autor: Janule
Loitsche 12. února 2014
Bill se vracel autobusem do Loitsche a pozoroval zasněženou krajinu. Stmívalo se, blížila se půl pátá. Jak dlouho už takhle nejel? Snad od té doby, kdy tudy jezdili každý den s Tomem ze školy. Téměř nic se nezměnilo, až na pár nových nebo opravených domů, tenhle kout světa žádnými revolučními proměnami neprocházel. Bill se vracel z Magdeburku. Původně chtěl být doma dřív, než se Tom vrátí z práce, ale to už se mu nepodaří. Potřeboval mluvit s Gordonem. Tomovi řekl, že jede navštívit babičku a matku, aby nemusel vysvětlovat, co od jejich nevlastního otce bude chtít. Kdyby to Tom věděl, nejspíš by ho přivázal k plotu řetězem a nikam by ho nepustil, proto se uchýlil k téhle malé lži. Rozhodl se zkusit štěstí a požádat Gordona o půjčku. Netušil, jak je na tom jejich nevlastní otec s financemi, jestli mu jeho hudební škola vydělává a má nějaké rezervy, nebo je na tom bídně, ale Toma se ptát nemohl, ten by ho hned prokoukl. Peníze na autobus ušetřil z nákupních peněz, holt koupil Tomovi o pár piv míň.
Před chvílí přesedl z vlaku na autobus do Wolmirstedtu, kde před dvanácti dny poprvé vystupoval se skupinou Devils. Minulý víkend hráli znovu a nebylo to špatné, ale jak Bill předpokládal, na nové písničky zatím nedošlo, a podle všeho už ani nedojde. Když se snažil některé z nich zpívat Tomovi, pokaždé se dozvěděl, že už to jeho bratr někde slyšel, něco že mu to připomíná a po chvíli hledání mu vždycky našel na youtube velice podobnou písničku od nějakého jemu neznámého interpreta. Když se to stalo už potřetí, přišlo to Billovi divné a začal se zajímat o autory těch písniček. A pak konečně přišel na to, čím to bylo. Pokaždé byl pod písničkou podepsaný jeden z jejich producentů, někdy i dva najednou. Texty sice byly jiné, na těch se Bill hodně podílel, ale s hudbou to bylo bohužel tak.
Když točili před lety první desku, producenti jim samozřejmě vzhledem k nízkému věku hodně pomáhali a předkládali jim své nápady, na kterých pak společně pracovali. Aspoň tak nějak si to Bill pamatoval. Nikdy nic pochopitelně nepocházelo jen z jejich hlav, bylo jim třináct, vždycky fungovala týmová spolupráce. A to byl ten problém. Producenti své nápady prostě použili s někým jiným, komu zrovna produkovali alba, těžko jim to mohl vyčítat. Billovi tak zbyly jen texty, ke kterým bude potřeba složit novou hudbu, a to nebylo nic jednoduchého. To mohlo klidně trvat rok, dva, než na něco pořádného přijdou. Když to Bill zjistil, upadl asi na dva dny do deprese. Došlo mu, že jsou úplně na začátku, že nemají z čeho vyjít, že jeho představy byly příliš naivní, než aby se daly tak lehce zrealizovat. Teď už nebylo překážkou jen Georgovo potencionální otcovství, teď bylo v podstatě po všem.
Bill si vzdychl. Projížděli akorát kolem jeho starého gymnázia, odkud ho v téhle realitě vyhodili. Neměl žádné vzdělání, nebyl ničím vyučený jako Tom, jak mohl sehnat práci? Těžko. Kdyby měl řidičák a auto, všechno by bylo stokrát jednodušší, ale to bohužel neměl. Dva dny mu trvalo, než se z toho zklamání oklepal a začal znovu uvažovat, co dál. Chvíli to trvalo, ale nakonec přece jen na něco přišel. A k tomu právě potřeboval Gordona a případnou půjčku. Něco prostě musí dělat, nemůže jen tak sedět a čekat, až mu sláva a peníze spadnou do klína. Neměly totiž odkud padat, nad ním se žádné financemi naplněné mraky prozatím nestahovaly.
