pokračování
Druhý den Bill seděl za svým stolem, cítil se unaveně a téměř litoval, že nakonec do práce přišel. Ale byl vděčný, že ho čekal jeho poslední klient, protože byl zbrusu nový, a nebude se muset vypořádávat s pozůstatky z předchozí schůzky.
Pročítal si poskytnuté informace a zvědavě našpulil rty. Bylo tam napsáno, že klient dává přednost tomu, aby od něj byl terapeut odvrácený, protože se tak při mluvení cítí pohodlněji. To nebylo při terapii neobvyklé, ale bylo to poprvé, kdy Bill měl klienta s takovou preferencí.
Ozvalo se zaklepání na dveře a Bill se otočil židlí čelem ke zdi, než vyzval osobu, aby vstoupila. „Nick, je to tak?“ Promluvil Bill klidným hlasem, když uslyšel dveře otevřít a zavřít. Vše, co dostal v odpověď, byl souhlasný zvuk a hluk koženého křesla, kdy si klient sedl. Bill propletl své prsty a opřel se v křesle, prohlížel si stěží rozluštitelné písmo na pacientově formuláři.
„Co vás sem ke mně přivádí?“ Zeptal se Bill a bojoval se zívnutím, podíval se na hodiny, kde se dozvěděl, že e téměř 6 večer a jeho pohled sklouzl zpět k bílé stěně před ním, zatímco čekal na odpověď.
„Chci mluvit o svém synovi,“ promluvil Nick a Bill opatrně přikývl.
„V pořádku, je tady něco, co vás trápí na vašem synovi?“ začal Bill se svými otázkami.
„Spíš mě trápí to, co se stalo mezi mnou a ním,“ vzdychl Nick nahlas a Bill si zapsal několik poznámek.
„Chtěl byste se mnou o tom mluvit?“ zeptal se Bill jemně.
„Prostě jsem to opravdu dost zkazil, když byl mladší… Nechtěl jsem ho přijmout takového, jaký byl a byl jsem na něj dost tvrdý. On si nic z toho nezasloužil,“ Nickův hlas zakolísal. „Já si nemyslím, že mi někdy odpustí.“
„To neříkejte.“ Bill jemně zavrtěl hlavou, i když věděl, že Nick mohl vidět jen zadní stranu. „Všichni jsme schopni odpouštět. Jste s ním stále v kontaktu?“
„Neviděl jsem ho, nebo nemluvil s ním téměř deset let… Ale chtěl bych s ním být v kontaktu, opravdu ano,“ přiznal Nick smutně. „Moje žena a já jsme se ho snažili najít mnohokrát, ale bez úspěchu. Cítili jsme se tak hrozně, když jsme ho nechali odejít tak mladého a už jsme se vzdali naděje, dokud nás někdo nevyhledal a nedovedl nás k němu…“
„No a už jste se s ním snažili promluvit? Možná, že by teď věci mohly být jednodušší,“ navrhl Bill, cítil se velmi překvapeně mužovým příběhem a trochu nevyrovnaně s podivnou známostí jeho hlasu.
„V současné době se s ním snažím mluvit, jo,“ zamumlal Nick a Bill se kousl do spodního rtu.
„Jak to jde?“ pokračoval.
„To je těžké říct, protože… Nemyslím si, že si uvědomuje, co se vlastně děje,“ Nick mluvil pomalu.
„Co tím myslíte?“ Bill nakrčil obočí.
„Proč se prostě neotočíš a já ti to řeknu,“ požádal Nick se slabým povzdechem.
Bill se odmlčel, chvíli s pocitem spíše nepříjemným, ale i zvědavým. Otočil se na svém křesle dokola a jeho oči se setkaly s mužovou tváří v šoku. „Ty… Co tady, sakra, děláš?“ Billův hlas se třásl.
„Podívej,“ Nick zvedl ruku. „Nevěděl jsem, jak jinak bys mohl souhlasit, aby ses se mnou setkal.“
„Jo, protože bych nesouhlasil,“ vyprskl Bill a rychle zavrtěl hlavou. „Jak se opovažuješ si přijít ke mně do práce a takhle mě přepadnout! Mluvit o tom, jak chceš napravit věci se svým synem a lhát o svém jméně, ‚Nicku.“
„Měl jsem napsat Tvůj Táta do kolonky na jméno?“ Jorg zvedl obočí. „Protože si nemyslím, že bys mě přijal. Prosím, jen mě vyslechni a pak mi můžeš říct, abych odešel…“
Bill se zhluboka nadechl a položil si hlavu na stůl do dlaní, srdce mu bušilo adrenalinem. „Tak mluv rychle… Protože já tady s tebou nechci být.“
Jorg přikývl a čelist se mu pevně sevřela. „Já se ti vůbec nedivím… Bille, mně je to tak líto. Hluboce se omlouvám za to, jak příšerný otec jsem byl…“
„A kde je máma? Chystá se taky předstírat, že je pacient a omluvit se za to, jaká byla příšerná matka?“ Bill pohlédl na svého otce tvrdým pohledem.
