pokračování
Bill vešel dovnitř a rozhlédl se kolem, zatímco Tom zavřel dveře a zamkl za sebou, kolem nich se usazoval zatuchlý vzduch. „Jsi si jistý, že tady třeba někdo nepřestává?“ Bill skepticky nakukoval do rohů.
„Sakra, ty jsi paranoidní…“ Tomovy rty se zvedly do lehkého úsměvu a to Bill spatřil, rychle znovu klesly do studeného výrazu.
Bill si v duchu povzdechl, ale pokrčil rameny, očekával takovou Tomovu reakci. Na moment si prohlédl Tomovu tvář, která byla téměř zahojená, a zůstalo v ní jen slabé zabarvení. Tomovy ruce byly stále zavázané, ale už neměl znehybněný kotník, takže to bylo dobré.
„Vypadáš, jako by už ti bylo lépe,“ opatrně poznamenal Bill.
Tom se kousl do svého piercingu a odfrkl si. „Jo, myslím, že už se k tomu dostávám. Každopádně to dnes večer není důležité. Dnes budeme jen plánovat.“
„No, pokud nebudeme trénovat, pak jsem nám měl přinést pivo,“ Bill nakopl nějakou špínu na zemi. „Možná by nám to mohlo pomoct přinést nějakou inspiraci v tom, co bychom měli dělat.“
„Myslím, že společné pití by byl stupidní nápad,“ odpověděl Tom hrubě. „Kromě toho, nepotřebujeme inspiraci, mám to v hlavě všechno naplánované.“
„Samozřejmě, že máš,“ povzdechl si Bill a smetl nějaký prach ze židle, než se na ni posadil, kousl se do rtu a přemýšlel, jak se mohli dostat zpátky do tohohle bodu. Bylo to jako na začátku, když byl Tom tak opatrný, aby se mezi nimi nic nestalo. S výjimkou toho, že teď Bill věděl, o co přichází, protože už to zažil.
Tom z batohu vytáhl kroužkový blok, posadil se na židli naproti Billovi a díval se na papíry s poznámkami, zatímco se klepal propiskou do rtu. Bill sledoval každý jeho pohyb a rychle sklopil hlavu, když Tom vzhlédl.
„Přestaň na mě zírat,“ zavrčel a uvěznil propisku mezi nosem a horním rtem, zatímco přemýšlel.
„Omlouvám se,“ zamumlal Bill nazpět a zkřížil nohy, neschopný zadržet úsměv nad tím, jak hloupě Tom vypadal, ale ujistil se, že je jeho tvář neutrální, když se na něj Tom podíval.
„Dobře, tohle nebude snadné… To musíš vědět hned teď,“ začal Tom.
„Samozřejmě, že nebude, Bushido bojuje už léta a dokáže říct, že to jenom předstíráme… že?“ Obával se Bill.
„Jo, to ano,“ odpověděl Tom pomalu. „Což je důvod, proč emoce za tím vším musí vypadat skutečně. Já vím, že Bushido se těší na boj, kdy jeden z nás selže kvůli naší historii, ale tak to být nemůže. Musí to být tvrdé a naplno až do konce.“
Bill byl překvapen tím, jak otevřeně Tom mluvil o jejich ´historii´, jako by to už nadále neprožívali a bylo to pouze napsané někde v učebnici. Ale Bill věděl, jaké to je, dívat se na těžké časy objektivně jako způsob, jak se s nimi vypořádat.
„Bille?“ Zeptal se Tom se zvednutým obočím.
„Jo, chápu tě,“ Bill se rychle dostal ze svého analytického myšlení zpátky do centra pozornosti.
„Jsi si jistý?“ Tom se opřel o svou židli a díval se na Billa s pomalým zamrkáním. „Protože to znamená, že na mě nemůžeš jít zlehka jen kvůli tomu, co se s námi dělo.“
„Chceš říct, že…“ Bill svraštil obočí. „Chceš, abych tě opravdu praštil a podobně?“
„Jo, chci,“ odpověděl Tom prostě. „Alespoň párkrát. A…“ Tom se kousl do rtu, opřel se o kolena a pomalu zavrtěl hlavou. „A já musím opravdu praštit tebe…“ vzhlédl s omluvným pohledem.
