autor: Steinsgrrl
Tom miloval čas strávený s Janni. Miloval, když ji ukládal do postele a dával jí Šotka, aby se k němu mohla přitulit, zatímco usínala. Nenáviděl, když přemýšlel nad okamžikem, kdy už tohle nebude moct dělat, kdy už prostě bude příliš velká na to, aby chtěla ukládat večer do postele od svého otce. Doufal, že bude trvat ještě dlouho, než ta chvíle přijde.
„Tak kdo byla ta příšera na konci knihy?“ Tom otevřel obrázek na poslední stránce knihy a zvedl ji, aby se na něj mohla Janni znovu podívat.
Janni se zahihňala. „To je Grover!“ Nakrčila obočí nad obrázkem před sebou. „Počkej, ale on je hodná příšera.“
„Stejně jako ty?“ Tom zkroutil rty, když se snažil zadržet úšklebek.
„Já nejsem příšera!“ Protestovala Janni.
Tom se rozesmál a zavřel knihu, uložil ji na poličku vedle Janniny postele. „Já nevím, holčičko. Někdy jsi příšera. Ale jsi malá růžová příšerka, ne velká a modrá jako Grover.“
„Já nemám ráda růžovou. Nechci být růžová příšera,“ zlobila se Janni.
„Cože? Myslel jsem, že máš ráda růžovou.“ Tom ji polechtal prstem pod bradou a ona jej chytila za ruku, aby ho zadržela.
„Ne!“ Zvedla nos nahoru. „Chci být fialová příšera!“
„Fialová! Ale fialová je jako modrá, spálená od sluníčka. Chceš být modrá, spálená od slunce?“ Tom povytáhl obočí a uculoval se.
Janni se tvářila zmateně. „Zkus to zítra,“ řekl Tom. „Vsadím se, že když namaluješ něco modrou pastelkou a potom přes to červenou pastelkou, že dostaneš fialovou. A spálení od sluníčka je červené, ne? Takže fialová je jako modrá spálená od slunce.“
„Já nevím,“ řekla Janni pochybovačně.
„Prostě to zítra vyzkoušej a řekneš mi, jestli jsem měl pravdu.“ Tom jí dal pusu na nos a pevně ji objal. „“Okay, tak už běž spát.“ Začal vstávat, ale Janni ho zavolala zpátky.
„Tati?“ Zachumlala se do přikrývky a vykoukla na něj přes okraj. „Když Bill s tebou spí, bude tady teď bydlet? Jako opravdová maminka a tatínek, jen tatínek a tatínek?“
Tom se posadil na postel s povzdechem. On a Bill s Janni mluvili, když se vrátili domů, o tom, co řekla v obchodě. Řekli jí, že se na ni nezlobí, ale že nemůže na veřejnosti mluvit o tom, s kým tatínek spí. Tom věděl, že tím nemyslela nic špatného, ale prostě to nebylo vhodné. A poté dokončili rozehranou hru a měli dezert.
„Zlatíčko, já nevím, jestli jsme na to připravení. Hodně mi na Billovi záleží, ale možná budeme potřebovat trochu času, abychom viděli, jak to půjde, než uděláme takový velký krok.“ Tom s ní mluvil vážně. „Proč? Tobě by se líbilo, kdyby se to jednou stalo?“
Janni vypadala, že chvíli přemýšlí, než přikývla. „No, jo. Bill by s námi mohl bydlet a já bych mohla mít každý den francouzský cop!“
Tom obrátil oči v sloup. „To je jediný důvod?“
Janni se opět zamyslela. „Ne. Taky dobře vaří. A je hodný. Myslíš, že by mi četl knížku, kdyby s námi bydlel?“
Tom se uchechtl. „Řekl bych, že nejspíš ano. Ale nejspíš to ještě nějakou dobu nebude, okay?“ Znovu vstal a dal jí pusu na čelo. „Ale poslouchej, holčičko, zítra jdeme zase do parku, a pokud chceš být připravená na hraní, musíš se pořádně vyspat.“
Janni se zazubila, ale otočila se, stiskla víčka k sobě a pevně objala Šotka. „Okay. Dobrou, tati.“
Tom se ve dveřích otočil s rukou na klice. „Dobrou, Janni.“
Poté, co rozsvítil světlo v koupelně, sešel po schodech dolů a našel Billa stát vedle sterea, jak si prohlíží Tomova CD. Neotočil se, když k němu Tom přišel.
