autor: Wind
Moc se omlouvám, ale to zákeřné utnutí jsem si prostě nemohla odpustit. Doufám, že jste napjatí jak kšandy. A taky doufám, že se vám konečný výběr bude líbit. Asi to nebude právě to, co někteří očekávali, ale mně se zvolená verze líbila ze všech nejvíc.
Užijte si další kapitolu a doufám, že mě poctíte komentářem.
Vaše Wind
„Tome…“ hlesl černovlásek s radostí v hlase.
Tom se nezmohl na nic. Jen se na něj díval a oči se mu začaly plnit slzami štěstí… nemohl uvěřit, že je konečně vidí… Willa a… ve Willově náruči spokojeně ležely dvě nádherné holčičky s jemnými vlásky jako chmýří malých kuřátek. Tom se pomalu přiblížil až k černovláskovi a natáhl ruku k jednomu růžovému uzlíčku. Holčička otevřela hnědá očička a zvonivě se zasmála. Chytila do své maličké ručičky Tomův prst a zvědavě si ho prohlížela. Will se usmál a nechal Toma, aby si maličkou vzal do náruče. Tom měl pocit, že se rozplyne štěstím. Maličká byla tak… drobná… a tak heboučká. Ani jeden z novopečených rodičů si nevšiml, kdy se Rai s Miriam vytratili. Chtěli tento okamžik nechat jen jim.
Když se Tom konečně trochu probral z opojení oné chvíle, podíval se na Willa.
„Willy… lásko, tohle je… nejkrásnější chvíle v mým životě.“ Will se láskyplně usmál a naklonil se k Tomovi pro polibek.
„Už mají jméno?“ ptal se Tom a oči mu zářily. Will zavrtěl hlavou.
„Ne… chtěl jsem, abychom je vybrali spolu.“ Tom se na chvíli zamyslel…
„Co takhle Simone a Ariana? Po našich matkách.“ Will se šťastně usmál.
„To se mi líbí.“
Seděli na skále tak dlouho, dokud Will úplně neoschnul. Tom si mezitím pochoval i druhou holčičku. Byly si jako vejce vejci podobné… a přece Tom neměl nejmenší problém s rozeznáním jedné od druhé. Malá Simone byla od pohledu čilejší. Neustále pozorovala okolí, měla takový zvědavý a trochu šibalský kukuč… a co chvíli něco žvatlala. Tom se musel nad tou roztomilostí usmívat. Ariana byla naopak klidnější, většinu času se jen tulila k Willovi a skoro ani nehlesla. Zvědavě si Toma prohlížela, ale ne tak jako malá Sim. Tom si nemohl pomoct, ale její pohled mu připomínal ten Willův. Takový tajemný, hluboký… a nádherný.
Zvedl se a pomohl na nohy Willovi. A zatímco si merfolk oblékal šaty, které mu nenápadně přinesl Rai, držel Tom obě holčičky u sebe. Cítil se neuvěřitelně pyšný, že má tak krásné děti… když s nimi přišli do jejich domu, položili je do postýlky, kterou Rai během chvíle předělal na dvojitou… neměla už sice převěs z vrchní mušle, ale to Miriam vynahradila sítěnými nebesy zavěšenými nad postýlkami. Will při pohledu na jejich dílo málem roztál.
„To je nádhera, Raii… podobnou jsem měl jako malý já.“ Rai se usmál
„Já vím…“ Pak přistoupil k Tomovi.
„Můžu?“
„Jasně.“ Tom mu opatrně předal malou Simone.
„Bože… ty jsou… nádherný. To už abych se chystal na odhánění nápadníků, až vyrostou.“
Tom se zasmál.
„Zapomeň, to bude moje práce.“
„Podívej se na ně.“ Rai se posadil na postel a Will mu položil na druhou ruku i malou Ari. „Jsou tak maličký… a hele… Miriam… jsou úplně stejný. Mají oči jako maminka…“ Miriam se usmála.
„Ale nosíky mají po tatínkovi.“ A jemně se dotkla nosánku malé Sim. Ta hned reagovala, chytila její prst do ručičky a strčila si ho do pusinky. Miriam se usmála.
„Wille… asi mají hlad.“
„Oh, jistě.“
Rai položil obě holčičky do postýlek a vzal Toma ven.
„Počkej… kam mě vedeš?“ Tom se trochu vzpíral.
