autor: Muckátko :o*
Ahoj všichni, děkuji vám moc za komentáře a užijte si následující díl. Jsem na něj pyšná 🙂 Vaše M. :o*
Bylo téměř nad lidské síly udržet Billa na jednom místě, aby neprchl tam, kam jej to nejvíce táhlo, ale v tomhle rovném boji nakonec Simone zvítězila a přiměla Billa zůstat v kuchyni s Gordonem pod záminkou, že je třeba vyndat a roztřídit nákup. Poručila mu vysypat těstoviny a ostatní luštěniny do dóz, salámy a sýry dát do krabičky, aby v lednici neležely zabalené v papíru nebo sáčku z řeznictví, a tekuté mýdlo, aby doplnil do dávkovače. Gordonovi poručila, že kdyby byl jejich syn podezřele rychle hotový, aby jej něčím rychle zaměstnal, než něco pokazí.
Právě z toho důvodu rychle popadla zbylé tašky z předsíně a zdolala vzdálenost z chodby až k jejich pokojům. Její srdce se rozbušilo, když minula Billův pokoj a blížila se k tomu Tomovu. Druhý chlapec nevylezl ani tehdy, když slyšel, že už se Trümperovi vrátili od právníka. Došlo na Billova slova, že se Tom bojí vyjít z pokoje, aby někomu nepřekážel. Cesta do Freiburgu a zpět byla dostatečně dlouhá na to, aby mohla Simone přemýšlet a ledasjaké věci a postoje přehodnotit. Decentně zaťukala na Tomův pokoj a vyčkávala.
„Dále,“ zavolal Tom, šklebíc se, že jen co od něj Bill odešel, už je zase zpátky. Nejspíš rodičům pod rukama ukradl dobroty, které se mu zamlouvaly a přišel je zkonzumovat sem, počítajíc s tím, že mu Tom pomůže. Zvláštní ale bylo, že tentokrát Bill čekal na vyzvání, že může vstoupit, že by změnil taktiku?
Že nezměnil, se ukázalo hned, jakmile Simone otevřela a objevila se mezi futry. Tom se okamžitě napřímil a jeho posed na posteli byl rázem strnulý. Simonino srdce pokleslo, když na vlastní oči viděla, jak silný respekt a obavy v Tomovi vzbuzuje.
Zatím beze slova přendala tašky do druhé ruky a zavřela za sebou dveře, doufajíc, že v tom krátkém okamžiku, kdy věnovala pozornost zavírání, přijde na to, jak všechny věci napravit.
„Ahoj Tome,“ pozdravila jej tiše a přešla trochu blíž k němu.
„Dobrý den,“ odpověděl jí Tom nejistě. Netušil, co mohla chtít, že se za ním odvážila přijít až sem, ale toto bylo až na druhém místě. Daleko paralyzovanější byl z toho, že na něj Billova máma mluvila a bylo očividné, že vše, co říká, patří opravdu jemu a neschovává svoje slova za množné číslo, když se nacházeli v jedné místnosti všichni.
„Uhm všechno v pořádku, mezitím, co jsme byli pryč?“ zeptala se konverzačně, protože jaksi nevěděla, kde začít.
„Ano,“ přikývl Tom. „Chcete se posadit?“ zeptal se opatrně a ukázal na židli u psacího stolu. Simone si nabízené místo prohlédla a rychle si spočítala, že by byla od Toma příliš daleko, proto se rozhodla vzít chlapci vítr z plachet a usadila se na matraci. Jen na okraj a v úctyhodné vzdálenosti od Toma, který naopak seděl v tureckém sedu přesně uprostřed, jak to dělával, když u něj byl Bill. Tom zamrkal, ale neřekl nic. Všechno kolem nich bylo tak nesmělé a opatrné, až se z toho Tomovi točila hlava. Přál si, aby tu byl Bill a všechno ulehčil.