„Aha…“ Bill přikývl. „Myslím, že… že jsem to věděl. Ale tvrdě?“ Zeptal se váhavě.
Tom zaťal zuby a promnul si dlaně. „Musí to být dost tvrdé na to, aby to dav a Bu slyšeli, Bille…“
„Já, ehm…“ zamumlal Bill. „Já nevím, jestli tě dokážu takhle praštit.“
„To je to, na čem potřebujeme zapracovat… Protože já si taky nemyslím, že bych tě dokázal takhle praštit,“ promnul si Tom spánky. „Což je důvod, proč by to bylo mnohem jednodušší, kdybych měl v sobě touhu ti ublížit, ale… nemám.“
„Možná by sis mohl prostě vzpomenout na to, jak naštvaný jsi na mě byl tenkrát v ten den… Nebo jak naštvaný pořád jsi…“ dodal Bill nesměle.
Tom sklonil hlavu a kousl se do vnitřku tváře, přičemž se slyšitelně nadechl. „Slíbil jsi, že o tom nebudeš mluvit…“
„Zmínil jsem to jen proto, že se snažím pomoct,“ řekl Bill upřímně. „Ne proto, abych začínal sračky.“
„Jo, jasně, ty vždycky začínáš sračky,“ řekl Tom s lehkým tónem náklonnosti, který se snažil skrýt tím, že si odkašlal.
„Ale já to myslím vážně… Tentokrát chci opravdu pomoct. Jestli chceš, abych ten boj vyhrál, udělám pro to všechno,“ řekl Bill sebevědomě, i když jeho hlas malinko zaváhal.
„Bille…“ Tom naklonil hlavu a prohlížel si jeho tvář. „Copak ty to taky nechceš vyhrát?“
Bill si propletl prsty a olízl si koutek rtů, lehce pokrčil levým ramenem. „Věřím, že moje odpověď spadá do kategorie ´věcí, které by mohly začít sračky´.“
Tom obrátil oči v sloup. „Dávám souhlas k tomu, aby byly sračky jen trochu spuštěny.“
„Jo?“ Bill zamrkal nad nečekaným souhlasem. „No… Kdybych prohrál, tak Bushido by stále dostal své peníze a já bych tě nemusel nechat v tomhle chaosu. Mohli bychom vymyslet jinou cestu, jak se z toho dostat…“ Bill chtěl dodat ´společně´ ale nevěděl, jestli to vůbec ještě byla možnost.
„Ne, ne… Bille, ty ses do tohohle stejně neměl nikdy zapojit. Já jsem si tenhle život vybral, ty ne,“ prohlásil Tom. „Ty ses do toho zamotal jen kvůli mně.“
„Ty sis to nevybral,“ Bill zatahal za roztřepený konec své bundy. „Našel jsi pouze svou jedinou možnost, jak se dostat od svého otce.“
„No tak…“ Tom si povzdechl. „Existovaly i jiné způsoby, které jsem si mohl vybrat a ty to víš.“
„Ale ty by ti zabraly roky a kdo ví, co by se ti do té doby stalo… Vážně, Tome, nikdo by tě neobviňoval za cestu, kterou sis vybral,“ trval na svém Bill s pevným pohledem.
„Bez ohledu na to jak nebo proč jsem si tento život vybral, je to moje břemeno, které musím nést, ne tvoje,“ zvedl Tom obočí. „Takže se nemusíš obávat toho, že mě v tom necháš. Přijdu na způsob, jak se z toho dostat ven, jako jsem to vždycky plánoval. Jistě, peníze jsou dobré, ale… Seru na to, už mi na tom vlastně ani nezáleží. Jen čekám na svůj čas.“
Byl to obrovský kontrast k myšlení, které Tom měl, když se poprvé setkali. Boj a peníze jej vzrušovaly a chtěl, aby Bill ten pocit cítil taky. Ale teď, když Bill pohlédl na toho muže před sebou, viděl, jak kompletně vyčerpaný tím vším byl.
