Lehrer des Lebens 1.

Hola hola, kdo plní svůj slib? Billshido svět se rozšiřuje mým vánočním slibem! 🙂 Ačkoliv už je únor, vrátíme se o chvilku zpátky a začneme nový školní rok v malebném Magdeburku, kde Bill vstupuje do závěrečného ročníku na gymnáziu a zjišťuje, že přes prázdniny získali nového třídního učitele. A shodou okolností je tento učitel jeden z nejvíc sexy mužů, které kdy viděl.

6:15. Ráno. Čtvrt na sedm. Pátek. Černovlasému chlapci se chtělo brečet. Rozespalý, neupravený a totálně znechucený zamířil do kuchyně, kde ho, jako každý rok, čekali rodiče. Přede dveřmi se setkal se svým dvojčetem Tomem. Očividně ani jeden nebyl na větvi z toho, že museli vstávat o čtvrt hodiny, v Tomově případě o celou hodinu, dřív, jen aby jim mamka s Gordonem, jejich nevlastním otcem, mohli popřát k narozeninám. Dříve byli nadšení i přes brzké vstávání, protože umírali touhou po dárcích. Nyní byla vidina dárků sice super, ale skutečnost, že se po gratulacích museli zmátořit a zamířit do školy, je neuvěřitelně deprimovala.

„Připravený?“ zahučel Tom.

„Na dárky? Jo. Na školu? Nikdy. Už by mohl být večer,“ odvětil Bill stejným tónem. Oba se pousmáli při představě večera, kdy měli jít s pár přáteli slavit své osmnácté narozeniny. Vyměnili si spiklenecký pohled, než se konečně rozhodli vstoupit do jámy lvové.

1. září 2007, Magdeburg

„Proč mám pocit, že s každým rokem jsi první školní den extravagantnější?“ Andreas, modrooký blonďák, Billův nejlepší přítel, si ho se smíchem prohlížel.

Bill se upřímně rozesmál. „Oh jo, jasně. Hned potom, co ho k nějakému tetování přemluvíme,“ s úsměvem potěšeně zamával dvěma jeho dobrým přátelům. „Pravděpodobně nikdy nebude mít ani další piercing. Je to srab.“

„Kam se poděla Schmidtka?“ nakrčil Andreas obočí.

Muž za katedrou se překvapivě elegantně zvedl a zavřel dveře, načež na tabuli napsal typickým mužským škrabopisem své jméno. Anis Ferchichi. Upravil si kravatu a konečně se otočil ke třídě, kterou si tak mohl prohlédnout. Když pohledem došel až k Billovi, zdržel se u něj o vteřinu déle, ale hned pokračoval dál. „Zdravím vás! Jak už jste si, alespoň doufám, přečetli, jmenuji se Anis Ferchichi a letošním rokem se stávám vaším třídním učitelem. Paní Schmidtová, kterou jste měli doposud, se v létě rozhodla odejít do důchodu. Doufám, že vám ji dokážu nahradit,“ pousmál se, zatímco třídou se ozvalo pobavené uchechtnutí. Nikomu nebude chybět. „Byl bych rád, kdybychom spolu všichni vycházeli, a na to je, dle mého názoru, nejlepší otevřenost. Proto navrhuji, aby se všichni stručně představili, abych vás trochu poznal. A aby to bylo fér, představím se i já,“ posadil se na roh katedry a složil si ruce do klína. Bill ho zaujatě pozoroval. „Takže, je mi 29 let. Pocházím z Berlína a mám mladšího bratra, trochu spratka,“ zasmál se. „Mám rád hudbu a ve chvílích volna rád chodím do klubů, občas dokonce i rapuju. No… to je o mně pro začátek asi všechno.“

„Můžeme vás potkat někde ve zdejších klubech?“ ozvalo se odněkud ze třídy.

„Ještě si prosím nesedej, Bille,“ ozval se učitel a zalovil na stole, vytahujíc malý balíček. „O každém z vás jsem si musel přečíst oficiální složku a díky tomu vím, že máš dneska narozeniny,“ s úsměvem k němu zamířil. Když Bill pochopil, překvapeně zamrkal, ale postavil se a přijal učitelovu nabízenou dlaň. „Přeju všechno nejlepší,“ zamumlal o něco tišeji. Naklonil se, věnujíc šokovanému chlapci polibek na tvář a úhledně zabalený dárek. Třídou se ozvalo zahučení a smích, zatímco Bill rozpačitě přešlápl.

Zato Bill seděl na svém místě a neodvažoval se znovu na třídního učitele pohlédnout. Místo toho palci přejížděl po textuře balicího papíru na jeho dárku a přemýšlel, co asi by to mohlo být. Byl to poměrně malý balíček, pevný. Možná nějaká knížka? V usilovném zamyšlení nakrčil nos, Andreas do něj pobaveně šťouchnul. „Proč to neotevřeš?“

„Tak, třído,“ vstoupil do jejich tiché konverzace třídní učitel. „Vidím, že už jste otrávení, takže to rozpustíme. U dveří si každý vezměte svůj rozvrh hodin, od pondělí už se jím budeme řídit, takže se na to připravte. Užijte si dnešní večer a víkend a nepřehánějte to s alkoholem, v pondělí začínáme spolu a nehodlám koukat na vaše kocovinou prolezlé tváře,“ pobaveně se usmál a vstal ze svého místa, skládaje si všechny věci na hromádku, zatímco všichni studenti nadšeně pelášili pryč.

Tak to měl za sebou, úplně první hodinu jako třídní učitel. Byl nervózní. Původně měl učit jen tělocvik a sem tam suplovat, takže když mu oznámili, že dostane vlastní třídu, byl tak vyděšený, že chtěl zpátky do školy. Nakonec to ale nemuselo být tak hrozné, jak se bál. Třída vypadala v pohodě, žáci ho očividně, alespoň zezačátku, přijali. A dárkem pro toho chlapce taky zabodoval.

autor: Saline A.