„Asi si říkáš, co mě přivedlo až sem,“ pousmála se Simone trpce, uvědomujíc si své předešlé odtažité chování. „Po cestě do města a z něj jsem ještě jednou nad vším popřemýšlela a došla jsem k závěru, že jsem se k tobě nechovala hezky. Moc lidí jsi ve svém životě nepoznal a můj příklad toho, jak se k sobě mohou lidé chovat, nebyl zrovna učebnicovým příkladem.“
„To je v pořádku. Nikdy jsem nečekal, že mě budete vy nebo váš manžel milovat, vždyť jsem cizí,“ vydechl Tom a začal si hrát s nohavicemi od svých tepláků.
„To není tak úplně přesné,“ vyvrátila mu Simone. „Alinda -moje teta- tě vychovala a ačkoli to nikdy nebylo úředně ošetřeno, byl jsi něco jako její adoptivní syn, takže teoreticky do rodiny z části patříš, proto se cítím tak špatně kvůli tomu, jak jsem se k tobě chovala,“ kála se žena.
„Já se nezlobím. Jediné, co chci, je vědomí, že nikomu nepřekážím, nebo že pro vás nedělám věci těžší, než jsou. Nechci vám jen přidělávat starosti, když už jich máte tolik,“ vysvětlil.
„Nikomu starosti nepřiděláváš, vždyť díky mému chování ani nevíme, že tu s námi jsi, protože většinu času trávíš tady a není třeba vysvětlovat proč, protože můj prostořeký syn mi to vybarvil v těch nejsytějších barvách, přičemž si servítky zrovna nebral, a ačkoli jsem na něj byla naštvaná, nemůžu říct, že neměl pravdu. Takže chci, abys věděl, že mě to mrzí a napravím to. Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě chovala, protože sis nic z toho nezasloužil.“
„Děkuji,“ přikývl Tom a drobně se na ženu usmál.
„Mohla bych pro tebe něco udělat? Třeba zařídit, aby tě Bill moc neotravoval, protože věř nebo ne, někdy je ho plný dům,“ uchechtla se Simone. Tom se podvolil krátkému zasmání. Jemu vyhovovalo, že je Bill všude.
„Ne děkuji, je to od vás milé, ale myslím, že mám vše, co potřebuji.“ A i kdyby neměl, Tomova povaha by mu nikdy nedovolila si o něco říct.
„Bude příliš opovážlivé a nepříjemné, když tě teď obejmu?“ zeptala se Simone opatrně a podívala se do Tomovy tváře. Jeho oči získaly podivný odlesk a srdce zrychlilo svoji činnost. Nedovedl si představit, že by dostal objetí od ženy, která je opravdovou mámou, která nespočetněkrát objímala své vlastní dítě a tudíž ví, co do objetí vložit, aby se objímaný cítil bezpečně.
Stažené hrdlo Tomovi nedovolilo nahlas odpovědět, proto svoji nezdvořilost napravil alespoň zavrcením hlavou. Simone se upřímně usmála a na matraci se posunula, aby si mohla Tomovo tělo stáhnout do své náruče. Objala Tomova široká záda a položila rozevřené dlaně na látku trička, které krylo jeho tělo, uklidňujícně jej hladila v malých kroužcích a vnímala horkost, která z Toma začala sálat.
Tom se se slzami v očích schoulil do hřejivého objetí, objal ženu svými pažemi kolem krku a pro jednou se cítil jako ten malý kluk, který seděl sám na matraci a stýskal si po mamince, kterou mu život vzal, ještě než ji stihl poznat a poprosit ji o mateřské objetí.
Položil si hlavu na ženino rameno a přitulil se, jak nejvíce mohl a jak moc mu žena povolila. Průchod Tomových emocí je nakonec oba semkl do téměř smrtelného objetí. Tomovi se dostávala alespoň náhradou mateřská péče, kterou nikdy nepoznal. Vnímal její příjemnou vůni, která jej kolébala ke spánku, a zároveň v něm vyvolávala smutek.
První dojatý vzlyk neplánovaně opustil Tomova ústa, ačkoli se dotyčný snažil své emoce zvládnout tiše.
