autor: Yuki-chan
Ahoj lidičky. Omlouvám se, že vás tak napínám, ale já si nemůžu pomoct. 😀 … Vím, že se vám moc nelíbí, že Bill Tomovi ubližuje, ale kdyby mu neubližoval, nebylo by o čem psát. 😀 Takže, tady to máte. Opět trochu ulevíme vašemu napětí. 🙂 Y-chan
Tom s Andym zírali na dveře a pokojem se rozneslo tíživé ticho. Tom zuřil a Andy byl zmatený. Pokud se teď Tom vydá do koupelny k zrcadlu tak bere do zaječích, protože rozhodně nechce být ten, kdo mu bude vysvětlovat, co na svých zádech najde.
Přešel k počítači a malou kartu vsunul dovnitř. Tom vstal opatrně z gauče a vydal se k němu, když si všiml nože na podlaze, který tam Bill odhodil. Podíval se na Andyho, a když si byl jistý, že se nedívá, sehnul se a nůž schoval do kapsy u kalhot. Stoupl si vedle Andyho a díval se na obrazovku, kde se načítalo video. Andy si nebyl jistý, zda se má dívat taky, nebo zda má odejít, ale Tom to vyřešil za něj, když se zeptal, zda ho může nechat o samotě.
Když se za Andym zaklaply dveře, natáhl Tom ruku a třesoucími prsty stiskl tlačítko play. Obraz byl ze začátku nejasný a chvíli trvalo, než se ustálil. V záběru se objevily dveře. Tom tipoval, že se kamera nacházela někde v úrovni Billova pasu. S největší pravděpodobností na opasku.
Billova pěstěná ruka chytila za kliku a dveře se otevřely. Vešel do místnosti, kterou Tom velmi dobře znal. Byla to Jeremyho kancelář. No, spíše salonek. Kožené sedačky, stolek s kvalitní whisky a pracovní stůl, za kterým trůnila masivní polstrovaná židle, vše v hnědé a tmavě rudé barvě. Tohle místo bylo úplně mimo od základny Dragons. Jeremy by samozřejmě nikdy nenalákal nepřítele přímo k sobě. Jeremy ho využíval pouze pro setkání, jako bylo toto, i když ve skutečnosti měl podobné místo i u sebe doma. Potrpěl si na honosnost.
Za stolem seděl Jeremy, lokty se opíral o stůl a pohledem schovaným za maskou pozoroval Billa a jeho doprovod. Jeremy také nebyl v místnosti sám. Za jeho zády stáli jako poslušní vojáčci, na místě kde kdysi stával i Tom, dva chlapi. Tom čekal, že uvidí Georga, ale ten tam nebyl. Byl tam někdo, koho Tom opravdu nečekal. Stáli vzorně s rukama za zády, tvářili se jako největší machři a házely Billovým směrem znechucené pohledy. Byli to oni! Ti, kteří poslali Toma do očistce. Chris a John. Dva největší podvraťáci, jaké Tom kdy poznal. Nemohl se na ně ani podívat, aniž by se mu nezvedla žluč, a vlna ukřivděnosti opět projela jeho tělem.
„Ale, ale. Kdopak nás to poctil svou návštěvou?“ Zeptal se Jeremy sarkasticky. „Copak tady chce čokl jako ty?“
„Taky tě rád vidím.“ Řekl Bill, bez dovolení se usadil na pohovku a nohy hodil na stůl.
„Co tady chceš?“ ozval se Jeremy znovu, a tentokrát už z jeho hlasu znělo naštvání.
„Proč se rozčiluješ? Přišel jsem jen pozdravit starého kamaráda.“ Prohodil Bill s pobavením a podíval se na své nehty, zpod kterých začal vytahovat neexistující nečistotu.
„Nedělej si ze mě prdel, Williame! Co-tady-chceš!“ vyhláskoval Jeremy a praštil dlaní do desky stolu.
„Fajn. Uklidni se.“ Odtrhl Bill pohled od svých nehtů a zvedl ruce ve smířlivém gestu. „Budu ti vyprávět příběh. Co ty na to?“ Začal Bill a Jeremy frustrovaně vydechl.
„Jel takhle jednoho večera jeden okouzlující, mladý, charismatický muž ulicemi Berlína.“ Jeremy se posměšně uchechtnul. Bylo mu jasné, že William myslí sebe. „Byl mírně v náladě a dobře se bavil. Zrovna projížděl kolem železničního mostu, když v tom najednou řidič zastavil. Když se ten mladý muž zeptal, co se stalo, šofér mu oznámil, že na silnici leží, pravděpodobně zraněný, člověk. Tak ten mladík vyslal dva své lidi, aby se podívali na toho chlápka, a copak nezjistíme. V kaluži krve si tam leží Dráčkek.“ Vyprávěl Bill zaujatě svůj příběh, když byl přerušen.