„Já jen…“ Bill nafoukl tváře a vydechl, „ty víš, že mi na tobě zatraceně záleží, prostě to tak je. To je důvod, proč neskáču nahoru a dolů při představě, že jsem volný, když ty v tom stále musíš žít.“
„Budeš se cítit jinak, až si uvědomíš, jak to bude skvělý život, aniž by ses musel neustále ohlížet přes rameno…“ Zamumlal Tom a těžce polkl.
„Jo, bude to pěkné, nemuset se kvůli tomu neustále zasraně bát… Ale to neznamená, že nebudu mít strach o tebe, nebudu ti lhát,“ připustil Bill.
Tom se na něj podíval s nádechem něhy v očích. „Ty víš, že se o sebe dokážu postarat. Jestli chceš udělat můj život jednodušší, budeš souhlasit s tím udělat tohle správně a dostaneš se z toho svinstva pryč.“
„Jistě, aby ses už mnou nemusel dále zabývat…“ nasál Bill dech skrz zuby a mlaskl jazykem. „Chápu to.“
„Bille… Oba víme, že to není ten důvod,“ Tom na něj pohlédl se slabě bolestným výrazem. „Budu se cítit lépe, když budu vědět, že jsi v bezpečí. To je všechno.“
Bill nedokázal pomoct lehkému úsměvu, který mu zvedl koutky úst. „Jo, dobře. Jestli je to to, co chceš, udělám cokoliv, co budeš chtít.“
„Dokonce mě praštíš?“ Vyzval jej Tom a Bill na chvíli stiskl rty.
„Jo, dokonce tě praštím. Jsem si jistý, že když ty praštíš mě, tak mě to nasere dost na to, abych shromáždil touhu ti nakopat zadek,“ poškádlil jej Bill a v Tomovi zadunělo slabé uchechtnutí.
„To je to, co potřebuju, ten bojovný duch,“ souhlasil Tom.
Byl to opravdu pocit jako za starých časů, a dokonce i když si Bill přál, aby se mohli líbat a dotýkat a dělat to, na co byli zvyklí, nebyl to špatný pocit. Možná, že měli naději, jen možná.
„Ale musíš mi něco slíbit… No, dvě věci,“ požadoval Bill a zvedl dva prsty.
„Bylo mi jasné, že budeš náročný…“ Tom si povzdechl a pokynul rukou. „Pokračuj.“
„Musíš mě praštit tak, jako bys to tak myslel… Nebudeš se držet zpět z jakéhokoliv důvodu, ty víš, že to zvládnu,“ Bill pohlédl Tomovi do očí a čekal na jeho odpověď.
„Udělám, co budu moct…“ Přikývl Tom pomalu. „Myslím, že to budeme muset…“ ušklíbl se, „nacvičit. Kurva, omlouvám se.“
„Hej, mohlo to být horší,“ pokrčil rameny Bill. „Druhá věc je… Musíš mi slíbit, že uděláš, co budeš moct, aby ses z toho všeho dostal, okay?“
„Bille, ty víš, že to udělám,“ povzdechl si Tom.
„Myslím to vážně… Já nevím, jestli mě chceš v budoucnu kontaktovat, nebo ne…“ Bill se zamračil. „Ale jestli existuje nějaký způsob, jak bys mi mohl dát vědět, že ses dostal ven, tak bych chtěl, abys to udělal.“
Tom jemně přikývl. „Jo, ujistím se, že se to nějak dozvíš…“
„Děkuju ti,“ Bill po něm blýskl malým úsměvem. „A teď,“ prokřupal si klouby, „můžeme se pustit do práce?“
„Tak pojďme,“ usmál se Tom nazpět pevně. „A dnes večer jsi z obliga, protože na tom ještě nejsem tak dobře, abych tě praštil.“
„Oh, takové štěstí,“ odpověděl Bill sarkasticky.
„Jo,“ Tom vystrčil rty. „Hrál jsi někdy ve škole divadlo? Protože tohle bude vyžadovat něco hodně podobného.“
„Ehm… Byl jsem v podělané verzi Pomády, když mi bylo 15. Hrál jsem Dannyho,“ rozesmál se Bill. „Bože, bylo tak těžké hrát hetero chlapa.“
„Zaplatil bych za to, abych to mohl vidět…“ Tom potlačil úsměv.
