autor: Emilia
„Strašně rychle to uteklo.“ Povzdechl si Tom, když nakládali kufry do Serinina auta a chystali se k odjezdu. „Vážně s námi nepojedeš?“ Ohlédl se na Bena, který se rozhodl na chatě ještě nějakou dobu zůstat. Mělo za ním přijet jedno z jeho koťátek, jak je Tom trefně nazýval.
„Domů nespěchám nikdy.“ Ben si zastrčil ruce do kapes a otřásl se při pomyšlení na to, že by tam měl přes prázdniny trávit nějaký čas navíc.
„Kdy jim to chceš konečně říct?“ Otočila se na něj Serina s otazníky v očích.
„Zkus třeba… nikdy?!“ Zazubil se Ben a obtočil jí ruce kolem ramen, když ho objímala na rozloučenou.
„Dávej na sebe pozor, ty jeden kreténe, a za dva týdny ať jsi v Berlíně!“
„Vždycky jsi byla tak šarmantní.“ Ušklíbl se Ben.
„Měj se, kámo.“ Eric Bena poplácal po rameni a nastoupil do auta.
„Moc se nezruinuj, aby ti na nás ještě zbyla energie. Musíme něco podniknout, až dorazíš do Berlína.“ Mrknul Tom na Bena a objal ho na rozloučenou. S Theem si věnovali chlapské poloobjetí a zanedlouho byli všichni na cestě.
Tom s Theem seděli spolu vzadu a Eric se tentokrát prohodil se Serinou v řízení. Za trest, že prospal celou cestu na chatu, mu hrozila, že ho taky nevystřídá a pojede v kuse. Jemu to ovšem až tolik nevadilo. Chvíli si všichni povídali, ale potom si Theo dal sluchátka a začal podřimovat, a tak Tom pozoroval zpoza okénka ubíhající krajinu. Proplétali se Tomovi již známými uličkami v jejich části města, když se najednou v jeho zorném poli objevilo něco, co ho zarazilo.
„Zastav.“ Vyhrkl po chvíli, když už byli o kus dál.
„Cože?“ Eric věnoval Tomovi ve zpětném zrcátku krátký pohled a poté zrak vrátil zpět na silnici.
„Ericu, zastav to auto.“ Žadonil téměř hystericky.
„No jo, už brzdím. Co se stalo?“
„Zlato, co se děje, je ti špatně?“ Zeptal se Theo se starostlivým pohledem v očích. Tom na to ale nereagoval. Vystřelil z auta jako blesk a tryskem běžel k protějšímu bloku. Když se zadýchaný zastavil na místě, kde ji zahlédl, už tam nebyla. Byl si jistý, že tady stála. Černá jako ta nejhříšnější duše, rychlejší než vítr, vrátila se z pekla…
„Začínám bláznit.“ Zatřepal hlavou. Uslyšel za rohem burácení a rozběhl se k tomu místu, odkud vycházelo. Na nastartované motorce seděla postava v černé kožené bundě a chystala se odjet. Rozběhl se za ní.
„Bille?!“ Tom sáhl dané osobě na rameno a ta se otočila. Byl to nějaký jiný muž. Pohlédl na jeho motorku. Byla podobná kytaristově krásce, ale teď když ji viděl zblízka a mohl si prohlédnout detaily, zjistil, že to nebyla ona.
„Pardon, s někým jsem si vás spletl.“ Tom se omluvil a otočil se k odchodu.
Pletly se mu nohy a mírně zaškobrtnul. ‚Přestaň s tím, ty pitomče!‘ Nadával si v duchu. Snažil se v sobě udusat tu naději. Naději při každém zaburácení motoru… pokaždé, když viděl někoho vysokého v kožené bundě… pokaždé, když slyšel vrzání těžkých bot… Vždy skončil zklamaný, ale kousek jeho iracionálního já stále věřilo, že jednou přiběhne k té správné osobě. Že se otočí a bude to on. Ale chtěl to vůbec? Co by řekl? Co by udělal?