„Tome,“ zašeptala Simone a její srdce se pod tíhou toho zvuku rozlomilo na tisíc malých kousků. Sevřela Toma ještě pevněji a levou dlaní vyjela po Tomových zádech přes krk až na jeho týl, kde dlaň nechala rozprostřenou a držela si Tomovu hlavu u sebe. V ten okamžik ji objímal dospělý mladý muž s duší malého chlapečka, který celý život jen strádal a teď v tom objetí hledal něco, čeho se mu nikdy nedostalo. A Simone mu to byla ochotna dát. Tiskla k sobě Toma jako své vlastní dítě a hladila jeho hnědé vlasy. Naprosto na ni dolehla celá vážnost téhle situace, a kdyby věděla, co se v Tomovi odehrává, pravděpodobně by jej nikdy nepřestala objímat. Mohl vypadat jakkoli dospěle, vyrovnaně a mužně, ale nikdy v sobě nepotlačí to prázdné místo, které v něm po narození vzniklo a které dosud nikdo nevyplnil.
„Teď už bude všechno jen hezké,“ zašeptala Tomovi blízko u ucha a pomalu jej začala pouštět ze svého sevření. Tom se odklonil a zastyděl se za slzy, které pomalu neslyšně sklouzávaly z jeho skelných očí. „Neplakej, chlapečku, ztratil jsi tolik let života, ty následující musíš naplnit už jen smíchem a radostí,“ setřela mu Simone drobné důkazy jeho smutku a pohladila obě jeho tváře. Bez dlouhého přemýšlení se naklonila a maminkovsky líbla Toma doprostřed čela. „Kdybys cokoli potřeboval, obejmout nebo si jen tak popovídat, neboj se přijít. Možná jsem tu pro tebe nebyla těch několik dní, co jsi tu s námi, ale slibuji, že tu jsem teď,“ naléhala Simone, aby ta slova vetkla do Tomovy paměti, aby na ně nikdy nezapomněl.
„Děkuji,“ špitl Tom téměř neslyšně a z vlastní iniciativy si setřel zbylou vlhkost ze svých tváří a očí. Trochu posmrkl a usmál se na ženu vedle sebe, zatímco se v jeho očích usazoval klid.
„Nemáš zač. Vím, že teď se to moc nehodí, možná jsem ti o tom měla říct před tím objetím, ale zpátky už to neponesu, takže v téhle tašce máš veškerou kosmetiku a hygienické prostředky, které bys mohl potřebovat. Nevěděla jsem přesně, co koupit, takže jsem se tak nějak řídila podle toho, co má doma Bill až na ty vůně. Ty vybral Gordon, takže za ty neručím. Myslím ale, že jako nouzové řešení to prozatím postačí, no a v těchto dvou taškách pak najdeš oblečení. Nějaké domácí věci, ale jsou tam i hezké věci, které se normálně nosí do města a tak, i když dnešní móda dovoluje některým teenagerům chodit po městě i v teplácích nebo pyžamu, takže na tom možná ani tak nesejde. Doufám, že ti to všechno bude, ale mělo by. Mám na tohle většinou dobrý odhad,“ pochválila se Simone.
„To jste přeci nemusela,“ vydechl Tom.
„To byla maličkost. Neboj se, část z toho strhnu Billovi z kapesného, ať se toho taky účastní,“ mrkla na Toma, který se potutelně zaculil. „Klidně se tím prohrab, oblečení můžeme klidně dát nejdříve vyprat, pokud bys to nechtěl nosit s tím pachem novoty a já půjdu udělat večeři, protože se obávám, že ten hlad dole snědl polovinu věcí, které jsme přivezli,“ zakroutila Simone hlavou a zvedla se z postele. Tom se ještě nadechoval, aby Simone znovu za vše poděkoval, ale spěšné ťuknutí a následné rozletění dveří jej přerušilo.
