Janni 17.

autor: Steinsgrrl
„To sis vybral ten nejtěžší gauč, co měli, Bille?“ zavrčel Georg, když zvedl konec gauče a čekal, než jej Gustav pořádně chytne na druhém konci. Nemotorně couval ke dveřím a zvedl svůj konec výš.
„Ta prodejna nábytku to přestěhovala za mě. Nikdy jsem to nepřesunoval ani na druhou stranu místnosti.“ Bill tančil kolem nich a chtěl pomoci, ale nebyl si jistý, jak by mohl.
Gustav se podíval zpátky na něj a prohlédl si jej od hlavy až k patě. „Nejsem si jistý, že bys to vůbec mohl přesunout na druhou stranu místnosti.“
„Hej!“ zaprotestoval Bill s úšklebkem a konečně se zastavil na jednom místě. „To bylo zbytečné a zcela nepravdivé.“
Tom přišel za nimi, nesoucí velký box na CD. „Nepodceňujte ho, on je silnější, než vypadá.“
Bill se vděčně pousmál a naklonil se kolem nákladu v Tomově náruči, aby jej políbil na tvář. „Děkuju ti.“

„Ach, ne,“ Tom se rozesmál, „mám tady postranní úmysly.“ Upustil krabici s CD do Billovy náruče a ten ji zachytil s ‚oomph‘. „Teď nemůžeš říct, že to je pro tebe příliš těžké. Tak se do toho dej.“

Tom mrkl, než odhopsal zpět do stěhovacího vozu a Bill za ním zůstal zírat s pootevřenými ústy, zatímco Gustav s Georgem si pobaveně odfrkli. Než mohl Bill říct jakýkoliv protiargument, ucítil poklepání na svém boku.
„Bille… Bille!“ Janni jej tahala za nohavici. „Co můžu přestěhovat? Můžu taky pomáhat.“ Podívala se na něj s velkýma očima, tak dychtivá pomoct, ale opravdu tady nebylo nic, co by mohla udělat. Stejně už měli téměř hotovo. Dům byl teď nebezpečné území, ale zanedlouho tam bude vše a pak budou mít šanci vše dořešit a rozmyslet si, kde co bude.
Bill svraštil obličej. Nechtěl jí říct, že nemůže nic dělat, protože už zbývaly jen velké předměty. Nakonec dostal nápad.

„Okay, něco bych měl. Není to stěhování, ale pomohla bys. Chceš to udělat?“ Bill se snažil znít nadšené.

Janni se na něj podívala skepticky. „Já nevím, co to je?“
„Jen přesunout ručníky. Umíš přesunout ručníky, že?“ Janni s úsměvem přikývla. „Dobře,“ pokračoval Bill. „Přinesl jsem nějaké ručníky ze svého bytu, jen aby jich bylo trochu víc. Měly by být v krabici v koupelně, už poskládané. Přidáš je k vašim ručníkům, prosím?“
Janni přikývla. „To umím udělat.“
„Tak běž na to.“ Bill kývl ke dveřím a díval se pobaveně, jak se snažila dostat kolem Georga, Gustava a Billova obrovského gauče. Nakonec se přikrčila pod ním a prokličkovala kolem Georgových nohou, než vběhla do domu.
„Měls jí říct, aby to vzala zadem.“ Přišel za ním Tom, nesoucí Billův noční stolek. Nezněl naštvaně, ale Bill se stejně cítil trochu provinile. Ani jej nenapadlo, že by to nemusel být ten nejlepší nápad, aby se Janni pokoušela jít kolem jejich přátel, zatímco nesli tak těžký náklad.
„Hádám, že to nebylo moc chytré,“ odpověděl a zčervenal. „Myslím, že se mám ještě hodně co učit.“


