The Hitchhiker 2.

autor: Zarlina
Autorka četla vaše komentáře pod prvním dílem a chtěla, abych vám napsala, že nemá tušení, jak to chodí mezi kamioňáky a stopaři ve Švédsku, a tím pádem asi ani v Americe, že si to pro účely povídky vymyslela 🙂 Pa J. :o)
To je odsud daleko

Tom zavřel okno a zapnul topení. Ten člověk byl promočený, a i když rychle začalo být na Toma až příliš horko, bylo mu ho líto, a tak to nechal být, protože věděl, že takhle bude mnohem jednodušší přimět toho kluka mluvit a možná i souhlasit s tím, co by po něm mohl Tom chtít, pokud mu bude teplo a bude se cítit bezpečně.

Jel v tichosti a čekal, až ten kluk zrelaxuje, a když si po několika minutách sundal své tenké rukavice a dal si ruce do klína, Tom se rozhodl, že už se asi cítí dostatečně bezpečně na to, aby s ním mluvil.
Hodil po něm rychlým pohledem, odkašlal si a opatrně začal.

„Takže… Denver. Co tam budeš dělat?“

Chlapec trochu otočil hlavu směrem k němu, ale nevzhlédl, místo toho se díval dolů na sedadlo mezi nimi, přičemž trvalo nějaký čas, než odpověděl.

Tomovi to nevadilo, mohl počkat.

„Nic, opravdu,“ řekl tiše po několika minutách ticha. „Budu se tam snažit najít někoho, kdo míří do New Yorku, nebo kdo by mě mohl vzít alespoň trochu blíž.“

„New York?“ Tom zvedl obočí překvapeně a podíval se na něj znovu. „To je odsud daleko, kluku.“
„Já vím.“
„Tak proč se tam chystáš?“
„Mám tam známého,“ odpověděl teenager, jeho hlas byl stále velmi tichý a pro Toma bylo docela obtížné jej slyšet přes zvuk motoru. „Říkal, že by pro mě mohl mít práci.“

Tom se na něj znovu podíval, vypadal příliš mladý na to jít do města, jako je New York, na vlastní pěst, a určitě nevypadal, že by mohl přežít celou cestu stopováním. Vypadal docela slabě, pokud měl být Tom upřímný, jeho způsob mluvení, jako by si ani nebyl jistý tím, co říká, tomu moc nepomáhal.

„Kolik je ti let?“

„Záleží na tom?“
Tom se trochu zamračil, takový otravný kluk. Možná mu neměl zastavit.
„Myslím, že ne,“ zamumlal.

Chlapec si tiše povzdechl a znovu odvrátil svůj pohled, Tom mohl vidět jeho odraz v temném okně. Vypadal tak unaveně, jako by už všechno vzdal, a teď byl ještě tady, v kamionu cizího muže, nemaje ponětí o tom, co by se mu mohlo stát za to, že přijal svezení od cizince, jen aby se dostal k jakémukoliv svému snu v New Yorku. Takže se nemohl vzdát úplně, musela tam v něm být nějaká jiskra, která ho nutila udělat, co mohl, aby dosáhl svého cíle.

„Je mi osmnáct,“ řekl tiše.

Tom přikývl, cítil trochu úlevu, že je ten člověk alespoň legálně dospělý, i když byl v Tomových očích pořád jen kluk. Ne, že by to byl jeho problém, ale vzít do auta nezletilé osoby vás mohlo někdy dostat do potíží. Ne moc často, ale někdy ano. Jako kdyby byl ten kluk na útěku a policisté vás zastavili a nevěřili by, když byste říkali, že jste netušili, jak starý je váš cestující, nebo pokud by se cestující rozhodl vás obvinit z nějakých sraček, které jste neudělali. Pak byste se mohli dostat do problémů.

„Už je docela pozdě,“ řekl Tom, poukazuje tím na zjevné. „Šel jsi dlouho?“

„Jen asi hodinu nebo tak,“ pokrčil mladík rameny. „Jel jsem s jiným řidičem kamionu, ale vyhodil mě.“
„Oh?“ Tom byl překvapen, to se stávalo jen málokdy. „Proč?“

Teenager trochu zaváhal, jako by se bál, že jeho slova by mohla mít vliv na Tomovo rozhodnutí ho svézt, ale pak ze sebe vydal unavený povzdech, jako by se už ani neobtěžoval se o to starat.

„Nechtěl jsem… mu zaplatit.“

„Aha.“

Tom se lehce zamračil. Věděl, co mladík myslel pojmem „zaplatit“, samozřejmě, a byla škoda, že to nechtěl, pak to znamenalo, že pro něco takového nebude ani s Tomem. Ale nebyl překvapený tím, že o to druhý řidič požádal, nebo tím, že ten kluk řekl ne, co ho překvapilo, bylo, že ho ten blbec kvůli tomu vyhodil. Někteří řidiči takoví byli. Někteří z nich by prostě ignorovali to, co jejich pasažér řekl, a tak jako tak si vzali to, co chtěli, ale většina z nich by je prostě nechala zůstat a dál by se nestarala. Tak jako tak měli stejný cíl cesty a mít někoho s sebou nebyl problém, a většina řidičů nečekala platbu za pouhou jízdu, bývalo to většinou za potraviny nebo místo na spaní.