„Tvoje matka nepřišla, protože jsme nechtěli, aby ses cítil zahnaný do kouta… Ale taky je jí to líto a poví ti to sama,“ promluvil Jorg opatrně.
„Je to deset let… Deset let! Proč si myslíš, že mi na něčem z toho teď záleží? Naučil jsem se, jak žít bez vás,“ Bill zavřel oči a přál si, aby je mohl otevřít a být s Tomem doma a pryč odsud.
„Řekl jsem ti, že jsme se snažili. Opravdu jsme se pokoušeli zjistit, kde jsi byl…“ Jorg mluvil prosebným hlasem.
„Nemělo by to být tak těžké. Věděli jste, že jsem si byl blízký s Gustavem, mohli jste se prostě zeptat jeho rodičů, kde bych mohl být,“ Bill pokrčil rameny, když si překřížil ruce na hrudi a zíral na hluboké vrásky lítosti v otcově tváři.
„Snažili jsme se, Bille, zkoušeli jsme to, ale Gustav donutil své rodiče přísahat, aby neřekli nic o tvém pobytu… Navíc, oni věděli, jak hrozní jsme k tobě byli a nechtěli, abychom se k tobě dostali blízko… V tu chvíli ti už bylo 18 a neměli zákonnou povinnost nás informovat,“ Jorg zavrtěl hlavou a sklopil pohled k podlaze. „Už jsem tak trochu akceptoval, že ti bylo lépe bez nás.“
„To je naprostá pravda. Jsem teď šťastnější než kdy jindy. Mám magisterský titul, mám skvělou práci a mám báječného přítele. Přesně tak, pořád jsem gay, tati,“ vyprskl Bill ostře.
Jorg sebou dokonce ani neškubnul, jak Bill očekával, místo toho jen lehce přikývnul. „Já vím, jsi s Tomem.“
Billa zaplavila další vlna šoku. „Jak… Jak jsi to věděl?“
„Protože on je ten, kdo nás kontaktoval, Bille…“ přiznal Jorg váhavě.
„Ne… To by neudělal. On ví, jak moc jsem byl díky vám v prdeli a nepřivedl by vás zpět do mého života, ne,“ Bill odmítavě zavrtěl hlavou. „Jestli se mi chystáš ještě více lhát, pak ti doporučuju, abys šel,“ Bill vstal a ukázal ke dveřím.
„Já nelžu, Bille! Přísahám,“ Jorg vstal také, se zamračením.
„Vážně, klidně zase můžeš zmizet,“ Bill se kousl do rtu, aby potlačil slzy, které se mu tlačily do očí. „Já už vás nepotřebuju.“
Dveře do místnosti se otevřely a Bill napůl očekával, že vstoupí jeho matka, aby ho také rozhodila, ale místo toho se ocitl tváří v tvář Tomovi. „Bille…“ zamumlal Tom. „On nelže.“
Bill jen zamrkal a díval se tam a zpět mezi dvěma muži, kteří představovali jeho minulost a přítomnost. „Já nechápu… Proč bys to udělal?“ Zeptal se Bill s bolestí v hlase.
Tom se zhluboka nadechl. „Protože když ti oba rodiče sebere smrt, opravdu tě to přinutí začít přemýšlet, co bys udělal jinak, kdyby byli naživu. Přemýšlel jsem, co by se stalo, kdyby tví rodiče byli stále ve tvém životě a jestli bys byl díky tomu více kompletní.“
„Jdi do prdele,“ Bill na Toma zíral. „To nebyla tvoje věc a můj život je víc než kompletní, díky. Jsem spokojený s tím nemít žádné rodiče.“
„Ale Bille, odmítáš o nich mluvit, a když na ně přijde řeč, celý ztuhneš… Dokonce i po tom všem, čím jsi se mnou prošel s mými rodiči, pořád nedokážeš mluvit o tvých,“ řekl Tom smutně.
„Každý se vyrovnává se svými věcmi různými způsoby, Tome! A ty jsi věděl, že jsem měl díky nim příšerný život,“ Bill pohlédl na otce a poté zpět na Toma. „Proč bys mu říkal, kde pracuju?“
„Já jen půjdu ven a dám vám trochu soukromí,“ nabídl Jorg a vyklouzl ven, zatímco Bill nahlas vzdychl.
„Nech mě to vysvětlit a až poté na mě křič?“ Tom téměř prosil. Bill jen ztichnul a založil si ruce s pokrčením ramen a pohledem, který dal Tomovi najevo, že by to měl raději zlepšit.
