autor: Zarlina
Takže takové to je?
Tom zíral na Billa hodiny, snažil se přijít na to, co se mu mohlo stát, že jej to přinutilo opustit celý jeho život a udělat něco tak nebezpečného, jako jet stopem do New Yorku. Snažil se jej přimět, aby mluvil trochu více, aby mu pověděl více o svém životě, ale Bill byl po zbytek dne až moc tichý.
Den byl nakonec docela dlouhý, a když se dostali k motelu, oba byli unaveni a večeře byla ještě tišší než zbytek jízdy, Bill sotva odpověděl, když s ním Tom mluvil. Tom si nemyslel, že se snažil být hrubý nebo tak něco, jen se zdálo, jako by litoval toho, co mu řekl, a jako by se snažil ujistit, že už nic víc neřekne.
Po večeři šel Bill rovnou do postele a teď spal, se snahou ležet tak daleko od Toma, jak jen to bylo možné, ale ve spánku se přisunul blíž a nyní byl přitulený přímo vedle něj, s hlavou tak blízko, že Tom mohl cítit jeho dech na své kůži.
Tom si tiše povzdechl a zvedl ruku, aby dvěma prsty přejel po Billově krku, rameni a paži, po několika ošklivých jizvách, které tam byly. Jizvách, o kterých Bill říkal, že byly z nehody s prosklenými dveřmi. Ale bylo jich tam více, novějších, na jeho zápěstích a předloktích a nebylo těžké přijít na to, jak se tam dostaly.
Otázka zněla proč. Proč by si ubližoval? A jaký život skutečně žil? Proč utíkal a od koho utíkal?
Tom nevěděl. Bill mu nedal žádné skutečné odpovědi. Jediná věc, kterou Tom aktuálně
věděl, byla, že Bill musel být zoufalý. Řekl Tomovi, že by to nepochopil a že to bylo příliš složité na vysvětlování, ale Tom si tím nebyl tak jistý. Věděl, jaké to je chtít něco tak zoufale, že byste udělali cokoliv, abyste to dostali, pravděpodobně by to pochopil, ale Bill mu musel dát šanci, musel mu důvěřovat natolik, aby mu řekl, co se děje.
Ale i když Tom nic nevěděl, mohl hádat, a z toho, co mu Bill řekl o tom, jak neměl dovoleno jíst nezdravě, neměl žádné přátele a učil se doma po většinu svého života, hádal, že Billovi rodiče by mohli být trochu více kontrolující.
Ale to, co Toma mátlo, bylo, že tomu chlapci bylo osmnáct. Byl právně dospělý a mohl dělat svá vlastní rozhodnutí a řekl, že jej rodiče nevykopli… Tak proč, sakra, mu nepomohli dostat se do New Yorku? Pokud tam jejich syn chtěl tak moc jít, tak by mu pomohli, ne? Byl na to dost starý a v žádném případě ho nemohli raději vidět dělat něco tak hloupého, jako snažit se stopovat cizince, než aby mu koupili jízdenku na vlak.
To prostě nedávalo smysl, jak takové rozmazlené dítě jako Bill mohlo skončit takhle. Bylo tady něco, co Tomovi uniklo, něco, co mu Bill neřekl, něco, co by vše vysvětlovalo.
Jediná věc, která Toma napadala, byla ta, že Bill byl nějakým způsobem týraný. Že mu jeho rodiče museli ublížit, a proto je nemohl požádat o pomoc. To by také mohlo vysvětlovat, proč by zranil sám sebe. Nebylo sebepoškozování něco, co týrané děti často dělaly? Nebo si to Tom spletl s něčím jiným?
Zavrtěl hlavou, nebyl si jistý a mohl být úplně vedle. Možná, že je Bill jen hloupý mladý muž, který nechtěl pochopit, jak drsný skutečný svět mohl být. Možná, že se rozhodl jít do New Yorku, aniž by měl ponětí, jak těžké to bude, a do jakého nebezpečí by se mohl dostat.