„Oh. A jak ten tvůj „dráček“ vypadal?“ Jeremy byl najednou strnulý, klouby na rukou mu zbělaly, jak pevně svíral pěsti.
„Nic extra. Celkem mladý, něco málo přes dvacet, černé copánky. Moc jsem ho nezkoumal.“ Prohrábl si Bill vlasy a ruce ležérně opřel o opěradlo pohovky.
„Tak černý copánky, jo?“ procedil Jeremy skrz zuby.
Billův i Tomův pohled spočinul na mužích za Jeremyho zády. Chris s Johnem se už netvářili tak nad věcí. Celí zbledli a pot na jejich čele byl patrně viditelný. Jeremy se pomalu zvednul, otočil se a došel až k nim. Chris s Johnem se začali třást, klopili zrak a bylo na nich vidět, že by byli radši kdekoliv jinde, jen ne právě tady.
„Tak copánky jo?!“ zařval Jeremy a oběma uštědřil pořádnou ránu do žaludku. Místností se ozvalo bolestné zaskučení a dvě těla se v bolestné křeči sesunula k zemi, držíc se za postižená místa.
„To bylo samý: ‚Je po něm, šéfe. Nemusíš se bát.‘ ‚Určitě už chcípnul‘ ‚Schytal dvě rány. Není způsob, jak by to přežil.‘ A ono hovno. To už ani neumíte dělat svou práci pořádně? To i odprásknout jedno podsvinče je nad vaše možnosti?!“ Jeremy pochodoval po místnosti a vztekem se mu až kouřilo z uší.
„Moment, moment.“ Řekl. „Takže on nepatří k vám? To mi chceš říct, že z toho kšeftu nic nebude?“
„Jakýho kšeftu?“ podíval se na Billa podezíravě.
„To si jako myslíš, že bych Dragona zachránil pro nic za nic? To mě tak málo znáš? Od vás radši ruce pryč.“ Zavrtěl Bill hlavou. „Očekával jsem, že budeš nadšenej, že jsem ti zachránil člověka a doufal jsem, že dostanu nějakou pěknou odměnu.“
„Na odměnu zapomeň. Toho červa už tady nechci vidět!“ vykřikl Jeremy.
„Co provedl? Přefik tě?“ zasmál se Bill, uvnitř znechucen jen tou představou.
„Neser mě, Williame. Nemám na legrácky náladu. Ten zmrd mě okradl.“
„Okradl? Tvůj člověk? To je neobvyklé. Viděls ho?“
„Ne. Ale tady pánové,“ protáhl důležitě Jeremy a kouknul na dvě hromádky, pomalu se znovu stavějíc na nohy. „Oni ho viděli. Mířil na ně zbraní a pak mi odjel s prachama a koksem.“
„A to jsi jim uvěřil? Po tom, co tady před chvílí předvedli, bych jim nevěřil ani slovo.“ Řekl Bill významně a kývnul bradou směrem, kde se opírali Chris s Johnem a vydýchávali bolest žaludku.
„Věř mi, já normálně taky ne. Tom byl pro mě jako bratr. Věřil bych více jemu než jim. Ale oni přivezli i důkaz.“ A najednou Jeremy už nepůsobil naštvaně, spíše zklamaně. To byla ale jen vteřinka, než tyto pocity opět nahradil vztek.
„Přivezli fotku. Měli podezření, že něco chystá, tak celou situaci tajně vyfotili.“ Jeremy otevřel jednu ze zásuvek, vytáhl ne moc kvalitní černobílý snímek a podal ho Billovi. Ten vztáhl ruku a fotografii uchopil do svých štíhlých prstů. Scenérie, která se mu na snímku zjevila, mu totálně vzala vítr z plachet. Žádná možnost, jak situaci obejít nebo napravit. Tohle bylo definitivní.
Tom stál u otevřeného kufru auta plného tašek a kufříků. Spolu s ním zde byli zachyceni i Chris s Johnem s rukama nad hlavou. Tom držel v jedné ruce klíčky od auta a v té druhé zbraň, kterou mířil směrem, kde Chris s Johnem stáli.
Jistě, mohlo se jednat o fotomontáž, velmi propracovanou fotomontáž, ale Bill už nemohl více šťourat, aniž by to Jeremymu nepřišlo podezřelé. Chvíli nevěděl, co dál. Najednou jeho důvěra v Tomova slova mírně zakolísala. Věřit mu a počkat, jak se situace vyvrbí, nebo mu neuvěřit a poslat ho na smrt?
Bill vrátil snímek Jeremymu a chvíli přemýšlel, než promluvil.
„Co s ním mám ale teď dělat? Jestli ho nechceš zpátky, už pro mě nemá hodnotu. Nerozmyslíš si to ještě?“ řekl Bill, doufaje, že jeho hlas zněl dost zklamaně z toho, že nedostane peníze.
„Ani náhodou. Je mi jedno, co s ním bude. Klidně si z něj udělej osobní děvku, je mi to jedno.“ Jeremy byl stále podrážděný, ale vidina trpícího Toma ve Williamových rukách se mu velmi zamlouvala.
„Nejsem si jistý, že je můj typ, Jeremy. Radši bych ho prodal. Teď ho můžu leda zabít, ale to se mi nelíbí, když z něj můžou ještě kápnout prachy.“ Bill se snažil znít nejvíc zklamaně, jak jen to šlo.
„Proč ho nemůžeš prodat?“ nechápal Jeremy.
„Protože mi nepatří. Žijeme sice životy plné podrazů, nenávisti i krve, ale i my neporušujeme pravidla. Teda většinou. A ty jako boss bys to měl vědět stejně dobře jako já.“
Bill měl pravdu. V jejich životech se kradlo, ubližovalo i zabíjelo, ale pravidla jsou pravidla, i když nepsaná. Každý život potřebuje nějaký řád, a to platilo i o lidech v gangu. Jeremy to věděl, ale Toma už nechtěl ani vidět. Dokonce si i odpustí jeho osobní zabití, když to bude znamenat, že jeho ksicht v nejbližší době neuvidí. V tom dostal Jeremy nápad a jeho nálad se lehce zlepšila.
„Můžeš ho prodat. Prodej si ho komu chceš.“ na chvíli se odmlčel, aby dodal svému prohlášení trochu dramatičnosti.
„Hned, jak ho koupíš ode mě.“
autor: Yuki-chan
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
To byl zase nervák. A skončí to zrovna v takovou chvíli… Už zase vůbec nevím, co si mám myslet. Nějak mi celé s tou fotkou nesedí. Oni tušili, že něco chystá, tak se vyfotili s rukama nad hlavou a Tomem, jak na ně míří pístolí…Jak se vyfotili? To tam byl někdo další a fotil z dálky? Nebo je to z videa? Jak věděli, kde k tomu incidentu dojde, aby to takhle mohli nachystat, když "jenom něco tušili?" A kdyby to celé bylo tak, jak tvrdili, proč by nechával naživu svědky? Mohl je třeba zabít a pak to nahrát tak, že prostě vzali drogy a utekli, ne? Celá ta jejich verze smrdí podrazem, divím se, že nad tím Jeremy nepřemýšlel…I když, fakt je, že si nejsem úplně jistá… Byl by Tom něčeho takového schopný?
Závěr už to dorazil úplně. Jak to Jeremy myslel? Že si má Bill od něj Toma koupit, nebo co?
Màm z toho teda pěknej zmatek v hlavě…Děkuju za skvělý napínavý díl a těším se na pokračování
Tak v napjetí jsem opravdu pořád! 😀
Toma je mi strašně líto, něco podobného bych pravděpodobně fakt nechtěla vidět. Chudák možná doufal, že by se někdy mohl vrátit zpět, ale po tomhle asi pochopil, že návrat je naprosto nemožný. To bylo jako nějaké obchodování s lidmi, jak se bavili o tom, jestli si Bill Toma koupí a pak je prodá zase někomu jinému. Je to strašné a fakt je mi Toma hrozně líto. Nemám ani tušení, jak se teď musí cítit.
A z Billa jsem stále lehce zmatená, protože jej neumím vůbec přečíst. Nevím, zda všechno, co říkal na té nahrávce je pravda a nebo se opravdu snaží Toma jen zbavit. Taky mi přijde, že má pokaždé jinou náladu, takže prostě nevím, kam si jej zařadit a co od něj čekat.
Moc děkuji za další díl! 🙂
Tom by snad nebyl tak blbý aby nechal svědky.Jsem zvědava co Bill udělá z Tomem.
Nějak se mi to celé nezdá. Myslím, že to na Toma nahráli… Je mi Toma líto, že takhle v podstatě přišel o jedinou rodinu, kterou měl, ale zase…co to bylo za rodinu, když se jej takhle snadno zbavili??
Tiež si myslí, že tí dvaja to na Toma našili. Ako napísala Ireth, celý ten prípad aj s tou fotkou vyvoláva až príliš veľa otázok na to, aby to bolo také jednoduché, ako oni tvrdia.
A Bill hral tú úlohu bossa veľmi dobre, ale som zvedavá, aké sú vlastne jeho plány s Tomom, lebo zatiaľ som z neho len zmätená.