„Děkuju ti… Bille, začalo to jen ze zvědavosti. Jen jsem chtěl najít tvé rodiče a vidět, jací jsou, to je všechno. Ale pak jsem viděl, jak zoufale se tě snažili najít a vše napravit a Bille, nemohl jsem tě nechat ujít si příležitost, mít je ve svém životě i pozitivním způsobem,“ Tom stiskl rty a vydechl nosem.
Najednou Billovi v hlavě něco docvaklo. „Tak to je důvod, proč jsi tak trval na tom, abych dnes přišel do práce… Protože jsi měl tohle všechno naplánované!“ Bill nevěřícně zavrtěl hlavou. „Nemůžu, kurva, uvěřit, že jsi na jejich straně.“
„Zlato, já jsem na tvojí straně. To ti slibuju… Jsem s tebou bez ohledu na to, jak se rozhodneš. Jestli je budeš chtít poslat do prdele, tak budu stát vedle tebe, a pošlu je taky do prdele,“ Tom přistoupil trochu blíž. „Ale máš šanci mít své rodiče, Bille, a oni to chtějí napravit. Pokud by to byli pořád ti stejní kreténi, tak bych je nepřivedl zpátky do tvého života, a ty to víš. Víš to,“ Tom pohlédl do Billovy tváře a váhavě se natáhl, aby jej chytil za ruku.
Bill pozorně poslouchal a pára, která mu vycházela z uší, se pomalu začala rozptylovat, a když odešel hněv, objevila se slabost. „Tome…“ Bill popotáhl a sklopil hlavu. „Nemyslím si, že tohle všechno dneska večer zvládnu…“
„To nemusíš,“ ujistil ho Tom rychle a pevně kolem něj omotal paže. „Jorg teď půjde, ale bude stačit jen zavolat, pokud bys s ním chtěl někdy mluvit.“
Jorg strčil hlavu zpátky, zřejmě po vyslechnutí části rozhovoru. „Má pravdu, Bille. Budeš mít naše čísla a emaily, pokud by pro tebe bylo jednodušší se uvolnit při mluvení tímto způsobem… Nebo můžeš všechny kontakty vyhodit a my to pochopíme. My jen…“ povzdechl si. „Chceme se pokusit ti to vynahradit.“
„Nic mi nedlužíte,“ Bill zavrtěl hlavou, když se bradou opíral o Tomovo rameno, nepouštěl se svého přítele. „Takže pokud je to snaha o to, abyste se cítili lépe za to, co jste udělali, neobtěžujte se.“
„To není důvod, proč jsem tady, Bille. Chybí mi můj syn,“ odpověděl Jorg jistě. „Chci svého syna zpátky.“
„Vzdal ses svého syna velmi snadno,“ Bill se odsunul od Toma a opřel se o stůl. „Kdo říká, že nebudete opět chtít odejít z mého života?“
„Tvoje matka a já jsme se změnili… Nevěříš, že jsou toho lidé schopni?“ Zeptal se jemně Jorg.
Bill byl chycen do pasti, protože věděl, že lidé se mohou změnit, Byl toho svědkem několikrát ve svém životě i ve své profesi. Jeho cílem jako terapeuta bylo pomoci lidem změnit se k lepšímu. „Jsou…“ Bill pomalu přiznal.
„Jen žádám o příležitost, abychom mohli dokázat, že jsme se změnili… Tady,“ vytáhl z kapsy papír a podal ho Billovi. „Jsou tam všechny naše informace. Míč je na tvé straně hřiště, ale pokud nezavoláš, zkusíme to znovu. Teď, když jsem tě našel, nenechám tě znovu jít.“
Bill na svého otce nevěřícně zíral a poté dolů na kousek papíru ve své ruce. Jedna jeho část ho chtěla zmačkat a hodit to po něm, ale něco jej zastavilo. Možná, že to byl starostlivý pohled jeho přítele stojícího vedle něj, nebo možná, jen možná, Bill opravdu viděl, že je jeho otec upřímný.
Složil papír a s přikývnutím ho položil na svůj stůl. „Ujistím se, že ti dám vědět, jak se rozhodnu.“
„Děkuju…“ Promluvil Jorg s očividnou úlevou v hlase a laskavý úsměv se rozšířil na jeho strhaných rysech. „Já teď odejdu, ale Tome…“ obrátil se k němu s napřaženou rukou. „Opravdu jsi skvělý chlap a navždy ti budu zavázán.“
Tom přijal jeho ruku pro krátké potřesení s lehkým úsměvem na rtech. „Nedlužíte mi nic jiného, než jen abyste dodrželi své slovo Billovi. Pokud vezmete zpět, co jste řekli, pak už nebudu tak skvělý a milý chlapík,“ varoval ho Tom ochranitelsky.