„Hledáš něco konkrétního?“ Zeptal se mu přes rameno, když mu vklouzl rukama kolem pasu. Bill překvapeně poskočil a povzdechl si do Tomovy náruče. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit.“ Uchechtl se jemně. „Chceš něco k pití?“
„Hm, jen vodu, prosím?“ Bill nadšeně vytáhl jedno CD. „Tohle! Neslyšel jsem to už tak dlouho!“
Tom pohlédl na obal. „Ach bože,“ položil čelo na Billovo rameno. „Nemůžu uvěřit, že to pořád mám.“
„Co je na tom špatného?“ Bill se otočil a držel před sebou obal. „Neříkej mi, že jsi jeden z těch hudebních nadšenců, kteří si myslí, že tohle není cool!“ Bill na něj zamžoural a čekal na odpověď.
„No, ehm…“ Zakoktal se Tom. „Není to tak, že by nebyli cool, což, jak víš, nejsou.“ Tom vzal od Billa CD a otevřel jej, než ho opět zavřel. „Ale mám to proto, že Georg, Gustav a já jsme na to dělali parodii na talentové soutěži v maturitním ročníku. Museli jsme si to naposlouchat z CD, protože jsem na to nemohl najít noty.“
„Opravdu,“ Bill naklonil hlavu. „Ale tam jsou jen dva kluci v té skupině. Vy jste byli tři.“
„Hm. Georg a Gustav zpívali a já jsem jim hrál na kytaru.“ Tom podal CD zpět Billovi a zamířil do kuchyně. Vyšel o pár okamžiků později se dvěma lahvemi perlivé vody a Billovými cigaretami. „Půjdeme později ven?“
Bill přikývl a vložil CD do sterea. „Nevěděl jsem, že Georg a Gustav umějí zpívat.“
„Neumějí.“ Zašklebil se. „Nevyhráli jsme. Teď už jen říkáme, že to byla parodie, cítíme se potom lépe.“ Bill si odfrkl, zatímco Tom položil lahve na konferenční stolek a spolu se usadili na pohovce. Tom se usadil na jednom konci a Bill se opřel o něj, jejich dlouhé nohy se spolu propletly přes plyšové polštáře. Píseň začala, kolem nich se rozléhala povznášející melodie a muž začal zpívat o tom, jak je ztracený v lásce a nic jiného nezná a Tom Billa pevně objal a přitiskl svou hruď proti jeho zádům, cítil, jak dýchá, pod svými prsty, kterými jej lehce hladil.
„Hej,“ řekl Tom tiše v blízkosti Billova ucha, „chci ti poděkovat za to, jak jsi trpělivý s Janni. Chci, abys věděl, že to pro mě hodně znamená.“
Bill ovinul prsty kolem Tomových zápěstí a přitáhl si jeho paže těsněji kolem svého těla. „Snažím se co nejlépe. Někdy ale nevím, co mám dělat nebo říkat.“
„Jde ti to dobře. Víc než dobře. Jsi s ní skvělý a ona si myslí, že jsi úžasný. Ten nejlepší dělač francouzských copů!“ Tom se zasmál a nosem odhrnul Billovy vlasy, aby jej políbil na krku, čímž si vysloužil ostré nadechnutí.
„To jsem rád.“ Se zavřenýma očima viděla úsměv na Billově tváři, který slyšel v jeho hlase. „Já ji mám taky hodně rád. Je tak zatraceně roztomilá. A zdvořilá. Já nevím, jestli jsem kdy viděl nějaké dítě takhle zdvořilé.“
„Hm, no, rozhodně není zdvořilá po celou dobu. Partnere.“ Řekl Tom rozmrzele.