„Drž hubu…“ Bill si překřížil ruce na prsou, ale s širokým úsměvem na tváři.
„Tohle nemůžeme dělat, Bille…“ Varoval jej Tom náhle s napjatým hlasem a povadlou tváří.
„Co? Být k sobě přátelští?“ Zeptal se Bill. „Já myslím, že můžeme.“
Tom zůstal zticha a pročítal si své poznámky. Bill si hlasitě povzdechl, než promluvil. „Tome, jsi na mě pořád naštvaný za to, co se stalo?“
„Vidím, že jsme celou tu ´nebudeme o tom mluvit´ věc vyhodili z okna…“ Tom upustil poznámkový blok bez okolků na zem. „Ne, já nejsem naštvaný.“
„Tak… Zklamaný?“ Zatlačil Bill tichým hlasem.
„Jo, myslím, že částečně, ale ne z toho důvodu, z jakého si myslíš,“ Tom pomalu zavrtěl hlavou a pohlédl na něj.
„Měl jsem ti o tom říct dřív,“ řekl Bill. „Já vím, že jsem měl.“
„Jo, ale pravděpodobně bych reagoval stejně…“ Tom si promnul oči. „Já jsem prostě… takový.“
Bill byl zaskočen Tomovou upřímností. „Ale… věříš mi, že je to čistě školní práce a že v tom není zapojeno nic osobního, že?“
„Věřím ti, Bille,“ zamumlal Tom. „Ale otevřelo mi to oči v jiných věcech.“
„V jakých?“ Zeptal se Bill nervózně.
„Jen… Že to bylo od nás hloupé, být sebou navzájem tak pohlcení. Tak riskantní, víš? Rozptylovalo nás to, ačkoliv jsme říkali, že nebude. Nejsem typ člověka, ze kterého by byl dobrý přítel, a mám pocit, že tys potřeboval, abych pro tebe takový byl…“ Tom se poplácal po kapse své bundy a vytáhl krabičku cigaret, než si jednu zapálil. „Chceš?“ Nabídl krabičku Billovi, který se rozhodl, že je na řadě s mluvením.
„Nepotřeboval jsem, abys byl cokoliv jiného, než co doopravdy jsi… Nečekal jsem, že to přejde do nějakého ideálního vztahu, který se každému zdá být perfektní. Věř mi, viděl jsem, jak takový druh vztahu vypadá zevnitř. Nemám žádnou víru v tradiční role ve vztazích, jsem přesvědčený, že si prostě musíš vytvořit svůj vlastní způsob tak, že to prostě…funguje,“ blábolil Bill a kousl se do rtu, aby se zastavil.
Tom pomalu potáhl z cigarety a olízl si rty, než vydechl a očima opatrně sledoval Billovu tvář. „Musíme se dohodnout… Na něčem, co tentokrát dodržíme,“ polkl a sklepal popel ze špičky cigarety. „Pro tuto chvíli bude lepší, když se zaměříme pouze na tenhle boj a necháme hovory na téma ´my´ zmizet. Mluvení o tom nezmění fakt, že nemáme času nazbyt. Neměl jsem v plánu strávit dnešek tím, že o tom budeme mluvit, Bille, myslel jsem, že se dáme hned do práce.“
„Ale já myslím, že jsme si potřebovali promluvit…“ řekl Bill zastřeným hlasem. „Abychom věděli, kde jsme.“
„Jo, myslím, že jsme to udělali,“ Tom pevně přikývl. „Jen proto, že se tak nebudu chovat, ještě neznamená, že k tobě nic necítím. Víš to, že jo?“ Tam při té otázce naklonil hlavu.
Billovo srdce bylo zároveň rozrušeno a zarmouceno Tomovými slovy. „Já vím, Tome,“ odpověděl pokorně. „Tohle… Stojí za hovno.“
Tom se melancholicky rozesmál. „To jako hodně. Ale, no, život má své způsoby, jak mě nakopat do koulí.“
„Oh, když mluvíme o koulích… Ty jsou mimo limity v boji, okay?“ Bill přísně zvedl prst a změnil tím téma, aby odvrátil smutek.