„Tak to máš štěstí, že jsem tě vzal,“ usmál se jemně. „Nebudeš mi muset platit, ne za jízdu.“

Mladík se na něj podíval, vypadal, jako by mu nevěřil, pak pomalu přikývl a opřel se o sedadlo, uvolněněji.
„Děkuju ti.“

Tom se znovu usmál a podíval se na svého spolujezdce. Vypadal lépe, do jeho bledé kůže se vrátilo trochu barvy a jeho tenké rty byly světle růžové místo téměř fialové.

Také vypadal velmi unaveně, víčka měl napůl zavřená a snažil se mrkat, aby zůstal vzhůru, podobně jako to Tom dělal předtím, než vzal do auta toho zvláštního teenagera.

„Máme trochu více než třicet minut, než budeme v Denveru,“ řekl Tom tiše a setkal se s jeho pohledem. „Spi, pokud chceš. Se mnou jsi v bezpečí.“

Chlapec přikývl, pravděpodobně příliš unavený na to, aby přemýšlel nad nebezpečím, ve kterém by mohl být, a zavřel oči, než ze sebe vydal úlevný povzdech.
„Sladké sny,“ Tom se uchechtl, ale teenager už spal, příliš unavený, aby zůstal vzhůru jen o trochu déle. „Chudák,“ zamumlal Tom, a bylo mu ho přitom trochu líto, aniž by věděl proč.
Nebylo to, jako by o tom klukovi něco věděl, dokonce ani jeho jméno. Mohl to být klidně zločinec na útěku nebo tak něco.
Ale tak nějak si to nemyslel. Pravděpodobně to byl jen hloupý mladík, který si myslel, že by mu New York mohl dát lepší život. Tom se setkal s takovými lidmi už dříve a většina z nich nikdy nenašla to, co hledala.
Tom se nestaral. Tohle nebyl jeho problém.

Pohlédl na chlapce znovu. Byl docela roztomilý, takovým zvláštním způsobem. Vypadal velmi žensky, i když bylo zřejmé, že je muž, a jeho vlasy s několika světlými proužky v jasném kontrastu k tmavým vlasům vypadaly, že o ně bylo obvykle dobře postaráno. Také měl dlouhé nehty, jež byly k Tomovu překvapení nalakovány černou a bílou… Jak zvláštní.

Obecně to nevypadalo, že by byl na cestě moc dlouho. Pár dní, nebo tak, možná trochu víc, ale rozhodně ne více než týden.

To přinutilo Toma přemýšlet, jestli věděl, jak nebezpečné to je. Říkal, že byl vyhozen jiným řidičem za to, že řekl ne, a Tom by se divil, kdyby mladík věděl, že někteří z nich žádné ne akceptovat nebudou. Pokud to budou chtít, vezmou si to, ať už s povolením, nebo bez.

„New York je daleko, kluku,“ řekl si pro sebe. „Dříve nebo později tě někdo bude mít, ať už se ti to líbí, nebo ne.“

autor: Zarlina

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

17 thoughts on “The Hitchhiker 2.

  1. No, tak předpokládám, že bude asi lepší psát komentáře v angličtině. 😀 Jinak děkuji Zuzu za překlad.

    I am very curious about the next part! Bill seems to be quite depressd about something. I hope these two are going to end up together. Thank you, Zarlina. 🙂

  2. Další díl toho moc neosvětlil, ale mám neblahé tušení, že to bude velmi emotivní povídka a bude ve čtenářích vzbuzovat i negativní emoce, nebo aspoň u mě ano – jeví se mi to tak. Jen doufám, že Tom nebude mít "špatnou" povahu, to bych nepřežila, ale zatím se mi to tak jeví, protože ta poslední věta….brrr – mám strach i za Billa. Ale zase je pravda, že Bill působí velmi tajemně, takže máme spoustu tajemství, které nás čekají až odhalíme. Jsem zvědavá na další díly. A díky autorce a tobě za překlad.

    Autorce bych ráda vzkázala, že absolutně nevadí, že netuší, jak to ve skutečnosti funguje, protože takhle je povídka zcela osobitá a zajímavá. Nemůže odhadnout, jak to půjde dál.

    PS: Omlouvám se, ale angličtinu neovládám natolik, aby jsem v ní mohla psát komentáře.

  3. Doufam, ze se Tom nakonec slituje a sveze ho i dal. Naprosto verim tomu, ze pokud pojede i dale sam, nekdo ho bezohledne znasilni. Jen si rikam, proc Bill utika. Vypada to jako utek. Nejake potize doma? Nebo fakt jen touzi po novem zivote v NY? Jsem zvedava na pokracovani 🙂
    Dekuji autorce za kapitolu a Zuzu za preklad 🙂

  4. Tak se mi ulevilo, že se Tom zatím jeví jako správný chlap. Trošku jsem se bála, že by i on mohl chtít ´zaplatit´, ačkoli je vidno, že by to klidně i bral. 😀 Každopádně jsem ohromně ráda, že bere slovo ´ne´ a nepatří mezi ty, co by naléhali a nebo pasažéry vyhazovali pryč.

