autor: Janule
L. A. sobota 1. února 2014
Pumba je ten nejkrásnější pes na světě, rozhodl se Bill. Tak roztomilou kuličku snad ještě v životě neviděl. Úplně přehodnotil svůj názor, který měl, když mu ho Tom ukazoval na fotkách čerstvě narozeného, prostě se do něj na první pohled zamiloval. Už ho měli doma týden a z Billa a jeho štěněte se stala nerozlučná dvojka. Oslovoval jej zdrobněle Pumbi a snažil se s ním mluvit anglicky, prý proto, že je Pumba jediný rodilý Američan v tomhle domě a slušelo by se ho naučit jeho rodnou řeč. Že nebyla v Billově podání zcela gramaticky správně, nevadilo, protože koneckonců, nač by byla psovi správná gramatika. Hlavně když si rozuměli.
Tom tak zezačátku, než si na tuhle zvláštní konverzaci zvykl, několikrát zareagoval na Billovu otázku, která nebyla směřována jemu, ale psovi. Pak už se spíš věnoval poslouchání, protože Bill říkal Pumbovi naprosto všechno, co mu přišlo na mysl, udělal si z něj vrbu, a tak se k Tomovi dostala spousta informací, jež by se jinak neměl šanci dozvědět. Bill se svému štěněti svěřoval se vším možným a občas mu vyprávěl i věci ze svého starého života. To už ale německy, protože na to jeho angličtina zdaleka nestačila. Tom se často Billovu vyprávění o fiktivním životě v Loitsche bránil, odbýval ho, že ty jeho vymyšlené nesmysly nebude poslouchat, když o něm ale jeho mladší dvojče vyprávělo svému štěněti, stražil uši, aby mu neuniklo ani písmeno. Vyhovovalo mu, že nemusel na nic z toho reagovat, hodnotit, zaujímat k tomu jakékoliv stanovisko, mohl jenom poslouchat a občas se i dobře bavit.
„Pumbi, ty malej mizero, už zase mi koušeš botu? To se nedělá, ty skunku. FUJ je to! No nekoukej na mě tak, víš, jak ty boty byly drahý? Ani se neptej. Jo, kdyby to byly moje starý Ády, co se mi na nich už dělal žralok, to by byla jiná. Některý z těch Gordonových křápů, co jsou u nás doma v předsíni, by ti určitě chutnaly, v těch bys mohl i spát. Scotty jich už pár sežral… to byl náš první pes, víš? Určitě by se ti líbil. Škoda, že už umřel. Ale Baron je taky fajn. Je jako tvůj starší brácha, proto je chytřejší a ví, jak se co správně dělá. Taky mám staršího bráchu. Neříkám, že je chytřejší, ale starší je určitě. O deset minut. To on nikdy nezapomene zdůraznit, víš? Jako by na tom záleželo. Deset minut je prd. Jenže on musí být vždycky ve všem první. Když jsme byli malí, říkal mi, že mě určitě při cestě na svět kopnul do hlavičky, a proto jsem občas tak zabedněnej. Ale nemyslel to vážně, víš? On mě totiž miluje, nikdy by mi neublížil. Vždycky když mě kluci ve škole chtěli zbít, tak se mě zastal. Od toho starší bráchové jsou, Pumbi. Kdyby ti někdo chtěl ublížit, Baron by je všechny pokousal, to se spolehni.“
Podobných monologů vyslechl Tom za poslední týden spoustu. Většinou se usmíval, protože ačkoliv si na něj Bill svému psovi občas postěžoval, byla z toho cítit ohromná láska. Trochu ho rozčilovalo, když Bill mluvil o „svém“ Tomovi z Loitsche, ale věděl, že dokud se mu nevrátí paměť, těžko s tím může něco dělat. Rozhodl se to ignorovat a občas se přistihl při myšlence, že by se chtěl tomu Billovu vysněnému Tomovi v lecčems podobat.