Se zavrčením a zaskřípáním dveřních zárubní, které znělo velmi nezdravě pro jejich barvu, Gustav s Georgem konečně vmanévrovali gauč do domu. Bill a Tom je následovali, aby položili krabice u vchodu, než mohly být vybaleny později.
„Bude to fajn, Bille. Pořád jsi v tomhle nový.“ Tom se usmál a omotal ruku kolem Billova krku, aby si jej červenajícího přitáhl k hrudi. „Zvykneš si přemýšlet jako rodič.“
Billovi se stáhla hruď. Myslet jako rodič. Rodič.
Už nad tím přemýšlel, samozřejmě. Ale je rozdíl myslet na to, jak se stát Janniným rodičem, když jste daleko na druhém konci města a neříkáte jí, aby vběhla do domu pod těžkým gaučem, který jí mohl přistát na hlavě.
Tom mu zřejmě z tváře musel vyčíst jeho myšlenky, protože přejel svým nosem proti jeho a zašeptal: „Budeš v pohodě. Neboj se tak moc.“
Bill se tiše zasmál proti Tomovým rtům, než jej Tom pomalu konejšivě políbil, a Bill proti němu tál.

„Tomasi.“ Vylekal je chladný hlas Anjelicy od dveří a Bill s Tomem od sebe provinile odskočili. Bill udělal další krok zpět a omotal své paže kolem sebe, jak nevěděl, co jiného s nimi dělat.

Žena, která stála ve dveřích, byla drobná. Byla drobná, s šedivými vlasy a hlubokými vráskami na tváři, ale měla to nejimpozantnější vystupování, jaké Bill kdy viděl. Vzhledem k času, který strávil v New Yorku, a k lidem, které tam poznal, to už o něčem svědčilo. Její oči byly stejně chladné jako její hlas a ona s nimi přejela přes Billa a vstřebávala vše, od čepice na jeho hlavě až po obnošené tenisky na jeho nohách. Byl by přísahal, že nakrčila nos těsně předtím, než svou pozornost obrátila od Billa na Toma.

„Kde je moje vnučka?“ Založila si ruce na prsou a Tom s rozšířenýma očima pohlédl na Billa.

„Poslal jsem ji nahoru vybalit ručníky,“ řekl Bill a Tom přikývl směrem k Anjelice.
„Takže nahoře.“ Tom vypadal vyděšeně a Bill k němu přistoupil blíž a chtěl jej uklidnit, ale vše z Tomovy řeči těla mu říkalo, aby se držel zpátky. Objal své paže těsněji kolem sebe a zhluboka se nadechl.
„A je připravená jít s námi?“ Naklonila hlavu na stranu a Tom se zašklebil.
„Ne. Ne, není. Úplně jsem zapomněl, že přijedete, s tím vším stěhováním a-„
„Pak bys pro ni měl zajít, Tomasi. Já se určitě nebudu pokoušet zdolávat tento nepořádek. “ Pohlédla na obývací pokoj s opovržením.
„Jistě.“ Tom se podíval na Billa bezvýrazně, než se obrátil ke schodům. „Dojdu pro ni. Hned jsem zpátky.“

Bill jej sledoval, jak prchá, protože to bylo přesně to, co udělal, utekl. Nemyslel si, že by někdy dříve viděl Toma vypadat tak nepohodlně a podíval se na Janninu babičku, zatímco čekal.