„Hey, Tome, že nevíš, co…?“ Zasekl se Bill na místě a zíral na svou mámu v Tomově pokoji. „Co se tady děje?“ zeptal se vážně, zhoupl se v boku a založil si ruce na hrudi.
„Nic o čem bys musel bezpodmínečně vědět,“ změřila si jej Simone a se slovy, že půjde udělat večeři, z pokoje odešla. Bill za ní rychle zavřel dveře a přihnal se k Tomovi. Vyskočil na matraci a důkladně projel pohledem Tomův obličej. Zarazil se, když se zadíval do jeho narůžovělých očí.
„Huch? Ty jsi brečel! Řekla ti něco hnusnýho? Jestli jo, tak já…,“ startoval pomalu.
„Ne, Bille. Všechno je v pořádku. Nedělej si starosti,“ uklidňoval jej Tom.
„Ale přinutila tě brečet a to je zlý! Vím moc dobře, jak se musí matka chovat a co říkat, aby přinutila brečet mě a že já nebrečím často!“ rozohňoval se.
„Bille, lidé tě nemusí přimět brečet jen proto, že ti řeknou něco ošklivého. Jsou i jiné důvody,“ naznačil.
„Ou. Ou! Byla k tobě milá až k pláči?“ vykulil Bill oči a pootevřel ústa.
„Tak nějak,“ připustil kývnutím.
„No páni a já neseděl v první řadě!“ houkl Bill naštvaně a usadil se na matraci. Tom vyprskl smíchy, ale hned se uklidnil.
„Tady,“ vtiskl mu Bill do rukou balení cukrovinek.
„Co je to?“
„Úžasná věc. Je to něco jako žvýkačka, ale na rozdíl od žvýkačky to můžeš sníst, aniž by ses musel bát, že ti to k sobě slepí vnitřnosti,“ oklepal se Bill. Tohohle se už od malička bál. Kamarádi jej pořád strašili, že když spolkne žvýkačku, slepí mu to střeva a on umře. Bohužel ani všeobecné znalosti z biologie a trávící soustavy jej nepřesvědčily o tom, že je to prakticky nemožné.
„A všechno je moje?“ zajímal se Tom. Bill se začal na posteli všemožně kroutit a neměl se k odpovědi, protože na těchto sladkostech byl skoro závislý a opravdu se na ně těšil. Nechtěl, aby všechno snědl Tom, jen nevěděl, jak mu to šetrně říct.
„No ano. Brečel jsi, no, a když brečím já, tak potřebuju sladkosti, abych byl veselý, takže ano. Je to tvoje, ale když mi nabídneš, tak se zlobit nebudu. Slibuju,“ zaculil se jako andílek.
„Tak to jsem rád. Opravdu bych se cítil špatně, kdybych ti nabídl a ty se rozzlobil. Jsem rád, že v tomhle máme jasno,“ zasmál se Tom a odložil Billův dárek stranou. Nemohl si nevšimnout, jak Bill sledoval celý jeho pohyb, dokud se neujistil, že sladkost někam neschovává. Toma to pobavilo. Bill jej bavil.
„Uhm jo, takže, co je tohle a co z toho je pro mě?“ zeptal se a bez povolení začal v taškách šňupat. Tom se opět zasmál. S Billem to ani jinak nešlo. Přišlo mu, že je s ním v permanentním záchvatu smíchu.
„Z toho si asi nic nevybereš, protože tohle přinesla tvoje máma výhradně mně,“ stáhl obličej do lítostivé grimasy a sám sledoval, co Bill z tašky vytahuje, protože on sám ještě ani nestihl do tašky nahlédnout. Bill se toho ochotně chopil za něj.
„Ohhh tenhle sprcháč zbožňuju! Ani nevím, proč jsem si ho přestal kupovat. Čichni,“ odklapl víčko a přisunul sprchový gel pod Tomův nos. Musel trochu plastový obal pomačkat, aby vůni vytlačil ven. Bohužel ale nádobu zmáčkl příliš a trochu obsahu ulpělo na Tomově nosu, přičemž mu hustý gel zalepil obě dírky.