Autobus zastavil na náměstí v Loitsche a většina lidí vystoupila, dál už jel téměř sám. Zvláštní bylo, jak rychle si zvykl, že na něj nikdo neciví, nezastavuje ho, nikdo po něm nechce podpis ani fotku, a bylo mu dobře. Jako dovolená by takovýhle skok do jiného vesmíru byla bezva věc, kdyby z ní ovšem bylo návratu. Už ho kolikrát napadlo, zvlášť po tom fiasku se starými písničkami, jestli by se všechno nedalo nějak vrátit, ale stačila jedna pusa nebo krásný úsměv a pohlazení od Toma a všechny tyhle úvahy ho rychle přešly. Byl s Tomem šťastný a to nemohlo vůbec nic nahradit. Měl to, o čem snil, ale zřejmě nemohl mít oba své sny. Alespoň tak to teď vypadalo. Jenže Bill nikdy nebyl tím, kdo hází flintu do žita, dokud nevyčerpá všechny možnosti.
~*~
U Gordona bohužel neuspěl. Nevlastní otec sice vypadal, že by mu strašně rád půjčil, ale zrovna nedávno dal spoustu peněz do opravy svého starého auta a do konce května musí vydělat na zaplacení daní. Bill mu to věřil, Gordon byl vždycky fajn chlap, nikdy nelhal, ale stejně ho to zdrtilo. Nikdo jiný, koho by mohl požádat o půjčku, ho nenapadal. Z banky by ho nejspíš vyprovodili velice rychle vzhledem k tomu, že neměl žádný pravidelný příjem, a Tom by si v bance půjčku nikdy nevzal, to bylo jistější, než že zítra ráno vyjde slunce. Vydal se proto na návštěvu babičky, kdyby se Tom ptal, jak se má. Bydlela v malém domku na kraji Magdeburku se dvěma kočkami a jedním kocourem. Když před lety tak narychlo odlétali do Ameriky, našel u ní svůj domov i jejich starý kocour Kazimír, ale protože byl už hodně starý, žil jenom půl roku. Vzpomněl si na telefonát, kterým jim to babička tehdy dala vědět, a vybavil se mu zvláštní pocit, který při něm měl, jako by se svým rodným krajem úplně ztratil kontakt, jako by mu smrt jejich kocoura měla připomenout, odkud je a kde vyrostl.
Tehdy byli v té nejdivočejší fázi svého nového života, v L.A. si našli spoustu nových kamarádů, pařili snad každý den, užívali si svoji svobodu a kocourova smrt tehdy Billa malinko vrátila na zem. Tenkrát mu to tak nepřišlo, ale když se za tím dneska ohlédl, uvědomoval si to moc dobře. Dvojčata milovala svoji babičku, byla s nimi celé jejich dětství a trochu občas zastupovala ve výchově jejich mladou mámu. Někdy to vypadalo, jako by je babička vychovávala všechny tři najednou, až do doby, než si máma našla Gordona. Přestože byl o pár let mladší než ona, převzal tuhle roli on a babička se mohla stát už jen milující a podporující bábi, ke které chodili pro pohlazení a něco dobrého. Vždycky když věděla, že přijdou, měla něco upečeného, k narozeninám na ně pravidelně čekal jejich oblíbený švestkový koláč, který měli s Tomem dokonce radši než narozeninový dort.
Babičku doma nezastihl. Volal jí až poté, co se nemohl dozvonit, aby zjistil, že je spolu s jejich matkou na návštěvě u pradědečka Paula v pečovatelském domě. Vzhledem k jeho věku mu doktoři už moc času nedávali, tak se rozhodl svého sto čtyřletého pradědečka navštívit. Bůhví, jestli už to nebude naposledy.