„Tome?“ Theo na něj volal a běžel k němu. „Lásko, co se stalo?“ Ptal se ho nechápavě.
„Trochu se mi udělalo špatně od žaludku, a tak jsem myslel, že když se trochu proběhnu, odezní to.“ Byla to ta nejtrapnější výmluva, kterou mohl vymyslet. To proto, že mu to evidentně nemyslelo, když dělal takové šílenosti, že poblouzněně běhal za každou motorkou v naději, zda to není ta kytaristova. Ale kdyby řekl, že si myslel, že vidí někoho známého, Theo by se ho začal vyptávat koho a Bill byl poslední člověk, o kterém chtěl mluvit. Zvlášť před Theem.
„A pomohlo to?“ Theo nerozebíral, zda to byla nebo nebyla pravda, ačkoli to mohlo znít divně. Věřil Tomovi za každých okolností, a to byla jedna z věcí, které na Theovi Tom miloval.
„Trochu.“ Tom se na Thea mdle pousmál a chytil jej za ruku. Zamířili spolu zpátky k autu.
„Co se stalo, zlato?“ Zeptala se Toma starostlivě Serina, jakmile nasedli dovnitř.
„Udělalo se mu špatně.“ Odpověděl za něj Theo.
„Oh, ty moje chuďátko.“ Serina Toma politovala, ale Eric jej upřeným pohledem sledoval
ve zpětném zrcátku. Tom věděl, že mu na to Eric neskočil a připravoval se na útok z jeho strany. Bude muset později vysvětlovat, to mu bylo jasné. Zanedlouho zaparkovali před Tomovým domem.
„Nechcete zůstat na večeři?“ Navrhl Tom.
„Nebude to tvojí mámě vadit?“ Zeptala se Serina pohotově. Tomovu mámu znala pouze od vidění.
„Bude ráda, že bude mít obecenstvo pro svoje historky z dovolené.“ Zasmál se Tom.
„Proč ne.“ Souhlasil Eric a pokrčil rameny. Stejně z Toma potřeboval vydolovat, co se to tam před chvílí stalo.
„Jsme doma.“ Zařval Tom ve vstupní hale.
„Ahoj, Sluníčko.“ Adelaide vylezla z kuchyně. „Je vás víc, než jsme očekávali.“ Usmála se vřele.
„Aduško, Thea už znáš.“ Kývl Tom směrem k Theovi. Ten ji s úsměvem pozdravil.
„Ahoj, Ericu, tebe už jsem dlouho neviděla. Nevyrostl jsi zase?“ Koukla na něj Adelaide a musela mírně zaklonit hlavu.
„Možná jsem nabral nějaké svaly.“ Ušklíbl se Eric a ostatní se posměšně uchechtli.
„To leda tak ve snu.“ Popíchl ho Tom. „Tohle je Serina, jeho slečna.“ Představil Tom Serinu.
„Dobrý den.“ Serina poklesla hravě v kolenou, jako by se klaněla. Adelaide jí pozdrav s úsměvem oplatila.
„Jak šarmantní a milá mladá dáma.“ Zalichotila Serině.
„Jo, tváří se tak.“ Neodpustil si Eric a vysloužil si od Seriny kopanec do holeně.
„Au. Už zase mě mlátí.“ Zakňučel ublíženě.
„Tak tak děvče, jen ho drž zkrátka, protože starého psa pak novým kouskům nenaučíš.“ Mrkla na ni Adelaide.
„Líbí se mi.“ Šťouchla loktem do Toma Serina. Tom se na ni spiklenecky usmál.
„Kde je máma?“ Zeptal se Adelaide.
„Je nahoře. Upravuje se. Půjdu jí oznámit, že máme návštěvu, a řeknu Ottovi, ať vám pomůže
s kufry. Můžete jít zatím do jídelny.“ Pokynula jim a rozešla se ke schodům.
„Račte za mnou, panstvo.“ Vyzval je Tom a zamířil do jídelny.
„To míváte takhle luxusně prostřeno běžně?“ Theo ohromeně zíral na stůl. Jejich rodina nestrádala, ale rozhodně neměl tak zámožné rodiče jako Tom.