„Rozumím,“ Jorg pokýval hlavou a se smutným úsměvem se podíval na Billa. „Je mi to opravdu tak líto, Bille…“
„Prosím tě, už toho dnes večer nemůžu víc slyšet,“ Billovi se zlomil hlas a po tváři mu stékala slza. „Jeď opatrně.“
Jorg stiskl rty a přikývl, sklonil hlavu, aby se vydal k odchodu, a ještě věnoval svému synovi poslední pohled, než odešel.
Mezi Billem a Tomem viselo ve vzduchu ticho, až Tom konečně sebral odvahu, aby to ticho prolomil. „Můžeš být na mě naštvaný, nebudu ti to mít za zlé, ale vím, že jednoho dne uvidíš, že jsem to udělal pro tebe.“
Bill na něj pohlédl a byl ohromen tou upřímností na jeho tváři. „Já jen… Pořád nevím, co si o tom všem mám myslet. Já nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, že jsi to udělal, Tome.“
„Jenom čas ukáže. Určitě to bylo riziko, ale bylo to jedno z těch, které jsem s tebou chtěl přijmout…“ Tomova ruka opět uchopila Billovu, tentokrát pevněji. „Věděl jsem, že bys to nikdy neudělal na vlastní pěst.“
„Přesně tak, neudělal bych to,“ Bill zavrtěl hlavou a pomalu vydechl. „Myslím, že prostě uvidíme, jak to půjde.“
„Mám z toho dobrý pocit, Bille,“ Tom přitiskl nos k Billově tváři. „Jen chci, abys byl šťastný.“
„Já jsem šťastný. Jsem tak šťastný,“ Bill otočil hlavu a pohlédl do Tomových očí. „Nepotřebuju je, potřebuju jen tebe.“
„Možná si to myslíš teď, ale kdo ví… V určitých chvílích by ti mohli chybět, nebo bys mohl přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby byli stále ve tvém životě. Nechci, aby ses tak cítil, až už bude příliš pozdě,“ Tom umístil ruce na spodní část Billových zad a přitáhl si jej k sobě.
„A v jakých chvílích v mém životě si myslíš, že by mi chyběli?“ Zeptal se Bill tichým hlasem a se svraštěným obočím. „Nechyběli mi během mé promoce, nebo když jsme spolu kupovali dům.“
„A co třeba když se oženíš a budeš mít děti?“ Tom zvedl obočí a Bill naklonil hlavu a studoval jeho tvář.
„Myslím… Myslím, že nad tímhle nepřemýšlím jako nad možnostmi v mém životě,“ Bill jemně pokrčil rameny.
„Proč ne?“ Tom se na něj tázavě podíval.
„Protože… Ty jsi ten, s kým chci být po celý zbytek svého života, pokud je to možné, a nemyslel jsem si, že by to byly věci, které bys chtěl,“ Bill slabě zčervenal a sklopil hlavu.
„Máš pravdu…“ povzdechl si Tom a Bill zvedl rameno a vzhlédl, když jej Tom chytil za bradu. „Nechtěl jsem tyhle věci, ale to bylo předtím, než jsem potkal tebe a uvědomil jsem si, že s tebou chci všechno.“
Na Billových ústech se rozšířil slabý úsměv. „Opravdu?“
„Opravdu… Když jsem začal přemýšlet nad tím, jak bych si tě chtěl vzít, napadla mě myšlenka, že by bylo úžasné, kdyby tam mohli být tví rodiče, pokud bys to chtěl a pokud by to oni chtěli taky. V té době jsem je začal hledat,“ Tom se s přikývnutím kousl do rtu.
„Jak dlouho jsi tohle plánoval?“ Bill zvedl obočí s nevěřícně rozšířenýma očima.
„No, náš dobrý kamarád Gustav mi tak trochu vnukl tu myšlenku do hlavy… Měl dobrou poznámku o tom, jak v případě, že jsi s někým už řadu let a stále se milujete a chcete navzájem, manželství prostě přirozeně přijde. A s tebou, miluju tě každým dnem víc a víc. Proč bych neměl chtít s tebou takový pevný závazek?“ Tom se pousmál.
„Jen… Ach můj bože,“ Bill rychle zamrkal a roztřásly se mu nohy. „Musím si sednout,“ vydechl a padl zpět do koženého křesla, kde si rukou protřel zátylek.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom starostlivě, poklekl před Billa a láskyplně mu sevřel stehna.
Bill pomalu přikývl, zatímco se na něj podíval. „Je toho jen hodně na zpracování… Mí rodiče a teď tohle… Samozřejmě, že to k tobě cítím stejně, ale je to šílené, protože jsem si nikdy nemyslel, že bys byl typ na ženění.“
„Lidé se mohou změnit, Bille,“ řekl Tom dojímavě a to Billa udeřilo všemi účinnými způsoby.
