autor: Zarlina
Nedělej si s tím starosti
Tom se probudil, když jej něco polechtalo na nahé hrudi a poté, co několikrát zamrkal, aby se pořádně probral, uvědomil si, že je to Billův dech. Mladík se ve spánku otočil a nyní byl přitulený blíž k Tomovi, hlavu měl pod Tomovou bradou a čelem se téměř dotýkal jeho hrudi.
Tom se musel ve spánku taky přetočit, protože byl nyní otočen směrem k Billovi a ruku měl přehozenou přes jeho pas způsobem, že to bylo téměř pěkné. Téměř.
Ne, nemohl takhle přemýšlet. Pravděpodobně musel být ještě v polospánku, jo, to muselo být ono, on nebyl tak pitomý.
Rychle svou ruku stáhl a vzdálil se od Billa, opatrně, aby jej nevzbudil, a poté pomalu vstal z postele a začal hledat něco na sebe. Jeho oblečení z předchozí noci bylo stále dost vlhké a tak z tašky vyhrabal další, zatímco přemýšlel, že bylo na čase, aby si nechal všechno své oblečení opět vyprat.
Když byl plně oblečený, pohlédl na hodiny, bylo už po osmé a měl by už toho kluka vzbudit, ale po dalším pohledu na něj se Tom rozhodl nechat ho spát o něco déle. Vypadalo to, jako by to potřeboval.
„Co mi to děláš, kluku?“ Zamumlal tiše, když si nasadil boty, aby opustil pokoj a zamkl za sebou dveře, naštvaný sám na sebe, že opět porušil svá vlastní pravidla. „Už jen pár dní,“ zamumlal, „a pak se tě konečně zbavím.“
*~*
Bill se probudil zvláštně odpočinutý a trvalo mu několik vteřin, než pochopil proč. Ležel v posteli, uvnitř. Ne pod stromem nebo vedle Tomova kamionu, ale sice v levném, ale teplém motelovém pokoji.
Lehce zamrkal a snažil si vzpomenout, co se vlastně stalo. Byl ukrytý pod Tomovým vozem, kde se snažil uniknout silnému dešti a byl tam zmrzlý a vyčerpaný… Věděl, že upadl do jakéhosi polospánku, ne, že by opravdu usnul, ale nebyl ani vzhůru.
Potom tam byl Tom, třásl mu nohou, aby jej probudil a dřív, než Bill věděl, co se stalo, jej Tom vzal dovnitř, dal mu oblečení a jednu stranu své postele ke spaní.
A dokonce za to po Billovi ani nic nechtěl.
Bill slyšel příběhy o lidech, kteří byli tak hloupí, aby stopovali řidiče kamionů. Mladí muži a ženy, kteří nastoupili ke starým, tlustým řidičům, kteří chtěli zaplatit sexem a jenž si v případě potřeby vzali násilím.
Bill věděl, co mohl očekávat, věděl, že cokoliv by řekl, by pravděpodobně vůbec nezajímalo toho, kdo jej vezme, ale neměl jinou možnost, než to zkusit. Nemohl už zůstat déle, musel se tam odsud dostat a stopování se zdálo být jako jeho jediná šance.
Ale Tom… Tom nebyl vůbec jako ti muži v příbězích, které slyšel.
Pro začátek, Tom nebyl ani starý ani tlustý. Ve skutečnosti vypadal opravdu dobře, jak Bill viděl předešlou noc, s širokým hrudníkem a pevnými břišními svaly. Také měl dlouhé, tmavé cornrows a přátelské, oříškově hnědé oči.
Bill v žádném případě nemohl popřít, že Tom vypadal extrémně dobře a z nějakého důvodu se zdálo, že mu na něm záleží. Bylo to od něj velmi milé, že nechal Billa prostě jet s ním až do New Yorku zdarma, potom mu dal jídlo, a dokonce se jej vydal hledat v bouřce.
Jako by Bill byl důležitý, jako by za něco stál.
