autor: Steinsgrrl
Bill nevědomky třel svým palcem v Tomově dlani malé kroužky a rozhodl se, že je to teď, nebo nikdy. Zhluboka se nadechl, aby uklidnil své nervy a snažil se, aby se mu netřásl hlas. „Myslím, že mám řešení tvého problému.“
„Jo? No, moc rád bych ho slyšel, protože já jsem ještě nebyl schopný přijít na nic.“ Tom zněl poraženě, a pokud měl do té chvíle Bill pochybnosti, jestli to byl dobrý nápad, Tomův hlas je právě všechny zaplašil.
Bill se chtěl posadit na své ruce, aby se mu netřásly, chtěl být zdvořilý a v pohodě o tomhle všem, ale nebyl tu žádný způsob, jak by mohl. Nikdy předtím nic takového neudělal, nikdy nepotkal nikoho, komu by tohle chtěl říct, ale všechno bylo jednou poprvé, říkal si. Stiskl Tomovy ruce ve svých. „Myslím, že bychom měli bydlet spolu.“
Tom znehybněl. „Bydlet spolu.“ Oči se mu rozšířily a Bill se k němu na gauči přisunul trochu blíže.
„Tady. Měl bych se nastěhovat. Chci říct, aby ses ty nemusel stěhovat, pokud hned neseženeš klienta. Já-“ Bill se spěšně rozpovídal, než sám sebe přerušil. Měl pocit, jako by to všechno musel vysvětlit, protože Tom jen… tam seděl, ale pak se cítil hloupě, že to všechno jen tak vyklopil. Možná, že bylo příliš brzy. Možná to nebyl tak dobrý nápad. „Omlouvám se, ty pravděpodobně nechceš… Myslím, že je to pravděpodobně moc brzo, že?“
„Ne,“ ujistil jej Tom. „Ne, bylo to prostě jen nečekané. Jen musím…“ Tom si přejel rukou přes obličej. „Musím o tom trochu popřemýšlet, Bille.“
Bill předpokládal, že to byla dobrá odpověď v tuhle chvíli. „Samozřejmě! Samozřejmě, že bys o tom měl popřemýšlet. Já jen…“ Bill pohlédl na jejich ruce sepjaté v jeho klíně.
„Prostě tady nejde jen o mě, abych o tom přemýšlel.“ Tom pohlédl ke schodům a Bill přikývl, na tvářích pocítil teplo. „Hej,“ Tom svými prsty zvedl Billovu tvář k té jeho a jemně jej políbil. „Není to špatný návrh, okay? Jen mi dej den nebo dva.“
Bill znovu přikývl. „Okay. Ale myslím, že tě dnes v noci nechám o samotě, abys o tom mohl v klidu popřemýšlet.“ Začal vstávat, ale Tom jej stále držel za ruku a stáhl ho zpět.
„Proč nezůstaneš? Stejně jsi řekl Janni, že tady ráno budeš.“
„Budu. Vrátím se ráno a odvezu ji do školky. Jen chci, abys měl nějaký čas pro sebe.“ Políbil dlaň Tomovy ruky, než se postavil a zamířil ke dveřím. Tom byl hned za ním.
Uvědomil si, když sledoval, jak Bill vklouzl do bot a popadl svou bundu, že opravdu nechce, aby Bill odešel. Věděl, že jej uvidí další den, ale to neznamenalo, že necítil bolest na hrudi, když jej políbil a sledoval, jak po chodníku kráčí k místu, kde má zaparkované auto. Tom se díval, dokud mu z dohledu nezmizely jeho zadní světla a pak s povzdechem zavřel dveře.
Vykonal svou noční rutinu kontroly zámků, ujistil se, že trouba je vypnutá a posbíral hračky, než se začal plahočit po schodech do svého pokoje. Byl to takový dlouhý den plný vzrušení a lásky a zklamání a bolesti a on byl tak unavený, že v žádném případě nemohl dokonce ani přemýšlet o hraní na kytaru, nebo o čemkoliv jiném než o spánku.
Po cestě do svého pokoje Tom zkontroloval Janni. Tvrdě spala, svírala Šotka a dlouhé blond vlasy jí padaly do tváře. Tom si nemohl pomoci a usmál se. Nebylo nic, co by pro tuto malou holčičku neudělal. Nic, co by pro ni neobětoval, žádná příležitost, kterou by nevzal.
