All About Us 1.

autor: Catherine

Zdravím vás s novou povídkou. 🙂 Úplně ze začátku bych chtěla napsat, že pokud to nebude do budoucnosti jinak, tak se bude díl zveřejňovat jedenkrát týdně, protože momentálně plánuju něco v osobním životě, takže se bojím, abych pak nekoukala, že nemám žádnej díl. 😀 Takhle mám jistotu, že se mi to nestane a vy nebudete muset čekat déle, než je to nutné. 🙂

Doktor Freimann opřel své ruce o lokty na ebenově černém stole a prsty na obou rukách propletl. Skrz malé brýle se podíval na Billa a trošku se pousmál. Chodil k němu necelé dva měsíce, stejně tak jako jeho dvojče. Dovolil si tvrdit, že v oboru psychologie je vážně zkušený, přeci jen, tuhle práci dělal přes čtyřicet let, ale tihle dva mladí muži pro něj byli absolutně nečitelní. Když už si myslel, že přišel na něco nového, další návštěva jednoho z bratrů mu to celé vyvrátila. Byli šíleně průhlední, ale zároveň hrozně nečitelní. To proto se jejich vztahu věnoval ve dne, ale i v noci. Pořád si dělal nějaké náčrtky, zápisky, byl jimi vážně neuvěřitelně fascinován.

„Takže říkáte… když jste včera přišel domů z práce, Tom se nezajímal jako obvykle? Celou dobu byl ve svém pokoji, aniž by vystrčil nos?“ pousmál se starší muž a zadíval se Billovi do očí. Ten okamžitě cukal pohledem, zakroutil hlavou a skousnul si ret.

„Ne, vlastně ne,“ krátce zaváhal.

„Váháte. Bylo to možná trošku jinak?“ napomohl mu, aby se svěřil víc, protože potřeboval přesnou odpověď. Na stejnou otázku se plánoval zeptat Toma, který měl přijít hned po Billovi, jemuž sezení končilo za pět minut.

„Možná… možná ano,“ přikývl blonďatý muž. „Přišel jsem, pozdravili jsme se, Tom se chtěl normálně bavit, ale já na něj vystartoval, protože nebylo umyté nádobí od oběda. Chápete to? Taková prkotina a já… Zase jsem to podělal,“ povzdechnul si. Hrál si se svými štíhlými prsty, díval se do neznáma. „Tom se vlastně vážně snažil.“

„Co znamená, že se snažil?“

„Připravil ty nejlepší vegetariánské lasagne,“ vyhrknul Bill a olízl se jako mlsný kocour, při vzpomínce na včerejší oběd. Doktor Freimann se usmál a přikývl, udělal si pár poznámek do svého notesu.

„V tom případě si nezasloužil, abyste na něj byl zlý,“ pohlédl mu do očí, Bill neznatelně kývl a pootočil hlavu do strany, aby se díval pryč.

„Rozhodně ne.“

„Omluvil jste se mu?“

Žádná odpověď, Bill jen zakroutil hlavou a povzdechl si. Nechápal, proč se choval jako blbec, když se k němu Tom snažil být milý. Vážně se za to nesnášel, takové věci si uvědomil až pěkně pozdě. Doufal, že pokud se Tomovi omluví dneska, jeho odpověď ještě přijme a nebude pořád dělat uraženého. Nechápal, kdy se jejich vztah pokazil tak moc, aby ho museli konzultovat s psychologem.

*

Bill seděl u televize, v klíně měl mísu se slanými chipsy, znuděně přepínal programy. Snažil se najít něco, na co by se mohl dívat a neumřel by u toho nudou. Normálně by šel už spát, protože vstával ráno do práce, ale dneska potřeboval počkat na svého bratra, aby si s ním promluvil. Podíval se na hodiny, které měli pověšené na zdi, a povzdychnul si. Bylo už po jedenácté večer a Tom nikde, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, že bar, ve kterém pracoval, měl dnes otevřeno jen do desíti. Možná mu mohl napsat, jestli je v pořádku? Vážně se o něj bál, ať už měli mezi sebou rozepři jakoukoliv. Vzal do ruky svůj telefon, otevřel novou zprávu, když v tom slyšel v chodbě šramot. Skousnul si ret a televizi vypnul, potřeboval klid.