„Ne, to je jenom při slavnostních příležitostech. Uvidíme se s mámou po měsíci a půl.“
„Moje máma oslavuje spíš opak.“ Zasmála se Serina. Věděla, že ji měla matka ráda, ale neměly nikdy přehnaně pevné pouto.
„Tomi miláčku.“ Zvolal hlas ode dveří a Tom poznal Konstantine. S radostí ji objal. Nestyděl se za přehnané projevy náklonnosti ke své matce před svými kamarády. Bylo mu jedno, že už mu bylo skoro 18, pořád ji rád objímal, jako když mu bylo 10.
„Ahoj, mami, rád tě vidím.“
„To já tebe taky. Koukám, že jsi přivedl hosty.“ Konstantine se usmála směrem k hloučku. Eric ji pozdravil a Theo též. Jedinou, koho znala pouze od vidění, byla Serina. Znala se s její matkou a věděla, kdo to byl, nikdy s ní ovšem neměla příležitost mluvit.
„Pojďte ke stolu děti, určitě máte hlad.“
Konstantine jim, jak Tom očekával, líčila zážitky z Holandska. Nezdálo se však, že by to někoho z nich nudilo. Serina z nic byla dokonce tak nadšená, že navrhla Ericovi, že se tam spolu musí jet podívat.
„A co máš vůbec v plánu teď po škole Ericu?“ Zeptala se Konstanine u třetího chodu. Večeře byla opravdu velkolepá.
„Vzali mě na vysokou obor jaderná fyzika. A Rinu zase na matematický obor. Jdeme spolu do Mnichova studovat. Už tam máme zajištěný i privát.“ Vyprávěl Eric nadšeně. Co na tom, že Serina nezvládla maturitu napoprvé. Udělala značné pokroky za dobu, co ji Eric začal doučovat. Bohužel to nestačilo k tomu, aby zkoušky úspěšně složila. Podařilo se jí to až napodruhé, kdy maturoval Ericův ročník. Její matka z toho byla značně rozladěna, ale když se dozvěděla o Serininých ambicích hlásit se na vysokou školu s matematickým oborem, snáze jí tenhle výkyv odpustila. Bylo to i období, kdy jí Serina řekla o sobě a Ericovi. Zpočátku byla v šoku, protože věřila, že ona a Ben se jednou vezmou, ale nakonec se s tím smířila. Eric byl v jejích očích velmi inteligentní a nadaný. Líbilo se jí, jaký pozitivní vliv měl na Serinino vzdělání a její přístup ke škole celkově. Spokojila se tedy nakonec s tím, že i když si její dcera nevezme syna jednoho z nejbohatších mužů v Berlíně, tak bude mít alespoň inženýra nebo vědce.
„Máma na tebe musí být pyšná. Ty se taky zajímáš o matiku, Serino? To je skvělé. Můj Tomi je spíše hudebně nadaný, že, drahoušku?“ Konstantine se ráda chlubila Tomovým talentem.
„Ale mami.“ Začervenal se Tom. „Neřekl bych, že přímo nadaný…“
„Nebuď tak skromný.“ Přidal se také Theo. „Zahraj nám něco.“
„Nemyslím si, že se to teď hodí…“ Tom se z toho snažil vyvlíknout.
„Já tě ještě neslyšela, no tak, Tomi, prosím.“ Serina se s prosíkem připojila k ostatním a Tom po ní hodil pohled zrazeného.
„No dobře, fajn.“ Kapituloval a odsunul se od stolu.
„Ale jen jednu písničku.“ Tom usedl k pianu a zavřel oči. Nevěděl, co by měl zahrát, ale zdálo se, že jeho prsty se samovolně rozutekly po klávesách. Ani si neuvědomil, že začal hrát pro něj známou melodii.
půjč mi svá křídla,
vyměním je za svět
za všechno, co mě drží,
vyměním je dnes večer,
za všechno, co mám.