Ticho ve vstupní hale bylo nepříjemné, ale Bill se v žádném případě nechystal na nějaký ten malý rozhovor, ta žena by jej sežrala za živa. Byl by k smrti vyděšený, že řekne něco špatného. Bill takový obecně nebýval, ale tato žena byla děsivá.
A poté se v jediném okamžiku změnila. Janni seskákala dolů po schodech a opatrně si našla cestu skrz nepořádek, který dříve býval obývací pokoj a jídelna.
„Ahoj, babi!“ Na úzkých rtech Anjelicy vyrostl úsměv, až ukázala své zuby, perfektní a bílé. Otevřela svou náruč a Janni se do ní vrhla a dala babičce pusu na tvář.
„Ahoj, můj drahoušku,“ zavrkala Anjelica. „Pojďme se na tebe podívat, ano?“ Postavila Janni na délku paže před sebe a držela ji tam, přičemž si prohlížela její džíny se skvrnami od trávy na kolenou a tričko se šmouhou od hroznové šťávy na rukávu, kde si Janni dříve otřela své rty. „No, vyrostla jsi od chvíle, kdy jsem tě viděla naposledy! Ale Janni, proč trváš na nošení starého, ošuntělého oblečení?“
„Není staré nebo ošuntělé,“ odpověděla Janni a zmateně se podívala na své oblečení se zamračením.
„Hm, dobře. Běž se převléct, ať můžeme jít.“ Pobídla Janni ke schodům, než se obrátila k Tomovi, který scházel dolů s batohem. „Doufám, že jí tentokrát nebudu muset nahrazovat její oblečení, Tomasi.“
Bill rozšířil oči nad jejím tónem a nebyl překvapen, když spatřil, jak se Tomovi sevřela čelist, když se snažil udržet své nervy pod kontrolou.

„Tome, chceš pivo? Už nám skoro došlo, ale můžu zaběhnout, pokud myslíš-“ Georg vyšel z kuchyně a zarazil se, když spatřil, že má Tom společnost. „Oh! Omlouvám se, nechtěl jsem rušit.“ Podal otevřené pivo Tomovi a otřel si ruku do kalhot na zadku, než ji napřáhl k Anjelice. „Já jsem Georg, přítel Toma a Billa. Rád vás poznávám.“

Zírala na něj, jako by byl hmyz. Bill sledoval, jak si jej prohlédla od shora dolů a povytáhla obočí. Stěhování nábytku byla těžká a namáhavá práce a Georg si sundal tričko, i když bylo venku téměř dost chladno na to, aby sněžilo. Natáhla svou ruku a rázně s tou jeho potřásla, jako by chtěla být zdvořilá a mít představování za sebou. „Anjelica, Jannina babička.“
„No, ehm. Tome, já jdu… najít Gustava a zjistit, co dělá. Jo.“ Georg couvl a střelil nejistým pohledem po Tomovi, než kývl a zmizel za rohem do kuchyně, přičemž málem vrazil do Janni, která poskakovala po schodech dolů.

„Je tohle dost dobré, babi?“ Janni se před Anjelicou lehce zatočila a předváděla své nové tričko a džíny s barevnými kšandami.

„Ano, myslím, že to půjde.“ Natáhla ruku pro Jannin batoh a Tom jí ho podal. „Uvidíme se za pár dní, Tomasi.“
Tom přikývl a najednou našel sám sebe v sevření nadšené Janni. Přitiskla se k jeho nohám a Tom položil své pivo na bednu a sklonil se, aby ji pevně objal a políbil na tváře. „Buď hodná. Ne, aby byla babička naštvaná, okay?“
Janni se zahihňala. „Já jsem vždycky hodná!“
Tom se ušklíbl. „Jo, jo. Jen… Miluju tě, holčičko. Bav se, okay?“
„Okay, tati. Už mě nech jít.“ Janni mu zatlačila do ramen a snažila se dostat dolů a on ji nechal, neochotně, než ji následoval ven.
Janni nastoupila do velkého auta svých prarodičů a vlezla do autosedačky, kde ji Anjelica zapnula, než vycouvali z příjezdové cesty. Otec a dcera na sebe mávali a Tom pokračoval i chvíli poté, co už zahnuli za roh a nemohl je déle vidět.
Bill jej zezadu objal, opřel si bradu o Tomovo rameno a pevně jej držel. Tomovy prsty se usadily na těch jeho a on si zhluboka povzdechl.
„Je vždycky taková?“ Zeptal se Bill a opřel se čelem o Tomovy vlasy.
„Ne, ne úplně tak špatná,“ odpověděl Tom a klesl hlavou na Billovo rameno. „Myslím, že je to proto, že nás viděla.“

Bill zabroukal. Nebylo tu nic, co by na to mohl říct. Nemohl to popřít a nebylo tu žádné ujištění, které by Tomovi mohl dát, protože to stejně tak dobře mohla být pravda. Někteří lidé jsou prostě hrubí k lidem, jejichž chování neschvalují a Bill to věděl. Sakra, sám něco takového musel přetrpět už více než jednou. Jen doufal, že se nebudou muset vypořádávat ještě s někým, kdo má blízko k tomu být homofobní.