„Víš, Pumbi, můj Tom je strašně sexy. Ty nemůžeš vědět, co to je, ale to poznáš, až budeš starší a potkáme nějakou hezkou fenku. On má větší ruce než já, má ohromný svaly, protože celej den v práci něco montuje. Spravuje třeba sekačky, kombajny a takovýhle věci. A je hasič, představ si to. Na to je strašně hrdý. Dokáže s hadicí úžasný věci, Pumbi, a to není žádná legrace. Jednou na hasičských závodech mi strčil do ruky hadici, abych mu ji jako přidržel, že si musí ještě odskočit, a pak mi do ní pustil vodu, zmetek. Odrazilo mě to dva metry daleko, jakej v tom byl tlak, to bys nevěřil. Měl jsem na zadku pěknou modřinu. Pak se mi všichni hasiči z Loitsche smáli, protože byli samozřejmě u toho, tak jsem s ním za to dva dny nemluvil. Nemá rád, když s ním nemluvím a máme tichou domácnost. Sice mu uvařím, ale nedám mu ani pusu, i když škemrá. Ale většinou mě nakonec stejně ukecá, protože ví, jak strašně rád se s ním líbám. No, ale psi se nelíbaj, ty si spíš očuchávaj zadky, takže to nepoznáš, ale věř mi, že je to krása. Miluju líbání.“
U předposlední věty tohohle Billova monologu Tom vyprskl smíchy, ale usmívat se začal, už když si představil, jak jeho mladší bráška letí se stříkající hadicí dva metry vzduchem, přestože byla zase řeč o dokonalém Tomovi. Tentokrát se s ním cítil tak nějak spojený, protože tohle by nejspíš udělal taky, kdyby měl příležitost. Nedokázal sice pochopit, jak může mít Bill tu svou fiktivní realitu zpracovanou do takových podrobností, jako by ji skutečně prožil, ale některé historky ho vážně bavilo poslouchat.
„Co se chechtáš?“ otočil se na něj Bill od kuchyňské linky, kde zrovna něco vařil. Pumba seděl věrně u jeho nohou, poslouchal a čekal, až mu páníček hodí něco dobrého do tlamičky. Nejradši měl samozřejmě maso a dneska čmuchal šanci, protože ve vzduchu neomylně cítil kuře. „Víš, jak mě ten zadek dlouho bolel? Už sis někdy narazil kostrč? Tři týdny jsem si pořádně nemohl sednout a tys měl po ptákách, miláčku,“ ušklíbl se Bill směrem k bratrovi, který mezitím došel k lednici. Věděl, že tohle oslovení Toma vždycky rozhodí a zmínka o sexu tuplem, ale nějak si nemohl pomoct, občas prostě musel provokovat.
„Už zase ta twincestní hovadina,“ povzdychl si Tom do otevřené lednice, do které si přišel pro colu. Na oslovení miláčku dávno nereagoval. „Kdy už tě tohle konečně přejde?“ zavřel lednici s plechovkou v ruce.
„Cože?“ otočil se Bill od práce. „Jaká hovadina?“
„Ale žádná,“ odsekl Tom s despektem v hlase, a když Bill nepřestával zírat, dodal: „A nedělej, žes to v životě neslyšel. Od začátku kariéry nás tahle blbost pronásleduje.“
„Zapomněl jsi, že jsem podle tebe ztratil paměť?“ opáčil na to Bill. „Můžeš mi vysvětlit, co přesně ta twincestní hovadina je?“
„Ne!“ odsekl Tom a pozdě litoval, že radši nedržel pusu. Mělo ho napadnout, že se toho bratr okamžitě chytí, jaksi mu nedošlo, že Bill po amnézii by to slovo ani nemusel znát. „Je to nesmysl a dál se o tom nebudeme bavit,“ ukončil debatu a radši se rychle zdekoval i s colou do studia. Tam měl vždycky práce dost a nemusel odpovídat na nepříjemné dotazy.
Twincest byl od začátku jejich kariéry věc, které se Tom důsledně vyhýbal. Když to spatřil prvně, ztuhnul jako solný sloup. Nechtělo se mu věřit, že je něco takového možné. Samozřejmě netrvalo dlouho a zjistili to i David a Géčka a po nich další a další lidi z managementu. Měli z toho legraci, ale Tom udělal tehdy takovou scénu, že už se o tom před ním nikdy nikdo neodvážil ani ceknout. Nevěděl jak Bill, ale on to prostě nechtěl vidět. Stačilo, když na to občas narazil na internetu, okamžitě stránku zavřel a snažil se na ten pohled zapomenout. Příliš mu fantazie jejich fanoušků připomínala, co se mezi nimi před deseti lety stalo, ale hlavně, co se stát mohlo, kdyby to dovolil. Některé montáže nebo kresby byly až tak moc názorné, že se na to nedokázal dívat. Upřímně… nechápal, jak na to jejich fanoušci mohli přijít, proč je to tak fascinovalo, že se kolem toho vytvořila celá velká komunita. Netušil, jak to dřív vnímal Bill, nemluvili spolu o tom, bylo to příliš ožehavé téma, ale občas měl podezření, že ho management na začátku ponoukal, aby Toma provokoval, že se to fanouškům líbí. Třeba když Bill přišel s textem In Die Nacht, nenapadlo ho, co se z toho nakonec stane za fenomén. Pošahané fanynky v tom samozřejmě viděly jasný důkaz jejich vztahu a Billovy kopance, které pokaždé schytal, když se na něj při hraní téhle písničky na pódiu nedíval, ho ujišťovaly, že to není jen tak. Později toho Bill nechal, ale jeden čas to bylo vážné divné. Tenhle Bill ale očividně nemá ponětí, o co se jedná, a on – blbec – mu to teď naservíroval až pod nos. Nejradši by si vrazil facku. Doufal, že na to jeho dvojče brzy zapomene. Dnes měl konečně přiletět Andy, který si kvůli Billovi se zakázkou pospíšil, takže ho snad zaměstná něčím jiným.
