Die Umerziehung 29.

„Poslyš, Tomi,“ Bill v zamyšlení nakrčil obočí, zatímco oba kráčeli směrem k místnosti, kde Bushido svědomitě pracoval na albu. Tom se rozhodl, že Bushidovi dá šanci okamžitě – přeci jen musel uznat, že kdyby nebylo jeho románku s Billem, skvěle by si s ním rozuměl. Stačilo tedy zbavit se toho rozhořčení a mohlo by to být okay. „Tak mě napadlo… Andy prý Bushidovi řekl, že na první pohled poznal, že mu nejsem lhostejný. Tys to neviděl?“

Tom s povzdechem zatočil hrnkem s kávou ve své ruce. „Samozřejmě, že viděl. Dokonce i Hagen si něčeho všimnul, a to už je co říct vzhledem k tomu, že je citlivej jako pařez,“ odfrkl posměšně. „Ale jakmile jde o tebe, očividně asi i pařezy ožívají. Viděli jsme to všichni, možná i proto jsem se tak stáhnul a byl výbušný. Nevím, prostě jsem se choval jako idiot.“

„Andy o tom s tebou nemluvil?

„Poslední dobou si uvědomuju, že Andy je mnohem lepší kamarád, než jsem si kdy myslel. Neřekl ani slovo, kromě pár nenápadných náznaků, že se Bushido změnil, ale já dělal, že neslyším. Víš co, asi prostě chtěl, abys mi to řekl sám. A to je fakt obdivuhodný, když si vezmeš, jak rád řeší problémy druhých.

„Jo, měl z něj být psycholog,“ Bill pobaveně přitakal, než opatrně nakouknul do místnosti. „Oh, ahoj,“ překvapeně zamrkal, když u mixážního pultu spatřil Bushida. „Co děláte?“ s nesmělým úsměvem k němu přišel blíž.

„Zdokonalujeme refrén,“ oplatil mu Bushido úsměv vřele. Tomovi neuniklo, že automaticky obtočil paži kolem chlapcových boků, ačkoliv ostatním pracovníkům studia to zůstalo skryto. „Tady Josh měl pár dobrých připomínek,“ pokynul muži, aby pustil to, co zatím mají. Bill se k němu víc přitisknul.

„Není to špatné,“ ozval se Tom, když song dohrál. Všichni se k němu překvapeně otočili, když přešel přímo k pultu a ukázal na místo, kam chce přesunout hudbu. „Ale sem to chce něco víc, něco, co to vyzdvihne,“ sednul si vedle Joshe a předvedl pár kousků. Bushido uznale pokýval hlavou. Sotva mu Bill s povzbudivým úsměvem pokynul, Bushido se k Tomovi přisunul, začínaje nenucenou konverzaci.

Bill se pyšně usmál – měl z obou dvou neuvěřitelnou radost. Z Toma, že překonal svou počáteční nechuť, a dokonce sám začal spolupracovat, a z Bushidova úspěchu. Přešel blíž k nim a zezadu se k Anisovi přitiskl, pokládaje mu dlaň na záda. Ačkoliv očekával, že se „veřejnému“ projevu citů bude spíše bránit, překvapivě se dočkal ohlédnutí i s širokým úsměvem, po kterém si Bushido chlapce stáhl na klín. Tom se sice mírně napjal, ale beze slova pokračoval dál se svými nápady a připomínkami, zatímco Josh jevil zájem pouze o svůj sendvič.

Bill se spokojeně zavrtal hlouběji do Bushidovy náruče. „Jsem na tebe pyšný,“ zamumlal mu do ucha, nechávaje se obejmout kolem pasu pevněji.

*

Bill se spokojeně uvelebil na posteli uprostřed obrovské hromady polštářů, vypadal jako malý Buddha, akorát o třicet kilo hubenější, jak poznamenal Bushido, když procházel kolem. Bill se hravě zašklebil a pocuchal si vlasy, zatímco čekal na spojení s Andreasem, se kterým se konečně dohodl na čase pro Skype hovor.

„Ježíš, Bille, nemohl ses aspoň učesat, když už se po čtrnácti dnech vidíme?“ odfrkl Andreas, jakmile hovor konečně přijal. Na rtech mu hrál pobavený úsměv.