„To opravdu mohou…“ zašeptal Bill a velký a upřímný úsměv nahradil ten jeho původní nejistý. „Děkuju ti.“
„Za co?“ Tom naklonil hlavu a stiskl Billova stehna.
„Za to, že jsi mi dal šanci znovu poznat své rodiče a za to, že mě chceš tak moc, jako já chci tebe,“ odpověděl Bill s povzdechem. „Ty si mě opravdu chceš vzít?“
Tom si navlhčil rty a na tváře se mu vplížil lehký ruměnec, zatímco se pokorně uchechtl. „Myslím, že jsem pro to v perfektní pozici,“ poznamenal, když před Billem klečel na jednom koleni. „Ano, opravdu si tě chci vzít. Tak moc, že jsem se chtěl setkat s lidmi, kteří tě přivedli na tento svět, abys mohl být jednoho dne můj…“ Tom se nervózně nadechl a natáhl se do kapsy pro černou krabičku, kterou podržel na dlani před Billem. „Otevři to.“
Billovi bušilo srdce ještě hlasitěji a slyšitelným způsobem, když roztřesenýma rukama vzal krabičku, kterou otevřel téměř zpomaleně. Uvnitř byl elegantní a hladký kroužek přesně podle Billova vkusu a Bill si ani neotřel tváře, když mu po nich začaly stékat šťastné slzy.
Tom vzal prsten, položil krabičku na stranu a sevřel Billovu levou ruku do své vlastní. „Vím, že je to tak trochu holčičí tradice, ale… Docela se mi líbí ta skutečnost, že všichni budou vědět, že jsi můj, když se ti podívají na prst,“ Tom se krásně usmál a políbil Billovu ruku. „Je vyrobený z titanu, což je lehký kov s největší silou. Myslel jsem, že to docela sedí, protože jsme toho spolu tolik prožili a museli jsme být zatraceně silní, ale když jsem s tebou, všechno je tak snadné a lehké a přirozené. Stejně, jako bude ten prsten na tvém prstu. Ale, ehm… Tak nějak nejdřív potřebuju slyšet, jak řekneš ano,“ zasmál se Tom nejistě.
Bill byl tak pohlcený v Tomově proslovu, že se k tomu zapomněl vyjádřit. „Sakra, ano. Ano. Milionkrát ano,“ přikyvoval Bill rychle, radostně se rozesmál a natáhl své prsty. Tom se zazubil a nasunul prsten na Billův prst.
„Díky bohu, pasuje,“ Tom prsten políbil a Bill Toma objal kolem krku, tvrdě a hluboce jej políbil a vložil do toho gesta všechny své emoce.
Bill přeskakoval mezi líbáním a pohledy na prsten a cítil se naprosto blaženě. „Miluju tě, miluju tě,“ mumlal a Tom jej pevně stisknul.
„Miluju tě. Znamená to, že je mi odpuštěno za ten odvážný krok s tvými rodiči?“ Zašeptal mu Tom do ucha.
„Je ti odpuštěno, a jak jsem řekl… Jsem vděčný za to, co jsi udělal. Máš pravdu, pokud by nastal náš svatební den a mí rodiče tam nebyli, tak bych přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby tam byli,“ přikývl Bill, zavřel oči a usmíval se. „Můj obličej zůstane naprosto jistě uvíznutý v úsměvu.“
Tom se rozesmál a políbil Billa na krk, otřásl se, když svůj stisk kolem Billova těla zesílil. „Jsem tak rád, že je tohle všechno venku… Včera večer, když jsi říkal, že dnes nepůjdeš do práce, začal jsem panikařit, protože jsem měl všechny tyhle plány.“
Tom se rozesmál a políbil Billa na krk, otřásl se, když svůj stisk kolem Billova těla zesílil. „Jsem tak rád, že je tohle všechno venku… Včera večer, když jsi říkal, že dnes nepůjdeš do práce, začal jsem panikařit, protože jsem měl všechny tyhle plány.“
„Není divu, že jsi mi dovolil, abych tě ošukal ve tvém obchodě,“ Bill hravě přivřel oči, zatímco se díval na Tomovu tvář.
„Zoufalé časy volají po zoufalých činech,“ přikývl Tom se zvednutým obočím. „Ale i tak to bylo žhavé.“
„Jo, klidně buď zase někdy v brzké době zoufalý,“ naklonil Bill hlavu s úsměvem.