To se ovšem Tom pletl. Bill si to cizí slovo radši hned zapsal do poznámkové aplikace svého nového mobilu, aby ho nezapomněl, a rozhodl se později zjistit, o co se jedná, že to Toma tak rozhodilo. Věděl, že twins jsou anglicky dvojčata, to už se učili ve škole, a slovo incest mu samozřejmě taky nebylo neznámé, to dá rozum, ale takhle dohromady to ještě nikdy neslyšel. Vzhledem k tomu, v jaké souvislosti to jeho starší bratr použil a jak se tvářil potom, co se ho na to Bill zeptal, to vypadalo velice podezřele. Podíval se na iPhone, jak je na tom s časem. Bylo skoro jedenáct. Oběd měl jakž takž připravený, takže až přivezou z letiště Andyho, jen všechno rychle dodělá a budou se moct najíst. Nemohl se svého kamaráda dočkat, byl strašně rád, že přiletí o měsíc dřív, než původně slíbil, i když jen na týden. Musel se jít připravit na cestu, za chvíli budou vyrážet na letiště. Doufal, že přiletí ten „jeho“ Andy, ten, kterého znal z Loitsche, a ne někdo cizí. No… uvidí se, jaký Andy to vlastně z letadla vystoupí.
Zastrčil telefon do kapsy a s Pumbou v patách vyběhl do svého pokoje. Měl z nového mobilu radost jako malé dítě, když ho s Tomem kupovali místo toho starého, co se rozbil na Silvestra. iPhone byla značka, o které se mu nikdy ani nesnilo, vždycky mu symbol nakousnutého jablka připadal jako nedosažitelný luxus. Teď ho měl a ze začátku se skoro bál na něj sáhnout, aby ho nerozbil. Totéž měl s macbookem, ke kterému si ale ještě cestu nenašel. Chvíli mu trvalo, než se s mobilem naučil zacházet, ale čím déle ho měl, tím víc zjišťoval, že se mu všechny ty moderní vychytávky, které na jeho starém tlačítkovém telefonu nebyly, moc líbí. Neustále všechno kolem sebe fotil a natáčel, samozřejmě nejvíc Pumbu, přehrával si hudbu, hrál hry, na kterých strávil spoustu času, a psal si poznámky, kdykoliv ho cokoliv napadlo. Tom mu dal do mobilu všechnu hudbu Tokio Hotel, aby ji poslouchal a učil se, ale zatím se nedostal dál než ke Schrei a Zimmer483, z nichž si nejvíc oblíbil In Die Nacht, kterou už uměl nazpaměť. Tyhle dvě desky se dle jeho názoru ještě daly poslouchat, to byla poctivá rocková hudba podle jeho gusta, ale co se týkalo třeba Humanoidu, dovedl si představit své tři kolegy z Devils, jak by se smáli, kdyby jim někdo tvrdil, že tohle nahráli oni. Roznesli by toho chudáka na kopytech. A což teprve ty poslední věci, na kterých Tom pracoval v domácím studiu, to bude mít co dělat i on sám, aby to nějak strávil. Tenhle typ hudby nebyl jeho šálek kávy, a když si představil, že to bude muset zpívat… No nic. Byl čas se připravit na cestu, aby na něj zase Tom nemusel bůhvíjak dlouho čekat. Vlezl do své obrovské šatny plné oblečení a jako vždycky, když měl někam jít, chvíli jen stál a zíral, co na sebe. Nebylo to jednoduché…
~*~
„Jo! Jo! Jo!“ vykřikoval Tom vítězně, nadskakoval na sedačce v herně, radostí téměř zahodil joystick, když opět porazil Andyho v motokárách. Soupeřili spolu, co se znali, protože Billa tyhle závodní hry nikdy moc nebavily. Zato všechny kluky spolehlivě porážel v ping pongu, což Tom nechápal, jelikož jinak byl jeho mladší bratr totálně nesportovní tvor. Vždycky to z legrace přičítal Billovu šilhání. Tvrdil, že nejspíš vidí míček nějak jinak než všichni ostatní a vždycky se mu podaří ho poslat tam, kde to nikdo z nich nečeká.