„No kam… pro jídlo holčičkám.“ Tom to nechápal. Měl za to, že když to Miriam říkala Willovi, tak Will… při představě, jak Will kojí miminka, se mu nahrnula krev do tváří. Ale hlas Miriam za ním jeho představy rychle rozpustil.
„Právě, necháme Willa s dětmi, dokud nedoneseme jídlo.“ Teď Tom nechápal ještě víc.
„Vždyť jsou to novorozeňata. Pijí mateřské mléko, ne?“
„Ach ano… já zapomněla. Víš, Tome… my nejsme savci. Po narození se děti krmí řasami anebo kousky ryb. Kdyby měla matka ještě vytvářet mléko pro děti, byla by to moc velká zátěž na její tělo a v moři je potřeba, aby byly děti co nejrychleji samostatnější. Když jsi jejich otec ty, trochu jsem si lámala hlavu nad tím, jak to s nimi bude po narození. Ale zatím jediný rozdíl vidím v tom, že ani jedna holčička nemá pod vodou ploutve. Vzhledově se od lidských dětí moc neliší, ale stravují se jako merfolkové, což je docela úleva, protože kdyby ne, asi bych nevěděla, co si počít.“ Rai se poškrábal na hlavě.
„Promiň, tohle mi nějak nedošlo, když jsme mluvili o dětech. Víš proto je tak důležité, aby odrostlejší synové lovili pro skupinu. Je to hlavně kvůli dětem. Mimo jiné se bohužel celkem často stává, že se matkám krátce po porodu něco stane. Jsou v tom období dost zranitelné, a kdyby děti kojila, mohlo by se stát, že umřou hladem. Takhle je může krmit kdokoli ze skupiny.“
„Aha… takže…“
„My ti teď dáme jídlo pro děti a ty ho doneseš Willovi.“
„Aha.“
Za chvíli už se Tom vracel do domku s několika řasami v ruce. Pořád mu to přišlo zvláštní, ale co čekal. Přece jen v něčem jeho holčičky musely být po mamince. Jen ho nenapadlo, že to bude něco takového. Nicméně to neznamenalo, že by je nebo Willa kvůli tomu měl rád méně. To rozhodně ne.
Když Sim i Ari spokojeně žižlaly svoje řasy, posadil se Tom vedle Willa a přitulil si ho k sobě.
„Tome?“ pípnul po chvíli tiše Will a upřel na Toma provinilý pohled.
„Hmm?“
„Zlobíš se?“ Tom se na něj s láskyplným úsměvem podíval. Věděl přesně, na co Will naráží.
„Ne… to víš, že ne… jen jsem měl strach. Dost mě vyděsilo, když jsem tě nikde nemohl najít. Ale když vím, co se dělo a hlavně proč se to dělo… nemůžu se na tebe zlobit. Hlavní je, že ses vrátil. A přinesl jsi s sebou ten nejkrásnější dárek. Ty a holčičky jste pro mě to nejcennější.“ Will se spokojeně usmál a jemně Toma políbil.
„Miluju tě.“
„Já tebe taky, Willy.“
„Jen mě trochu mrzí, že jsem nemohl být u toho, když holčičky přišly na svět. U lidí je možnost, že může být otec u porodu… a taky ho třeba nechají přestřihnout pupeční šňůru.“
Will nechápavě zvedl obočí.
„Co je pupeční šňůra?“ Teď byl zas překvapený Tom.
„No… to je… jak bych to… je to taková… věc, která spojuje dítě a matku, když je ještě u ní v břiše… a skrz ni dodává dítěti živiny.“
„Hmm… aha. Tak to my neznáme.“ Tom se zamyslel.