Ale nechtěl, aby se Bill nastěhoval ze špatných důvodů. Nechtěl, aby se Bill nastěhoval, protože musel. Chtěl, aby se Bill nastěhoval, protože to chtěl. Protože chtějí být spolu a nedokázali zůstat rozdělení. Nemělo by to takhle být? A zatímco Tom nacházel sám sebe, jak potřebuje být s Billem více a více, jak o něm přemýšlí, když u něj zrovna není a chtěl s ním mluvit prostě o všem, nebyl si jistý, že to Bill cítil stejně. Kdyby ano, proč by čekal, až bude mít Tom finanční krizi, než s tím přišel?
Přešel tak tiše, jak jen mohl k Jannině posteli, přetáhl jí deku přes rameno a odhrnul jí vlasy z obličeje.
Možná by to mohlo být pro Janni dobré, pomyslel si Tom, pokud by se Bill nastěhoval. Zdálo se, že jej zbožňuje, pořád s ním klábosila, ukazovala mu své projekty ze školky a snažila se jej přimět, aby si s ní hrál a on to vždy udělal. Bill na Janni lpěl. Choval se k ní tak hezky a na člověka, který nikdy dříve nebyl okolo dětí, se s nimi zdál být jako přirozený talent. Alespoň s Janni.
Tom nenáviděl o tom přemýšlet, bylo mu špatně, jen co na to pomyslel, ale co kdyby to mezi ním a Billem nevyšlo? Byl tady někdo další, na koho by oba měli myslet. Janni měla už teď k Billovi blízko. Co když se k nim Bill nastěhuje a Janni se s ním ještě více sblíží? Co kdyby jej milovala a chovala se k němu jako k dalšímu otci? A co kdyby Bill odešel? Co potom? Janni by byla zdrcená a Tom nevěděl, jestli by mohl takhle riskovat její štěstí.
Políbil ji na čelo, jen lehce, a nechal ji s jejími sny, než za sebou tiše zavřel dveře.
Tomova ložnice byla tmavá a jeho postel prázdná. Rychle se svlékl a horlivě se snažil dostat do postele, aby mohl nechat celý tento den za sebou, ale jakmile vklouzl mezi chladné přikrývky, přineslo mu to vzpomínky na dnešní ráno.
Co kdyby tady Bill byl neustále? Co kdyby se mohl probouzet každé ráno v jeho náruči a cítit jeho teplo? Pocítil pnutí v rozkroku, když pomyslel na Billovu jemnou pokožku přitisknutou k té jeho. Jeho ruce, krásné prsty, dotýkající se ho, škádlící ho…vzrušující ho a-
Lehl si na záda a zavřel oči, zatímco si představoval Billa vedle sebe, představoval si, jak jeho prsty putují po jeho těle a sledoval tu trasu svou vlastní rukou. Jeho mozolnaté prsty obkroužily tvrdou, hnědou bradavku, která pod jeho dotykem ještě více ztvrdla, a Tom začal zrychleně dýchat. Olízl si prst a obkroužil ji znovu, než si sjel svými prsty na břicho, nyní napnuté vnitřní touhou. Krátké nehty vytvářely na kůži neviditelné, abstraktní obrazce, způsobující mu husí kůži a zachvění.
Tom cítil, jak se mu penis v boxerkách napnul a prsty zajel těsně pod okraj, než téměř přirazil vzhůru proti své ruce. Byla to už dlouhá doba od chvíle, kdy tohle dělal, dotýkal se sám sebe, ale teď to potřeboval. Přál si, aby tam Bill opravdu byl s ním, ale pokud nemohl, Tom si to mohl alespoň představovat. Představoval si, jak mu Bill pomalu stahuje boxerky, mučivě a trýznivě a Tom dělal, co mohl, aby to opravdu bylo pomalu, přesně jako by to udělal Bill. Když konečně osvobodil hlavičku a stáhl si boxerky ještě níže, jeho penis se vymrštil nazpět a odrazil se od jeho břicha. Bylo to intenzivní a horké, ale Tom si nedovolil, aby jej vzal do ruky.
Pomalu… pomalu přejel jedním prstem od kořene ke špičce a zalapal po dechu, když drsná pokožka jeho prstu přejela přes citlivé místo těsně pod hlavičkou. Nabral prstem ze špičky několik prvních kapek a rozmazal je znovu přes to místo pod okrajem, dokud už dále nemohl.
Viděl Billa, ležícího vedle sebe, nahého a štíhlého, jak své prsty omotal kolem Tomova penisu a začal pumpovat. Dlouhé tahy způsobovaly, že se Tomovi roztřásla kolena a napínala stehna, a zatímco to chtěl co nejvíce protahovat, věděl, že už není cesty zpět. Bude pokračovat tak dlouho, dokud se neudělá, a to tvrdě.