„Hej, já jsem ten, kdo by to měl říkat, když jsi to byl ty, kdo nakopal Bushida tvrdě do koulí, když jsi s ním bojoval,“ odpověděl Tom s pobaveným úsměvem.
„No jo…“ Bill se při té vzpomínce uchechtl. „Kdybych věděl, jaký kretén se z něj vyklube, tak bych to udělal tvrději.“
„Možná, že jednoho dne budeš mít šanci. Bože, já vím, že doufám, že budu,“ dodal Tom a vstal, zašlápl cigaretu do země, než sáhl do batohu a vytáhl DVD. „Mám pro tebe domácí úkol.“
Bill zvědavě zvedl obočí a natáhl ruku, aby vzal obal, s úšklebkem. „Ty chceš, abych se díval na ´Klub rváčů´?“
„Jo, chci,“ přikývl Tom. „Potřebuješ vidět, jaké to je, předstírat boj. Musíš se proměnit do jedné z postav, protože nemůžeš být Bill, ten chlap, který mě nechce praštit.“
„To dává smysl…“ Bill svraštil rty při pohledu na zadní stranu. „Je tenhle film něco jako Svatý grál pro rváče?“ Zeptal se Bill škádlivě.
Tom obrátil oči v sloup a nakopl Billa do nohy. „Je to prostě jen zatraceně dobrý film, který ti může pomoct. Pokud chceš, můžu ti místo toho dát nějaké posraně nadabované kung-fu filmy,“ varoval jej Tom.
„Ne, ne, já jsem spokojený se sledováním Brada Pitta, jak někomu nakopává zadek,“ přikývl rychle Bill.
„Jo, myslel jsem si, že se ti to bude líbit,“ vtipkoval Tom, ale jeho čelist byla napjatá. „A tady,“ podal Billovi svůj zápisník. „Přečti si moje poznámky. Sejdeme se znovu tenhle víkend, protože jestli se tady ještě víc zdržíme, tak budeme jen víc mluvit, jelikož ty nevypadáš, jako bys někdy mohl zavřít pusu.“
Bill se zamračil, ale musel souhlasit. „Okay, okay,“ Bill vstal, držel si na hrudi film a zápisník a rozhlédl se ještě jednou po stodole. „Jsi si jistý, že to bude v pohodě, setkávat se ode dneška tady?“
„Jo, nevzal bych tě někam, kde to není bezpečné…“ zamumlal Tom a šel ke dveřím, kde se ujistil, že je za nimi bezpečně zamknuto, než se vydali k autu.
Cesta domů byla poměrně klidná, ale ne nepříjemná, když jste odečetli to napětí, které bylo tak husté, že by se dalo krájet. Promluvit si o všem hodně pomohlo, ale nepřivedlo je to k sobě ani o kousek blíže. Bill opět neměl tušení, co Tom opravdu chtěl, dokonce i když byl o všem velmi otevřený.
Ale bez ohledu na to, Bill věděl, že udělá vše, co je v jeho silách, aby byl ten boj dostatečně přesvědčivý na to, aby vyhrál. Když bude volný, alespoň Tom bude mít někoho na vnější straně, kdo by mu mohl pomoct. Pokud Billa nechá, aby zůstal v jeho životě.
Stejně, jako Bill věděl, že to teď mezi nimi bylo lepší, než když spolu byli naposledy, nemohl se zbavit pocitu, že to byl jen začátek konce a Tom se mu to snažil jemně naznačit.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Bože, toto bolelo ešte viac ako minulá kapitola, keď sa Tom naštval. Ako dokáže byť tak príšerne tvrdý a neprístupný a zároveň priznať čo naozaj cíti:( strašne moc dúfam, že Bill to nevzdá a nejak sa mu podarí Toma dostať a urobiť z neho zase to nežné stvorenie:) Ďakujem za skvelý preklad.