Tomovi v hlavě běžela ta slova, jako by jimi byl ocejchovaný. Pamatoval si každé jedno písmeno, každou jednu notu. Od jeho odjezdu se po paměti tisíckrát snažil zahrát onu melodii a zkoušel to tak dlouho, dokud to nedovedl k dokonalosti.
Lámeš chladno, když mluvíš,
každým svým nádechem mě zachraňuješ,
uvidíme se znovu, někdy…
Jakmile Eric uslyšel tu melodii, věděl, že to nevěstí nic dobrého. Jako jediný z nich znal její původ. Slyšel ji Toma hrát snad milionkrát, když byl u nich na návštěvě. Po Billově odjezdu spolu začali trávit spoustu času. Snažil se mu být oporou v nejtěžších chvílích. Pro Konstantine ta melodie také nebyla neznámá. Bylo nemožné přeslechnout Toma hrát, když s ním žila v jednom domě.
Tom dokončil píseň a měl přitom přivřené oči. Chvíli trvalo, než se vzpamatoval, ale mátlo ho, že za sebou neslyšel nic, jen ticho. S podivem se otočil a uviděl všechny zaraženě sedět.
„To byla nádhera, zlato.“ Vzpamatovala se nejdřív Konstantine a zatleskala mu. Ostatní se museli přidat.
„Hrál jsi to tak procítěně, jako by každý tón procházel skrz tebe. Opravdu máš obrovský talent, lásko.“ Theo byl dojatý. Tom měl hraní rád, ale dost se podceňoval, co se týkalo jeho talentu. Tohle ho ovšem utvrdilo v tom, že se rozhodl správně ohledně překvapení, které pro Toma chystal.
„Nepřehánějte.“ Tom mávl rukou a mírně se začervenal.
„Nepřeháníme, bylo to skvělý. To já jsem na takové věci totální dřevo.“ Zasmála se Serina.
„Určitě ne, pojď sem, ukážu ti to.“ Pobídnul Tom Serinu, aby se posadila k němu na stoličku. Serina nadšeně vyskočila a přicupitala k němu. Ona i Tom odmítli dezert, a tak Konstantine, Eric a Theo poslouchali, jak ji Tom učí snadnou písničku pro děti. Po půlhodině společného blbnutí se naučila alespoň první část.
„Tvoje máma se úplně změnila.“ Řekl Eric, když je Tom s Theem vyprovázeli k autu. Konstantine se s nimi rozloučila už uvnitř a omluvila se. Její společenský limit byl pro dnešek vyčerpán, a tak se odebrala do svého pokoje odpočívat.
„Jo. Hlavně od té doby, co je s Aldem, je jako vyměněná. Musím mu nechat, že ji udělal šťastnou. A když je šťastná ona, jsme všichni, jestli víš, jak to myslím.“
„Jo. Tome, řekni, tam venku. Proč jsi vyběhl z toho auta? A vůbec na mě nezkoušej řeči o tom, že se ti udělalo špatně. Kdyby ano, to poslední, co bys chtěl dělat, by bylo běhání.“ Eric na něj vyrukoval přímo, bez nějakých vytáček.
„Myslel jsem, že vidím…“ Tom to ani nedořekl a sklopil pohled.
„Už zase?“ Eric moc dobře věděl, která bije. Zezačátku se ohlížel úplně po všech motorkách, později je začal selektovat. „A co ta píseň dnes? Myslel jsem, že už je to převážně za tebou.“
„Já vím, já vím. Myslel jsem si to taky. Jenže se to čas od času vrátí.“ Tom si povzdechl. Cítil se provinile vůči Theovi.
„Máš vedle sebe konečně někoho, kdo tě miluje, tak si to neposer, Kaulitzi. Protože on už se nevrátí.“ Eric na něj byl tvrdý, ale Tom věděl, že má v tomhle pravdu. Nač se pořád vracet do minulosti a kráčet zpátky? To ho nikam neposune. Čekala ho budoucnost a on musel pohlížet dopředu. Nechtěl ji trávit v tom, co bylo nebo by mohlo být, kdyby… Theo byl ten, který přišel do jeho života a zůstal. Bill ne… vybral si a Tom musel tu volbu přijmout a smířit se s ní.