Když návštěva skončila, babička spěchala domů za svými kočkami a máma ho pozvala k sobě na kafe. Chvíli si povídali o obyčejných věcech, než na něj udeřila, aby vyklopil, proč přijel. Měla ho za ta léta přečteného, poznala, když se něco dělo. Billovi bylo jasné, že jí Gordon stejně jeho žádost večer vyklopí, tak se jí svěřil, co od jejího manžela chtěl. Máma chvíli překvapeně mlčela, žádost o půjčku opravdu nečekala, protože moc dobře znala názor svého staršího syna na tyhle věci. Bill se mu v tomhle vždycky podřizoval, proto byla překvapená, že se mladší syn odvážil takhle sám přijít.
„Ví to Tom?“ zeptala se jako první.
„Ne,“ zakroutil hlavou Bill. „To bych tady asi nebyl,“ ušklíbl se mladší z bratrů.
„Myslela jsem si to,“ usmála se máma a zvedla se od stolu. Chvilku něco štrachala v zadním pokoji, a když se vrátila, položila před Billa obálku. „Vem si, kolik potřebuješ, a Gordonovi ani slovo.“ Bill zvedl překvapeně obočí. „Prodala jsem pár obrazů a on o tom neví,“ spiklenecky na něj mrkla.
„Vážně? Ani se nezeptáš, na co je potřebuju?“
„Ne, radši to nechci vědět, budu doufat, že bys kvůli nějakému nesmyslu nepřišel, za to by ti ten risk s Tomem nestál, nemám pravdu?“
„Jo, to máš,“ usmál se Bill. Chvíli váhavě zíral na obálku, vypadala poměrně plná. Překvapilo ho, že má jeho máma tajné fondy, ale teď se mu to náramně hodilo.
„Je tam deset tisíc, stejně jsem je šetřila pro tebe a Toma,“ pobídla ho a přistrčila obálku blíž k němu.
„Půjčím si zatím dva… nebo radši tři,“ rozhodl se Bill. Na počáteční výdaje mu to bude stačit a pak se uvidí.
„Dobře, víš, kam zajít, kdyby to nestačilo,“ vytáhla máma z obálky šest pětiseteurovek a vysázela je před Billa na stůl.
„Děkuju,“ usmál se na ni vděčně. V takovouhle částku ani ve snu nedoufal.
Autobus zastavil před domem. Za těch pár minut se setmělo, pouliční osvětlení bylo v téhle oblasti velice řídké, takže po odjezdu autobusu do tmy zářila jen okna jejich kuchyně. Tom si nejspíš dělal něco k večeři. Bill nesl od mámy sekanou od nedělního oběda. Chtěla mu ji ohřát, ale odmítl, že nemá hlad. Věděl, že Tomovi přijde vhod, tak si ji nechal zabalit. Už se stihl smířit s tím, že ze svého staršího bratra vegetariána jen tak neudělá. Když vařil něco z masa, už mu to ani tak nesmrdělo, zvykl si. Ale jíst to stále odmítal, v tom byl neústupný.
Když se přiblížil k brance, zaslechl Scottyho štěkot. Pes neomylně cítil svého páníčka, nepochybně včetně sekané, kterou měl v kapse bundy.
„Ahoj,“ pozdravil Bill, když za sebou zavřel a svlékal se v teplé předsíni. „Myslel jsem, že si něco děláš k večeři,“ vešel do kuchyně.
„Ahoj,“ usmál se na něj Tom od stolu. „Jen jsem si uvařil čaj, něco na mě leze,“ kývnul bradou k modrobílému hrnku na stole před ním. „Citrón asi nemáme, co?“ zeptal se jen tak pro formu, věděl, že je to marné.
„Ne,“ odpověděl s lítostí v hlase Bill, „ale můžu ti skočit do supermarketu, tam mají otevřeno do šesti. To bych stihl,“ nabídl se, když přiložil ruku na Tomovo čelo a s úlevou zjistil, že teplotu naštěstí nemá. Vlepil mu pusu na tvář a zezadu bratra objal.