„Jak se teda narodily Sim s Ari?“
„No… merfolkové se rodí z… něco jako vajíčka. Když přišel čas, objevil se mi na břiše takový kruhový symbol. Miriam mě uklidňovala, že je to normální. Trochu jsem panikařil, nevěděl jsem, co se to děje a popravdě jsem měl docela strach. Ale díky ní to nakonec všechno byla hračka. Ale abych se vrátil. Z kruhu se začala uvolňovat jemná záře… jakoby po bublinkách… a pak bylo světlo tak silné, že nás oslepilo. Cítil jsem… takové šimrání… a jako by mě po kouskách ubývalo… trochu to hřálo. A když světlo zmizelo, objevila se… přirovnal bych to k bublině, docela velké. A uvnitř byly naše dvě holčičky. Byly k sobě obrácené tváří a držely se za ručičky. Vypadaly, jako by spaly. Bylo to kouzelné. Několik dní trvalo, než otevřely oči a začaly se pohybovat. A dnes ráno se prodraly ven. Simone hned začala zkoumat vnitřek útesu, ve kterém jsme byli. A Ari jako první připlavala ke mně a schoulila se mi do náruče. Bylo to vážně sladké.“
„Takže je to jak Rai říkal. Ve vašem životě je skoro všechno spojené s určitou magií. Není divu. Obě jsou prostě kouzelné.“
„Hmm… to jsou.“ Will se usmál a znovu se přitulil k Tomovi. Ten mu vtiskl polibek do vlasů a upřel pohled na svoje dvě malé princezny, které teď s plnými bříšky spokojeně podřimovaly. Byly nádherné a Tom se na ně nemohl vynadívat.
„Tak mě napadá… když teď víme, co se může stát, budeme muset být opatrnější.“ Will se zasmál.
„Hm… to máš pravdu… jednou za tři roky… Taťko.“
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Ja som to s tými dvojičkami myslela ako vtip! 😀
Ale inak sú Sim s Ari rozkošné 🙂 Trochu ma pobavila predstava, ako také malé deti žužlú riasy, ale tak niečo museli zdediť aj Willovi 😀 A myslím, že podľa opisu sa budú skvelo dopĺňať – aktívnejšia a odvážnejšia Sim s Ari ako pokojnejším a umiernenejším protikladom. Aspoň tak to vyzerá teraz 😀
Ďakujem za časť.
To byl naprosto krásný díl…Tom a Will mají dvojčátka 🙂 Jsem zvědavá, jak takový kříženci člověka s merfolkem budou růst a jaké výchovné lapàlie s nimi kluky čekají…Miriam a Rai byli skvělí, jak se vším pomáhali a radili. Ještě že tam byli. A strašně mě pobavilo, jak Tom začal řešit, že musejí být od teď opatrnější… 😀
Jééé, to bylo tak hezké! 🙂 Strašně moc jsem se na tenhle díl těšila a vůbec mě nezklamal! Jak Tom spatřil Billa a svoje dvě holčičky, vhrkly mi slzy do očí. Já jsem hrozná citlivka. 😀 Ale když to bylo tak hezké! Úplně jsem si dokázala představit to nadšení a hlavně úlevu, co musel Tom cítit, kdyžje spatřil živé a zdravé. 🙂
A nakonec to jsou přece jen dvojčátka! 🙂 Jsem za kluky tak ráda! Neumím si ani představit, jak moc nadšení teď musí být. Já se ovšem přiznám, že větší radost než z narození holčiček, mám z toho, že jsou kluci konečně zase spolu! 🙂 Úplně mě to potěšilo, že už nejsou rozděleni. Ani nevím, proč mě tak moc dostávalo, že jsou chvíli od sebe, když zas až o tolik moc nešlo. 😀
Strašně MOC děkuji za tenhle krásný díl! 🙂 Budu se moc těšit na další. 🙂
To byla krásna kapitola.
Velmi krásná kapitola…:-) Pobavila mě Willova poslední…"Jednou za tři roky…taťko…" No, nevím jestli to ovšem vdrží…tedy, pokud to je myšleno, tak jak to myslím já. 🙂 Těším se na další dílek.
Jednou za tři roky 😀 tak to nevím, jestli se s tím Tom spokojí, teda 😀
Ale dvojčátka holčičky jsou úžasné! Naprosto si je umím představit a musí být opravdu nádherné 🙂
To je krásna kapitola, dvojičky sú zlatučké:)
Ako to Will myslel raz za tri roky? Raz za tri roky sex alebo si môžu užívať dva roky bez strachu a na tretí rok si dajú pozor? Budú si musieť nakúpiť kondómy 🙂
Uznávám, část: "Jednou za tři roky.." je trochu matoucí a dá se pochopit několika způsoby. Ale je to myšleno stylem: jednou za tři roky budeme muset být opatrní… 😀 popravdě si ani nedovedu představit, jak by to Tom chudák zvládal, kdyby mu bylo dopřáno jen jednou za tři roky… 😀