„Oh, ten obchod.“ Bill se zašklebil. „Ale o to už je postaráno, že jo?“
Tom v reakci zabroukal a opřel se spánkem o Billovy vlasy, tiše seděli a poslouchali skladbu ze sterea, každý z nich ztracený ve svých myšlenkách.
„Miluju být takhle s tebou,“ zašeptal Tom. „Každý den se těším na to, až se s tebou setkám, až s tebou budu moct mluvit.“ Přejel rukou po Billově břiše. „Až se tě budu moct dotknout. Nacházím sám sebe, jak ztrácím přehled o tom, co dělám, protože myslím na tebe.“
Bill zaklonil hlavu a lehce ji položil na Tomovo rameno. „Jsem na tom stejně. Jsem tak zaneprázdněný přemýšlením nad tím, kdy tě zase uvidím, že zapomínám, že jsem už někomu přinesl kečup a přinesu jim další. Někdy si ani nevšimnu, když ho položím hned vedle první lahve,“ zasténal v rozpacích.
„Je to…“ Tomův hlas se v šepotu zlomil a musel začít znovu. „Myslím, že možná tohle je to, co je láska.“ V žaludku mu zavířilo, jen co nechal ta slova vyklouznout ze rtů. Nebral za samozřejmé, že jen proto, že Bill neměl námitky, když jej Tom nazval partnerem, že to k němu mohl cítit stejně. Nebylo na to opravdu ještě příliš brzy?
Bill se posunul, přetočil se v Tomově náruči a jeho hlas byl tak jemný jako jeho tmavé oči. „Myslíš si, že to, co ke mně cítíš, je láska?“
Tom si olízl rty a přikývl se zatajeným dechem.
„Dobře.“ Bill se usmál, vklouzl rukou kolem Tomova krku a prsty mu zabořil do dredů.
„Dobře?“ Tom držel Billovu paži a vyhledal jeho pohled. „To je všechno? Dobře?“
Bill se uchechtl. „Nenechal jsi mě domluvit.“ Pomalu se svými rty přiblížil k Tomovým, s očima přivřenýma, a Tom je pozoroval, dokud se úplně nezavřely. Billovy rty byly měkké a Tom je chtěl otevřít a ponořit se dovnitř, ale Bill se odtáhl a pomalu otevřel oči. „Je to láska, Tome. Musí to být, pokud je to něco jako to, co cítím já k tobě.“
Tom jej chytil za zadní stranu krku, přitáhl si jej k sobě a tvrdě jej líbal, až byli oba zadýchaní a rozechvělí a vzrušení a Tom si pomyslel, že mu srdce možná vyskočí z hrudi. Přerušil jejich polibek, zalapal po dechu a měl pocit, že je všechno prostě tak, jak to má být. „Miluju tě,“ řekl. Ta slova byla tak překypující, až se mu málem zadrhla v hrdle. „Miluju tě,“ zopakoval s rostoucím úsměvem na rtech, když Billa pevně držel.
Bill se v jeho náruči rozesmál a na jeho tváři zářila radost, když Toma znova a znova líbal. „Já tě taky miluju, zlato,“ vydechl mezi polibky.
„Opravdu? Už?“ Georg dokončil zavazování tkaniček na jedné své tenisce a přesunul se ke druhé. „Není to trochu brzy na prohlášení o své nehynoucí lásce?“
Tom si upravil čepici, stáhl si šátek kolem vlasů pevněji a položil si basketbalový míč mezi nohy, aby si na něj sednul. „Nemyslíš si, že jsem o tom nepřemýšlel? Prostě mě to bláznivě zasáhlo.“
„Možná, že to bylo prostě sílou okamžiku. To se stává i těm nejlepším z nás, víš. Mít plné ruce práce s nějakou holkou a říkat přitom věci, kterých později lituješ.“ Georg pohlédl na Gustava, který si právě nazouval tenisky. „Bože, ty jsi pomalý. Hni sebou, člověče.“
„Drž hubu!“ Gustav hodil svým ručníkem a Georg si odfrknul, když jej udeřil do zadní strany hlavy. „Blbče.“
„Já toho nelituju, Hagene.“ Georg zazíral nad tou přezdívkou, ale Tom to přehlédnul. Byl zaneprázdněný sledováním Billa, který si hrál s Janni na pískovišti. Oblékl se ležérně pro celý den v parku, protože věděl, že Tom si chtěl zahrát basketbal se svými přáteli a on si bude hrát s Janni, protože nebyl moc fanoušek sportu. Dokonce i teplákách a tričku Toma uchvacoval. A sledování Billa, jak si hraje s jeho dcerou, ho jen utvrzovalo v tom, že našel perfektního muže. „Je úžasný. Jen se podívej,“ kývl směrem k nim.
