autor: mohanrocks
O jeden a půl měsíce později…
Bill s Tomem se dostali do stabilní rutiny, kdy spolu spali, jedli, trávili spolu volný čas a samozřejmě měli spolu tak moc sexu, jak jen to bylo možné při Billově nabitém programu. Byl to divný pocit mít tolik pohodlí beze strachu a oba dva si to užívali, jak jen mohli.
Neslyšeli o Bushidovi ani o žádném z ostatních chlapů a trvalo jim několik týdnů, než plně akceptovali, že jsou v bezpečí. Tom nijak nespěchal, aby si našel vlastní byt a Bill dělal, co mohl, aby mu zabránil v hledání; líbilo se mu mít Toma kolem sebe. Ale Bill věděl, že Tom začíná pomalu bláznit a cítit potřebu mít své vlastní věci nezávisle na Billovi, ale přitom stále nemohl zjistit, co by to mohlo být. Bill plánoval si o tom promluvit, když vcházel do kavárny, aby se tam s Tomem setkal.
„Ahoj, absolvente,“ zazubil se Tom, když Bill dorazil.
Bill protočil oči a zčervenal, když se posadil naproti němu u dřevěného stolu s keramickým povrchem. „Nech toho. Nebylo to nic velkého.“
„Ehm, ano, to bylo. Pořád nemůžu uvěřit, že jsi nechtěl jít na přehlídku. Těšil jsem se, až tě uvidím v praštěné čepici a hábitu, jak klopýtáš přes jeviště,“ uchechtl se Tom a Bill s úsměvem zavrtěl hlavou.
„Za každou cenu se vyhýbám nepříjemným společenským událostem a nevrlý starý prezident univerzity, vyslovující mé jméno, zatímco jdu po jevišti před stovkami cizích lidí, je jednou z nich. Dokončil jsem svou ročníkovou práci a diplom mi brzy přijde poštou. To je všechno, na čem záleží,“ Bill se pyšně usmál.
„Možná jsem chtěl na tvé promoci vytáhnout tričko ´Miluju Billa´,“ dobíral si ho Tom a natáhl se pro Billovu ruku.
„Oh, konečně sis ho vyrobil?“ Bill se potutelně usmál a olízl si rty.
„Jo, přemýšlel jsem, že bych ho nosil pod každým oblečením, abych mohl jen roztrhnout bundu a bylo tam,“ pronesl Tom s kamennou tváří.
„Jako Superman, jen ty bys byl Supergayman,“ přikývl Bill a rozesmál se, když Tom přimhouřil oči.
„Dobře, to bylo zatraceně dobré,“ připustil Tom se smíchem.
Bill se široce usmál a zachytil pod stolem svýma nohama tu Tomovu. „Taky jsem dostal svůj diplom v Sarkasmu,“ Bill zavrtěl obočím a vzhlédl, když jim servírka přinesla kávu, aby jí poděkoval.
„Mmm,“ Bill se otřásl, když si při prvním doušku spálil jazyk. „Jaký byl tvůj den?“
Tom pokrčil rameny a sklopil pohled ke svému šálku s našpulenými rty.
„Hej… Ty víš, že se mnou o tom můžeš mluvit,“ Bill ztišil svůj hlas a položil ruku na Tomovo zápěstí.
Tom s povzdechem vzhlédl. „Stejný jako vždycky v poslední době. Ale opravil jsem ty odpady. Ujisti se, že řekneš Gustavovi, že není v pořádku, aby tam strkal celé krůtí nohy.“
„Kdyby jen stačilo prostě mu to říct,“ řekl Bill toužebně. „Ale ozval se ti ten chlap kvůli té práci?“ Zeptal se opatrně.
„Jo, už mají plno,“ Tomovi se napjala čelist. „Na tom nezáleží, pořád mám dost peněz, aby mi vydržely na zbytek měsíce. Najdu si něco,“ přinutil se k úsměvu.
Bill na něj netlačil, protože věděl, jak těžké bylo pro Toma cítit se, jako by byl mimo kontrolu a tak nějak neschopný. „Jo, najdeš. Navíc, já tak trochu sobecky chci, abys počkal o něco déle, než seženeš práci, protože to znamená, že s tebou budu moct sdílet svůj pokoj,“ naklonil Bill hlavu s úsměvem. „Líbí se mi, mít tě jako spolunocležníka.“
Tom obrátil oči v sloup, ale usmál se. „Jo, mně se to taky líbí. Dokonce i když mě skoro každou noc kopeš.“
Bill se rozesmál a vytáhl svůj telefon, když mu přišla zpráva. „Snažím se ti to mé kopání nějak vynahradit,“ dodal a zamžoural na obrazovku, zatímco jeho ústa se pomalu otevřela dokořán. „Ach můj bože…“
„Co je tam?“ Zeptal se Tom okamžitě starostlivým tónem a jemně chytil Billa za předloktí.