„Do prdele! Promiiiiň. Tohle se mi stane vždycky!“ zanadával Bill a sledoval, jak se Tom natahuje pro papírový kapesník.
„No v každém případě si tu vůni budu moct užívat celý večer,“ zasmál se, když se vysmrkal a zbavil se všech viditelných stop gelu na svém nose a horním rtu.
„Nebuď na mě vždycky tak hodný. Mohl sis dupnout a říct mi třeba, jestli jsem normální, nebo jestli nemůžu být opatrný a dávat pozor, co dělám, nejdřív přemýšlet a až pak něco udělat,“ vyjmenovával Bill všechna nepříjemná slova, která se pokaždé snesla na jeho hlavu, když někde něco pokazil.
„Proč bych něco takového říkal? Vždyť o nic nejde,“ usmál se Tom a zahýbal nosem, jak mu vůně neustále proudila dovnitř při každém nádechu.
„Ach jo. Tebe asi nenaštve nic,“ poznamenal Bill.
„Neříkej mi, že víš, o někom, kdo by se kvůli tomuhle naštval,“ zavrtěl Tom nevěřícně hlavou.
„Ne že vím o někom. Vím o spoustě lidí, kteří by kvůli tomu prskali ještě týden a při každé příležitosti to použili proti mně, aby si ze mě udělali srandu,“ ušklíbl se.
„Máš ve svém životě vážně zlé, nepříjemné a mrzuté lidi,“ dovolil si Tom říct svůj názor. Bill se zamyslel. Tom měl vlastně pravdu. Nikdy si to předtím neuvědomil, že se dost často obklopuje lidmi, kteří za to ani nestojí. Až Tom to vynesl na povrch a najednou to dávalo smysl. Byly osoby, které na něj dokázaly nadávat klidně několik hodin, jak je nešikovný, zbytečně hlasitý a podobné věci.
„Uhm omlouvám se. Nechtěl jsem tě nějak urazit,“ uvědomil si Tom, když Bill dlouho nic neříkal.
„Ne neurazil, já jen, že máš pravdu. Měl bych vážně přehodnotit, zda mi někteří lidé stojí za to mít je kolem sebe,“ přikývl a natáhl se po zbylých dvou taškách a zmáčkl je. „Ajaj. Měkký dárky, to bude nuda,“ otřepal se a vytáhl z tašek veškeré oblečení, které bylo do té doby ještě úhledně poskládáno prodavačkou z obchodu.
„Nooo tak u těch džínů se máma docela předvedla. Jsou stylový. Ty ti budou docela i slušet. Zkus si je,“ nakázal Tomovi a hodil mu je do klína.
„Musím?“ zeptal se Tom ne zrovna ochotně.
„Jasně! Nové oblečení znamená módní přehlídku. Už ať je máš na sobě,“ zatleskal Bill a dál se přehraboval oblečením, aby zjistil, jaké poklady se tam skrývají. Tom vedle Billa vydechl a slezl z postele. S kouskem oděvu odešel do koupelny a zavřel za sebou. Bill rozložil jedno z triček a kriticky se na něj zadíval, kromě koženkového drobného štítku na jednom okraji rukávu bylo tričko smetanové bez potisku i nápisů. Bill zvedl hlavu a zeširoka se nadechl, otevíraje ústa, aby svůj nápad hodil do prostoru. O to víc se zamračil, když Toma nikde neviděl. Otočil se dokonce i za sebe, ale zůstal v pokoji sám.
„No co to kruci…? On se teleportoval?“ zamumlal si sám pro sebe. „Tomeeee?“ zavolal a ztichnul.
„Co?“ ozvalo se tlumeně.
„Kde jsi?“
„V koupelně přece,“ dostal odpověď.
„A co tam děláš?“ Dveře se otevřely a dovnitř vešel převlečený Tom.
„No převlékal jsem se, když jsi na tom trval,“ pohodil rameny. Nechápal, proč se jej na to Bill ptal, když to byl jeho nápad, aby se do kalhot oblékl.