„Ahoj,“ usmál se Tom, když vešel do obýváku. Skousnul si ret, jeho bratr byl vážně hrozně nádherný. Potlačoval nutkání, aby ho obejmul a políbil, aby zas nebyl nařčený z toho, že udělal něco špatně, tak jako už několikrát.

„Ahoj,“ kývl Bill a ukázal na místo vedle sebe. „Tome, prosím… Můžeš se ke mně posadit? Doktor Freimann mi říkal, že bychom spolu měli víc mluvit.“

„Něco takového mi taky říkal, ale oba víme, jak to vždycky dopadne. Bille…“

„Pst,“ zakroutil blonďák hlavou a položil dlaň na Tomovo stehno. „Mrzí mě, co se stalo včera. Chtěl bych se ti omluvit, neměl jsem na tebe být takový. Vlastně to jídlo bylo opravdu výborný,“ usmál se a ruku stisknul, podíval se do bratrových očí, které pookřály.

„Jo, miluješ lasagne,“ kývl Tom a podíval se na Billovu ruku na svém stehně. Aniž by o tom přemýšlel, jeho ruka vystartovala vzhůru a položil ji na jeho dlaň. Prsty se přesně strefil do mezer mezi bratrovými, trošku se pousmál. Vzpomínal, jak tohle dělali pokaždé, aniž by si to uvědomovali. Teď to bylo naprosto jiné, cizí… Ani jeden nevěděl, co za tím stálo, ale rozhodně je to hodně trápilo.

„Tome…“ usmál se Bill a otočil svou dlaň vzhůru, takže s Tomem prsty propletl. „Co se to mezi náma děje? Proč je to takové?“

„Bráško, kdybych to věděl… Kdybychom to věděli, tak nemusíme navštěvovat psychologa,“ stiskl mu ruku a zhluboka si povzdechnul. Přitáhl si jejich spojené prsty ke svým rtům a políbil bratrovy kloubky. Bez váhání, prostě jednal. Kdyby nad tím přemýšlel, rozhodně by to neudělal. Bill se šťastně usmál, položil si hlavu na Tomovo rameno a přivřel oči.

„Stejně si myslím, že to všechno začalo, když sis musel kvůli matce najít holku. Do té doby to bylo v pohodě, ale pak…“ zamumlal blonďák a přivřel oči. „Myslím si, že si to Nadia všechno moc brala, i když věděla, že to s ní nemyslíš doopravdy. Vzal jsi ji jednou k našim, abys měl klid a ona… Pořád tě otravuje,“ nakrčil obočí a stiskl bratrovu ruku. Zase se do něj nahrnul vztek a to stačilo, aby to jméno jenom vyslovil, nemusel tu příšernou ženskou ani vidět. Tom zakroutil hlavou a povzdechnul si, vtiskl do bratrových vlasů malý polibek.

„Nadia si to nijak nevykládá, dost dobře víš, že je to moje kamarádka, která mě má ráda. Navíc to bylo jen jednou, pak jsem kvůli tobě raději řekl, že jsme se rozešli.“

„Jistě,“ zašklebil se Bill a od bratra se odtáhnul, ihned uskočil na druhou stranu jejich gauče. „Nadia to určitě dělá z dobroty svého srdce, že? Tome, ty jsi neviděl, jak si to s tebou užívala? Ona doufá, že jednou jí vyznáš lásku a já nevím co ještě, to jsi ještě nepochopil? Jak se po tobě plazí, motá se kolem tebe, prostě…“ oklepal se. Pohrával si se svými krátkými vlasy, zatímco bratra propaloval nepříjemným pohledem. Tom se mu zpříma zadíval do očí, zatahal se za límec svého trika, cítil se nesvůj, přestože k tomu neměl nejmenší důvod.

„Chce mít prostě pěknýho kamaráda, kterým se může chlubit,“ zasmál se. Potřeboval nějak odlehčit atmosféru. Dost dobře věděl, že má bratr pravdu. Samotnému se mu chování Nadii nelíbilo, ale bylo marné jí něco říkat, zvlášť když byla opilá. Nakrčil obočí, vlastně… Neznal ji jinak, než když byla pod vlivem. Tedy kromě té nešťastné návštěvy u rodičů.