Bill byl vděčný, samozřejmě, ale také se kvůli tomu cítil špatně. Nemohl mu dát nic na oplátku, jediná věc, kterou by od něj Tom mohl chtít, bylo jeho tělo, a to bylo prostě něco, co Bill nemohl udělat. Nedokázal si představit, že by musel spát s cizincem, dokonce ani s tak dobře vypadajícím, jako byl Tom.
Posadil se na posteli a trochu se zamračil, když si protáhl ztuhlé svaly. Nebyl stvořený pro tento druh života a po několika dnech strávených spaním na zemi jej bolelo celé tělo. Ale nakonec to bude stát za to. Nebo v to alespoň doufal.
Rozhlédl se po místnosti, digitální hodiny vedle postele mu řekly, že zaspal, bylo 9:10. Svraštil obočí, trochu naštvaný sám na sebe, ale slyšel z koupelny tekoucí vodu ve sprše, takže alespoň Tom neodjel bez něj.
Protáhl si paže a zamračil se, když spatřil, jak jsou pokryté ošklivými jizvami. Věděl, že je Tom viděl, starší muž se ani nesnažil noc předtím skrýt své zírání, ale Bill se mu nedivil, asi by dělal to samé. Jen doufal, že se o nich Tom nezmíní, nebo se nezeptá, jak k nim přišel.
Nechtěl zase lhát. Nenáviděl lhaní.
Vstal z postele a přešel k židli, kde bylo pověšené jeho oblečení. Nemohl si vzpomenout, že by ho pověsil, takže to musel udělat Tom. Zamračil se, když ucítil těžkou látku. Oblečení stále ještě nebylo suché a nebylo nic, co Bill nenáviděl víc, než mít na sobě mokré džíny.
„Můžeš si nechat to, co máš na sobě.“
Bill se otočil za zvukem Tomova hlasu. Byl tak ztracen v myšlenkách, že ani neslyšel zastavení tekoucí vody a teď stál starší muž před ním, oblečený jen v džínách.
„Přestaň se pořád tvářit tak zatraceně vyděšeně,“ zamumlal Tom a otočil se ke stolu, kde leželo nějaké jeho oblečení, a posadil se, zatímco si nasazoval ponožky a boty. „Už jsem řekl, že ti neublížím a po tom všem, co jsem pro tebe udělal, by si jeden myslel, že bych si už mohl zasloužit trochu tvé důvěry.“ Nasadil si také tričko a setkal se s Billovým pohledem. „Nechystám se nic udělat, tak se uklidni.“
„Já vím,“ řekl Bill tiše a nazul si vlastní boty. „Omlouvám se… a děkuju.“
„Jo, jo,“ Tom se usmál a přešel k němu, vložil usychající oblečení do plastového sáčku, který podal Billovi, a poté zvedl svou sportovní tašku. „Jdeme, už tak vyjedeme dost pozdě. Můžeme si víc promluvit ve voze.“
Bill tiše přikývl a následoval staršího muže z místnosti a jen o pár minut později poté, co předali klíče, už seděli opět v kamionu a byli na cestě.
„Nemám tušení, co máš rád k snídani,“ řekl Tom a kývl směrem k papírovému sáčku na sedadle mezi nimi. „Tak jsem koupil stejné muffiny jako včera, protože to vypadalo, že ti chutnaly. Je tam i nějaká soda, jestli chceš.“
„Já nemůžu,“ zamumlal Bill, cítil se zase špatně.