„Oh, a taky… Můžeme odsud na víkend vypadnout,“ Tom vstal a vytáhl Billa také do stoje. „To je důvod, proč jsem pracoval přesčas, abych si mohl vzít o víkendu volno.“
„Ty jsi tak záludný!“ Bill ho šťouchl do hrudi. „Nemyslím si, že dokážu zvládnout nějaká další překvapení… Ale řekni mi, kam jedeme.“
„No, to je další věc. Věděl jsem, že budeš ze všeho zatraceně ohromený, takže jsem nedělal žádné plány. Mám zabalené tašky našich věcí a můžeme jet kamkoliv budeš chtít, co bude trvat jen víkend,“ zatahal Tom za Billovu ruku.
„Co když bych chtěl jen zůstat doma se svým snoubencem po celý víkend a sledovat filmy, jíst nezdravé jídlo a mít sex?“ Bill si povzdechl nad použitím nového slova a jeho úsměv se ještě zvětšil, pokud to bylo možné.
„Věděl jsem, že jsem si tě rozhodl vzít ze správného důvodu,“ zamrkal Tom s úšklebkem. „Zní to, kurva, perfektně. Ale jsi si jistý, že nechceš dělat něco více vzrušujícího?“
„Myslím, že budeš souhlasit, že už jsme měli dost vzrušení, které nám vydrží po zbytek života, ne?“ Podotknul Bill lehce.
„Upřímně řečeno, ano, budu. Tak pojď, půjdeme začít náš společný víkend a budeme doufat, že Gustav nepoužil svůj speciální radar, aby tě slyšel, jak používáš frázi ´nezdravé jídlo´ a že v současné chvíli nečeká na naší verandě,“ Tom nakrčil nos a Bill se rozesmál.
„Miluju tě… Jdi napřed, já musím zamknout,“ přitiskl své rty k Tomovým v něžném polibku a Tom mu věnoval pohled plný příslibů a k tomu lehké plácnutí po zadku, než odešel.
Bill se podíval dolů na svůj prsten, stočil prsty do dlaně a potlačoval úsměv, zatímco sebral svou tašku a stáhl žaluzie. Podíval se na papír od svého otce na stole a pomalu ho zvedl, než si ho vložil do kapsy, kterou poplácal, jak byl plný nadějí do budoucnosti.
Čím víc o tom přemýšlel, každá překážka a špatný obrat v jeho životě vedly k setkání s Tomem. Byla to dlouhá a těžká cesta, ale ničeho z toho nedokázal litovat, protože ho to dostalo na místo, kde měl být. Pokud se jeho život mohl změnit tak drasticky k lepšímu v pouhých několika letech, nepochyboval o tom, že to nejlepší mělo teprve přijít – a on se kurva nemohl dočkat.
KONEC
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Páni…tohle bylo opravdu silné…Jsem hrozně ráda, že to kluci všechno překonali, dali si do pořádku své životy, vyrovnali se s minulostí…a teď svatba. Moc bych chtěla vidět, co si Bill na tu slávu vezme na sebe 🙂
Tom to měl pěkně vymyšlený a je mi jasný, že to myslel dobře, ale stejně bych se nedivila, kdyby tam Bill jeho i svého tátu na místě střískal. Muselo to být pro něj hodně bolestné, tak snad to bude stát za to…
Upřímně mi tahle povídka bude moc chybět, vždycky jsem se těšila na každý díl jak na Vánoce. Velké díky autorce a samozřejmě zuzu za skvělý překlad
Oh, tak to byl naprosto perfektní závěr. Úžasně napínavá, místy až nervy drásající povídka s krásným koncem, přesně podle mého gusta. Ohromné díky za skvělý překlad!
Naprosto nadherny konec! To, ze se Bill setka znovu s otcem jsem vazne necekala. Ale kvuli nemu doufam, ze to myslel uprimne. Tom byl extra sladky 😀 naprosto me ohromil svou zadosti o ruku. Akorat se kvuli tomu musel nechat ojet od sveho nastavajiciho 😀 mam z toho radost. Tahle povidka byla dokonala od zacatku do konce a ja za ni moc dekuji jak autorce, tak nasi skvele prekladatelce Zuzu ^^
Moc děkuji všem za komentáře k téhle úžasně povídce, kterou jsem překládala opravdu moc ráda a patří mezi mé nejoblíbenější.