Tom se zamračil a přemýšlel, proč mu na tom záleží. Tohle nebyl sakra jeho problém a Bill byl prostě… Sakra, on nebyl nic. Byl náhodný stopař, ne, ani to ne, byl to zatraceně tvrdohlavý stopař, který se mu nevydal ani na jednu noc, ačkoliv mu Tom dal víc než jakékoliv jiné osobě, kterou kdy předtím svezl.
Jistě, Tomovi to nevadilo, vlastně mu to vůbec nevadilo, ale…
Okay, Tom nemohl sám sobě lhát. Užíval si, že je Bill s ním. Užíval si kupovat mu věci jen kvůli tomu jeho sladkému úsměvu, když mu ten kluk děkoval, a užíval si, že Bill spal vedle něj. Ne vyčerpaný poté, co se mu odevzdal, ale přitulený vedle něj, cítící se bezpečně a chráněně.
Tom nikdy předtím nebyl typ člověka, s kým by se někdo cítil bezpečně. Lidé, se kterými spal, bývali obvykle nervózní, s obavami, že by to po nich mohl chtít znovu. Dokázal být k nim někdy pěkně drsný, nic pro něj neznamenali a jejich těla byla jeho platba za jídlo a postel, kterou jim poskytl. Co by se staral, jestli jim ublížil? Nebyl krutý nebo tak něco, ale nebyl ani jemný. Bylo mu to jedno.
Ale s Billem, který mu takhle důvěřoval, spal vedle něj, jako by ho Tom mohl ochránit… Byl to divný pocit, ale také to bylo, jako by to bylo správné. Tomovi se to líbilo, a část z něj si přála, aby se s ním nikdy nemusel rozloučit.
Vůbec poprvé někdo skutečně stál za Tomův čas, a poprvé chtěl někoho poznat. Chtěl Billa poznat a nechtěl, aby jej opustil.
„Takže takové to je?“ Zamumlal tiše a pohladil spícího chlapce po čele, ze kterého mu odstranil několik dlouhých tmavých vlasů. „Zamilovat se do někoho?“
Ale on se nemohl do Billa zamilovat. Tom byl pro něj příliš starý a mladík by jej nikdy neviděl stejným způsobem. A jen za pár dní bude pryč, pryč ve velkém městě, jako je New York. Tom už jej nikdy znovu neuvidí.
Bill si ve spánku lehce povzdechl a Tom se pousmál, nechal prsty znovu přejíždět přes některé jizvy. Věděl, že Bill se za ně styděl a během cesty vždy sklopil pohled, kdykoli na ně Tom náhodou pohlédl, a když šel spát, schoval je pod peřinu. Ale v místnosti bylo teplo a ve spánku si ji opět stáhl dolů, a to byla ta chvíle, od kdy na něj Tom nemohl přestat zírat.
Nestaral se o jizvy, bylo mu ukradené, že vytvářely ošklivé vzory po celém Billově těle. Bill byl krásný a Tom se nemohl nabažit toho, co viděl. Jen si přál, aby mohl udělat více, než se jen dívat, více, než jen opatrně hladit, když spal. Chtěl mnohem více, ale věděl, že se to nikdy nestane. Nemohlo se to stát.
Ani kdyby to Bill zničehonic chtěl, protože pokud by zašli dál, pokud by spolu sdíleli i jen polibek, Tom se obával, že by nikdy nebyl schopen sledovat, jak Bill odchází, chtěl by, aby zůstal a to bylo něco, co se prostě nestane.
Nemohli být spolu. Takže se Tom mohl stejně tak dobře vzdát myšlenky, že Billa někdy bude mít.
Zhluboka si povzdechl a natáhl se k lampě nad jejich hlavami, aby ji zhasnul. Pak jen opatrně omotal svou ruku kolem spícího chlapce, protože věděl, že by to ve spánku stejně udělal, a tak si to alespoň takhle mohl užít, dokud byl vzhůru.
Pak zavřel oči a doufal, že by se mohl dočkat nějakého spánku.
Už jen pár dní, a pak bude všemu konec. Bill bude pryč, a Tom bude mít pokoj.