Bill v ústech žmoulal svůj spodní ret a snažil se nesmát. Přišlo mu vtipné, a zároveň naprosto roztomilé, že se Tom odešel převléknout do jiné místnosti, než byl Bill, jako nějaká stydlivá holka. Tohle bylo tak krásně jiné, protože sám si uvědomoval, že kdyby se měl převlékat on, beze studu by ze sebe shodil tepláky a s oblékáním by nijak extra nespěchal. U Toma to bylo něco jiného a Billovi to přišlo naprosto rozkošné.
„Co je s tebou? Je to špatné?“ podíval se na svůj nový kousek do šatníku. Bill si odkašlal a snažil se rychle zase koncentrovat.
„Ne! Vypadají vážně dobře. Sluší ti,“ pověděl Bill a uznale našpulil rty. Tom si viditelně oddychl.
„Moc se mi líbí,“ natáčel se Tom všemožně, aby si oblečení prohlédl i na sobě.
„Mně taky, o čem už trochu pochybuji, jsou ta trička. Je škoda, že jsou tak jednoduchá. Ale mohl bych ti do nich udělat díry!“ nabídl se horlivě.
„Cože, Bille? Vždyť jsou to nová trička,“ vytáhl znepokojeně obočí a přemýšlel, kam trička před Billem schová, aby je nemohl nijak upravovat.
„Já vím, ale to se teď tak nosí. Vypadá to fakt stylově!“ zvedl smetanové triko a kriticky si jej prohlížel, kde by se jaký otvor hodil nejlépe. Tom k němu přiskočil a vyfoukl mu triko z dlaní.
„Vidíš tohle, Bille?“ zeptal se a rozložil tričko tak, aby vynikl otvor, kterým se do oblečení strkala hlava.
„Vidím.“
„To je jediná díra, kterou chci mít. Jedna mi bohatě stačí. Víc jich nepotřebuji. Samozřejmě nepochybuji o tom, že máš na díry talent a určitě by ty tvoje vypadaly dobře, ale já jsem spokojený s touhle jednou dírou,“ řekl Tom a sekundu na to se Bill válel v záchvatu smíchu po jeho posteli neschopen promluvit, neschopen se nadechnout. V Billově velmi rozvinutém slovníku mělo slovo díra poněkud více významů a kromě nevinného otvoru v tričku si bezděčně vybavil nevkusné pojmenování otvorů do těla, které slouží k jejich spojení. Tenhle nemravný fakt v kombinaci s Tomovou nevinnou a čistou nevědomostí byl pro Billa zkrátka moc. Nemohl se nesmát, když poslouchal, jak Tom obhajuje svoji díru, přičemž narážel i na ty Billovy, které by byly podle jeho slov určitě dobré.
Pro jednou se opět projevila Billova pubertální stránka. Byl schopný se vzpamatovat až ve chvíli, kdy se jeho břicho začalo stahovat v křečích, a zároveň jej začínala bolet čelist, nehledě na to, že slzy smíchu mu zabraňovaly vidět detaily Tomovy tváře, což bylo možná dobře, protože kdyby viděl Tomův nechápavý výraz, pravděpodobně by se smál až do druhého dne.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Velmi krásné a uvolněné. Jsem ráda, že Simone si konečně našla cestu k Tomovi, protože on si z toho nic nezasloužip čím si musel projít… Bill je prostě zlatíčko ve všech ohledech…povahově se mi zdají oba velmi úžasní, i když Tom neměl prozatím moc možností se projevit…ale to, jak se chová k Billymu…věřím, že ještě dostane spoustu příležitostí, jak se projevit…A nepochybuji o tom, že Bill velice rád bude Toma zaučovat ve všech věcech, které prozatím neměl možnost Tom poznat, a které se podle učebnic nedají naučit…
Muckátko, právě se Ti podařilo mne v jednom díle dvakrát rozplakat. Jednou dojetím, podruhé smíchy. Nemám slov. Mistrovské dílo. A každým dílem lepší! Vážně, neskutečně se těším na pokračování. Kolikrát asi budu plakat příště? 😀
Strašne ma potešilo, že sa Simone konečne uvedomila a našla si cestu k Tomovi. Dojalo ma, ako sa Tom v objatí rozplakal, lebo také niečo zažil po prvý raz.