Políbil Tomův krk a nechal tam své rty po nějakou dobu, než zamumlal: „No, světlá stránka toho je, že Janni je na víkend pryč a my máme čas tohle všechno dát do pořádku.“
„Jo,“ povzdechl si Tom, než se obrátil v Billově náruči a lehce jej políbil. „A možná i na pár dalších věcí.“ Odtáhl se se zábleskem v očích a Billovi se zkroutil žaludek. Tom kolem něj prošel do domu a Bill roztřeseně vydechl očekáváním, než jej následoval.

„Jsem tady příliš pozdě, abych pomohla?“ Simone nakoukla do kuchyně a Tom sebou trhl a vrazil hlavou do dvířek od kuchyňské linky. „Hups. Nechtěla jsem tě vyděsit.“ Vešla dovnitř s několika taškami z místního rychlého občerstvení a postavila je na pult.

„To je okay.“ Tom si promnul hlavu a zamrkal. „Jen to byl dlouhý den. A ty jsi přinesla jídlo! Víš vůbec, jak moc tě právě teď miluju?“ Pevně ji objal a vydechl. Úleva, kterou při tom ucítil, neměla vůbec nic společného s tím, že přinesla jídlo, ale měla vše společné s tím, že prostě byla máma. Nasál její vůni a to jej uklidnilo, vyvolávalo to v něm představy pohádek na dobrou noc a pečení cukroví a Vánoc a objetí nad odřenými koleny. Byl tak rád, že je tady, protože právě teď měl pocit, jako by bylo odřeno více než jen jeho koleno a on opravdu potřeboval, aby jej objala.

„Hej.“ Simone se na něj podívala s obavami a stiskla mu ramena. „Děje se něco?“ Rozhlédla se kolem sebe. „Kde je Janni?“

Tom jí to nechtěl říct. Nechtěl jí říct, jaká mrcha Anjelica byla. Nechtěl jí říct, že důvod, proč Anjelica byla taková mrcha, byl ten, že ho viděla, jak se s Billem líbal ve vstupní hale. Simone Anjelicu od začátku neměla ráda a tohle by posloužilo jen jako palivo do jejího nepřátelství. Odtáhl se z její náruče a obrátil se k talířům, které přerovnával ve skříňce.
„Nic se neděje. Okay, to není pravda. Byli tady Anjelica a Francis a vzali si Janni na víkend.“
„Oh?“ Simone začala otevírat tašky s jídlem, jejichž obsah už nebyl horký a čerstvý, ale přesto se z té vůně Tomovi začaly sbíhat sliny.
„No, Francis zůstal v autě.“ Tom pokrčil rameny, vytáhl další pivo z lednice a nabídl ho Simone. Byl rád, že přijal Georgovu nabídku, aby pro pivo zaběhl, definitivně to potřeboval.
„Nejspíš si vychutnával několik klidných okamžiků bez Anjelicy.“ Tom si odfrkl a Simone vytáhla sendviče a hranolky, než si vzala dlouhý doušek ze svého piva.
„Jo, no. Ona byla… ve špatné náladě.“ Tom si nacpal do pusy hranolku a rozhodl se, že pokud je bude jíst vlažné, bude k tomu potřebovat kečup. Popadl jej z ledničky a vydal se ke schodišti, aby nahoru zavolal, že dorazila večeře. Čekal, dokud neuslyšel od Billa ‚Okay!‘, než se vrátil k Simone v kuchyni. „Vkráčela do dveří zrovna ve chvíli, kdy jsme Bill a já…“ Tom se odmlčel, ucítil horko na tváři. Jak se mohl dostat do tohoto věku a stále se cítit trapně při mluvení s mámou o tom, jak někoho líbá?