„Jo, já vím. Máš pravdu, dám se dohromady.“
„To bych ti radil.“ Pohrozil mu naoko Eric a objali se na rozloučenou.
„Kde se zase flákáš?“ Popíchla Erica Serina. Dávno stála s Theem u auta. „Místo, aby čekal on na mě, čekám já na něj.“ Zakroutila hlavou nevěřícně.
„Už jdu, nebo mě ubodá za živa špendlíkem.“ Prohodil směrem k Tomovi.
„Já tě slyšela, Sommere!“
Tom s Theem se museli zasmát. Zamávali jim a Serina na ně zatroubila, jak odjížděli příjezdovou cestou od domu pryč.
„Často to vypadá, že by se nejradši zabili, a stejně jim to funguje.“ Zakroutil Theo hlavou.
„Jo, hříčka přírody.“ Zachechtal se Tom. „Chceš si ještě na chvíli sednout do zahrady?“ Zeptal se Thea. Byla teplá letní noc.
„Jasně.“ Souhlasil Theo a Tom ho chytil za ruku a vedl ho k altánku.
„Máte obrovskou zahradu. Pořád si na to nemůžu zvyknout, váš dům mi přijde jako palác.“
„Já si zvykl, nezbývalo mi nic jiného. Ale je pravda, že se někdy cítím osamělý v tak velkém prostoru.“
„Teď tu máš mě.“ Šťouchl do Toma hravě Theo.
„To je pravda. S tebou tu budu sám rád.“ Zachichotal se hravě Tom.
„Co bys chtěl zítra dělat?“ Zeptal se ho Theo.
„Já nevím, můžeme se domluvit se Ser a Ericem. Nebo se můžeme celý den válet a být spolu.“
„Ta druhá možnost zní zajímavě.“ Theo si vysadil Toma k sobě na klín.
„Já to věděl, ty jeden nestydo.“ Ušklíbl se Tom a skousnul si rty. Theo se mu podíval do očí a přitáhl si ho pro malý polibek.
„Miluji tě, Tome Kaulitzi.“ Zašeptal. Tomovi se zadrhl dech.
„Já vím, já tebe taky.“ Odpověděl Tom neslyšně a přiložil čelo na to Theovo. Cítil tíhu. Tíhu zodpovědnosti. Nechtěl ho zklamat, nechtěl mu ublížit. Poklesl mu žaludek z viny, která ho bodla, když se mu hlavou mihl obraz kytaristova obličeje.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Ty nás teda napinaš.
Tohle čekání mě zabíjí… nevím jestli víc to čekání na další díl a nebo na Billa 😀
A já už tak věřila, že to vážně bude Bill. A nebo že to aspoň bude ta jeho motorka a ten někdo bude Billa znát….
Zprvu mnou doslova prolétlo nadšení a vzrušení z toho okamžiku, kdy Tom vyběhl z auta a myslel si, že je Billovi v patách. A přestože to nebyl on, musím konstatovat, že nepřišlo žádné zklamání. Protože i když mi je Thea opravdu líto, je z Toma doslova cítit jeho nekonečná a nepřekonatelná láska k našemu Ďáblovi. Jistě, je mi líto, že měl Tom před očima pouze Billovu tvář, když se Theovi vyznával, ale svým způsobem mě to zahřívá u srdce. I po dvou letech se totiž nic nezměnilo ^^
A pochybuji o tom, že by se cokoli změnilo i z Billovy strany. Nebo… se rozhodně nezměnilo všechno. Až dojde na jejich setkání, které tak zdatně oddaluješ, určitě to bude doslova sršet emocemi. Opravdu se na to moc těším. A těším se i na tu komplikovanost, protože to bys nebyla ty, abys jim nehodila pod nohy nějaké ty klacky 😀
Mockrát ti děkuju za další úžasný díl. Jsem z toho jedním slovem naprosto hotová ^^