A potom ten Bill.. no myslím, že k nemu sa vyjadrovať ani netreba. Je to proste náš pošahaný Bill 😀 a ten záchvat smiechu.. no mne doň tiež veľa nechýbalo pri tých rečiach o dierach 😀
Ďakujem za časť a teším sa, čo bude nabudúce 🙂
Ta cast se Simone byla naprosto uchvatna. Jsem rada, ze se ji podarilo si vse promyslet a pokusit se najit k Tomovi cestu. To objeti bylo krasne, chudak Tom, kdyz si na takove musel pockat tolik let. Nicmene potom se opet projevil Bill. Nerizena strela s telecimi napady. Tom byl roztomily jak utikal prevlekat se do koupelny. Mimochodem, taky jsem se jako dite bala toho, ze mi spolknuta zvykacka zalepi streva 😀
Moc dekuji za dalsi krasny dil 🙂
Nejdřív ti musím poděkovat, Muckátko, že je tu další díl tak brzy.. 🙂 Poslední byl ve čtvrtek, další v pondělí, prodleva jen tři dny, jsem za to strašně ráda.. 🙂 Tahle povídka je pro mě totiž jako droga, hořím zvědavostí po dalších pokračováních.. 😀 Strašně moc se mi líbilo a strašně moc jsem ráda, že Simone přehodnotila svůj postoj k Tomovi.. Ta scéna byla neuvěřitelně krásně napsaná, až mi utekla slzička dojetí.. 🙂 A na závěr dílu jsi mě naprosto rozesmála dírama.. 😀 To se Tomovi teda povedlo, škoda, že v té konverzaci s Tomem nepokračovali, to by bylo zajímavý.. 😀 Ale i na to třeba časem dojde.. 😀 Moc moc děkuji za krásný díl a speciální dík za to, že tu byl taky brzy.. 🙂 Moc se těším na další.. 🙂
[5]: Jsem si vědoma toho, že to někdy trvá, ale bohužel toho mám teď moc. Doháním zkoušky za dva semestry najednou, takže se už několikátý měsíc učím v kuse a mezitím píši miliony referátů, seminárních prací apod., proto musí povídka bohužel vždy stranou, ale zbývá mi už posledních pár zkoušek, tak snad bude na chvíli zase klid 🙂
[6]: Ale ne, to v žádném případě neměla být výčitka, naopak, jsem ráda, že i s tvým vytížením přibývají díly pravidelně.. 🙂 Tohle bylo jen vyjádření radosti nad tím, že tu byl nový díl brzy.. 🙂
Vůbec jsem nečekala, že by mohl, dneska být další díl! Úplně jsem nadskočila radostí na židli :-D. Jen škoda, že Tomimu neřekl proč se začal smát, chudák Tom, vůbec o tomhle nemá ani páru (i když jsem si myslela, že bude o tomhle vědět všechno, jen že to nikdy nedělal)… jsem šťastná za to, že Simone si konečně našla k němu cestu 🙂
… Muluji tu povídku ♥
[8]: * miluji 😀
Jsem moc rada že Simome se tak změnila normálně jsem brečela a Bill je v tyhle povídce kouzelný.