Georg se na ně podíval právě ve chvíli, kdy Bill vzhlédl a řekl něco Janni, která se pohotově zazubila a zběsile začala mávat. Popadla Billovu ruku a mávala s ní taky, čímž jej rozesmála a on ji popadl do náruče a lechtal ji tak dlouho, dokud se nesvíjela zpátky v písku. Tom slyšel její hihňání až na místě, kde stál, a usmíval se nad tím zvukem.
„Vidíš?“
„Jo, vidím.“ Georg na Billa zíral. „Vypadá…“
„Co?“
„No, neber to špatně,“ Georg jemně poodstoupil, „ale vypadá příliš moc jako holka.“
Tom zasténal a stiskl si kořen nosu. „A?“
„A je zřejmé, že je gay. Chci říct, že tvůj přítel je zženštilý muž.“ Georg se na Toma rychle podíval, jako kdyby zvažoval, kolik toho může říct. „Nechápej mě špatně; ano, je krásný, a ano, jsi šťastný, ale co tohle udělá se zbytkem tvého života?“
„Mluvíš jako moje matka, Georgu,“ zavrčel Tom. Proč pro něj prostě někdo nemohl být šťastný? Byl sám zatraceně dlouhou dobu a teď našel někoho, koho opravdu miloval a všechno, co ostatní dokázali dělat, bylo být negativní. Proč ho prostě nemohli nechat být šťastným?
„Promiň, chlape. Jen na tebe dohlížím, víš?“ Georg jej lehce strčil do ramene. „Jsme přátelé snad odjakživa a nechci tě vidět trpět. Nebo Janni.“
„Já vím,“ zamumlal Tom. „Vážím si toho, ale už jsem tím vším prošel se svou matkou. A dokážu se postarat o svou dceru, děkuju pěkně.“ Tom se snažil nezírat příliš naštvaně a udržet nervy na uzdě. Věděl, že to Georg myslel dobře, ale po konfrontaci se svou matkou, opovržení od Sherry a chladnosti pana Shaskyho už Tom dosahoval svého limitu.
„Takže jsi připravený na postoje, které tady dostaneš? Nevím o žádném dalším otevřeně homosexuálním páru tady ve městě. Musí tu pro to být nějaký důvod.“ Georg se postavil a začal si svazovat vlasy do culíku, zatímco se k nim připojil i Gustav.
„Je mi to jedno. Tohle myslím vážně. S ním to myslím vážně.“ Tom se postavil a hodil míč tvrdě Gustavovi, který jej chytil s hlasitým vydechnutím, jak jej míč zasáhl do hrudi. „Je mi to jedno. Seru na jejich postoje, jestli se jim to nelíbí a seru na ně.“ Pohlédl na Billa a Janni, kteří se spolu právě houpali na velké houpačce. „Je mi to jedno.“ Popadl míč z Gustavových rukou a rozběhl se prudce ke koši, nohama se silně odrážel, dokud nevyskočil do vzduchu a perfektně nezaskóroval.
Bill na sobě opět ucítil Tomovy oči, už poněkolikáté od chvíle, kdy byli v parku a vzhlédl právě včas, aby spatřil, jak se Tom rozběhl i s míčem. Musel se sám pro sebe usmát, nikdy nebyl s mužem, který měl rád sport a bylo to jiné a docela osvěžující. Sakra, bylo to tak dávno, co Bill byl s někým, koho mohl nazývat svým přítelem. Od té doby měl sem tam nějaké rande, ale nic vážného.