„Ale ne, to je dobrý,“ mávl rukou Tom. „Tak strašný to zase není, jen mě pobolívá hlava a cítím, že na mě leze rýma.“
„Člověk tě chvilku pustí z dohledu a už marodíš,“ pronesl Bill s lehkou výčitkou. „Co jste v práci dělali?“
„Opravovali traktor, trochu to fučelo,“ přiznal Tom.
„Neříkal jsem ti, že si máš v tomhle počasí brát ven kulicha?“ Tom jen němě kývl. „Kšiltovka tě nezahřeje,“ dodal ještě Bill něco, co Tom slyšel už mockrát. Ale stejně si nedal říct. Kulich a dredy prostě nešly dohromady, s tím se nedalo nic dělat. „Aspoň čelenku kdyby sis vzal,“ vzdychl Bill a Toma pustil. „Máma ti posílá sekanou. Vydržíš, až uvařím brambory, nebo si ji dáš s chlebem?“
„S chlebem stačí,“ odpověděl Tom a sledoval bratra, jak vybaluje z igelitu a alobalu plátky sekané.
„Aspoň ti to opeču, ať to máš teplý.“
„Co babička?“ zeptal se Tom konverzačně, zatímco popíjel čaj.
„Dobrý, byli jsme za dědou Paulem, vypadá celkem dobře. Doktoři sice pořád vyhrožujou, ale on se jim jenom směje. Pak jsem byl u mámy na kafi,“ hodil na pánvičku tři plátky sekané, zbytek zabalil a strčil do lednice. „Na zítra,“ mrknul na Toma. „Udělám ti k ní k obědu bramborovou kaši.“ Scotty jen při pohledu na mizící sekanou smutně polkl.
Po chvíli ticha, kdy bylo slyšet jen prskání opékaného masa na pánvičce, si Bill váhavě přisedl ke stolu.
„Jakej je Georg vlastně zubař?“ zeptal se s vážným výrazem ve tváři, aby bylo Tomovi jasné, že si své obvyklé vtípky na konto svého kamaráda může strčit za klobouk.
„No,“ pochopil Tom. „Lidi si ho prý chválí, já u něj nikdy nebyl. Chodíme odjakživa k jeho tátovi.“
„Myslíš, že kdybych ho o něco požádal…“ ptal se váhavě Bill. Tom v očekávání zvedl obočí.
„O co?“ zeptal se, když z Billa dlouho nic nového nevypadlo.
„No, říkal jsem si, jestli by mi nepomohl s tímhle,“ vycenil na Toma své králičí zoubky. „Vypadá to hrozně,“ dodal a zvedl se, aby otočil plátky sekané na druhou stranu, začínaly se pomalu připékat.
„Zbláznil ses?“ vykulil oči Tom.
„Proč?“ otočil se Bill překvapeně od pánvičky. Takovouhle reakci vážně nečekal.
„Nikdy jsi na sebe nechtěl nechat pomalu ani sáhnout, při každé prohlídce tě musím držet za ruku, abys nezdrhl, a najednou si chceš nechat dobrovolně spravit zuby?“ Bill jen němě přikývl, netušil, že byl zdejší Bill takový srab. Pravda, taky neměl rád zubaře, ale kariéra ho naučila, že se nedá nic jiného dělat a je třeba to vydržet. Rovné bílé zuby za ten strach rozhodně stály.
„Jo, vypadám jako králík,“ zdůvodnil svoji změnu názoru.
„Starej Listing ti to nabízel už několikrát, ale vždycky jsi na něj div neječel, že se ti to takhle líbí,“ pokýval pobaveně Tom hlavou. „Ten bude čumět, až s tím za ním přijdeš.“
„No jo, ale není to drahý?“ obával se oprávněně Bill.