„Aby ses z toho nevopupínkoval,“ šťouchnul do šťastného vítěze mrzutě Andy, taky rád vyhrával. Jenže dneska vyloženě nebyl ve formě, časový posun ho jako vždycky dostal. Vstával brzy, aby byl v šest ráno na letišti v Berlíně, a když po čtrnáctihodinovém letu s mezipřistáním v Amsterodamu dosedl na LAX, bylo tady sotva poledne. Doma už by dávno chrněl, ale Tom ho vždycky po příletu ukecával, aby si s ním šel zahrát. Andy ho podezíral, že jen proto, že si je jistý svou výhrou, ale Tom ho přesvědčoval, že si tady nemá s kým zahrát, protože Bill není žádný soupeř. No… asi v tom bylo od obojího trochu.
Bylo devět večer, Andy měl v sobě dvě a půl piva a Tom s Billem každý po třech. „Dáme něco jinýho, tohle už mě nebaví,“ hodil Andy joystick otráveně na stůl. „Co si dát třeba pinčes?“ mrkl spiklenecky na Billa, který znuděně seděl se spícím štěnětem na klíně a sledoval jejich souboj. „Bille, pomsti mě, vyklepni tu jeho kostnatou prdel,“ zakřenil se na kamaráda Andy.
„Já?“ ukázal Bill na svá prsa udiveně.
„Jo, ty, kdo jinej?“ nechápal Andy. „Seš z nás v pinčesu nejlepší, tak mu to nandej, ať mám taky trochu radost.“
„Já to hrál naposledy v pátý třídě,“ sdělil mu suše Bill a kopl do sebe zbytek piva.
„Tak to aspoň zkus,“ vložil se do věci Tom, zatímco Andy jen seděl s otevřenou pusou. Bylo jasné, že si ještě nezvykl na kamarádovu ztracenou paměť, ale nebylo divu. Přiletěl sotva před pár hodinami a ještě neměl příležitost být s Billem ani na chvilku o samotě. „Třeba máš na to přirozenej talent,“ pokračoval Tom, zatímco ze skříňky vyndával pingpongové pálky a míčky. Stůl byl stále připravený, před Billovým úrazem býval stolní tenis jejich častou zábavou, tak Tom doufal, že alespoň tohle se nezměnilo.
„No, tak jo,“ zvedl se Bill z pohovky a malinko se zapotácel. Sakra, pití piva nebylo zrovna dobrý trénink na něco takového, ale když mu oba tak věří, řekl si, že to aspoň zkusí.
~*~
Po pátém velice rychlém vítězství Tom pochopil, že Bill opravdu není přirozený talent. Jediný sport, ve kterém kdy vynikal, zapomněl stejně tak jako angličtinu a další důležité věci.
„Chlapi, jdu do hajan,“ zívl už poněkolikáté Andy a zvedl se z pohovky, odkud s Pumbou v náručí sledoval to fiasko. Už byl opravdu unavený. Bill ho nepomstil, Tom byl opět vítěz a atmosféra v herně po téhle nerovné bitvě nějak zvláštně zhoustla. Ve vzduchu bylo cítit napětí a zklamání, a tak se rozhodl, že radši nechá dvojčata o samotě. „Dobrou noc,“ kopl do sebe zbytek třetího piva a vydal se po schodech nahoru.
„Dobrou,“ řekla dvojčata unisono, jak měla ve zvyku. Aspoň něco se nezměnilo, usmál se pro sebe Andy, než zapadl do svého pokoje v přízemí.
~*~
„Bille, už bys toho piva měl nechat, tohle je pátý,“ trochu káravě pronesl Tom asi po hodině ke svému mladšímu bratrovi, když dohrál další kolo nějaké pro Billa neznámé střílečky. „Nejsi zvyklý tolik pít.“
„Prosím tě,“ mávl rukou Bill, „dám klidně za večer pět piv, a to jsou půllitry, ne tyhle plechový třetinky,“ pohrdavě poklepal na kovový povrch. „Nejsem žádný béčko,“ dokázal Tomovi hlubokým záklonem, aby si na důkaz svého chlapáctví posléze hodně nahlas a táhle krknul, až sebou spící štěně na jeho klíně trhlo leknutím. Už svému dvojčeti nesdělil, že těch pět piv dokázal v hospodě vypít jen jednou v životě kvůli sázce a stejně je pak cestou domů vyzvracel do škarpy.
„Prase,“ podotkl jemně Tom, „v životě jsi nevypil víc jak dvě plechovky a měl jsi dost.“
„Tak teď sice neumím hrát pinčes, ale vydržím hodně, no,“ usmál se trochu pokřiveně Bill, zašilhal na své dvojče a při pokusu o plynulý zdvih se asi v polovině skácel znovu do měkké sedačky.
„Vidíš?“ triumfálně pronesl Tom, zatímco hladil zmatené štěně, které sjelo z bratrova klína. „Nic nevydržíš,“ zvedl se a došel ke svému dvojčeti, popadl ho za loket a pomohl mu vstát. „Krom toho, pivo ti nikdy ani nechutnalo.“
„Hmm,“ nezmohl se na delší odpověď Bill, nepříjemně se mu točila hlava. Přišlo mu to divné, dřív opravdu vydržel víc než tři třetinky, ale co tady proboha nebylo divné? Všechno. Včetně jeho nejlepšího kamaráda. „Je jinej,“ podotkl zcela mimo téma rozhovoru.
„Kdo?“ zachytil Tom krátkou větičku, zatímco Billa pomalu vedl ke schodům s malým Pumbou v patách. Bylo na čase bratra uložit do postele, v tomhle stavu by mu tady stejně za pár minut usnul jako dřevo, a pak by se s ním nadřel daleko víc.
„Andy,“ škytl trochu Bill. „Tohle není můj Andy,“ smutně si vzdychl. „Je to všechno na hovno,“ dodal nešťastně, když pomalu stoupali do schodů. „Myslel jsem, že aspoň Andy bude stejný, ale není.“
Tom na to neměl co říct. Maska, již zřejmě jeho mladší bratr v poslední době nosil, díky alkoholu spadla. Byl zpět ten lítostivý nešťastný kluk, který zapomněl celý svůj minulý život a jenž ztratil poslední naději, že se to najednou celé změní. Tom tak nějak tušil, jak moc Bill doufal, že z letadla vystoupí jeho starý Andy. Vracel se přece z jejich rodného Německa, ke kterému jeho bratr vztahoval veškeré své naděje. Několikrát už Pumbovi vykládal, že až se vrátí zpátky domů do Loitsche, všechno bude zase fajn. Nechtěl slyšet, že jejich starý dům je dávno prázdný, nikdo v něm už roky nebydlí, jen babička ho občas dojde zkontrolovat, kdyby se snad nějaké fanynky rozhodly v něm ubytovat. Alkohol uvolnil napětí a vrátil zpět smutek, který Tom stále tušil pod tím usměvavým povrchem, jenž Lexovi a jemu Bill nabízel poslední tři týdny. Spadl do stejné nálady jako Bill. Poslední dobou měl pocit, že se mezi nimi něco změnilo. Daleko častěji vnímal Billův smutek pod povrchem maskovaný úsměvem na tváři, začínal znovu cítit to, co jeho jednovaječné dvojče, jako by se Billovými dotyky a celkovým přístupem vracelo jejich dvojčecí pouto. Tom si léta vůbec neuvědomoval, jak moc mu tohle jejich spojení chybělo, a až když se ho znovu dotklo, pochopil, o jak vzácnou a důvěrnou věc s Billem přišli.
„Já chci domů,“ vzlykl opilý Bill, když dosedl na svoji obrovskou postel. „Já už to nevydržím,“ dal si hlavu do dlaní, jako by se do nich chtěl schovat celý, zmizet z tohohle divného neznámého světa. Tom si opatrně přisedl a s trochou váhání své dvojče objal kolem ramene.
„Jsi doma, Billi, nebul,“ zašeptal a sám sebe překvapil, když si dvojče přitáhl do objetí. „Jsem tady s tebou,“ šeptal dál, kolíbal Billa v náručí jako malé dítě, tak moc cítil jeho zoufalství, ale nebylo v jeho moci s tím cokoliv udělat. Alespoň si to myslel. Nemohl Billovi vrátit jeho starý život, po kterém se mu tak stýskalo, nemohl se najednou stát dobrovolným hasičem, opravářem traktorů nebo dokonce jeho milencem…
„Nejsi,“ zavrtěl Bill hlavou pod Tomovou bradou. „Kdybys tu se mnou byl, měl bys mě rád.“
„Ale já tě přece mám rád,“ zašeptal Tom do Billových vlasů, které ho zašimraly, jak jeho dvojče kroutilo hlavou.
„Ale nemiluješ mě a já potřebuju, abys mě miloval. Jako doma, jako můj Tom. Máš Riu, chceš si ji vzít a já zůstanu sám. Jen s Pumbou,“ popotáhl Bill. Tomovi se sevřelo srdce. Jako by Billův žal vstoupil do něj, jako by prožíval úplně to samé, co on.
„Billi, miluju tě,“ řekl, aniž by o tom přemýšlel. Bylo to první, co mu přišlo na jazyk, a věděl, že je to pravda, že to tak prostě cítí.
„Ne,“ vytrhl se mu Bill z náruče. „Kdybys mě miloval, byl bys úplně jiný. Tohle není láska, jenom mě lituješ,“ zlobil se Bill. Shodil boty a tak, jak byl, padl na postel a zabořil hlavu do měkkého polštáře. „Jdi pryč,“ ještě zahučel a přitáhl si k sobě štěně, které se mezitím vyškrábalo s Tomovou pomocí na postel.
„Ne, to teda nepůjdu,“ naštval se Tom. „Nelžu, miluju tě, ale…“
„Není žádné ale, Tome,“ zvedl Bill hlavu z polštáře, až sebou chudák Pumba trhl leknutím. „Buď mě miluješ, nebo ne. Nic mezi tím není, žádné ale tam nepatří. Já tě miluju jako nikoho jinýho na světě a nikdy bych tě nezradil. Ty na to kašleš. Máš radši jí,“ kývl směrem k Tomově ložnici, kde dřív Ria bydlela a zabořil hlavu zpátky do polštáře. Nechtěl, aby Tom viděl jeho slzy.
Tom si zhluboka vzdychl, byl z toho nešťastný. Co s tím má teď dělat? Váhavě si zul boty, pomalu se po kolenou doplazil k bratrovi a lehl si vedle něj. Bill se k němu mezitím otočil zády, tak alespoň přes jeho rameno pohladil malého Pumbu hovícího si v Billově teplé náruči. Pak položil ruku na Billovu, která štěně objímala. Neucukla, když se jí dotkl, a to bylo dobré znamení. Jemně přejížděl palcem po jejím hřbetu, jako by se ji snažil chlácholit, utěšit a s ní i jejího majitele. Věděl, že Bill brečí, cítil to, ani nemusel vidět jeho chvějící se ramena. Toužil ho utěšit, zabalit k sobě do náruče, ochránit ho, ale věděl, že ve chvíli, kdy poruší tu tenkou hranici, už nebude cesty zpátky. Než se ale stačil rozhodnout, jestli to udělá, nebo vezme nohy na ramena, otočil se Bill k němu a ušetřil ho tak důležitého rozhodnutí. Zavrtal se mu pod bradu, objal jej kolem pasu a přitiskl se k němu, nedbaje na Pumbovy protesty a ňafání, kterým dávalo štěně za jeho zády jasně najevo svou žárlivost. Tom Billa pevně objal a chvilku jen tak leželi. Cítil na krku teplý dech svého dvojčete, automaticky s ním srovnal rytmus dýchání, jak byl zvyklý z dětství, a konečně byl spokojený. Měl zpátky v rukou to, co mu tak scházelo. Držel svou polovinu duše, kterou od sebe odehnal, čímž ji zranil a způsobil jim oběma trauma na celých dlouhých deset let.
Bill po chvíli zvedl hlavu, položil ji na polštář a jeho tvář se ocitla přímo proti Tomovu obličeji. Chvíli se vpíjeli jeden druhému do totožných očí, hledali v nich ztracenou lásku, rozpojené pouto, které se začínalo postupně pomalu hojit poté, co bylo tak necitlivě useknuto, a ani jednoho nepřekvapilo, když se k sobě ve stejné chvíli začali pomalu přibližovat. Nebylo jasné, kdo koho políbil první, všechno jako by se dělo synchronně, automaticky, jejich rty se spojily přesně uprostřed cesty, chvilku se jen jemně otíraly, oťukávaly, poznávaly. Tomova ruka se z Billových zad přesunula do jeho vlasů, když beze strachu a váhání polibek prohloubil, aby konečně ukázal svému dvojčeti lásku, již k němu cítí. V tu chvíli věděl jistě, že tam je, že existuje, stále stejně silná, že nezmizela, byla tu pořád, ale až teď dostala šanci se vrátit. Až když jí to on sám dovolil. Byl vítán s opatrností a váháním, Bill jako by nevěřil, že se to opravdu děje, když už v to skoro přestal doufat. Po chvilce se ale nesmělost a opatrnost vytratily a Tomovi se vrátil stejný pocit, jaký měl před deseti lety; tentokrát se ho ale nelekl, tentokrát si uvědomil, že je to přesně tak, jak to má být.
autor: Janule
betaread: Allka
Díky bohu, že Tom dostal rozum. Jen aby si to později zase nerozmyslel, když na začàtku tak vyšiloval…
Díky za díl
aaaaaaaaaaaaaaaa!!!! nejlepší díl, dokonce jsem uronila slzu 😀 děkuji moc ♥
No páni, to jsem vůbec nečekala… Myslela jsem si, ze to bude trvat dyl 🙂 super <3
Aaaaaw…. bože můj, konečně… konečně …. yaaay… nádherný díl! obnovené twins pouto, to je něco jako balzámek na duši <3 …
Jsem strašně strašně ráda, že se konečně posunuli a zbourali tu zeď. Tetelím se tu blahem za ně za oba.