„Nemůžeš?“ Zeptal se Tom a podíval se na něj překvapeně. „Neříkej mi, že je to proto, že nejíš nezdravé věci. Jsi pekelně hubený, kluku, nepotřebuješ žádnou zdravou výživu.“
„Ne,“ Bill zavrtěl hlavou. „Chci říct, že od tebe nemůžu přijmout nic dalšího. Už jsi mi toho dal tak moc a já nemám nic, co bych ti za to mohl dát nazpět. Ta jediná věc, kterou bys možná chtěl, je něco, co ti dát nemůžu.“
„A já to po tobě nebudu žádat,“ řekl Tom a podíval se na něj s jemným úsměvem. „A nedělej si s tím takové starosti, už jsem ti řekl, že bych ti nic nekoupil, pokud by mi to jakýmkoliv způsobem vadilo.“
„Proč jsi ke mně tak hodný?“ Zeptal se Bill, cítil se velmi zmateně. „Neznáš mě, ani o mně nic nevíš. Co když si tohle všechno nezasloužím?“
„Tak potom je to můj problém,“ pokrčil rameny Tom s dalším úsměvem. „Proč si to raději neužiješ, namísto toho, abys mě po celou dobu vyslýchal? Kdyby nebylo mě, tak by tě vzal někdo, kdo by na tebe sral, a pak bys taky mohl minulou noc v té bouřce zemřít.“
Bill sebou lehce škubl, protože věděl, že Tom má pravděpodobně pravdu.
„Jo, máš pravdu,“ zamumlal tiše. „Děkuju, žes mě šel hledat. To bylo od tebe opravdu hezké.“
„To nestojí za řeč,“ ušklíbl se Tom, ale pak opět zvážněl. „Ale jsi v pořádku? Chci říct, nechtěl jsem zírat nebo tak něco, ale…“
Vrhl rychlý pohled na Billovy nahé paže a Bill se trochu zamračil, nejistý, co by měl říct.
„Je mi fajn,“ řekl trochu chladněji, než měl v úmyslu. „Není čeho se bát.“
„Celé tvé tělo je pokryté jizvami, některé ani nemůžou být tak staré a ty mi řekneš, že se není čeho bát?“ Tom po něm vrhl poněkud otrávený pohled. „Zkus to znovu, kluku.“
Bill si zhluboka povzdechl. Proč se na ně Tom musel zeptat? Proč se vůbec staral?
„Většinu z nich jsem získal před několika lety,“ zamumlal poraženě, neměl energii se hádat. „Proletěl jsem skrz skleněné dveře.“
Tom na něj opět pohlédl, vypadal, jako by mu nevěřil.
„Skleněné dveře? Jak se to sakra stalo?“
„Jsem nešikovný,“ Bill se zamračil a odvrátil hlavu. Nechtěl už o tom mluvit.
„A ten zbytek?“
„Prostě… Nedělej si s tím starosti,“ povzdechl si Bill. „To nic není, opravdu. Všechno nehody.“
„Jistě,“ zamumlal Tom. „Když to říkáš.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Možná je pravda, že Bill proletěl skleněnými dveřmi, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mu k tomu někdo dopomohl. Okolnosti se snad později dozvíme, tak honem další kousek, ať neumřu zvědavostí.
OK, žádný nátlak… Prostě si na to počkám. 😀
Díky za překlad.
Něco mi říká, že odpověď Billa, tak úplná pravda, není. Stejně tak mi něco říká, že Tomm se to stejně doví a líbit se mu to rozhodně nebude. Zatím je Bill hodně uzavřený a odtažitý, ale věřím, že Tom ho svojí dobrotou přesvědčí, že důvěra se někdy vyplácí.
Bill mi prijde tak hrozne detsky, takovy jeste nevyspely. A doufam, ze nema nejake sklony k sebeposkozovani… ale treba je opravdu jenom velmi, velmi nesikovny. Ha ha. Tom me potesil, je to opravdu v hlouby duse velky dobrak. Aspon co se Billa tyce. Skoro jakoby se do nej zakoukal 😀 taky by me zajimalo, jestli je Bill gay nebo ne, jestli tedy ve svem posahanem zivote mel cas o tom uvazovat.
Dekuji za dil, za preklad a proste vubec za vse :)))
Bill určitě nemluvil celou pravdu a doufám že časem začne Tomovi věřit.