„Je to…“ na Billově tváři se rozšířil úsměv. „To je od Josta,“ odkašlal si. „Píše, že je zájem o to, aby byla moje práce publikovaná.“
„Wow…“ vyjádřil Tom. „To je skvělé, ne?“
„To je fantastické, vůbec jsem to nečekal,“ Bill zavrtěl nevěřícně hlavou a odepsal Jostovi nazpět. „Je skvělé, že se mi moje tvrdá práce takhle vyplatila,“ přiznal Bill se stálým úsměvem na tváři. „Pomůže mi to v mé kariéře a získá mi to nové kontakty.“
„Jsem na tebe pyšný…“ Tom se usmál, ale jeho úsměv nezasáhl i jeho oči.
„Co se děje?“ Zeptal se Bill starostlivě a položil telefon.
Tom si olízl rty, kousl se do toho spodního a zavrtěl hlavou. „Vůbec nic.“
„No tak,“ Bill jej mírně šťouchl nohou pod stolem. „Já vidím, že se tady něco děje,“ řekl a lehce se prstem dotkl Tomova čela.
Tom jej plácl do ruky a povzdechl si. „Je to jen, že se ti tohle všechno děje a já jsem za tebe šťastný, opravdu jsem. Prosím, nepochybuj o tom. Ale… Prostě mi to připomíná, že ještě nemám vyřešené své věci.“
„Ty to vyřešíš, Tome. Zasloužil sis nějaký ten čas pro jednou nic nedělat,“ Bill vzal svůj šálek kávy a přikývl. „Aby sis vyčistil hlavu a zorientoval se v nové situaci.“
„Aha, takže si myslíš, že nic nedělám,“ zamumlal Tom a čelist se mu pevně sevřela, oči přitom sklopil ke stolu.
„Ne, ne,“ opravil se rychle Bill. „Byl jsi pro náš byt darem z nebes. Opravdu, Gustav a já nemáme ponětí, jak cokoliv opravit a já oceňuju tvoji pomoc. Navíc pro mé vaříš každé ráno i večer a…“
„Jsem jako ženuška v domácnosti,“ řekl Tom hořce. „Vidím. No, možná je opravdu čas, abych si našel svůj byt,“ povzdechl si a promnul si spánky.
„Nech toho, to není to, co jsem měl na mysli!“ Bill zvedl hlas a poté se ztišil, když přitáhl zvědavé pohledy. „Nechci, abys odešel. Prosím, nechoď…“ Bill se natáhl přes stůl a vzal Tomovu ruku do své vlastní. „Nemyslel jsem to tak, ty víš, že ne. Jsem unavený a tak říkám špatné věci.“
Tom zaváhal, než si propletl své prsty s Billovými. „Já… Ach, seru na to, já nevím, co má být můj další krok.“
„Můžu ti říct, co tvůj další krok není: odtáhnout se ode mě. Mám teorii, proč se takhle cítíš, možná ji nechceš slyšet…“ zamumlal Bill.
„Už tak mám náladu na hovno, takže neváhej a ven s tím,“ pousmál se trpce Tom.
Bill se nadechl, než začal vysvětlovat. „Myslím si, že máš těžké chvíle s vymýšlením toho, co bys chtěl dělat, protože máš něco nedořešeného… Něco, co ti těžce leží v hlavě.“
„Jo… Tuším, že by se to tak dalo říct,“ pokrčil rameny Tom a pohrával si s rozsypaným balíčkem cukru na keramické desce stolu.
„Takže možná to potřebuješ vyřešit, než se budeš moct plně pohnout dál,“ dodal Bill lehce.
Tom vzhlédl. „Teď jsi můj terapeut nebo co?“
„Hej, měl bys být šťastný. Jednoho dne budou lidé platit velké peníze za mé rady a moudrost,“ ušklíbl se Bill a Tom obrátil oči v sloup.
„Jo, ale budou zděšení velikostí tvé hlavy, pane Ego,“ odpověděl Tom škádlivě.