Bill měl dobrý rytmus, pokračoval krátkými tahy u hlavičky Tomova penisu a palcem přejížděl přes špičku. Tom přirážel do těsného prostoru jeho dlaně, se zaťatými svaly a propnutými prsty na nohou a viděl Billa pod sebou. Viděl, jak má vlasy rozhozené na Tomově polštáři, ruce sevřené kolem čela postele, jak přirážel proti Tomovi vzhůru, a vypadal tak nádherně, tak unesen blahem. Tom věděl, že je připraven vyvrcholit. A když se tak stalo, když do něj Tom tvrdě přirazil a přejel zuby po Billově krku, který vsál a označil si jej jako svého, Bill mu hluboce zasténal do ucha, „už budu… zlato, už budu.“
A Tom také vyvrcholil. Silně se prohnul, držel svůj penis v pevném sevření a vyvrcholil uvnitř muže, kterého miloval.
„Děkuji vám. Mějte se krásně!“ Zvolal Bill, když Bob upevnil Helenin kabát svými pokroucenými, ohnutými prsty a zamířili do chladu pozdního odpoledne. Zůstali dnes jen pár hodin, kdy klábosili s Billem a popíjeli pivo a koktejl, respektive dokud nebyl čas na jejich oblíbený program v televizi.
Nyní se Bill zase nudil. Zatím nejlepší část dnešního dne bylo ráno, kdy vyzvedl Janni a zavezl ji do školky. Zrovna si nazouvala boty, když přišel a ona se na něj zazubila a zatahala jej za bundu, aby mu na tvář mohla dát mokrou pusu a Bill se nepřestal usmívat po celou cestu do školky.
Jediným zklamáním bylo, že neviděl Toma. Byl ve sprše a oni už měli zpoždění, a tak za ním nešel. Teď si opravdu přál, aby to udělal. Snažil se nezbláznit, když se pokoušel přijít na to, jak se Tom rozhodl s jeho nápadem.
Bill tohle chtěl. Opravdu to chtěl. Dokonce ani nevěděl, jak moc to chtěl, než ta slova vyšla z jeho úst a on seděl před Tomem, příšerně nervózní z toho, že navrhl takovou věc jen po pár měsících jejich vztahu, vyděšený k smrti, že Tom prostě řekne ne. Věděl, že je brzy. Věděl, že jejich vztah, jejich láska, byla tak nová, ale měl pocit, že je to správné. Hluboko uvnitř cítil, že Tom je ten pravý a u Toma bylo to místo, kde měl být. Tohle bylo správné.
K jeho nekonečné úlevě Tom tu myšlenku okamžitě nezamítl. Řekl, že o tom popřemýšlí a Bill si téměř přál, aby o tom popřemýšlel trochu rychleji a nenechával ho v takovém napětí. Ale Tom si na to musel vzít své vlastní tempo a rozhodnout se, co je nejlepší pro něj a pro Janni a Bill to musel respektovat. Tom byl především otec a Janni si nezasloužila o nic méně.
Znovu otřel bar, vyprázdnil popelníky, které Helen a Bob používali a nahradil je čistými. Prohlížel hospodu a už opravdu nemohl najít nic jiného, co by bylo potřeba udělat. Už vyčistil stoly i židle a dokonce otřel i stínidla lamp. Naplnil pivní chladničku pod barem, vyčistil kohoutky a zkontroloval hladiny ve stroji na sodovku. Jediné věci, který zbývaly, bylo doplnit chipsy a papírování.
Takže chipsy. Nesnášel papírování.
Bill zaběhl do skladu a popadl velkou krabici naplněnou různými balíčky chipsů. Bylo to nepraktické k dopravení až k baru kvůli velikosti, ale Billovy paže byly dost dlouhé. Položil ji na místo, kde obvykle stával barman a podával nápoje, vytáhl několik druhů, které chyběly v horním regálu a začal je ukládat na místo.
Když se sehnul pro několik dalších balíčků, uslyšel, jak se těžké dřevěné dveře otevřely a opět zavřely a tak upustil balíčky zpět do krabice a utřel si ruce do ručníku, který měl hozený přes rameno. Postavil se, aby přivítal nového zákazníka a přetočil se mu žaludek.
K baru se šoural Tom, s rukama v kapsách a s plachým úsměvem na rtech, který Billa připravil o dech.
„Ahoj,“ Tomův úsměv se rozšířil a pohlédl na Billa, který mu odpověděl.
„Ahoj i tobě.“ Bill se naklonil přes bar, jak nejlépe to šlo, přes lahve a sklenice. „Nečekal jsem tě.“ Billovi začalo hučet v hlavě, tisíce hlasů na něj křičelo, že se Tom rozhodl. Zhluboka se nadechl, ochotný se uklidnit, ochotný být trpělivý.
Nikdy nebyl moc dobrý v tom, aby byl trpělivý.
„Takže, už jsi-“ začal Bill, ale Tom jej přerušil.
„Já jsem sám sebe taky neočekával,“ zasmál se tiše. „Myslel jsem, že budu potřebovat více času, ale ukázalo se, že ne.“
Bill měl pocit, jako by mu srdce mělo v tu chvíli vyskočit z hrudi a sevřel okraj pultu, aby udržel sám sebe od toho, aby se k Tomovi nerozběhl a nesnažil se z něj tu odpověď úzkostlivě vytřást. Zadržel dech a čekal.
„Takže, ehm,“ Tom si zastrčil ruce hlouběji do kapes. „Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkal. Přemýšlel jsem o tom hodně. Víš, opravdu spolu nejsme tak dlouho-„
„Pár měsíců, já vím. Mně na tom nezáleží-“ začal Bill protestovat, ale Tom zvedl prst a beze slova jej tak žádal, aby ho nechal domluvit. Bill se zarazil a zachytil svůj spodní ret mezi zuby.
„Mně na tom taky nezáleží. Zdá se to jako déle, nebo ne?“ Tom se usmál a jeho oči jej dál něžně sledovaly a Bill si nemohl pomoct a usmál se nazpět. Přikývl, i když si nemyslel, že Tom čekal na odpověď. „Bille, tohle je pro mě tak nové. Nikdy předtím jsem takhle s nikým nebyl a já… ehm. Bože, tohle zní kýčovitě, ale nemůžu se toho nabažit.“ Začal přecházet tam a zpátky se sklopenou hlavou. „Musel jsem toho hodně zvážit. Jestli by to bylo dobré pro tebe. Ale hlavně pro Janni.“ Odmlčel se a pohlédl na Billa, skoro jako by se ujišťoval, že mu věnuje pozornost a pochopil, co mu říká. „Musím ji chránit. Udržovat ji v bezpečí, víš? To znamená, udržovat také její srdce v bezpečí.“
Bill znovu přikývl a tiše zamumlal. „Já vím.“ Motýli v jeho břiše zběsile poletovali a nedokázal říct, jestli Tomova řeč vede k něčemu dobrému, nebo k něčemu, co bude jako kopanec do žaludku. Chtěl doušek vody, v ústech mu vyschlo a olízl si rty.
„Přemýšlel jsem o tom, jak na tobě lpí a jak k tobě přilne ještě víc, pokud s námi budeš bydlet. A co by se stalo, kdybys odešel? To by ji zničilo.“ Tom se zastavil naproti Billovi na druhé straně baru a pohlédl mu do tváře. „To by mě zničilo,“ zašeptal chraplavě. „Ale,“ pokračoval po chvíli a mnul prsty zamyšleně podél okraje pultu před sebou, „potom jsem si něco uvědomil. Uvědomil jsem si, že nemůžu žít se strachem. Nemůžu se bát udělat něco, díky čemu budu šťastný, díky čemu Janni bude šťastná, jen proto, že je tady nějaká vzdálená možnost, že by to možná nemuselo jít tak, jak jsem to plánoval. Pořádně nežiju, pokud se nechopím příležitosti, je to tak?“
Bill si byl jistý, že má srdce až v krku. „Tome-„
„Takže jsem ti něco přinesl.“ Tom vsunul ruku do kapsy a vytáhl to ven, sevřené v pěsti. „Natáhni ruku.“
Bill to udělal. Natáhl ruku dlaní vzhůru, pozoroval, jak se mu třese a doufal, že si toho Tom nevšimne.
A Tom nevypadal, že by si toho všiml. Držel Billovu ruku jemně ze spodní strany a naklonil se, aby mu do dlaně vtiskl polibek. Poté mu na dlani otevřel svou sevřenou pěst a zabalil jeho prsty kolem objektu, který tam upustil a který Bill neviděl. Vzhlédl od Billových prstů, tmavě hnědé oči mu zvlhly a Billovi hořelo v hrudi, zatímco zadržoval dech.
„Otevři to.“ Navedl jej Tom a udělal krok zpět od baru.
Bill sledoval své vlastní prsty, jak se odlepily od dlaně, jako by patřily někomu jinému. Tam uprostřed jeho dlaně ležel lesklý stříbrný klíč od domu.
„Pojď žít se mnou.“ Řekl Tom, jeho hlas byl chraplavý a nízký a v tu chvíli se Bill pohnul. Nedokázal se dostat na druhou stranu baru dostatečně rychle a Tom to musel cítit stejně, protože se sešli na jeho konci, Bill obešel roh a omotal paže kolem jeho krku a líbal jej, dokud nebyli oba bez dechu, zatímco pevně svíral pěst kolem klíče ve své dlani.