Už aby byla další sobota!
Miluju tuhle epizodu <3 Tenhle díl si chci vzít za manžela a žít s ním šťastně až do smrti.
Oh bože!!!!!! To byl tak skvělej díl a ten závěr… Vážně nemám slov. Konečně se Tom probral a uvědomil si, že jedinej člověk, kterého opravdu miluje je jeho Bill. Ten jejich polibek byl tak krásný, až mi to vzalo dech! Jsem ráda, že konečně i Bill v téhle realitě, se kterou se snaží sžít, bude snad konečně šťastný. Dokud se teda na scéně neobjeví Ria a všechno to nepokazí. Musíme tedy doufat, že zůstane uklizená ještě nějakej ten čas! 😀
Ke zbytku dílu můžu snad říct jen – nádhera!!!! Jak si Bill povídá s Pumbou… Řekla bych, že tak nějak to je určitě i ve skutečnosti, že se mu vážně svěřuje se svýma pocitama a trablema a je vlastně takovej jeho živej deníček! 🙂
Moc děkuji za úchvatný díl. ♥
Stejne jako ostatni, i ja jsem nadsena ze sblizovani Toma a Billa. Chudak Bill tak doufal, ze aspon stary kamarad bude takovy, jakeho si pamatuje a prd. Myslim ale, ze dostal mnohem lepsi darek :))) sladci chlapci :*
Dekuji za kapitolku 😉
gratuluju Tome, že ti to trvalo. 🙂 muselo to být hrozně těžké rozhodnutí, když už to všechno v sobě jednou zablokoval. vždycky jsme to přirovnávali jako poslední krok do propasti, tak doufám, že si ten skok užije, dole ho čeká Bill a je připravený ho chytit, aby si neublížil. 🙂
je to tak, jak to má být, Tome, tak se opovaž zase couvat.
Billova marná naděje a následné zoufalství, to byla silná káva! Ještě, že to zachránil Tom. Moc hezký díl. Dostávaly mně monology Billa, které pronášel k té čtyřnohé kuličce, jež byly vlastně určené pro úplně jiné uši. Moc se těším na další díl.
Tak Tom pochopil konečně že miluje Billa doufám že to zůstane napořád.
No já už myslela, že se k tomu polibku nedohrabou ani v tomhle díle, ale překvapili 😀 Teda hlavně Tom! Ale je sice krásné, že si přiznal, že Billa miluje, ale doufám, že mu hned ráno následně neoznámí, že to byl jen zkrat a že v tom prostě dál pokračovat nemůžou… No to už by mě opravdu naštval!
Je mi líto, že ani Andy nebyl takový, jakého si jej Bill pamatoval. Snad se už brzy vydají za tou Alexovou babičkou a třeba se už dozví pravdu. I když se toho bojím, až mu dojde, že tohle opravdu není ten ´jeho´ Tom…
A Billovy proslovy k Pumbimu byly perfektní! Celou dobu jsem se u toho pochechtávala! A byo mi jasné, že ty narážky na jeho vztah s Tomem rozhodně nebyly jen pro Pumbiho uši, ale taky pro ty Tommovy! 🙂
Díky za další úžasný díl a těším se na další! 🙂
Já ani nevím, co napsat!