„Když jste…“ Pobídla jej Simone a naklonila hlavu, aby se schovala za své vlasy. Tom ten trik znal, Bill jej používal celou dobu. Vysmívala se mu a on do ní lehce narazil svým bokem.

„Zatraceně, líbali jsme se. Okay?“ Simone se místo odpovědi uchechtla.
„Jak myslíš, Tomasi,“ zazubila se na něj a dělala si přitom legraci ze jména, kterým jej Anjelica nazývala a Tom sebou trhl.
„Nedělej to,“ zaprotestoval, zrovna když Bill sešel po schodech dolů a zavětřil.
„Ahoj, Simone.“ pozdravil ji Bill s nesmělým úsměvem a zastavil se u vstupu do kuchyně. „Děkuju, že jste přinesla večeři. To bylo od vás velmi pozorné.“
Simone se usmála nazpět s jiskrou v oku a Tom se ušklíbl, zkřížil ruce na prsou a čekal. Natáhla k Billovi ruku se sendvičem. „No, ahoj, Bille. Dáš si grilované kuře s rajčaty?“
Když Bill přikývl a přistoupil, aby si vzal sendvič, Simone jej popadla za paži a se smíchem si ho přitáhla do objetí. „Pojď sem, ty idiote. Obejmi mě.“
Bill se podíval na Toma přes vrchol Simoniných červených kudrlin a zazubil se na něj, než jej Simone od sebe odstrčila a vrazila mu sendvič do rukou. „A pro pořádek,“ podívala se na něj vážně, „jsem ráda, že jsi tady.“ Popadla další sendvič a hranolky z pultu. „Sejdeme se v jídelně… pokud ji najdu,“ řekla ironicky.

Jakmile Simone odešla z kuchyně, Bill vytáhl z balíčku jednu hranolku a hodil ji po Tomovi. „Proč jsi mě nevaroval, že je tvá matka objímač?“ Rozesmál se.

Tom pro ně z lednice vytáhl piva a otevřel je, než jedno z nich podal Billovi a dal dohromady své vlastní jídlo. „Je zajímavější, když to zjistíš sám.“
„Hm, no,“ začal Bill a zastavil Toma dříve, než mohl odejít. „Mám na později nápad, který by se ti mohl zdát zajímavý.“ Billovy oči se zaměřily na jeho rty a Tom polkl nad tím, jak se mu v nich zalesklo.
„Oh, jo?“ Tomovi se rozšířily oči. Neměl tušení, co Billa napadlo, ale dech se mu zasekl v hrdle a jeho penis sebou škubnul jen při pomyšlení na to, nad čím Bill mohl přemýšlet.
„Jo,“ přikývl Bill a rychle jej políbil, vsál jeho spodní ret a jazykem šťouchl do jeho piercingu v něm. „Chci zkusit něco nového.“
Bill popadl svůj sendvič a pivo, mrknul na Toma a šel se připojit k Simone do jídelny, zatímco Tom zůstal stát v kuchyni se studenýma hranolkama a zcela tvrdý.

autor: Steinsgrrl

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

original

10 thoughts on “Janni 17.

  1. No, Tom to s tou Anjelicou rozhodne nemá ľahké. Už len dúfať, že stará nezačne príliš vystrkovať rožky a robiť problémy, teraz, keď si k sebe Tom nasťahoval Billa. Jediné šťastie preňho je práve spomínaný voľný víkend strávený s Billom… sexom… :-p Ďakujem a teším sa na ďalšiu časť.

