těžko se mi tohle píše, protože jsem vždycky zastáncem toho, aby byli kluci spolu přes veškeré trable a strašně moc nenávidím smutné konce, ale tady by to takhle bylo asi pro oba lepší. 🙁
Tak se nechám překvapit a třeba budu nakonec i mile potěšena, jak se tohle bude odvíjet dál.
Moc děkuji za překlad! 🙂