Tom je teraz úplne skvelý. Billovi dáva všetko a dokonca mu nechá aj jeho tajomstvo dokým mu to nebude chcieť povedať sám. Dúfala som, že poodhalí aspoň trošku svoje tajomstvo, tú jeho nešikovnosť mu neverím…
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu:)
Dnešním dílem si mě Tom začíná pomalu a jistě získávat. 😀 😉 Vlastně ani nevím, co na mě tak zapůsobilo, ale konečně jsem z něj neměla divné pocity a byla jsem ráda, jak hodný je na Billa. 🙂 Snad už to s mým pocitem k Tomovi bude jen lepší a lepší. 🙂
Každopádně stejně jako holky, ani já nevěřím tomu, že by měl Bill tolik jizev jen díky své nešikovnosti. Řekla bych, že je to téměř nemožné. Samozřejmě že se můžu mýlit, ale něco mi říká, že Bill ty jizvy rozhodně nemá jen svým přičiněním, ale že za to z velké části může někdo jiný. Strašně moc se těším, až se o Billovi dozvím zase něco více, i když očekávám, že až budu vědět celou pravdu, možná si budu přát, abych ji nikdy nevěděla, protože si nemyslím, že měl Bill jednoduchý život.
Moc děkuji za báječný překlad a těším se na další část! 🙂
Možno tými dverami aj preletel, ale určite to nebolo kvôli nešikovnosti.
Tom je úplne skvelý, ako sa teraz k Billovi správa a nechce nič na oplátku. Je tak super, že to už začína štvať aj Billa, keďže mu nemá čím zaplatiť 😀
A páči sa mi tá Tomova otázka, že čo mu to Bill robí? no predsa ho opantáva a chytá do svojich sietí 😀
Vďaka za preklad.
Je úžasné, jak je Tom k Billovi hodný, i když ho nezná…Tom se mi jeví jako skvělý člověk, i když někdy mluví nebo uvažuje divně. A Bill…je určitě chudák s ošklivou minulostí, mterá mě sw nebude líbit…ješte, že na své cestě potkal Toma. Na jednu stranu se bojím, co se s Billem stane až dorazí do NY, protože težko říct, ale myslím si, že během té cesty se ještě zase tolik nezblíží…ale třeba si navzájem budou tolik chybět, že se vyhledají… No noc, to už je jen má fantazie…díky za překlad.
Jistě, všechno nehody. Kdoví za kým do toho NY jede, Tom by mu třeba pomohl, když už to udělal tolikrát. Skleněné dveře? Nešikovný… pche, to jsem já taky, a ne jednou jsme se s dveřmi neshodli :DDD Zasraný dveře 😀 Ale teda jizvama posetá nejsem, ne takovejma jaký má asi Bill podle toho, co čtu. Chápu, že to musí být všechno zatraceně těžký, jestli ho vážně někdo týral, jak si myslím, určitě se děsně bojí a je ve stresu, paranoidní a tak, ale jestli takhle lhal každému, třeba ve škole nebo tak, prostě jen chci říct, že týraní lidi by si to neměli nechávat pro sebe, jestli chtějí, aby to někdy skončilo a oni z toho vyvázli fyzicky zdraví, to je vše, já samo sebou prd vím, co se tu Billovi děje a prd vím o domácím týrání, prd vím, jak to musí být těžký zažívat, takže je pro mě těžký pochopit lidi, co lžou, když se je někdo na to ptá, například policie nebo doktor, tihle lidi dokážou pomoct. Je lepší riskovat to a svěřit se někomu, kdo je schopný pomoct a doufat, že se to povede, než čekat na boží smilování nebo tak něco. No jen jsem si chtěla ulevit a teď k ději. Tom je prostě taková hodná dušička, že se z něj pokaždý musím rozpouštět, hlavně u zmínce o jeho bicepsech 😀 Moc děkuju za překlad Zuzu… ne fakt jak to bylo? Zuzu translation s.r.o.? Nebo o.p.s. nebo něco takovýho, ne? Jakto, že umíš tak dobře anglicky? :O Ty se překládáním živíš, že jo? :O Přiznej se!