  2. Simone je v pohodě, ale Jannina druhá babička vypadá jako pěkná mrcha. Doufám, že nebudě dělat nějaké problémy.
    Díky, těším se na pokračování.

  3. Chudak Tom, ma ted veeeeelky problem 😀 co noveho chce asi Bill zkouset? :))
    Anjelica je totalni mrcha. Urcite bude delat potize, poradne potize. Bude to jeste masakr. Jsem rada, ze Simone ma Billa rada, aspon jim trochu napravila rozjitrene emoce od navstevy protivne babicky. Snad nezustane moc dlouho a kluci si budou moct uzit prazdny dum bez Janni :))
    Dekuji za preklad ^^

  4. Když opominu Anjelicu, tak byl tenhle díl kouzelný! ♥ Celé to stěhování bylo strašně hezké už především proto, že jsem byla za kluky neuvěřitelně šťastná. Věřím, že jim to spolu bude náramně klapat! Janni byla taky užasná s tím, jak chtěla pomáhat při stěhování a Bill ji nechtěl udělat smutnou a tak já přece jen nějakou prácičku našel. 🙂

    Ovšem Anjelica celou tu kársnou atmosféru akorát tak zničila. Páni, tak ženská je tak povrchní, že to snad ani možné není. Aby Tomovi hubovala za oblečení její vnučky..to je celkem vrchol. Proboha, vždyť malé děti jsou skoro pořád od něčeho ušpiněné. No, vážně na ni nemám slov. Akorát mě tak naštvala. 😀 Ani se Tomovi nedivím, že byl z ní takový rozčarovaný. Já si nejsem jista, zda bych takové ženské své dítě vůbec na víkend půjčila. Vím, že je to babička, ale snad to není Tomova povinnost, ne? Bych se na ni vyprdla, kdyby se ke mně chovala takhle povrchně a ošklivě.

    Zato Simone mě potěšila s tím, že je ráda, že Bill bydlí s Tomem. Trošku jsem ěla strach z její reakce, protože jsem ji zatím až tak dobře nepoznala, ale strašně mile mě překvapila. 🙂

    Moc děkuji za překlad. Tenhle díl byl nádherný! ♥

  5. Chudák Tom, takto byť prichytený Anjelicou, ktorá vyzerá byť poriadna semetrika!:D Dúfam, že nebude robiť nejaké veľké problémy, aj keď istá si tým nie som.
    Simone ma potešila, že napriek prvotným obavám už teraz berie Billa v pohode.
    A na záver som poriadne zvedavá, čo nové chce Bill vyskúšať 😀
    Ďakujem za preklad.

  6. No ta druhá babička no "babička" mi lezla na nervy už hned jak se tam ukázala taková typická tchýně 😀 , Jinak kluci jsou sladcí hlavně prostě Geo a Gustav prostě typický kluci tak jak je známe teď 🙂 pohodáři 🙂 Díl úžasný! moc děluji a těším se na další 🙂

  7. Mám z Anjelicky (bože to je meno, mala by sa volať radšej striga nie anjel) strach, že bude chcieť Tomovi zobrať Janni aby nevyrastala v skazenom gayovskom prostredí:(
    Billov plán na niečo nové ma veľmi zaujíma a Tom so studenými hranolkami ma pobavil 😀 chudák:)
    Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.

  8. tak si ho měl zchladit těma hranolkama 😀 ale ta baba…bože ta mi poleze na nervy jestli bude dělat nějaký problémy Oo jak klukům tak třeba Janni..bože, uh..to mi dalo 😀 zatínala sem tu pěsti 😀 jinak moc děkuju za dílek <3

  9. Bába se tváří, jak kdyby měla patent na výchovu. Přitom její dcera se evidentně moc nezajímala o Janni, ani o Toma. Bůhví, co to je vůbec za divnou rodinu. Vypadá to na studený odchov 🙄 Bill s Tomem jsou kulíšci, už se nemůžu dočkat, co si Bill vymyslel za novinky 👏🔥😁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics