autor: Saline A.
Černovlasý chlapec se vrtal v už dávno vystydlé večeři, zatímco jeho bratr se vehementně snažil přesvědčit matku, že spát ze středy na čtvrtek mimo domov o školní týden je vyloženě brilantní nápad. Snažil se o to už více než hodinu a jejich matka se v povolnosti neblížila vysněnému cíli o nic víc než na samotném začátku. Bill už předem věděl, že tahle bitva je prohraná.
„Mami, vždyť Bill by šel taky a ty víš, co to znamená,“ starší z dvojčat se rozhodlo vsadit na poslední možnost. „Bill je tady ten zodpovědný, takže pokud se takhle někam jde, můžeš mít jistotu, že to bude ve vší počestnosti, a že se tam nebude pít. Bill by to nedopustil.“
„Bille, je to pravda?“ matka se na něj pátravě zadívala.
„Uh, jasně,“ zamrkal překvapeně tázaný, přičemž nemusel lhát. On pít nechtěl. „Já se dokonce domluvil s jednou holkou, že mi pomůže s úkolem na matiku. Víš, že já jsem na ní levej, tak chci zabrat hned od začátku. Později nebude možnost něco dohánět.“
„Slyšíš?“ zvolal Tom naoko šokovaně. Bylo mu jasné, že jeho bratr lže. „Máme jít pařit hry a Bill chce první školní týden raději studovat matiku. To je snad jasnej důkaz, že se tam nebude dít nic špatnýho.“
„Fakt mami, o nic nejde,“ Bill jí věnoval jeden ze svých úsměvů, který používal vždy, když ji chtěl obměkčit. „Oni prostě budou pařit playstation nebo Xbox a nás pár šprtů si udělá úkoly a pak se jim budeme smát. Chceme si jen užít pravděpodobně poslední volný týden, než na nás začnou hrnout ty maturitní sračky.“
„Pozor na pusu, mladý muži!“
„Takže můžeme?“ Tom se okamžitě chytil faktu, že matka nic nezamítla.
„Můžete,“ vydechla, ačkoliv neochota jí ze slov doslova odkapávala. „Ale běda vám, jestli zjistím, že jste do školy přišli s kocovinou nebo hůř, pořád opilí. Jestli se takováhle varianta stane, budete mít domácí vězení až do té doby, než vám někdo bude muset vyměňovat počůrané pleny!“ výhružně jim zamávala vidličkou před nosem.
„Jsi boží, mamko!“ Tom ji nadšeně políbil na tvář, zatímco Bill jí s úsměvem stiskl ruku a přislíbil, že umyje a uklidí nádobí. Díky tomu Simone uznala, že Bill na svého staršího bratra skutečně dohlédne.
Polovina závěrečného ročníku byla ve středu po celou dobu vyučování jako na trní. Ačkoliv valné většině rodiče nedovolili u Patricka přespat, stále tam mohli alespoň na pár hodin přijít, a i to se počítá. Bill, pečlivě sbalený už od předešlého večera, měl o důvod víc těšit se, až škola skončí. Měl se sejít s Alexem, s nímž už se vše urovnalo. A možná by mohl Alex u Patricka přespat s ním…?
„Bille,“ položil mu ruku na rameno pan Ferchichi, akorát když se snažil z miniaturní skříňky vytáhnout gigantickou kabelu, kterou tam ráno tak pracně nacpal. „Nemáš pro mě náhodou omluvenku? Hádám, že po dnešním večeru už ji z tebe jen tak nedostanu.“
„Po dnešním … Počkat, jak o tom víte?“ Bill zmateně zamrkal, ale mezi deskami spěšně hledal deník, v němž se omluvný list ukrýval.
„Pár studentů chtělo, abych se taky ukázal,“ Anis pobaveně pokrčil rameny, načež se zasmál, když Bill vítězoslavně vytáhl papír s omluvou. „Páni, za to by sis zasloužil bonus.“
„No, tak v tom případě můžete dneska přijít a zopakujeme si pátek. Rád bych si z naší konverzace tentokrát něco pamatoval,“ pousmál se Bill.
„Nabídka je to rozhodně lákavá,“ oplatil mu úsměv snědý muž. „Nechám si to projít hlavou a uvidíme. Času dost,“ s úsměvem jediným trhnutím vytáhl Billovu kabelu ze skříňky. „Do té doby se ale dobře bav a dávej na sebe pozor.“
„Děkuju,“ vděčně Bill vydechl, kabelu si přehazuje přes rameno. „Vy se zase snažte, abyste ze všech děcek nebyl do večera otrávený tak moc, že už byste nás do zítřka nechtěl vidět.“
„To se ve tvém případě stát nemůže,“ odvětil Anis, ležérně si zastrčil ruku do kapsy a s krátkým pokynutím hlavy na pozdrav zamířil školní chodbou ke svému kabinetu. Bill si, i přes všechno sebezapření, neodpustil muže vyprovodit svým pohledem. Jeho charisma vyplňovalo kompletně celou chodbu a donutilo všechny Billovy spolužáky, aby se za učitelem ohlédli. Letěli po něm zkrátka všichni.
„Tomi, vyrážím za Alexem,“ sklonil se Bill k bratrovi. Byl už večer a byt se pomalinku vyprazdňoval od vrstevníků, kteří dostali večerku, ale i tak to u Patricka poměrně dost žilo. „Mobil mám, ale vrátím se brzy. Alexův otec má prý jednu ze svých nálad.“
„Dávej na sebe pozor,“ Tom Billa poplácal po hlavě, široce se usmívaje. Kolik piv vlastně už dneska vypil?
Bill s pobaveným protočením očí popadl menší kabelku a spěšně zamířil z domu pryč. Pokud měl s Alexem pouze vymezený čas, chtěl si ho naplno užít se vším všudy, aby měl na co myslet v případě další odmlky.
Na tváři se mu rozlil široký úsměv, jen co v parku nedaleko Patrickova domu spatřil stát muže, v němž na první pohled poznal Alexe. Stál zády k němu s rukama strčenýma v kapsách, což byl jeho obvyklý postoj, když se něco dělo. Billovi se pomalu vytrácel úsměv. „Ahoj miláčku,“ zamumlal tiše, aby ho nevyděsil, když k němu došel. Jemně mu přiložil dlaň na záda a políbil ho na tvář. „Co se děje?“
„Krásko,“ vydechl Alex, chlapce si k sobě hned přivinul. Polibku se ale, na rozdíl od jindy, vyhýbal. „Dneska ti to sluší.“
„Děkuju… Tak co se děje? Vidím na tobě, že něco není v pořádku.“
„Bille,“ Alexandr si s povzdechem promnul bradu a poodstoupil. Bill si ho důkladně prohlédl. Strniště, které na něm tolik zbožňoval, bylo pryč a stávaly se z něj prvotřídní vousy, ačkoliv věděl, že Bill je nenávidí. A v očích měl tu zvláštní jiskru… „Asi bychom se měli rozejít.“
„Cože bychom se měli?“ nevěřícně Bill zamrkal.
„Rozejít,“ zopakoval Alex vážně. „Mám tě rád, ale necítím se na to, abych o nás řekl ostatním, a v utajení už být nechci. Nebaví mě tajný vztah.“
„A taky ti chybí sex, který já ti odpírám. I když pravda, promiň, ty si ho dosyta užíváš jinde,“ odsekl Bill jízlivě.
„Bille…“
„Hlavně mi neříkej, že to není tak, jak si myslím. Je mi jasné, že jsi mě podváděl, kde jen to šlo. Ale toleroval jsem to, protože jsem tě měl rád. Ale na tom už nesejde, jsi obyčejný pokrytec, Alexi. Běž zase zasunout do Sandry,“ Bill rezignovaně rozhodil rukama. „Ale bacha na ní. Mluví se o breberkách,“ zavrčel. Znechuceně nad ním nakrčil nos, načež bez dalších slov zamířil zpět k Patrickovi. Ačkoliv si původně z dnešního večera chtěl udělat spíš rande, tak nakonec… Taková flaška vína taky nebyl úplně mizerný nápad.
Bylo to… Bill ani neměl moc slov pro to, jak se cítil. Byl naštvaný, to přinejmenším. Smutný… možná maličko. Zhrzený… Ne, spíš se cítil zrazený.
Že něco není v pořádku, Tom poznal hned, jak se jeho mladší bratr vrátil. Nejenže byl zpátky po dvaceti minutách, ale navíc ho bolela hlava a navrch toho všeho sáhnul po vínu, sotva si sundal kabátek. Obvykle si nechával donést.
Tom vedle sebe bez jediného slova uvolnil místo, kam Bill okamžitě zapadl. Teprve až poté, co se dlouze napil vína, na Toma pohlédl a mlčky mu vysvětlil, co se venku stalo. Tom s povzdechem přehodil ruku kolem Billových ramen a přitiskl ho k sobě. „Mám ho zbít?“
„No tak, pane Kaulitzi,“ ozvalo se nad nimi káravě. „To, že neučím přímo vás, neznamená, že vám nemůžu uložit nějaký trest za vyhrožování násilím. Ať už se stalo cokoliv, násilí nic neřeší.“
„Anisi, tys přišel!“ Bill se překvapeně otočil. Snědý muž mu s lehkým kývnutím věnoval něžný úsměv. „To je dobře.“
„Hádám, že jsem se trefil v tom, že tohle je tvůj bratr Tom?“ usmál se i na staršího z bratrů a rychle se představil. „Na to, že jste dvojčata, si moc podobní nejste.“
„To jen díky vlasům, líčení a oblečení. Jinak jsme vážně úplně stejní,“ pousmál se Bill.
„Já jsem samozřejmě hezčí,“odfrkl Tom pobaveně. „Proč si k nám nesedneš?“
„Přesně tak,“ s kývnutím Bill vstal. „Posaď se a poznej mojí lepší polovičku. Já si… půjdu zapálit,“ s omluvným pohledem vyslaným k Tomovi popadl svou sklenku a víno, a s krabičkou cizích cigaret zamířil na menší balkónek. Pohodlně se usadil v jednom z ratanových křesel, vychutnávaje si první potažení. Začínal si uvědomovat, co se vlastně během posledních minut odehrálo. Byl svobodný. Neměl žádného přítele, milence. Kluk, kterého celé měsíce měl tak moc rád, že mu odpouštěl i nevěry… ho nakonec opustil. Chtěl ho dokonce představit i rodičům, přátelům… Mohli spolu být tak šťastní!
Dveře balkonu se pomalu otevřely. „Můžu?“ nakoukl Anis.
„Oh, jasně!“ Bill chvatně sundal nohy z protějšího křesla.
„Ty brečíš? Je všechno v pořádku?“ vykulil Anis oči, sotva se posadil a mohl tak na chlapce lépe pohlédnout.
„Co? Ne, kruci,“ Bill zakňučel, spěšně si otřel slzy, o nichž ani nevěděl, že existují. „Jsem v pořádku, nic se neděje. Ani jsem nevěděl, že mi tečou slzy, to možná z větru. Často mi tak slzí.“
Anis nevěřícně pozvedl obočí, ale souhlasně přikývl. Očividně chápal, že je lepší chlapce nechat být, alespoň co se tohohle týče. „Kam se všichni poděli? Čekal jsem byt plný děcek a místo toho tu najdu jen šest lidí.“
„Spousta lidí nedostala povolení zůstat tu přes noc, takže zmizeli ještě před osmou. Ani mě s Tomem mamka nechtěla pustit,“ nabídl mu cigaretu, ale s pokrčením ramen ji nakonec přitáhl ke svým rtům, když Anis zavrtěl hlavou.
„Jak se vám povedlo ji přemluvit?“ krátce se Anis zasmál.
Bill se pobaveně usmál. „Přece díky mému šarmu.“
„Tak o tom nepochybuju,“ zamumlal Anis se vší vážností. S úsměvem pozoroval, jak chlapec cudně klopí zrak, zatímco tváře se mu jemně zbarvují do růžova. Využil příležitosti, aby si mohl chlapce hezky zblízka prohlédnout, aniž by měl mozek obalený oparem alkoholu, nebo by hrozilo jeho odhalení. Bože, ten kluk má tak smyslné rty! „Co zápisník?“
„Oh, je perfektní!“ vyhrkl Bill, vděčný za změnu tématu. „Nosím ho pořád u sebe a neustále do něj něco zapisuju. Je to závislost.“
„Mohl bych si ho někdy přečíst?“
Bill se krátce zasmál. „Ne, to si zrovna nemyslím. Jde z převážné většiny o moje myšlenky a já jsem si jistý, že některé myšlenky by možná mohly… být matoucí. Někdo by jich třeba mohl zneužít, a proto ten zápisník raději nechci dát vůbec z ruky.“
„Já bych ho nijak nezneužil,“ Anis se k Billovi naklonil s úsměvem tak hřejivým, že by pod ním i zmrzlina roztála.
„Já vím,“ hlesl Bill tiše. „Ale neměl bych si myslet to, co si myslím. Ne, že by to snad byly stálé myšlenky nebo tak… Ale sem tam mě to napadne a já vím, že to není správné.“
„Bille, prokaž si laskavost,“ natáhl se Anis pro jeho dlaň, kterou jemně sevřel, palcem ho hladil po hřbetu. „Nebraň svým myšlenkám. Dovol fantazii, aby tě celého pohltila, ale jen v tom dobrém smyslu. V takovém, aby se ti na rtech vykouzlil šťastný úsměv. Nepřemýšlej nad tím, jak moc nereálné tvé sny a představy jsou. Mysli na všechno, co je ti příjemné, i když je to třeba zakázané.“
„Nejsem si jistý, jestli je to správné,“ nejistě Bill pohlédl do Anisových očí.
„Všechno, co tě dělá šťastným, je správné. Pokud tedy nejsi masový vrah, pedofil nebo něco takového,“ odlehčil atmosféru, díky čemuž se Bill uvolněně rozesmál.
„Jen homosexuál, ale to je asi nejmenší zlo.“
V tu chvíli se rozesmál Anis. „Dokud nenosíš šaty, není to vůbec zlo!“
„Ale líčím se,“ pobaveně Bill přimhouřil oči, opatrně vyprošťuje ruku z jeho jemného sevření. Znovu si zapálil cigaretu a s koketním úsměvem upil ze svého vína.
„Jenže ty přesně víš, jak se nalíčit vkusně a tak, abys vypadal naprosto perfektně,“ mrknul na něj s úsměvem. Tiše se omluvil, jen aby si mohl dojít pro skleničku a pokračovat tam, kde s Billem začali. Na cestě k překročení hranic.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
A jéje! Tak Anis chce překračovat hranice, jo? 🙂 Ne, že bych byla proti tomu, ale zrovna teď…Bill je nešťastný z rozchodu s Alexem, určitě ještě něco vypije, tak aby nevytloukal klín klínem a pak toho nelitoval…
Alex mě překvapil, že sám tak rychle vyklidil pole. Určitě by si zasloužil dostat kvůli Anisovi parádní kopačky… 🙂 A popravdě mě ten jejich rozchod mrzí, myslím kvůli Billovi. Jestli ho měl tak rád, že mu odpouštěl i nevěry a pak tohle. Chudák…
Díky za díl
Vývoj aktuální situace se mi líbí, jen by mě opravdu zajímaly Anisovy myšlenkové pochody. Je pořád nějak až moc v klídku…
A doufám, že Bill to s tím alkoholem tentokrát tolik nepřežene, aby toho ráno nelitoval, když musí do školy. Nebo mu to Anis ve škole vyžehlí a bude ho krýt? 😀
Jsem ráda, že se Simone nechala nakonec zlomit a kluky pustila, když Bill řekl, že on se bude učit! 😀 🙂 Jinak by si nemohl povídat s Bushidem, kromě toho ve škole, i když to bylo také hezké!
Bylo mi Billa opravdu líto, když se s ním Alex rozešel, blbeček. Ale když to vezmeme z té lepší stránky… Teď už snad nikdo nebude stát Anisovi v cestě, doufám! 🙂
Jsem ráda, že si Anis šel s Billem ven povídat, ukázal tím své jistě velké srdce! 🙂 ♥ Jsem zvědavá, jestlisi dají alespoň pusu, doufám, že ano!! 🙂
Děkuji za skvělý díl, moc, moc!
Heh, Tom mel v nejakou nekalost s holkama, co. Jesteze ma tak skveleho brasku, ktery ukeca i mrtveho. Ale docela koukam, ze party je takoveho intimniho razeni a je tam tak malo navstevniku. Hlavni je ovsem Anis, nejdokonalejsi a nejvic sexy ucitel na svete 😀 nedivim se, ze ho vsichni na chodbach svlekaji pohledem. Kdo by to nedelal? Ale je hezke, ze si zacina vsimat Billovych prednosti. Jen aby ho nechtel akorat ohnout pres katedru xD ale to by nekdo jako jako Bushido prece neudelal… 😀
Moc dekuji za dil a uz ted se nemuzu dockat te konverzace priste ^^
Notak ale ale ale 😀 Anisi ty svudniku!:D tahle kapitolka mě moc bavila 🙂 Alex je pěkný vůl … Úplně vim jak Billovi muselo byt…no..snad se to jejich překračování hranic bude dal dobre vyvíjet 🙂 dekuju za dil ^^
Pan třídní je už od samého začátku trošku neortodoxní, takže jeho překračování hranic se dalo čekat. Kdo by taky Billovi odolal, že? 😀
Příběh se vyvíjí moc pěkně, je to vzrušující a docela napínavé čteníčko.
Díky, těším se na púokračování.
PS: Fanynky "Anise" mě asi budou kamenovat, ale já si nemůžu pomoct. Pokaždé, když vidím úvodní obrázek, napadne mě: Jéžiš, ten je vošklivej! 😀 😀 Vážně, sorry!
Je fajn že se z Alexem rozešel Anis má volné pole.