Pokoj od všech těch svých šílených pocitů, pokoj od chtění někoho, koho nemohl mít.
Pokoj od Billa.
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Takže si v tom udělal konečně jasno. Je zamilovaný. Zajímalo by mě, jak to vidí Bill, jak Toma vnímá on.
Díky, moc se těším na pokračování.
Já jsem tak dojatááááá 🙂 Krásný díl… Zamilovanej Tom je nejroztomilejší Tom 🙂
Děkuju za překlad a moc se těším na pokračování.
Je jasné, že Tom Billa už dávno miluje a určitě mu bude chybět, když dovolí, aby od něj odešel. Ale to se stejně nejspíš stane, protože pak mi nemohl přijít na to, jak moc mu Bill chybí, a že ho miluje, že je ochoten s ním být a třeba i změnit své návyky a život. Ale je otázka, jak to má Bill? Zatím toho celkově o Billovi moc nevíme, natož to, co si myslí. Díky za překlad. A s netrpělivostí očekávám další dílek.
Zajímal by mě Billuv pohled na Toma.
A to tě nenapadlo, že by Bill tu práci nevzal, navíc Bůhví, co je to za práci. Jasně, kamioňáci mají málo času na rodinu apod. nebo na rozkošný, sexy, osmnáctiletý kocoury :D, ale co když ta práce je něco … já nevím, něco nebezečnýho, vždyť toho člověka ani nezná! 😮 Mohl by s tebou žít v kamionu 😀 Pak s taťkou popíjet pivo, však proč ne? Když si se do něj zamiloval… :3 Nemůžeš ho nechat jít! :O … no nebudu tady nikomu vyhrožovat, ale prostě… nezkoušej to ani! :O
Mohl by sis taky najít nějakou pořádnou práci a pronajmout nějakej pěknej byt, žít normální život, tohle bys přece nechtěl dělat napořád, to je spíš živoření než žití, Tome, vzpamatuj se, hloupej si tu ty, já chápu, že si nemohl na vysokou, ale co s vysokou, nějakou slušnou práci si najdeš i bez ní a pak můžete nechat s Billem volný průběh romanci :3 Probouzet se vedle sebe každý ráno, líbat se až do večera… adoptovat si děti a takové ty věci… Bill by se stal nějakým tím ilustrátorem nebo něco podobného a vše by bylo krásné. Nic není daný, nemusí to takhle bejt…
Takže Tom je už jasný. Totálne sa do Billa zamiloval, ale vôbec sa mi nepáči, že ho mieni nechať odísť! To ani náhodou, Tom! Na také niečo by si nemal ani len pomyslieť! 😀
Som vážne zvedavá, ako sa bude toto ďalej vyvíjať a pripájam sa k tým, ktorých by zaujímalo, ako vníma Bill Toma. 🙂
Ďakujem za preklad.
Tom si to teda čestne priznal:) teraz už len zmeniť názor o tom, že Bill musí odísť. Som zvedavá či ho naozaj nechá ísť a potom ho niekde nejakým spôsobom nájde, alebo ho nikam nepustí. Ja by som brala radšej ten druhý spôsob, ale bojím sa, že Tom najprv nechá Billa skúsiť to, na čo sa chystá…
Ďakujem za krásnu kapitolu:)
Tohle bylo moc hezké! 🙂 Líbí se mi, že si Tom přiznal svoje pocity a nesnaží se je před sebou skrývat a nebo že by se rozhodl být k Billovi zase odměřený a nechat jej spát venku. Je hezké, že to Tom prostě bere takové, jaké to je. Ačkoli mám trochu strach, že Billa opravdu nechá odejít. 🙁 A to nechci! Nooo, prostě budu doufat, že to nakonec dobře dopadne! 🙂
Moc děkuji za rkásný a díl a za překlad! 🙂
No tak ja dúfam, že Bill očarí Toma ešte viac, až natoľko, že aj ak ho nechá ísť, tak pôjde s ním a dohliadne naňho. Hoci bude zaujímavé sledovať, ako to bude vlastne potom… Som fakt zvedavá a teším sa na ďalšiu časť. Ďakujem.