autor: Ainee
Berlín, sladký Berlín
„Bože, nemůžu uvěřit, že ti nedošly souvislosti, když jsem ti řekl, že jsem gay. Ty dokážeš být někdy tak tupý,“ řekl Bill se zazubením.
„Pravda,“ souhlasil Tom a zamyšleně přikývl, čímž Billa naprosto vykolejil.
„Počkat, cože? Ty se mnou vážně souhlasíš?“ Zvedl se na loktech a zíral dolů na svého přítele, přemýšlel, jestli se během sexu nepraštil do hlavy.
„No, jo. Proč bych neměl?“ Zeptal se Tom, otočil hlavu na stranu a nejistě k Billovi vzhlížel. „Chci říct, že musím být.“
Bill, nyní zcela zmatený, dokázal říct jen jedno slovo. „Vysvětli.“
„No, ze všeho nejdřív je tady skutečnost, že jsem si nikdy neuvědomil, že mě miluješ, nebo že já miluju tebe. Ale hádám, že to už jsme si ujasnili,“ řekl s úsměvem hrajícím mu v koutcích úst. Zvedl ruku a prstem přejel po nahé kůži od Billova ramene až k jeho bokům. „A za druhé je tady skutečnost, že jsem tě viděl třikrát, přímo tady ve městě během jen několika dní a neuvědomil jsem si, že to jsi opravdu ty!“ Tom zabručel a zamračil se. Možná by se tohle všechno vydalo úplně jinou cestou, kdyby se setkali za zcela jiných okolností. „Kdyby ano, pak bychom si možná ušetřili spoustu potíží. Mohli jsme se setkat už dávno, víš…“ Odmlčel se a podíval se na Billa, konečně si uvědomil, že jej už dávno neposlouchá.
Hluboce zamyšlený se Bill vzpamatoval, až když mu Tom přímo před očima lusknul prsty a zavolal: „Země volá Billa“, až lehce poskočil. Tom k němu zvědavé vzhlížel. Kam se to jen zatoulal?
Namísto omluvy se Bill zeptal na to, co mu vrtalo hlavou. „Kdy?“
Tom se víc zavrtal pod přikrývku a zmateně se na něj podíval. „Co tím myslíš, ´kdy´?“
Bill na něj zazíral, lehce otrávený, že mu okamžitě neporozuměl. Ano, Tom byl definitivně trochu pomalý. „Myslím tím, kdy jsi mě viděl?“
„No,“ začal Tom a snažil se vzpomínat. „Poprvé to bylo hned předtím, než tvůj otec zemřel. Bylo to v metru. Brzy ráno, a bylo tam narváno.“ Oba se přikrčili, jak si vzpomněli na tu příšernou jízdu. Metro po ránu bylo nejhorší, na tom se tiše shodli. „Málem jsi spadl na schodech, když jsme vystoupili.“ Tom se zasmál a Bill zrůžověl. Udělal ze sebe takového pitomce. „Pak jsem tě viděl později toho dne znovu. Stál jsi před obchodem s hudebninami, kde pracuju, a obdivoval jsi vystavenou Gibsonku.“ Tom se láskyplně usmál, jak na Billa pohlédl. Jeho tvář byla nádherně narůžovělá a on si právě vzpomněl, na co přesně myslel, zatímco tam stál.
Došel k závěru, že má toho nejkrásnějšího přítele ze všech, přitiskl si k sobě červenajícího se Billa blíž a pokračoval. „Potřetí to bylo těsně předtím, než jsi odjel do Magdeburku. Odcházel jsi z baru zrovna ve chvíli, kdy jsme tam dorazili. Díky tomu jsem mimochodem věděl, kde pracuješ,“ vysvětlil a Billovi se s pochopením rozsvítil obličej. Ve skutečnosti přemýšlel, jak jej Tom našel.
„Samozřejmě jsem to nevěděl až do chvíle, než jsem na stěně uviděl tvou fotku.“
Bill se přikrčil, Tom viděl tu fotku, byla příšerná!
„Ale byla v mizerné kvalitě a vyfocená ze strany, vlasy ti zakrývaly většinu obličeje, takže jsem toho opravdu moc neviděl. A pak mi ta holka za barem řekla, že je to někdo jménem ´Billa´. Vážně mě můžeš vinit, že jsem si to neuvědomil?“ Zabručel, když domluvil.
„Ne, nemůžu,“ řekl Bill s jemným úsměvem. „Protože já jsem byl stejně tak natvrdlý.“
Tom pozvedl obočí a pobídl jej, aby pokračoval.
„Možná jsem tě neviděl třikrát, ale viděl jsem tě v tom metru, a taky jsem měl docela dobrý výhled. Ksakru, já si dokonce i myslel, že bys to mohl být ty, a pak jsem nad tím prostě jen mávl rukou. Totiž, co bys ty dělal v Berlíně, že?“ Na něco si vzpomněl, naklonil se blíž a zašeptal. „Snažil jsem se tě sledovat, ale tys mi zmizel.“
Tom si odfrkl a přejmenoval Billa na svého osobního stalkera.
Billovi to nepřišlo příliš zábavné. S povzdechem se přitulil k Tomovu krku. „Hádám, že jsme si prostě vzájemně chyběli.“
Na Tomově tváři se rozprostřel úsměv a on omotal ruku kolem Billova pasu a přitáhl si jej na svou hruď. „Jsem rád, že jsem tě konečně polapil.“
Bill se zazubil a lehce Toma políbil na klíční kost. „Já taky…“ začal, ale zarazil se, jak mu hlavou prolétla myšlenka. „Už mě nikdy nenecháš odejít?“ napůl prosil slabým hlasem.
Tom se lehce odtáhl, aby se mohl setkat s Billovým pohledem a vážně zavrtěl hlavou.
„Ani náhodou.“
KONEC
autor: Ainee
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35
Moc dík za krásný konec.
Chalani sa rychlo dali do kopy. Ale to je hlavne kvoli tomu, ze uz sa poznali predtym. Este teraz sa smejem na tom ako im do izby vosiel Georg a nechapal co sa deje 🙂 dakujem velmi pekne za preklad.
K-O-N-E-Č-N-Ě 😁 Tolik let si z vlastní vůle šlapat po štěstí je žalostné. Ale o to sladší a intenzivnější je jejich znovushledání ❤️ Díky za úžasnou povídku a luxusní překlad 🙏
to jsou mi ale dva natvrdlici, opicaci to jsou, aby si to priste napsali na celo. moc pekna povidka, sem rada ze skoncila happy endem a jsou po takovym nesmyslnym odlouceni spolu. ❤