„Nabízel ti to na splátky, co pamatuju, ale ani to na tebe nezabralo. Zeptej se Gea, mohl by ti to udělat z čistýho kamarádství,“ váhavě uvažoval Tom. „Sice by si nechal pro euro koleno vrtat,“ zazubil se na své dvojče, „ale tebe měl vždycky rád. Jsi jeho nejoblíbenější člen skupiny, tak to zkus.“ Uzavřel svou úvahu Tom.
„Nech si chutnat,“ usmál se Bill na Toma, když před něj položil talíř s opečenou sekanou a chlebem. „Okurky nebo hořčici?“
„Obojí,“ zahuhňal Tom s plnou pusou, půl plátku už v něm zmizelo za doprovodu Scottyho žebrajícího pohledu. „Že se ještě ptáš,“ dodal Tom, když sousto polkl. Velice opatrně ukrojil nožem proužek z nakousnutého plátku, chvilku psa vedle svých nohou škádlil, než mu kousek své večeře pustil do otevřené tlamy. „Tu máš, obludo chlupatá.“
„Jdu se převlíct,“ hlásil Bill, když donesl hořčici a okurky na stůl. Potřeboval být chvíli o samotě. Tom jen s plnou pusou přikývl, zatímco krájel další proužek sekané pro Scottyho. Bill za sebou zavřel dveře a chvíli váhal, jestli zamknout nebo ne, ale pak si to rozmyslel. Tom by určitě pojal podezření, že dělá něco za jeho zády, a to nemohl momentálně potřebovat. Nejdřív ukryl půjčené tři tisíce do jedné ze svých starých nenošených bund a pak vytáhl z džínů svůj obstarožní mobil. Na druhé straně to chvíli vyzvánělo, než se ozval překvapený hlas.
„Bille? Potřebuješ něco?“
„Čus, Andy, máš chvilku čas? Potřebuju se tě na něco zeptat.“
„Jasně, povídej,“ přitakal Billův nejlepší kamarád.
„Víš, jak jsme tuhle mluvili o tom, koho znáš v Berlíně?“
„Jasně, o co jde?“
„Myslíš, že bys mě mohl seznámit s někým z těch lidí od modelingu?“
Na druhém konci bylo chvilku ticho.
„No… myslím, že jo? Proč?“
„To ti řeknu, až se uvidíme osobně. Kdy přijedeš domů?“
„Teď ne, až tak za tři týdny,“ odpověděl Andreas.
„Dobrý, tak to úplně stačí, ještě si zavoláme. Měj se, a díky,“ usmál se Bill, když típnul telefon. A bylo to. Jeho záložní plán se mohl začít uskutečňovat. Jediné, co mu to trochu kazilo, byl momentálně jeho starší bratr. Bill tušil, že až se dozví, co má v plánu, nebude mít radost.
autor: Janule
betaread: Allka
Tak Billi má zálusk na zoubky a jít do modelingu, hm? Chytrý chlapec 😀 a krásný… skvělá kombinace…
Ale jsem vážně zvědavá, jak se na to bude tvářit Tom, že by mu měl jeho milovaný jezdit po světě a nechat se obletovat milionem chlapů i ženských xD… asi bude žárlivka a protestant.
Simone takový spiklenec, panečku 😀 😀 😀 … ale díky bohu za ní.
Doufám, že mu to vyjde, kulišákovi, aby se konečně někam hnul – jak v seberealizaci, která jistojistě trpí za kuchyňskou plotnou, ale i finančně a tak 🙂
Krásný dílek, vždycky to tak rychle uteče, hernajs, mohla bych to číst pořád.
Díky!
Bill bude modelka :DD
Ha, Bill jako model? To jsem zvědavá, co na to Tomm? Bille, držím palce!!!