A brzy se zase uvidíme u něčeho nového, tuším, že v úterý, tak se těšte! 🙂
Konec ne ne ne omg taka krasna povidka ooooh skoda
Nemůžu uvěřit tomu, že takhle skvělá povídka je už u konce…zamilovala hsem si ji už od prvního dílu a tenhle závěr byl fascinující!! Naprosto famózní!! Jsem ráda, že kluci to všechno překonali, a že Bu se už neobjevil a oni spolu mohou být šťastni. Nejdřív společný dům a teď svatba!! Páni, jak já jim oboum závidím. Taky bych jednou chtěla mít někoho jako měl Bill Toma a Tom Billa a hlavně tu výhlídku na šťastnou budoucnost s někým koho skutečně milujete a on vás. Děkuji vám oběma, autorce a i tobě za úžasný překlad. Doufám, že tvá další povídka bude tak skvělá a vyjmečná jako tadyta. 🙂
Tak celá povídka skončila milionkrát lépe, než jsem vůbec čekala! ♥
Když jsem si při minulé části říkala, zda nemá Tom nějaké plány, tak mě spíš napadlo, že chce pro Billa něco udělat a nebo že zařizuje nějakou společnou dovolenou, výlet a nebo prostě něco hezkého, z čeho bude Bill nadšený. Že jej tak ale hnal do práce kvůli Billovu otci, by mě nikdy nenapadlo. Původně, jsem jsem četla, jak chce Billův nový klient, aby od něj byl odvrácen, tak mi probresklo hlavou, zda si z něj Tom nechce vystřelit a nebo na něj v nečekanou chvíli skočit a užít si sex v práci. Šeredně jsem se pletla. 😀 Když pak ´Nick´ začal vyprávět o svém ztraceném synovi, málem mi spadla brada a rychle jsem četla další řádky, jestli je to opravdu tak, jak si myslím. A on to skutečně Billův otec byl! Pááni! Ačkoli tímhle Tom pořádně zariskoval, stejně jsem nadšená z toho, jak moc Billa miluje a jak moc chce pro něj lepší život. Chvíli jsem netušila, jak bude Bill reagovat a raději jsem se připravovala na nějaké nečekané, nepříjemné zvraty. Nakonec to ale celkem všechno dopadlo dobře. Je jasné, že Billova první reakce nebyla dvakrát nadšená, muselo to být těžké svého otce po tolika letech vidět a ještě vědět, jak moc mu spolu s matkou ublížili, ale jsem ráda za něj, jak to dokázal ustát a že nakonec i sám uznal, že by to nemuselo být špatné. Tom je v téhle povídkce naprosto dokonalý! ♥ Mám jej ráda naprosto po všech stránkách. Je úžasně sexy, tvrdý, silný, ale zároveň tak milý a plný lásky, až se mi chce brečet. No je prostě báječný! Jednoznačně bych si jej nejraději naklonovala a měla doma. 😀
A zasnoubení byla taková nádherná třešnička na závěr! ♥ A hlavně další věc, kterou bych nečakala. Ačkoli když jsem se odzvěděla o Gustavově sňatku, tak mi hlavou problesklo, že by to třeba kluci chtěli taky, ale jelikož o tom nikde v celé povídce nebyla ani zmínka, tak se mi ta myšlenka vytratila stejně rychle jako se objevila. Navíc Tomova žádost byla super sladká! No co víc bych k tomu měla dodat…Tom je prostě báječný, ale to už víme! 😀 Mám z nich obou ohromnou radost a jsem ráda, že jejich dřívější utrpení je teď vykoupeno takovou láskou. Posledních pár dílů mě naplňovala strašně krásnými pocity!
No, a na závěr chci snad jen říct, jak moc mi tahle povídka přirostla k srdci! Ze začátku jsem z ní sice měla trochu strach a tuším, že po prvním dílu jsem maličko váhala, zda je tahle povídka skutečně pro mě, ale ani trošku nelituju toho, že jsem se do ní pustila. Hned po dalších dílech jsem věděla, že i když má povídka v sobě něco, co nemám ráda (boj), tak mě dokázala něčím tak učarovat, že jsem jí totálně propadla. A na samém konci povídky můžu říct, že se mi rozhodně zapsala do srdce, ještě spoustukrát se k ní vrátím, hnedka si ji půjdu celou vytisknout a především se zapsala do mého žebříčku nejmilovanějších povídek! ♥ Líbilo se mi sledoval kluky jak se postupně sbližovali a jak se jako osobnosti měnili stále k lepšímu a jak se sobě navzájem začali pomalu otevírat. Celkově to měla Mohanrocks všechno parádně promyšlené a líbí se mi, že mi na konci povídky nezbyly ani žádné otázky, protože bylo všechno vyřešeno. Viz Tomovi a Billovi rodiče.
A Tobě Zuzu z celého srdce děkuji za předklad tohohle dokonalého skvostu! ♥♥♥
Já ani nevím co na to všechno říct, jsem tak plná všech pocitů!!! Jsem z celého závěru totálně naměkko a nevím, jestli se mám usmívat nebo plakat!
Celá povídka je opravdu nádherná a já jen lituju, že jsem nezačala číst hned s prvním dílem a ochudila jsem se tak o několik krásných dní, které bych s ní mohla už trávit. Svým způsobem jsem ale ráda, že jsem nemusela čekat a mohla si přečíst víc dílů najednou. Samozřejmě, mohla bych si to přečíst na THF, ae to bych se ochudila o to,o jsi tomu dala ty, Zuzu! Hrozně moc ti teda děkuju za tak skvělý překlad!!! ♥
Tušila jsem, že v posledním díle bude něco jako zásnuby a jsem opravdu ráda, že jsem se dočkala! Tom je opravdu strašnej koblížek a Bill… Jsou spolu hrozně krásní, úplně jsem tu lásku cítila a nutilo mě to usmívat se.