„Jo, to je přesně to, po čem holka, který je pětadvacet, touží,“ řekl Bill sarkasticky a vyhoupnul se na nohy. „Já si půjdu lehnout, nechci se zase hádat. Dobrou noc,“ popřál svému dvojčeti, sklonil se, aby se rty otřel o jeho tvář a trochu se usmál. Ještě mu mávnul, než zmizel do svojí ložnice, aby se uložil ke spánku. Sice mu bylo jasné, že do půlnoci neusne, ale chtěl být sám se svými myšlenkami. Přemýšlel, co by mohl ještě udělat, aby se vše vrátilo do starých kolejí. Nešlo mu o fyzickou stránku, sex s Tomem pořád měli, přeci jen, ve svém věku měli už nějaké potřeby, a nevěrní si být nechtěli. O nic jiného mezi nimi ale bohužel nešlo, ať se snažili sebevíc – pokaždé se jen pohádali.

Tom si promnul kořen nosu, snažil se racionálně uvažovat. Hrábnul do mísy s chipsama a nacpal si jich plnou pusu, začal zuřivě kousat. Příliš neřešil, že mu u toho vypadlo z pusy pár drobků a vypadal jako čuně – nikdo ho přeci neviděl. Nevěděl, jestli je smutný nebo zklamaný, možná obojí? Pár měsíců už své pocity nezvládl popsat, hlavně co se týkalo Billa. Byly dny, kdy se nemohli jeden druhého nabažit, ale také dny, kdy po sobě museli chodit po špičkách, aby se vzájemně nenaštvali. Těch druhých dnů bylo víc, bohužel. Nejraději by z plna hrdla zakřičel, aby ze sebe dostal všechen vztek, ale nechtěl svého bratra rušit. Poposedl si, ovladač od televize zapadl do mezery mezi podpěrkou a polštářem. Zatnul pravou ruku v pěst, párkrát se zhluboka nadechl a vydechl, aby se uklidnil. Ne, vztek opravdu k ničemu nevedl, nemělo to cenu. Strčil do mezery dlaň, aby dálkové ovládání vytáhl a třeba si i něco pustil, když v tom se dotkl něčeho jiného. Nechápavě vytáhl obočí a neznámý předmět vyndal. Malý notes, který byl v černých kožených deskách. Srdce mu bilo na poplach, absolutně netušil, co to může být. Bál se ho otevřít, ale zároveň byl šíleně zvědavý – to byla jedna z jeho horších vlastností. Skousnul si ret a po deskách přejel jemně prsty.

„Tome?“ ozvalo se ze dveří. Tom sebou cuknul, notes okamžitě vrátil na své místo a podíval se na bratra, který byl opřený o futra. Nechápavě se na něj podíval, trochu vytáhl obočí. Co tam sakra dělal?

„Stalo se něco?“ zeptal se starostlivě.

„Pojď si prosím ke mně lehnout, nechci tam být sám,“ vydechl blonďák prosebně a prsty si přejel po nahé paži. Měl na sobě jedno z Tomových starších trik, které on už vyřadil, a boxerky. Cítil, jak ho bratr skenuje pohledem, trochu se zachvěl. Nepotřebovali žádná slova, aby si rozuměli.

„Samozřejmě, umyju se a přijdu, ano?“ byla to prostě Tomova povinnost, když byl starší bratr. Ať už se hádali jakkoliv, nemohl své mladší já nechat na holičkách i kdyby byli na sebe naštvaní sebevíc. I kdyby ho chtěl Bill v noci zabít, stejně by k němu šel.

„Dobře,“ přikývl Bill. „A Tome?“

„Ano?“

„Děkuju,“ uculil se blonďák a olíznul si rty, které trochu našpulil. Cítil na sobě Tomův všeříkající pohled, spokojeně vydechl. Tohle byl prostě způsob jejich omluvy – žádná pěkná slovíčka, hloupá gesta, ale společná noc, při které se budou k sobě tulit pod jednou peřinou. Dost dobře věděli, že zítřejší den bude obdobný jako ten dnešní, ale na to nechtěli myslet a kazit si tím náladu.