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 31
Tohle byl ten nejkrasnejsi dil ze vsech! Opravdu moc krasne! Vedela jsem, ze Tom Billa neodmitne. Vsak by byl sam proti sobe 🙂 a Janni ho ma taky rada, tak nac vahat. A vymyslel to oznameni moc hezky, klic pekne do dlane. Juuuu mam z kluku neuveritelnou radost. Zaslouzi si byt stastni. Ackoliv jiste prijdou potize, tak dnes to bylo skvostne. A abych nezapomnela, to Tomovo vecerni dobrodruzstvi s vlsstni rukou bylo pekne zhave 😀
Diky za preklad 🙂
Musím naprosto souhlasit s Lexi, protože i mně se tenhle díl líbil nejvíc ze všech! ♥ Byl tak plný emocí a lásky! 🙂
Když Bill Tomovi nabídl, aby spolu bydleli, byla jsem zprvu trochu zaskočená jako Tom, protože mě to doopravdy nenapadlo, že by tohle Tomovi nabídl. Asi proto, že jsou spolu opravdu relativně krátce, tak mě ani nenapadlo přemýšet nad tím, že by kluci mohli uvažovat o společném bydlení. Nejprve, když byl Tom zaskočený a říkal, jak si to musí promyslet, mi to bylo líto. Jenže pak mi došlo, že tady nejde jen o Toma, ale především o malou Janni a byla jsem strašně ráda, že Tom potřeboval čas na rozmyšlenou a na svou dceru skutečně myslel a nechtěl udělat nic, co by jí ublížilo. Je krásné, jak na ni myslí a nemyslí jen a jen na sebe. 🙂 Pořád mě strašně fascinuje ten hezký vztah, co má s Janni. 🙂
Oooh, a v té hospodě jsem byla stejně nervózní jako Tom. Ačkoli jsem doufala, že Billa neodmítne, i tak jsem se bála, že to hlavně kvůli Janni přehodnotil a enchá to ještě chvíli uležet. Ale ten jeho proslov a způsob, jakým předal Billovi klíč, byl úžasný! ♥ Musím se usmívat ještě teď, vážně mi to udělalo ohromnou radost a jsem za ně ráda. Věřím, že jim spolu bude strašně krásně a že Billův vztah s Janni bude ještě lepší, než je teď. Už teď se mi líbí, jak krásně k sobě ti dva našli cestičku. 🙂
Snad se začne Tomovi konečně dařit, i když čekám, že nějaké trable asi ještě nastanou.
Strašně moc děkuji za báječný překlad! ♥
Já už sem čekala , že mu prostě řekne NE už sem ho začínala litovat a na Tomika sem začínala být naštvaná 😀 ale on! on mě normálně vykolejil ,, uplně mě vyvedl z míry! 🙂 hrozně úžasný díl! jsem hrozně pyšná že se k tomu odhodlal a prostě sem strašně ráda ,že to takhle dopadlo 🙂 moc děkuji za dnešní díl a moc moc se těším na další! 🙂 děkuji .. :*
Bála jsem se že Tom nebude chtít z Billem bydlet.
Toma by som pochopila aj keby kvôli Janni povedal nie, ale strašne moc by ma to mrzelo. Veľmi dúfam, že im to spoločné bývanie vyjde a nebudú to ľutovať ani na mini chvíľočku.
Ďakujem za preklad tejto krásnej kapitoly.
Tak priznám sa, že ten návrh od Billa som nečakala… síce ma to napadlo ako možné riešenie, ale veľmi som tomu neverila 🙂
A Tom – je jasné, že si to musel premyslieť a pochopila by som, aj keby hlavne kvôli Janni povedal nie. Ale odmietnutie by ma mrzelo a ako to trefne povedal, nemôže žiť so strachom, takže som šťastná, že nakoniec súhlasil. Dúfam, že im to spoločné bývanie vyjde 🙂
Ďakujem za preklad.
Áááách… Jsem totálně naměkko. 🙂 Billův návrh byl nečekaný, ale ne zcela nelogický. A jsem nadšená, že se Tom rozhodl na to přistoupit.
Díky, těším se na Janninu reakci. 😀
juhuuuuuu já to věděla že to dopadne dobře! já to vědělaaaaa <3 tenhle dílek plný emocí se mi líbil snad ze všech nejvíc :'3 ikdyž to snad ani nejde říct, jaký je nejlepší,protože každý má něco do sebe a děkuju za další kapitolku! <3