„Jsem si jistý, že jsem svou domýšlivost pochytil od tebe, protože ty jsi v ní král,“ ušklíbl se Bill hravě.
„Oh, opravdu?“ Tom zvedl vysoko obočí. „Myslel jsem, že jsem král něčeho jiného. Alespoň jsi to říkal včera v noci.“
Bill se začervenal a kopl Toma do kolene. „Ty jsi takový kretén.“
„Jo, možná… Ale trochu mě miluješ, ne?“ Tom vyprodukoval skutečný úsměv.
„Jakože hodně,“ přikývl Bill na oplátku a nakrčil nos.
„Omlouvám se, že jsem takový pitomec… Opravdu jsem šťastný a pyšný, že jsi můj,“ řekl Tom jemně a Bill se široce usmál.
„Děkuju ti. Opravdu to pro mě hodně znamená… A omlouvám se, že se vychloubám svou kariérou, když vím, že ty se potýkáš s problémy. Ale co si myslíš o tom, co jsem řekl? Myslím, o tom vyřešení toho, co je nedokončené…“ formuloval Bill opatrně.
„Myslím si, že… A nenech tím nakrmit své ego,“ dobíral si ho Tom, „myslím si, že máš pravdu,“ Tom hlasitě vydechl. „Potřebuju vyzvednout popel svého otce a něco s ním udělat… Čelit své minulosti.“
„Pokud budeš čelit své minulosti, můžeš se pak plně soustředit na svou budoucnost,“ dodal Bill.
„To jsi měl v koláčku štěstí nebo v něčem podobném?“ Rozesmál se Tom a pro větší pohodlí se opřel a roztáhl nohy.
„Ne,“ zabručel Bill a zkřížil si ruce na hrudi, než přiznal, „bylo to jednou v mém horoskopu.“
Tom stiskl pevně rty, aby zadržel smích, ale Bill ho předběhl s uchechtnutím a oba se poté rozesmáli. „Ty můj malý blázne,“ políbil cudně hřbet Billovy ruky a vstal. „Jsi pro malou projížďku?“
„Sakra jo,“ Bill pokýval hlavou a spojil jejich ruce, když vycházeli ze dveří.
—
Zastavili před opotřebovaným podlažním domem na úrovni lesa, o kterém si Bill pomyslel, že by možná mohl vést k jejich zániku. Nemohl říct, že by se mu ulevilo, když našli místo, které hledali, protože to, co je čekalo uvnitř, mohlo být mnohem horší než neznámo v lese.
„Hej, klídek,“ zasmál se Tom nad Billovým napjatým držením těla. „Tohle je Otisův dům. Byl to kamarád mého otce a je to dobrý člověk. Kdyby někdy viděl mého otce, jak se mě snaží zmlátit, snažil by se ho rozptýlit pivem nebo fotbalovým zápasem v televizi. Bohužel moc nebýval poblíž,“ Tom sevřel volant a hleděl před sebe na osvětlené okno vedle předních dveří.
„On má Gordonův popel?“ Bill přejel prsty před Tomovy klouby a poté mezi jeho prsty.
„Jo, má. Volal jsem mu krátce po boji s Bushidem… Chtěl, abych přijel o mnoho dříve, říkal, že se mnou chce mluvit o důležitých věcech,“ Tom s roztřeseným dechem vypnul motor.
„Proč jsi mi to neřekl, zlato?“ Bill svraštil obočí.
„Protože jsem věděl, že bys mě otravoval, abych sem přišel a já na to nebyl připravený,“ Tom zvedl obočí a ušklíbl se. „Ty jsi osina v zadku, víš,“ vystoupil z auta a Bill ho rozhořčeně následoval.
Tom kolem něj ovinul paže a ukradl si polibek na rty. „Jsi moje osina v zadku,“ dodal a vše bylo odpuštěno.
Tom zaklepal na dubové dveře a třel si zátylek, když pohlédl na Billa s mírně nervózním pohledem. Bill ho jen pohladil po spodní části zad s uklidňujícím úsměvem. „Já jsem tady.“
Otis otevřel dveře a vypadal skoro přesně tak, jak Bill čekal – starý, malý, s několika zuby a oblečený v montérkách. Ale měl velký bezzubý úsměv a Bill hned od začátku mohl říct, že je to milý chlapík.
„Tome, chlapče!“ Okamžitě rozevřel paže a vtáhl si nic netušícího Toma do náruče.