Jak Tom slíbil, tak taky splnil. Celý proces v koupelně mu trval sotva půl hodiny, momentálně ležel vedle bratra v posteli a tiskl si k sobě jeho tělo. Hladil ho po břiše a co chvíli ho políbil do krátkých vlasů. Miloval jejich kokosovou vůni a zbožňoval jejich jemnost. Trochu Billovi břicho mnul, věděl, že ho to opravdu uklidňuje a líbí se mu to. Šťastně se usmál, když slyšel jen oddechování, podle kterého bezpečně poznal, že bratr už spí. Momentálně to bylo skoro jako dřív. V hlavě mu ale vrtala jedna myšlenka a to ten zápisník, který objevil v gauči. Bylo jasné, že patřil jeho dvojčeti. Diář to rozhodně nebyl, ten nosil v tašce. A o ničem podobném ani nevěděl, o to víc ho to zajímalo. Přesvědčoval sám sebe, že to zjistí následující den, svým způsobem se ale bál – nechtěl dělat nic za Billovými zády, protože kdyby to zjistil, jistě by zuřil jako býk. Povzdechnul si, zakroutil hlavou a zavřel i své oči. Popřemýšlí až další den, jestli se má podívat nebo ne. Víc si k sobě bratra přitisknul a snažil se co nejrychleji usnout, protože mu bylo jasné, že se vzbudí, až Bill bude vstávat do práce.

***

„Bille?“ promluvil Andreas a podíval se na svého dlouholetého kamaráda a momentálně i kolegu v jedné osobě. „Co se jít večer trochu pobavit? Zítra máme odpolední, můžeme si dát pár drinků,“ pokrčil rameny a opřel se o pult.

„Já nevím,“ zakroutil blonďák hlavou a povzdychnul si. „Necítím se nějak dobře, možná si půjdu raději lehnout a spát, hm?“

„Spíš celý poslední měsíc. Mám pocit, že chodíš jen do práce a domů. Tom taky chodí do baru a nic nenamítá, tak proč nemůžeš i ty, hm? No tak, jeden večer, kvůli svému nejlepšímu kamarádovi,“ zamrkal prosebně. Vypadal u toho jako nakopnuté štěně, což Billa rozesmálo.

„Možná proto, že je Tom barman? Andy, já nevím, nějak se mi nechce…“

„Nevymlouvej se, přijdeme zvednout náladu tvému bratrovi. Určitě ho naše milá návštěva potěší,“ přikývl si na důraz svých slov a upravil si ofinu. „Takže v devět se sejdem před klubem?“

„Co mám s tebou dělat,“ pousmál se Bill. Možná vlastně mohlo být fajn vyrazit si, vypít pár drinků a odreagovat se od svých myšlenek. Na chvíli by se snad mohl cítit šťastný, tak jako se ještě nedávno cítil. Skoro pravidelně trávil v baru alespoň jeden den, aby mohl být s Tomem. Ten mu míchal všechny možné koktejly, kterými si ho opíjel a pak… Zakroutil hlavou, aby tyhle myšlenky vyhnal. Nedařilo se mu to ale tak, jak by si přál, protože chtíč byl silnější. Nejhorší bylo, že ani s psychologem, který byl skvělý, nemohli mluvit naprosto o všem. Kdyby se mu svěřili, že mezi sebou mají intimní vztah, nedopadlo by to pro ně dobře.

„Jo, myslím, že potřebuješ trochu vyčistit hlavu, poslední dobou se chováš divně. Vážně mi to nechceš říct?“ nabídl se blonďák a chytl kamaráda za paži. Ten se mu ale jemně vytrhl a zakroutil hlavou. Podíval se na mladou dívku, která stála u kasy a držela v ruce pár ramínek s oblečením.

„Dobrý den,“ pozdravil ji a vroucně se usmál, zatímco dělal svou práci. Cítil na sobě Andreasův pohled, ale ignoroval ho, seč to šlo. S tím, co ho trápilo, se mu rozhodně nemohl svěřit.

autor: Catherine