Bill je roztomilo tvrdohlavý:) tie zúbky ma prekvapili, ale keď chce začať od modelingu, tak to musí urobiť:) Som zvedavá ako sa bude tváriť Tom keď sa to dozvie:) Ďakujem za kapitolu:)
No to bude Tom vyšilovat až zjisti co má Bill zalubem.
Takže Bill tu slávu chce vzít tentokrát z opačného konce a půjde na to přes modeling? No, tak to mu držím palce, myslím, že tam má momentálně daleko větší šanci. Jsem ráda, že mu Simone pomohla:)
Bill se rozhodl byt model, no pani. Uz se tesim na opravu jeho zubu, jestli bude fnukat xD ale on je preci statecny! Heh, az pujde LA Bill na beleni zubu, bude to asi jina komedie. Nicmene cumela jsem, ze jejich muziku nahrala jina kapela. A maji moc hodnou maminku 🙂 snad to Bill nepohnoji a nebude na nej Tom nastvany. Vsak on je tak zlaty! Aj cely traktor opravil 😀 😀
Dekuji moc za kapitolu 🙂
Jeee, takže ze začátku mi tenhle díl přišel smutnej, ale nakonec se vše v dobré obrátilo! 🙂
Jsem ráda, že má alespoň v mamince Bill takového spiklence, je vážně hodná, že mu půjčila, aniž by se ptala na co to chce! Věřím tomu, že Bill peníze využije užitečně a nerozfrcá je jen tak. Řekla bych, že s touhle realitou se už celkem sžil, ale i tak chápu, že chce být slavný! 🙂
Jsem zvědavá, jestli si nakonec nechá zuby udělat nebo uteče z křesla. Ale řekla bych, že to vydrží, když má svoje plány! Jako model? Úžasné, snad mu to tedy vyjde! 🙂
Děkuji za díl a moc se těším na další! ♥
Začátek dílu tedy nezačal zrovna růžově a trochu jsem smutnila nad tím, jak smutná je Bill. 😀 Vím, že by si neměl moc co stěžovat, když chtěl sám do jiné reality a konečně má svého Toma, ale i tak. Prostě nemám ráda smutné lidi, no. Maličko jsem se bála, že budou díly zase smutné, ale druhá polovina dílu mi to hnedka vylepšila! 🙂
Koukám, že když ne muzika, tak chce Billvyzkoušet modeling. Noo, budu mu držet pěsti! 🙂 Jak už tady bylo ´řečeno´, myslím,že v tomhle bude mít Bill asi větší šanci, tak snad se s ní řádně popere a vyjde mu to. Přála bych mu to strašně moc, protože chudák nemá moc na výběr, když ani školu dodělanou nemá. Také by mě nebavilo jen sedět doma a vyvařovat. Jen jsem tedy zvědavá na reakci Toma, jestli se to Billovi vážně povede. 😀
Moc děkuji za další skvělý díl! ♥
Tak jsem zvládla dva díly naráz, zpříjemnila jsem si opět polední pauzu… sakra, ale už přetahuju 😀
K L.A. dílu – překvapilo mě, že Tom konečně povolil a Bill dosáhl svého, snad to tak vydrží a nezačne se zase cukat. Mám z nich radost 🙂
Loitsche díl byl taky fajn, celou dobu jsem přemýšlela, na co ty peníze asi tak může potřebovat, a překvapilo mě, že zrovna na zuby. Líbí se mi, že nehází flintu do žita a snaží se na to jít z jiné strany, když mu producenti nevědomky udělali čáru přes rozpočet.
Škoda jenom, že to čtení tak rychle uteče, a to jsem měla tentokrát dva díly. Chtělo by to tak jeden denně :-))
Bill je hlavička. 🙂 děsně mu fandím. pořád si ale myslím, že kdyby se svěřil Tomovi se svými plány, jak se dostat na špici, že by mu Tom určo i pomohl. a tak děsně proti by nebyl. jsem zvědavá, jakým směrem se Bill do šoubyznysu provrtá, že by opravdu tím modelingem?