Tom klopýtl dopředu s tichým uchechtnutím a objal Otise, než ho poplácal po zádech, zatímco Bill se usmíval nad tím rozkošným pohledem, jak Tom Otise převyšoval. „Byla to dlouhá doba,“ Tom si odkašlal a poodstoupil se slabým úsměvem na rtech.
„To jistě byla. Nevěděl jsem, jestli tě ještě někdy znovu uvidím,“ povzdechl si Otis a pak pohlédl na Billa. „No a kdo je tenhle mladý muž?“
„To je můj… Bill,“ zamumlal Tom v rozpacích nad jeho přeřeknutím.
„Tvůj Bill?“ Otis se zatvářil zmateně.
„Měl na mysli kamarád Bill,“ urovnal to Bill a napřáhl ruku. „Rád vás poznávám.“
Otis jí potřásl a usmál se. „Pokud jsi v pořádku s Tomem, pak jsi v pořádku i se mnou. Proč nejdete, kluci, dovnitř?“ Pokynul rukou a ustoupil.
„Děkuju ti za to,“ zašeptal Tom do Billova ucha.
„Žádný problém,“ odpověděl Bill s úsměvem. Zcela pochopil Tomovu touhu udržet jejich vztah pod pokličkou před tím drahým starým mužem. Bylo tady pár věcí, které lidé těžce přijímali, zvlášť když šlo o starší generaci. Plus, ten večer byl o Tomovi a jeho otci a ne o Tomovi a jeho vztahu s Billem.
Otis je usadil na oblíbené pohovce a posadil se naproti nim do křesla. Bill se rozhlédl po vystavených zvířecích hlavách, které lemovaly zdi a různé obrazy kachen a krajin. Nikdy nebyl v domě, jako byl tento, a i když to bylo mírně znepokojující, byla to zároveň také pastva pro oči.
„No… Já vím, že tohle je pro tebe těžká věc k mluvení, Tome,“ začal Otis a nasadil si brýle. „Gordon byl můj kamarád od doby, kdy jsme byli malí kluci, a já si myslím, že to byl důvod, proč jsem byl schopný zůstat jeho přítelem i přes všechny ty hrozné věci, které udělal.“
Tom se kousl do vnitřku tváře a Bill se více přitiskl k jeho boku, jelikož jej nemohl držet za ruku. „Jo, já vím, že nebyl vždycky tak hrozný… Nebo jsem to aspoň slyšel. Nikdy jsem nezažil jeho dobré stránky,“ povzdechl si Tom hořce.
„Víš… Gordon měl skutečnou změnu ve svém srdci v posledních měsících před svou smrtí. Doslova, myslím,“ začal Otis. „Měl několik menších srdečních příhod, před tou velkou. Věděl jsi to?“
Tom pomalu zavrtěl hlavou a přimhouřil oči. „Byl nemocný?“
„No, jeho srdce bylo. Nikdy ti to nepřiznal, ale vždycky měl slabé srdce. Od doby, kdy jsme byli kluci. Jeho vztek tomu samozřejmě nepomáhal, ale myslím, že si myslel, že by vypadal méně jako chlap, kdyby se přiznal ke své slabosti,“ vysvětlil Otis.
Bylo to zvláštní slyšet o Gordonovi v jiném světle, protože všechno, co od něj Bill zažil, byly odstíny tragédie. Ale vždy tam byla více než jedna strana příběhu a každý měl své důvody, proč se choval tak, jak se choval.
„Jo, to jsem nikdy nevěděl,“ zamumlal Tom a nadechl se, než pohlédl na Otise. „Ale to není výmluva pro to, jak se ke mně a k mámě choval.“
„Ne, to není,“ zavrtěl Otis hlavou. „Myslím, že se ti jen snažím vysvětlit, že tvůj otec byl takový, jaký byl, protože k sobě připustil to špatné a nechal se tím ovlivnit. Víš, jeho vlastní otec byl násilný. Viděl Gordonovu srdeční vadu jako slabost v každém aspektu a nikdy s ním nezacházel stejně jako s jeho bratry. Cítil ke svému otci přesně to stejné, co tys cítil k němu,“ Otis moudře přikývl.
„Ale… Tak proč se mnou tak zacházel, když sám z první ruky věděl, jak hrozné to je?“ Tom zavrtěl nevěřícně hlavou.
„Znáš rčení ´jablko nepadá daleko od stromu´? Gordon se stal svým otcem. Dovolil, aby to špatné v jeho životě předběhlo dobro. Můžu ti něco říct právě teď, Tome, ty takový nejsi. Vidím, že sis vybral dobro,“ Otis Tomovi věnoval vědoucí úsměv a poté pohlédl na Billa.