Simone mě dneska strašně moc překvapila. Bylo mi jasné, že svůj názor přehodnotí a možná i to, že si s Tomem promluví o samotě, ale až takhle emotivní jsem to rozhodně nečekala! Jsem moc ráda, hlavně za Toma, že za ním Simone takhle přišla. I jsem jí odpustila, že dole zabavila Billa, aby s Tomem měla na chvíli soukromí 🙂
A Bil… No já už nevím, co k němu dodat. V téhle povídce úplně stačí, abych si přečetla první větu kde se objeví na scéně a já už mám pusu od ucha k uchu, protože je mi jasné, že s ním zase bude prdel 😀 U Po tom Tomově proslovu o dírách jsem se chechtala s ním. Chudák Tom, kdyby jen věděl čemu se to Bill chechtá 😀
Díky za perfektní díl a díky za to, že je tady tak brzy, když máš k tomu spoustu další práce do školy!
Jéé, tak Simone mě dneska úplně dostala! 🙂 Strašně moc jsem doufala, že někdy konečně dostane rozum, ale že to bude takhle ´brzy´, jsem si ani netroufala doufat. Skutečně mě potěšila, už především kvůli Tomovi, protože jde vidět, jak se mu ulevilo. Když jej Simone objala a Tom začal plakat, tak jsem to nevydržela ani já sama a slzy mi už stékaly proudem. Ačkoli jsem na Toma strašně pyšná za to, jaký je i přes to všechno a že jen nezahořkl a není a všechny okolo sebe zlý, tak je mi jej pořád strašně líto a hrozně moc chci, aby si teď pořádně všechny ty roky vynahradil. A věřím, že se Simone, který k němu nebude jen negativní, to půjde o mnoho lépe. 🙂 Věřím, že by si v ní Tom mohl najít skvělou oporu, za kterou bude chodit pro rady, když se o něčem nebude chtít bavit s Billem. 🙂
Naopak Bill mě dneska zase parádně rozesmál! Ten kluk je prostě úžasný! 🙂 O jeho řehotu na téma díry, ani nemluvím, ačkoli se přiznám, že já jsem se musela chechtat také. Ta Tomova nevědomost a nevinnost to všechno je dokonale podtrhává! 🙂
Moc děkuji za báječný díl! 🙂
Konečne sa začala Simon chovať k Tomovi normálne, dokonca ho objala a kúpila mu oblečenie 🙂
Vedela som, že Simone tá strnulosť prejde. Bola veľmi milá a Toma mi bolo až ľúto ako ho to dojalo. Som rada, že sa konečne rozhodla zakopať zbrane. Bill je strašné treštidlo, som zvedavá kedy začne Tomovi vysvetľovať na čom sa vlastne tak rehlil:) Veľmi pekne ďakujem za krásnu dojímavú ale aj bláznivú kapitolu.
Jsem opravdu ráda, že to konečně Simone všechno v té hlavě secvaklo na správná místa, a že pochopila a přijmula, jak se věci mají 🙂 Ta scéna s Tomem byla tak dojemná, ale myslím, že se ten jejich vztah upírá velmi dobrým směrem. Jsem na Simone opravdu pyšná 😉
Reakce Billa k nezaplacení 😀 To je fakt takový malý střeštidlo :3 Hlavně, jak se snažil Tomovi říct, že ty sladkosti nejsou jenom pro něj 😀 A konec fakt pobavil 😀 Přiznám se, že mě to s těma dírama taky hnedka takhle napadlo, tak jsem ráda, že jsem nebyla sama a Bill si to myslel se mnou 😀
Líbí se mi, jak se kluci sbližují a jak si Tom vždycky vzpomene na Billa, když se necítí svůj 🙂
Těším se na další díl :3
Omlouvám se, že komentuji až teď, ale pořídila jsem si malou chlupatou kuličku, která vyžaduje mou neustálou pozornost. Tento díl byl …prostě skvělý! Simone se mi neskutečně líbila. Je vidět, že Bill svou maminku dobře zná. Tento díl určitě vnese do rodiny klid a pohodu. Možná by byl i čas na trochu romantiky? Co? než se to zase zvrhne do nějakého dramatu. To, ovšem čtu taky ráda. Díky
Bill je strasne zlaty, ako sa o Toma boji a ako sa onho stara. A je ozaj super, ze aj Simone sa konecne spamatala. Vsetko sa zacina na dobre obracat. Len nech im to vydrzi.