Tohle? Tohle bylo vážné. Janni vedle něj brebentila o nové holčičce ve školce, která byla odněkud z Evropy a o tom, jak legračně mluvila a Bill ji poslouchal jen na půl ucha. Nepřítomně se zvedl z houpačky a obešel ji, aby ji rozhoupal ještě víc. Sledoval přitom nad její hlavou, jak Tom sebral míč klukovi, který s nimi hrál, prodribloval kolem něj a přihrál Georgovi. Georg vystřelil a spolu s Tomem udělali nějaké složité oslavné plácnutí dlaněmi, které Billa rozesmálo.
Bill se přestal smát, když se Georg po další hře zastavil s lapáním po dechu a předklonil se, aby chytil dech, než vstal a přetáhl si tričko přes hlavu. Musel přiznat, že Georg byl zatraceně dobře vypadající muž. Ale pak si přetáhl tričko přes hlavu Tom, hodil jej na lavičku a Bill zůstal jako přimražený.
Tom byl jiný typ muže. Bill nechal své oči klouzat po jeho zčervenalé pokožce a pevném těle, potu lesknoucím se na jeho zádech a hrudníku, a svalech pohybujících se mu pod kůží. Tom byl rozhodně jeho typ muže.
Tom na něj pohlédl přes hřiště a Bill zrudl, přistižen při okukování a obdivování a ucítil ostré škubnutí v žaludku. Pak se Tom usmál jasným a krásným úsměvem, který způsobil, že i sluneční světlo bylo náhle jasnější a Billův den dokonce ještě lepší a Bill si nemohl pomoct, ale usmál se nazpět.
Tom byl rozhodně jeho typ muže. Billův úsměv se ještě více rozšířil. Tom byl
jeho muž.
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Georg ma urcite duvod, proc to vsechno rekl. Presne jak predpokladam ja, je to americke malomesto plne homofobnich kretenu. Docela se bojim toho, co muzou klukum provest. Snad nebudou lidi hnusni i na malou Janni.
Ovsem to vyznani lasky bylo paradni 🙂 uzila jsem si tu krasnou chvilku. Janni taky dostala vysvetleni, ze o tom, kdo spi s tatinkem v posteli se nemluvi 😀 moc hezky dil 🙂
Dekuji za preklad ^^
ten Geo je mi ale nějaký filozof xD ale jenom doufám, že se tam něco nestane 🙁 tak hezky se to vyvíjí, že by mě to vážně naštvalo oO kažodpádně…se těším na další dílek ^^
Budou muset počítat z tím co říkal Geo ale záleží na nich jak to zvládnou.
Je mi ľúto, že existujú tak zaryto homofóbni ľudia. Mám o Toma s Billom strach. Určite by to vyriešilo odsťahovať sa do nejakého anonymného veľkomesta, ale to by potom určitým spôsobom prehrali… Táto kapitola bola krásna. Janni a jej dôvody prečo chce Billa doma ma pobavili:) Je rozkošná…
Ďakujem za kapitolu.
Tenhle díl byl tak hezký! Takový krásně pohodový, milý a Janni neměla chybu, když se Toma ptala, zda tu bude Bill taky bydlet a bude mít dva tatínky. To bylo tak roztomilé, že jsem chtěla, aby se tam Bill hnedka nastěhoval a tvořili úžasnou rodinku. Ovšem stejně jako holky, i mě trochu hlodají všichni ti lidi okolo. Třeba to tak nakonec nebude, ale začínám se fakt obávat toho, jak se k nim budou chovat, až se to všichni dozví. :-/
No, zatím si nebudu kazit myšlenky, protože tenhle díl byl super sladký a udělala mi velkou radost. Vyznání lásky bylo úžasné a já mám z kluků jednoduše radost. Jsou spolu neuvěřitelně rozkošní a hlavně se mi líbí ta jejich zamilovanost! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂
Vyznanie lásky bolo nádherné a celý ten ich vzťah mi prináša krásnu euforickú náladu 🙂
Len sa bojím toho, o čom dnes hovoril aj Georg – a to tých homofóbnych ľudí okolo.
Ďakujem za preklad.