„Promiň, snažil jsem se pro tebe vypadat svůdně,“ se smíchem mu Bill poslal pusu. „Ani nevíš, jak jsem rád, že tě vidím, Andy. Hrozně mi tu chybíš.“

„Ale prosím tebe. Nejsem doma jen pár dní a ty už můžeš steskem pojít? To mi neříkej, že tam není nikdo, kdo by kolem tebe poskakoval. Kde se fláká Bushido? To už ho tvůj zadek omrzel nebo co? Tomu nevěřím, viděl jsem, jak se na tebe díval!“

Zatímco Bill se upřímně rozesmál, ode dveří se ozval pobavený Bushido: „Být tebou, tak neprovokuju, nebo ti v živým přenosu ukážu, jak moc ten zadek zbožňuju.“

Tentokrát se rozesmál i Andy. „Skvělé! Pojď před kameru, ty zatracený starče, ať tě taky vidím,“ poručil mu.

Bushido se nenechal dlouho pobízet, ochotně se svalil na bok vedle Billa. „Sakra Andreasi, nemohl ses aspoň trošku upravit, když jsi věděl, že se na tebe bude někdo dívat? Vypadáš odporně,“ předstíral znechucení.

„Anisi!“

„No a co ty?“ nedal se Andreas. „Opravdu jsou to chlupy, co vidím lézt z tvého nosu? To je prostě odporné, mohl bys je ostříhat a darovat dětem s rakovinou, byla by z toho skvělá paruka.“

„Bojím se ozvat, abych to taky neschytal,“ otíral si Bill slzy od smíchu, zatímco uhýbal nohou, do které se mu snažil zakousnout Bushido, „ale jestli se do sebe chcete strefovat, já si klidně vlezu do vany a vy si tu zůstaňte.“

„To bys nás tu nechal samotný?“ Bushido pobaveně pozvedl obočí a štípnul chlapce do půlky. „Co kdybych se rozhodl, že svedu tvého kamaráda přes Skype?“

Bill odfrkl a lhostejně se zašklebil. „Tak bych ti popřál, ať si to užiješ,“ odvětil. Téměř mu odkapávala ironie z pusy, zatímco mluvil. Andreas se rozesmál, Bushido Billa povalil do postele s výhružkou v očích. „Máme společnost,“ ukázal Bill bez zájmu na Andyho, který se lámal téměř v smrtelné křeči smíchu. Věděl s jistotou, že Bill by Bushida zaživa vykastroval a jeho mužství by pro výstrahu vyvěsil nad vstupní dveře. On by se podvádět nenechal ani minutu. I když, bylo by to podvádění, když ti dva si věrnost neslíbili?

„Co Tom?“ vzpamatoval se konečně Andreas, čímž vyrušil Bushida z vražedného zírání a Billa z předstírané ignorace.

„Nevěřil bys, jakou scénu mi udělal, když se o nás dozvěděl,“ posadil se Bill s povzdechem a upravil si vlasy. „Hrozně na mě křičel, až jsem se tam před ním rozbrečel jako malá holka. A dokonce se mi ani neomluvil! Chápeš to? Poprvé v životě jsem se mu musel ozvat já, když byl problém na jeho straně,“ postěžoval si, očekávaje soucit.

„Já vím,“ přikývl však Andreas k jeho překvapení namísto soucitu. „Ještě ten den mi volal. Diskutovali jsme o tom dlouho do noci, dokonce jsem kvůli tomu zmeškal uvítací party v hotelu. Než se mě zeptáš, proč jsem ti to neřekl,“ přísně na Billa pohlédl, když viděl, že se nadechuje, „tak proto, že se chováte jako pitomci. Moc dobře víš, že se nikdy nemíchám do vašich sporů, stejně jako se nikdy nestavím na stranu jednoho nebo druhého. Taky jsem ti říkal hned první den, ať to Tomovi řekneš, takže se nemůžeš divit, že Tom reagoval takhle. Tuplem, když víš, jak ses choval ty, když si začal tahat holky na pokoj. Tom na to sice nevypadá, ale je to přecitlivělej starší brácha, což ty bys měl vědět nejlíp.“

„To ale neznamená, že ho musel rozbrečet, Andy,“ postavil se Bushido za Billa. Posadil se a chlapce objal kolem pasu.

„To neříkám,“ přitakal souhlasně. Okamžitě si všiml, jak se Bill k Bushidovi přitiskl. Byl zklamaný, že ho Andreas nechal trápit se, když ho potřeboval. „Omlouvám se, že jsem se ti neozval, ale na moji obranu jsem věděl, že nebudeš sám, že oporu mít budeš.“

Bill něco nesrozumitelně zabručel, Bushido palcem přejížděl po pokožce na jeho boku. „Já se nezlobím. No, možná trošku,“ přiznal neochotně, ale vzhlédl k Andymu. „Znám tě až moc dlouho na to, abych věděl, že jsi to udělal pro moje i Tomovo dobro, takže budu v pohodě, fakt. Jen mě trochu mrzelo, že ses mi neozval, tuplem když teď vím, že jsi o tom celou dobu věděl, víš?“

„Slibuju, že příště se ti ozvu,“ usmál se Andy omluvně. „A co teď, je v pohodě? Delší dobu jsem s ním nemluvil.“

„Jo, už je. Dneska jsem s ním mluvil a všechno probral. Dokonce pak i s Anisem pracovali na hudbě!“

„Hudbě? Začal jsi klukům fušovat do řemesla?“

Bushido se zasmál. „Jo, dá se říct. Bill mi pomohl s prvními kroky, teď jsem získal i smlouvu od společnosti, předevčírem jsem byl podepisovat. Roste ze mě nová hvězda.“

„Měl bys ho slyšet, Andy. Víš, že rapu vůbec neholduju, spíš ho neuznávám jako hudbu, ale Anis je fakt dobrý, musel jsem mu dát příležitost předvést, co v něm je. A chňapla po něm přímo naše společnost!“ úsměv Billovi div neroztrhl tvář, zatímco vyprávěl o všem, co se děje s Bushidovou začínající kariérou. Bushido se vedle něj něžně culil, aniž by si to uvědomoval a Andreas je oba sledoval.

Zpočátku tomu vztahu nedával moc velkou šanci, protože věděl, že oba dva umí být pořádní idioti. Nicméně když je teď pozoroval, musel uznat, že šanci na přežití rozhodně mají. Bill chtěl z Bushida udělat lepšího člověka, což bylo sice těžké, ale ne nemožné. Ne, pokud na tom chlapci upřímně záleželo, což bylo vidět, že záleží. Za to jeho srdce zaplesalo poté, co pohlédl na Bushida.

Nikdy v životě by neřekl, že tenhle jeho pohled uvidí znovu. Naposledy se takhle díval na svou maminku. Jeho oči byly naplněné něhou, péčí a respektem. Sledoval, jak ho ochranářsky drží kolem pasu a usmívá se, zatímco Bill stále vyprávěl. Bylo úžasné, že ani jeden z nich si neuvědomoval, že k sobě chovají víc, než jen obyčejné vzplanutí – tady už šlo o oboustrannou lásku. Jen potřebovali, aby si to uvědomili…

„Vy dva se milujete, musím jít, čau!“ vyhrkl na jeden nádech, zrovna když se Bill nadechoval a bleskově vypnul hovor, díky čemuž nechal oba dva sedět a v šoku zírat na obrazovku. Billovi vyschlo v puse a zpotily se mu ruce, zatímco Bushidovi se zadrhl dech a srdce vynechalo několik úderů. Panika se šířila tělem obou dvou, zatímco jim docházela Andreasova slova. Opravdu se… milovali.

„Když jsi… říkal, že bys mi popřál štěstí,“ zamumlal po chvíli Bushido, když se konečně vzpamatoval. „Však víš, kdybych chtěl sbalit Andrease… Tak jsi…“

Bill protočil očima. „Lhal, samozřejmě. Ačkoliv jsme si nic neslíbili, myslím, že je dost očividné, že se nerad dělím. Takže si buď jistý, že pokud si půjdeš užít někam vedle, vykastruju tebe a tvoje koule si pověsím nad postel a tu couru, ať už to bude chlap nebo ženská, rozdrtím jako červa,“ syčel nenávistně.

Bushidovi pobaveně zacukaly koutky, ale vytáhnul si Billa na klín, dlaněmi mu promnul boky. „Moje koule by sis určitě vystavil na památku, jak dobře jsem ti to dělal, že?“

„Anebo abys ty pořád viděl, jaký jsi idiot?“ odfrkl Bill posměšně.

Tentokrát už se Bushido rozesmál. „Víš, že jsi docela roztomilý, když se vztekáš?“

„Vím, řekls mi to hned první den.“

„Bože, vztekáš se, jako bych tě už podvedl!“ Bushido ho se smíchem polechtal na žebrech.

Bill se rozesmál, pobaveně se k němu sklonil. „To bys pro mě v mých očích umřel,“ zamumlal smrtelně vážně proti jeho rtům, než ho objal kolem krku a na rty ho lenivě políbil. Najednou, jako kdyby se ho nemohl nabažit.

autor: Saline A.