Celý díl jsem byla tolik plná pocitů a myšlenek a ten závěr mě tak strašně dostal, že mám v hlavě úplné prázdno. Já jsem se konečně dočkala! ♥ To bylo tak neuvěřitelně nádherné, jak se Tom přitulil k Billovi a položil svou ruku na jeho! ♥ V tu chvíli jsem opravdu začala ztrácet dech a jen jsem očekávala co bude dál. Maličko jsem se bála, že by mohl Tom ještě v posledních chvílích cuknout, ale on asi konečně dostal rozum! A pak jak si koukali do očí a ten polibek! ♥ To bylo tááák nádherné! ♥♥♥ Vážně, já prostě nemám slov! Jsem plná všech krásných pocitů a prostě jen doufám, že ta láska Tomovi vydrží. Jak jsi popisovala, že se konečně to jejich pouto znova obnovilo, tak mi vhrkly slzy do očí. Bylo mi v tu chvíli strašně líto, jak daleko to nechal Tom zajít, ale zároveň jsem byla tak šťastná z toho, že konečně pochopil! Teď už se jen modlím za to, aby se ráno Tom neprobudil a neuvědomil si, co udělal a zase necouvnul zpátky. To by totiž Billa zase dostalo pořádně na dno. Strašně moc doufám v to, že to Tom myslel vážně a už prostě necukne a nechá se unášet svými city a prostě Riu pustí k vodě. Další díl bych tady viděla nejraději hnedka zítra a nejlépe aby to byla část u kluků v LA, protože se přiznám, že se i trošku bojím toho, že se Tom jen ukvapil a tohle všechno ještě pořádně nic moc neznamená.
No, každopádně když jsem zjistila, že alespoň tenhle díl dopadl nádherně, tak jsem si tu část, kdy si Tom přilehl k Billovi, musela přečíst tříkrát po sobě. Bylo to tak neskutečně krásné! ♥
Ovšem v průběhu dílu se u mě střídaly jiné pocity. 😀 Nejprve jsem se strašně smála a rozněžňovala se zároveň nad Billovou mluvou s Pumbim! 🙂 To bylo tak sladké! 🙂 To jeho vylívání si srdíčka a poslouchání o jeho dokonalém Tomovi z Loitsche bylo kouzelné! Navíc se mi líbilo, jak Tom vždycky stražil uši a poslouchal. 😀 No, když se mu ten Tom z Loitsche v některých těch věcech tolik líbí, tak snad by se mu mohl v něčem alespoň začít podobat..a to konkrétně v lásce k jeho bráškovi! 🙂
No a když Bill začal být opilý a začal drmolit, jak je všechno hrozné a začal plakat, tak jse mi mně v očích objevily slzy. Pořád je mi strašně líto, jak nespravedlivě se tenhle šťastný Bill musel ocitnout v tak prekérní situaci, kdy neví, co je pravda a co ne. Tak strašně moc mu přeju Tomovu lásku! Už jen proto doufám, že si Tom za chvilku zase nerozmyslí, že tohle dělat nemůžou. Snad už bude v LA všechno jel lepší a lepší. Bill si to rozhodně zaslouží! 🙂
Moc děkuji za přenádherný díl! ♥
Také šteniatko ako je Pumba si musí získať úplne každého. Bol tak roztomilý psík, nedivím sa, že je miláčik širokého okolia.
Tom tvrdohlavo odmieta Billovu lásku, ale chcel by sa v niečom na toho „vysneného“ Tomiho podobať… páči sa mi ako sa Bill zdôveruje svojmu milovanému šteniatku. Tá predstava je nádherná. Je mi Billa strašne ľúto, keď Tom tak tvrdohlavo odmieta ich twincestnú lásku. Má výdrž chlap jeden.
Bill je ale neskutočne roztomilý. Tak milo tvrdohlavo si stojí za svojím. Pobavilo ma ako ohodnotil Humanoid a novú Tomovu tvorbu:D
Opitého Billa mi je tak veľmi ľúto. Ani Andy nie je ten jeho Andy, to je v prdeli ako sa mu to všetko skazilo:( v starom živote mu asi nič nechýbalo okrem peňazí ale tie mu určite na 100% nahradila láska:(
Tom nesklamal… bolo to nevyhnutné, krásne, bralo to dych a ja mám strach, že ráno to Tom oľutuje a Billovi zlomí srdiečko:(
Som strašne zvedavá aké bude ráno a čo sa bude diať…
To ako sa Bill rozpráva s Pumbov je skvelé a som nesmierne rada, že medzi Tomom a Billom je to na dobrej ceste
Aaaaaaaa tak na tenhle konec jsem cekala celej dil, jojojojo. Uz jak Bill zacal popilet tak jsem si rikala ze proste musi neco nastat, ale takhle sem si to nepredstavovala. A je to mnohem hezci nez moje ocekavani.
Tak se to Billovi povedlo … Snad. Nechci to zakriknout.
Achjo, pokazdy, kdyz doctu jednu realitu tak chci okamzite cist pokracovani, nekdy si rikam ze si nejdriv sudy diky a potom ty luchy, ale pak si rikam ze nahodou narazim na konec te druhe reality a budu tim zkazenou celou povidku.
Prislo mi vripny jak se tam bavili o twincestu, a tesim se na to jestli se Bill skutecne podiva na nejaky twincestni odkazy.
Roztomily je jak si s Pumbou povida. 🙂