Jak Tom nechal Billa, ať to udělá Tom jemu, můj mozek už přemýšlel nad tím, čím si to Tom vybere. Nemám ráda, když je Bill aktivní, ani tady se mi to příliš nelíbilo (napsané to bylo perfektně, to ano, ale prostě tu představu nemám ráda jako takovou), ale to vůbec nevadí. Nikdy by mě ovšem nenapadlo, že Tom pozve Billovo tátu, aby si to spolu vyjasnili!
Doufám tedy, že Bill bude v kontaktu s rodiči a všichni si užijí jejich svatbu!
Moc, moc, moc děkuji za skvělý překlad a těším se už teď na další! ♥ (pokud to teda nebude to scifi! :D)
Krásna povídka Je plná lásky pochopení bolestí touhy odhodlaní vše co člověk může prožít i v reálu moc děkují za překlad byl perfektní.
A toto bude jedna z ďalších poviedok, ku ktorým sa vrátim a určite nie raz. Je tak nežná a plná krásnych myšlienok. Tom je tak neuveriteľne správny chlap. A Bill aj keď je to taká roztomilá diva, je úžasný a keď bolo treba tak aj poriadne tvrdý a rozhodný. Na začiatku som sa bála tej témy, lebo akčné veci nemám veľmi rada, ale autorka a Tvoj preklad dával záruku, že sa mi to bude páčiť. A páčilo sa mi, strašne moc:) Veľmi pekne Ti ďakujem za dokonalý preklad a teším sa na niečo ďalšie, čím nás potešíš:)
Nádhera :3 Jsem opravdu šťastná za happy end, ale mrzí mě, že už to končí 🙁
To s těma rodičema bylo nečekané a obdivuji Toma, že do toho šel, i když v tom byly jen dobré úmysly, protože já bych to vnímala trošku jako zradu, i když si ho Tom předem udobřil sexem 😉
Zásnuby byly krásně emocionální, tak snad to těm pacholkům spolu vyjde 🙂
I když jsem že začátku váhala, jestli číst nebo ne, jsem ráda, že jsem se do toho pustila, protože to rozhodně stálo za to! 🙂
Moc děkuji za překlad a těším se na další :3
Tuhle povídku jsem si neuvěřitelně užívala. Byl to vážně adrenalin! 😀
To jak se vypořádali s Bushidem bylo opravdu působivé a nemůžu říct, že bych toho chlapa po tom všem sebemíň litovala.
Nakonec se trochu bála, kdo bude Billův záhadný pacient. Jsem ráda (trochu pomstychtivě), že se jeho rodiče léta trápili tím, co mu udělali. Je to satisfakce, ale věřím, že Bill bude schopen jim odpustit. On je takový a Tom zrovna tak.
Díky za překlad krásné povídky.
Musím říct, že mě příliš nelákalo si povídku přečíst ani nevím proč. Nakonec jsem se k tomu odhodlala a fakt nelituji. Hltala jsem každý díl a říkala si co asi tak bude dál, opravdu se mě tohle dlouho nestalo, že bych až tak často přemýšlela co bude dál. Četla jsem tuhle povídku dva dny a celý ty dva dny jsem jí měla v hlavě. Úžasný zážitek a myslím si že krásný konec byl na místě vzhledem k tomu co se všechno stalo. děkuji za překlad a gratulace skvělé autorce!
Tak jsem si Rough přečetla po roce znova a musím říct, že tentokrát jsem jí milovala ještě víc 🙂 Jak řekl Bill – "Můj obličej zůstane naprosto jistě uvíznutý v úsměvu" 🙂
Děkujeme za překlad!!
Nádherná, emotivní a napínavá povídka! Měla jsem ji v hlavě každou chvíli, co jsem nemohla číst 😀 Miluju od Mohanrocks Work Out, líbí se mi styl jejího psaní i fantazie 🙂 A ikdyž tohle bylo úplně něco jiného, hltala jsem to stejně 🙂 Děkuju Zuzu za překlad!
Úžasná povídka plná napětí, lásky i vtipných dialogů. Charaktery všech čtyřech kluků byly opravdu úžasné a jedinečné ❤️ Postavy se tu krásně vyvíjely a dozrávaly, radost sledovat. Díky moc za překlad 🙏
podle nazvu sem se do cteni povidky moc nehrnula. nejsem fanousek nasili. ale jak sem se zacetla, tak sem nemohla prestat. to byl tak skvely pribeh. ❤