Nekomentovali to, ale porozuměli, že Otis věděl víc, než prozradil. „V každém případě, jak jsem říkal na začátku… Když Gordon začínal být stále slabší několik měsíců předtím, než umřel, opravdu se trápil tím, jak se k tobě choval. Byl zlomený až za hranici útěchy.“
„Podívejte, pokud se snažíte, abych se za něj cítil špatně, tak to se nestane,“ Tom neústupně zavrtěl hlavou a zamračil se.
„Jen ti říkám fakta, synu,“ řekl Otis jemně. „Teď se nerozčiluj, jen poslouchej,“ řekl přísným, ale starostlivým hlasem a Tom stiskl rty. „Neměl způsob, jak tě sehnat a věděl, že bys s ním v žádném případě nechtěl mluvit. Takže ti napsal dopis,“ Otis vytáhl obálku ze stohu papírů. „Nečetl jsem to… Ale mám docela dobrou představu o to, co je tam napsané,“ zvedl obálku a Tom na ni jen bezvýrazně zíral. Bill ji po chvíli vzal, aby ušetřil Otise křeče v rameni.
Tomovy oči obálku sledovaly s lehce pootevřenými rty. Bill i Otis ho zvědavě pozorovali, mlčeli a čekali na odpověď. „Jste si jistý, že to není jen nějaký dluh, nebo tak něco, co hodil na mě?“
„Jsem si docela jistý,“ přikývl Otis. „Gordon neměl žádné dluhy.“
Tom vzal obálku do ruky tak opatrně, jako by ho mohl popálit. Díval se na své jméno naškrábané na přední straně. „Jen mi přijde dost těžké uvěřit, že by si našel čas na to, udělat pro mě něco takového.“
„Jedna z nejtěžších životních lekcí k naučení je, Tome, že lidé se mohou změnit. Někdy k horšímu, ale hodněkrát k lepšímu,“ Otisovy rty se obrátily do mírného úsměvu. „Teď už je pozdě a já jsem starý muž. Vy kluci jděte, a pokud se rozhodnete si ten dopis přečíst, dejte mi vědět. Do té doby si u sebe nechám Gordonův popel.“
Tom pohlédl na svého starého přítele zvědavě. „Jste si jistý, že nechcete, abych si ho od vás vzal hned?“
„Nemyslím si, že se s ním opravdu chceš vypořádávat hned teď, nebo ano?“ Řekl Otis moudře a Bill si na okamžik pomyslel, že byl jako Yoda; velmi malý a plný moudrosti.
„Ne, nechci,“ přiznal Tom a unaveně vstal, obálku si zastrčil do zadní kapsy. „Děkuju, že jste nám dovolil přijít a… No, že jste tady vždycky byl pro mě, když jste mohl,“ Tom poplácal Otise po rameni. „Omlouvám se, že jsem nezůstal v kontaktu.“
„Nedivím se ti, chlapče. Ale možná, že mi jednou za čas můžeš zavolat a dát mi vědět, co se děje ve velkém městě. Nedostanu se moc ven, kromě lovu a procházky po okolí a bylo by příjemné slyšet něco nového,“ usmál se laskavě na Billa a kůže na tváři se mu tím gestem více zvrásnila.
„Postarám se, aby zavolal,“ promluvil Bill. „Jsem opravdu rád, že jsem vás poznal,“ Bill znovu napřáhl ruku pro potřesení na rozloučenou a srdečně se usmál.
„Jeďte, kluci, bezpečně!“ Otis mával ze svého místa na verandě, zatímco Bill s Tomem zamířili k autu.
pokračování
Tomov otec ma prekvapil. Škoda, že si to ako sa k synovi zle správal uvedomil dosť pozde. Som veľmi zvedavá čo je v tom dopise. Otis je sympatický chlapík:)
Na ten dopis jsem skutečně moc zvědavá! Jsem ráda, že Tomův otec alespoň nasklonku života litoval toho, jak se choval k Tomovi, ačkoli je fakt, že to Tomovu celoživotní bolest asi moc neutiší. Ale třeba to alespoň tochu zmírní.
Musím říct, že si plně užívám těch pohodových chvil, kdy nemám strach, že kluky někde někdo načape a něco jim provede! 😉
To jsem zvědava co bude v tom dopise.