    Bill vypadá skutečně tajemně, jsem strašně zvědavá, proč se tak vydal na cesty. Já osobně bych si nikdy netroufla stopovat, protože se bojím toho, co by se mi mohlo stát. Takže v tomhle má Bill můj obdiv! 🙂 Rozhodně jsem zvědavá na jeho životní příběh, ačkoli si nemyslím, že by byl zrovna růžový.

    A nějak si zatím neumím představit, jak bude pokračovat povídka dál, když Tom asi do New Yorku nejede? Trochu se bojím o Billa, až jej Tom opustí, protože ta poslední věta je dost zlověstná. Nechám se překvapit. 🙂

    Strašně moc děkuji za překlad a těším se na další část! 🙂

  5. Vypadá to, že Bill utekl z domova, nebo tak něco. Je mi ho moc líto, buhví, co má za sebou a vypadá to, že všichni řidiči v týhle povídce (včetně Toma), jsou pěkný prasáci. Bojím se o něj, doufám, že se mu nic nestane…
    Díky za překlad

  6. I když tu povídka bude častěji, vůbec by mi nevadily delší díly. Jsem tak napnutá! A nenasytná, musím říct 😀 Ty povídkové "rozjezdy" a "oťukávání" úplně miluju 🙂

  7. Som rada, že Tom nieje ten typ čo by chcel Billovy ublížiť. Som zvedava prečo chce ísť Bill do NY .
    Ďakujem za preklad

  8. Ja som veľmi zvedavá na pokračovanie. Ako sa zase stretnú alebo ako to bude, keďže za pol hodinu by mal Tom Billa vysadiť. Som zvedavá či s ním Bill pôjde niekam ďalej, alebo sa rozídu a stretnú inde. Je mi Billa ľúto, tentoraz mal šťastie, že ho ten predošlý vodič len vyhodil a Tom nechce nič. Ale ako povedal Tom, taký pekný a bezbranný chlapec ako je Bill bude obrovským lákadlom vo veľkom svete a keď zostane sám raz mu niekto ublíži. Ja veľmi dúfam, že sa to nestane, ale bojím sa, že dúfam zbytočne:(
    Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.
    Autorke sa ospravedlňujem, ale komentár v angličtine nezvládnem. Ale aj tak jej ďakujem za krásny príbeh, zaujal ma od prvej kapitoly.

  9. Do Denveru je to jen třicet minut? To si chlapec moc nepospí. Jsem zvědavá, co se bude dít dál.
    Díky, těším se na pokračování.

  10. I don't know yet what to think about it…
    Tom seems to be one from these good drivers, who can take NO like answer.
    And Bill.. now I know where is he going, but his behavior is really mysterious. I am curious what will happen, when they come to Denver.

    A ďakujem veľmi pekne za preklad, Zuzu.

  11. Bill je na scéně jenom chvilku a už mi přirost k srdci 🙂 Úplně ho vidím před sebou, jak roztomile sedí v tom kamionu :))
    A jsem ráda, že se Tom zatím projevil jako správňák 🙂 Žádnej bad guy 🙂
    Jsem zvědavá na další díl, autorka nám dávkuje informace opravdu po troškách 😛
    Díky za překlad, zuzu 🙂

  12. Zoufalý Bill a ochranitelský Tom? Skvěle namíchaný koktejl! Hořím nedočkavostí jak se povídka bude vyvíjet dál?

  13. No, takže si myslím, že Bil skrývá nějaké hoodně velké tajemství a má důvod takhle utíkat. Zvlášť, když jak si Tom všiml, jak vypadá dobře a nezanedbaně. Třeba se pohádal doma s rodiči? Kdo ví.. 🙂 Jsem opravdu ráda, že Tom akceptuje "ne", i když ta jeho poslední věta mě celkem vyděsila. Snad nebude na Bila nějak naléhat a bude s ním dobrovolně.. časem! 🙂

    Děkuji moc za překlad. ♥

  14. No to ne teda! Tom ho nemuze nechat na pospas silenym perverznim kamionakum!! To by si u me vyslouzil imaginarni kopanec do zadnice, pac… Tome no taak! To ti je jedno, co s nim pak bude? Doifam, ze ti tvuj sedik da nejakou praci, ktera bude smerovat do NY. Taky by me zajimalo, co tam hodla Bill delat. Jestli se chce stat Hollywoodskou hvezdou a byt na chodniku slavy tak je jasny, ze musi do L.A. (tam je Hollywood nebo ne?) ale ja myslim, ze tu neco smrdi, Bille! Co tam chces delat? Jaka prace? Jsi najrmny vrah? :O jaky znamy? :O Ty tajnustkari… Mimochodem tohle se mi zacina zamlouvat vic a vic 😀 :3 Rozhodne to vypada na doost dobrej napad na povidku… Autorka si cetla komentare? Bohuzel, ja anglicky ani nijak jinak nez cesky neumim,…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics