autor: Yuki-chan
Drazí miláčkové, velice děkuji za komentáře :-). Jsem opravdu nadšená vaší odezvou a doufám, že vydržíte a budete komentovat i nadále. 🙂 Takže… tady máte další dílek a příjemné počteníčko 🙂 Y-chan
Mohly uběhnout minuty. Mohly uběhnout i hodiny, ale Tom svou polohu nezměnil. Stále seděl na pohovce a prázdným pohledem propaloval zeď naproti. Myšlenky mu proletovaly hlavou tak rychle, že když chtěl jednu chytit, proklouzla mu mezi prsy a nahradila ji jiná.
Nic nechápal. Nechápal, jak se dostal do téhle prekérní situace. Nechápal, kdy se jeho život tak kolosálně posral. A už vůbec nechápal Billa. Celá jeho existence pro něj byla hádankou a Tom neměl dost sil na to, aby ji rozluštil. Možná časem, ale teď byl tak zmatený a psychicky unavený, že to bylo naprosto nemožné.
Nevěděl, proč na něj byl Bill tak milý. Svým způsobem. Bill byl zvláštní v mnoha ohledech, ale Tom ho teď nehodlal řešit. Měl jiné problémy, než nějakýho narušence. A to jeho rodinu, pokud jí tak mohl vůbec ještě říkat.
Vzpomínal na život, který doteď žil. Život bez závazků, bez okovů společnosti a bez pravidel. Mohl jít, kam jen chtěl. Dělat všechno, co se mu zamanulo, a nikomu se nezpovídal. A teď to bylo všechno pryč. Bez rodiny a přátel, uvězněn mezi čtyřmi stěnami, život odkázán na jeho nepřátele.
Přemýšlel, co asi dělá Georg. Jestli uvěřil Tomově vině či nevině. Ale moc velké naděje si nedělal. V očích všech je teď zrádce a to ho ani nevyslechli. Tak kdo vlastně koho zradil? Z dalších úvah ho vyrušil zvuk zámku.
„Ahoj, Tome.“ Usmál se Andy, jakmile vešel do místnosti s tácem v ruce. Odpovědi se ale nedočkal. Tom seděl na sedačce, hlavu skloněnou a nevypadal, že by zrovna teď stál o něčí přítomnost.
Andy potichu zavřel dveře a tác s jídlem položil na stůl. Tašku s počítačem, kterou měl zavěšenou na rameni, položil vedle stolu a došel k Tomovi. Chvíli ho jen pozoroval a odolával nutkání poplácat ho po rameni nebo vyjádřit jakékoliv jiné gesto zúčastněnosti. Nedokázal si představit sám sebe v Tomově situaci. Podle něj to Tom snášel nadmíru statečně. Měl ale neblahý dojem, že to stále ještě není konec.
Když Tom stále nezvedal hlavu, vydal se Andy do koupelny pro lékárničku. Měl zkontrolovat Tomova zranění a donutit ho k jídlu, protože Bill očekával, že bude dělat drahoty stejně jako včera.
Vrátil se do ložnice a bez jediného slova začal pomalu sundávat obvazy. A Tom stále nic neříkal, ani se nepohnul. Nechal sebou manipulovat jako hadrová panenka a kdyby mu teď Andy zaryl do kůže skalpel, pravděpodobně by mu to úplně bylo jedno.
„Andy?“ zašeptal Tom asi po pěti minutách. Nemluvil nahlas a jeho otázka nebyla skoro slyšet, ale ticho v pokoji způsobilo, že Andy málem vyletěl z kůže leknutím.
„Jo?“ vrátil se Andy ke své činnosti.
„Co je, sakra, Bill zač?“ Tom zvedl hlavu a vyjukaně hleděl Andymu do očí. Ten mu pohled chvíli oplácel, poté se ale vrátil pohledem zpátky k Tomovým žebrům, a jeho ústa opustil těžký vzdech.
„Máš z Billa strach?“ zeptal se Andy místo odpovědi.
„Strach? Z takovýho párátka? Cha, prosím tě. Nebuď směšnej!“ vysmál se mu Tom, ale to jak uhnul očima, když se na něj Andy podíval, ho prozradilo. Bál se ho, ale nechtěl to přiznat ani sám sobě.
„Jo, jasně. V klidu, Tome. Je normální, že z něj máš respekt. I já ho mám, a to jsem jeho nejlepší přítel.“
„Odpověz mi, Andy. Kdo Bill je? Zjizvený záda, zámek na dveřích. Tohle nevidíš u normálních lidí. A taky nemá skoro žádný svaly, tak jak je možný, že se ho nedokážu ani dotknout?!“
Andy se na chvíli zamyslel. Tohle bylo Billovo soukromí a on si nebyl jistý, zda se o něj může s Tomem podělit. Nakonec se rozhodl Tomovi neříct všechno a odhalí mu jen část Billa. Snad se nebude Bill zlobit.
„Víš, Bill … jak bych to řekl. No, hodně si zažil. Zažil si dost na to, aby neměl strach. Ani ze smrti. Proto je pro pozici šéfa nejlepší. Nemá v sobě ani náznak strachu nebo pochybností. Vytvořil si takový šestý smysl. Možná by bylo lepší to nazývat instinkt. A věř nebo ne, jeho instinkt ho nikdy nenechal umřít nebo se dostat do nějakýho srabu. Zažil jsem už několik situací, kdy by normální člověk chcípnul jak prase na porážce, a on vyvázl bez jediného škrábnutí. Mířili mu na hlavu pistolí a Bill ve správný okamžik uhnul. Bill je monstrum, Tome. Ale je to ten nejlepší člověk, jakýho jsem kdy poznal.“ Usmíval se Andy.
Tom na Andyho zíral s pusou dokořán. Uhnul kulce? Jako vážně?!
„A není to tak, že bys ho nemohl přeprat.“ Pokračoval Andy a opět uklidil všechny obvazy. „Kdyby mělo dojít čistě na pěstní souboj, byl bys jasným vítězem. Bill jen ví, jak správně toho druhého zablokovat a umí perfektně využit svou váhu. Pokud nebude chtít, abys ho praštil, nikdy se netrefíš. Bohužel, co se jeho zad a ostatního týče, to není něco, o čem bych bez jeho vědomí mohl mluvit, promiň.“
Tom měl pocit, že Andy mluvil o nějaký vymyšlený postavě ze Sci-fi. Tohle přeci nebylo možný. Vyhnout se kulce. Vtom Tomovi hlasitě zakručelo v břiše, což donutilo Andyho k hlasitému smíchu. Přešel ke stolu a tác s jídlem položil Tomovi do klína.
„Měl by ses najíst, ať máš sílu. Podle mě ji budeš potřebovat.“ Povzbudivě se usmál Andy a vrátil se ke stolu, aby vytáhl laptop a připravil ho k použití. A Tom překvapivě neprotestoval. Hladově se pustil do jídla a během pěti minut měl snědeno do posledního drobečku.
„A asi bych tě měl u Billa před něčím varovat.“ Vzpomněl si Andy. „Kvůli určitým událostem si vytvořil takový blok. Občas se stane… jak to nejlíp formulovat, uhm. Občas se stane, že Bill prostě vypne. Když se odstane do emocionální tísně, je například naštvanej k nepříčetnosti nebo je zoufalej, když jsou jeho emoce moc silné, tak je prostě vypne. Dostane se do stavu naprosté otupělosti. V tu chvíli ho neprovokuj, Tome. Radím ti dobře. Protože by tě byl schopnej bez mrknutí oka zabít. Bude mu všechno jedno.“ Andy propaloval Toma pohledem, a jeho výraz byl tak vážný, že se Tom zmohl jen na pouhé přikývnutí. A jeho strach vůči Billovi opět vzrostl.
Potom spolu chvíli jen tak debatovali o všem a o ničem. Celkem dobře se bavili, a Tom si mohl alespoň na chvíli odpočinout od tíživých pocitů. Nevěděli, jak dlouho mluvili, čas letěl dopředu rychlostí blesku, když najednou cvakla klika a do pokoje vešel Bill.
Podíval se na kluky sedící na pohovce, a Tom zůstal jen zírat. S Billem bylo něco jinak. V jeho očích něco chybělo. Co jen to bylo?
Jiskry. Chyběly tam jiskry. Ať už pobavení, když škádlil Toma, zloby, když ho Tom vytočil, nebo vzrušení, které si Tom pamatoval. Billovy oči byly jedinou jistotou v Tomových vzpomínkách. A jiskry zmizely. Prostě tam nebyly a Billův pohled byl prázdný, až nepřítomný. A Tomovi došlo, že o tomhle Andy mluvil. Billův stav totálního nezájmu.
Najednou udělal krok kupředu. Stáhl překvapeného Toma ze sedačky a otočil ho tak, že klečel na zemi a hrudníkem ležel na pohovce. Bill si za Toma kleknul a zajistil si ho tak, aby nemohl utéct.
„Bille, co to…“ nedořekl Tom a pokojem se rozlehl výkřik. Chladná ocel přejela těsně pod Tomovou lopatkou a zanechala za sebou rudý šrám. Bolelo to. Hodně. A bolelo to o dost víc, že nůž byl téměř tupý.
Tom překvapeně kulil oči, ústa doširoka rozevřená. Vše se seběhlo tak rychle, že ani nezaznamenal, že už ho nikdo nedrží. Bezvládně ležel na pohovce a zhluboka dýchal, snažíc se odehnat bolest pryč. Zvedl hlavu a podíval se na Billa, který upustil zkrvavený nůž a nechal ho ležet na koberci. Otočil se ke kartotéce a z nejnižšího šuplete vytáhl průzračnou lahev se zlatavě zbarvenou tekutinou. Láhev otevřel a na jeden nádech vypil tři veliké loky kvalitního bourbonu. S lahví v ruce se vrátil k pohovce, na kterou ztěžka dosedl a opět si přihnul z lahve.
Tom ho celou dobu sledoval vykulenýma očima, stále klečící na zemi. Cítil horkou krev, jak mu stéká po zádech a najednou mu všechno došlo. Bill ho pořezal. Bez jakéhokoli varování mu zajel kudlou do zad!
Bill byl opřený o opěradlo pohovky, oči zavřené a sem tam se silně napil. Toma zachvátil vztek. Klekl si jedním kolenem mezi Billova roztažená stehna, zarývající ho do pohovky, a rukou chytil Billa za triko pod krkem, přitahujíc si jeho hlavu k té své. Viděl rudě a úplně zapomněl na Andyho varování před Billem v tomhle stavu.
Bill až líně otevřel oči a zadíval se na Toma s naprostým nezájmem.
„Cos právě teď, kurva, udělal?!“ zavrčel Tom, v ruce pevněji svírajíc látku. Bill jako by až teď zaznamenal jeho přítomnost. Jeho pohled se změnil a způsob, jakým se na Toma díval se mu vůbec, ale vůbec nelíbil.
Billovy oči byly svádivě přivřené a jazykem si olízl rty. Rukou pomalu zajel na Tomova záda, kde prsty setřel pramínek krve. Tom se pod tím dotekem zachvěl a pevně ujišťoval sám sebe, že odporem. Ruku vrátil zpět a zakrvácené prsty přesunul mezi jejich obličeje.
„Tohle, můj milý Tomi, znamená,“ řekl přesládle Bill, a jednu kapku krve si v přímém očním kontaktu slízl z prstu, „že ses dostal do ráje.“ Dořekl Bill s pohrdavým úšklebkem, a čistým palce přejel přes Tomovy rty.
Ten prudce pustil Billovo triko a druhou rukou se napřáhl k ráně. Nevěděl, co tím Bill myslel, ale rozhodně to pro něj neznamenalo nic dobrého. Jen pár centimetrů ho dělilo od jeho vysněné pomsty. Tak málo chybělo, aby atakoval Billův obličej, ale cizí ruka mu v úderu zabránila. Bill pevně svíral Tomovo zápěstí, pohled mu ztvrdl, a Tom klopýtl dozadu, pod intenzitou, jakou ho Bill sledoval.
Bill prudce trhl Tomovým zápěstím a povalil ho na pohovku, až Tom při pádu zakňučel, jak se ostrá bolest ozvala v jeho rameni. Bill vstal, strčil ruku do kapsy u kalhot a Andymu, který to celé jen vykuleně sledoval, hodil paměťovou kartu. Ten ji jen tak tak zachytil. Podíval se na svou rozevřenou dlaň, kde ležela malá černá kartička, a když opět vzhlédl, uviděl už jen závoj černých vlasů a prudce zavírající se dveře.
autor: Yuki-chan
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Wow…vůbec mě nenapadá co se bude dít dál:D Vždycky se na nový díl hrozně těším, takže se nemusíš bát vydržíme :DD Jinak moc jsme se toho nedozvěděli, mám teď takové trauma, jestli je to dobře nebo špatně, protože kdyby tam toho bylo více byla bych hrozně nedočkavá, co bude v dalším díle, ale to jsem vlastně asi i teď, takže je to úplně jedno ;D 😀 díky za díl:3
Co se to tam sakra stalo?! Pochopila jsem to správně, že když Bill Toma pořezal, tak mu vyřízl z kůže tu značku, co mu tam udělal tu noc kdy se potkali?
Na začátku mi to skoro připadalo, že je Tom na nejlepší cestě zapadnout mezi stát se součástí Billova gangu, aspoň Bill a Andy se teď k němu chovají líp než vlastní rodina, ale ten konec mě totálně zmátl. Proč se Bill takhle choval? Tuším, že odpoveď je na té paměťovce a jsem vážně moc zvědavá co Billa tak vytočilo…I to, co vyprávěl o Billovi Andy znělo zajímavě, chtěla bych znát jeho příběh. je to celý takový napínavý a tajemný, to se mi fakt líbí.
Díky za kapitolu, už se moc těším na pokračování 🙂
Páni. Zatím pořád nevím, co od Billa čekat a co si o něm mám vlastně myslet. Těším se, až se tam více věcí vysvětlí a bude to pochopitelnější… Ale líbí se mi to, je to napínavé 🙂
Pani, tak tohle byla sila, po duhe dobe dalsi dil a takove delo. To cekani potom urcite stalo za to. Pani, pani, pani, tohle budu delsi dobu rozdychavat. Jinak urcite se tesim na novy dil, protoze autoruv styl psani je dechberouci.
Milujem tuto poviedko a stale dufam ze bill toma znasilni
Bill mě taký děsí a Toma moc litují.
Tak to jsem naprosto vyvalrna 😀 Co to Bill udelal? :O Ok, poporade.
1. Je mi lito Toma, mozna ze si ale celou dobu jrn nalhaval, ze to byla jeho rodina. A mozna taky ne a to je horsi, ze ho zradili.
2. Andy se zda byt jako fajn kluk, myslim, ze vlkousi Toma prijmou rychle
3. Co to ten Bill udelal? :O Co je zac? Vyhnul se kulce. Je nezasazitelny. Co ty jeho zada? Proc Billa porezal? Udelal mu dalsi znacku? Jaky utlum? Odkdy utlum? Proc? Ma snad z neceho strach? Nebo se zamiloval? :O Co se deje? CO SE DEJE??? :O 😀
Tak jako tak, na odpovedi si budu muset pockat. Ale je to kurde cool 😀 Proste hustyyy 😀 krutoprisny 😀 Proste drsny 😀 Moc dekuju za dil a doufam, z na dalsi nebudeme moc dlouho cekat, pac je to krutyyyyyy 😀 Taaaa… Povidka je krutaaa 😀 No.. Tesim se jako pes na kost :333 Takze jako Sayurii na daldi dl D Na chudaka Tomiho, co nic netusi, na monsttum Billa a sympataka Andyho 😀 Co ta pametovka? :O Co se chysta? :O Utok! Pomsta? Kseft?? :O Neviiim 😀 ale je to Boziii ♥
Woow, tak tohle byla tedy jízda!
Trošku jsem se dozvědala o Billovi a jednoznačně bych o něm chtěla vědět ještě více, protože po tom, co Andy řekl, jsem ještě více zvědavá na celý Billův příběh a co se mu stalo, že se z něj stal takovýhle člověk. Pravděpodobně to neměl v životě vůbec jednoduché, což je mi dost líto.
Ale co ten nůž? Také mě napadlo, že Bill Tomovi vyřezal tu značku, ale těžko říct? Tom tu bolest nesl celkem statečně, já bych se tam asi svíjela někde na zemi v bolestech a Billa proklínala do horoucích pekel a možná bych jej i tím nožem, co nechal na zemi, začala ohrožovat, jak by mě naštval, že mě tak pořezal. 😀 Což se upřímně divím, že Tom ten nůž nevzal a Billa nezabil. Ne že bych to chtěla. 😀 To rozhodně ne, ale na to, jak se Billa bojí a je na něj zároveň i naštvaný, bych se vlastně ani moc nedivila, kdyby to udělal.
MOC se už těším na pokračování, protože jsem strašně zvědavá, co je na té kartě a proč vlastně Bill Toma pořezal. Tahle povídka je jednoznačně skvěle napínavá a já děkuji za díl! 🙂
Páni, Bill je fakt zvláštny. A ten Andyho príbeh – mám pocit, že Bill pomaly ani nie je človek 😀 Ale som zvedavá, čo z neho spravilo takúto osobu. A samozrejme ma tiež zaujíma, prečo Toma bez varovania porezal! Myslím, že odpoveď sa nachádza na tej pamäťovke, takže sa už nemôžem dočkať, čo na nej bude.