Tom je příšerný masochista…no opravdu, začínàm ho vážně nesnášet za to, jak to teď mezi ním a Billem je. Samozřejmě ho chce zachránit před Bushidem ale to, že spolu musí bojovat ještě nemusí znamenat jejich konec, když z toho bude Bill venku komu by mohlo vadit, že spolu mají vztah?
Podle mě se Tom zkrátka bojí toho co k Billovi cití a proto to tak komplikuje a oba je trápí. Upřímě, obdivuju Billa, že se z toho ještě nesesypal, tolik stresu a s strachu kvůli Bushidovi a tahle citovà tortura od Toma, jà bych asi ztratila nervy a poslala je oba do zadele…
Díky moc za dnešní dvojitou dávku, u téhle povídky obvzlášť potěšila 🙂
Bože, Tome… Můžu na tebe bejt ještě víc naštvaná??? Prej, že byla chyba mít k sobě takhle blízko… Hm hm… Blbče 😀
Snažím se pochopit oba dva, opravdu… Ale… Být Billem, byla bych fakt naštvaná za to, jak to Tom vidí… Protože Tom to vidí naprosto špatně 😛
Každopádně tenhle díl byl ještě horší než ten minulý… Bylo pro mě strašně těžký číst o tom, jak se vlastně kluci vzdalují, i když jsou naoko v pohodě :/
Panebože, ať jsou další díly pozitivnější, prosím!
Díky moc za překlad 🙂
Tak i když se tahle část zdá na první pohled o něco lepší, vůbec taková nebyla. 🙁 Nemám ani ponětí, jak vyjádřit svoje pocity, protože jsem ze všeho totálně vyčerpaná, všechno je mi opět líto a do toho jsem stále naštvaná na Toma. Chtělo se mi strašně brečet, protože ačkoli dělají, že je všechno v pohodě a můžou spolu takhle spolupracovat bez jakýchkoli citů a dalšího mluvení, tak já to napětí cítím a je mi líto, jak moc se odcizili.
Tom mě ohromně moc zklamal. 🙁 Nakonec asi celý tenhle problém nebude v tom, že by mu Bill něco zatajoval, ale v tom, že se Tom akorát zalekl svých citů a jelikož už byl v životě hodněkrát zklamán od lidí, které měl rád a kteří mu byli blízcí, tak tohle nechce zažít znova a proto chtěl tohle všechno s Billem zarazit, ještě dalo by se říci v začátku. Tedy alespoň tak jsem to pochopila. Což mě ale strašně štve! To se chce Tom celý život ukrývat ve ´svojí schránce´, nikoho si nepřipustit pořádně k tělu a být sám? Proboha, vždyť Billa miluje, tak ať o něj bojuje! Nemůžu tomu uvěřit! Jak tohle mohl Tom dopustit? A ještě o tom ani nechce mluvit. Upřímně, ta troška, co si řekli, mi moc jako pořádné promluvení si nepřišlo. Fakt nesu špatně ten chlad, co z Toma cítím, jak se snaží si uzamknout srdce a to Billovo zoufalství. A jak jsem psala u minulé části, i teď musím zopakovat, jak moc Billa obdivuju za to, jak je silný a všechno to celkem obstojně zvládá. Nechápu, jak to dělá, já už bych byla asi hromádka neštěstí, protože o problémech musím mluvit a ne si to nechávat v sobě.
No, nevím, zda náhodou není už jen zbytečné doufat v to, že se Tom umoudří. Je to pěkný paličák a jeho chování teď opravdu nemůžu pochopit. A nejsem si jista, zda někdy přijde k rozumu. Tak snad to s ním Bill nevzdá a bude se snažit o Tomovo srdce dál, protože jinak opravdu nevím, jak tohle dopadne. 🙁
Moc děkuji za překlad a budu tady netrpělivě vyhlížet další díl! Děkuji! ♥♥
Ach jo, takze Tom mu veri, ale stejne se s nim nehodla dat do kupy? Nechapu to… a opravdu doufam, ze si nenakopou moc zadky. Maj nakopat Bua.
Dekuji za preklad ^^
Bylo mi do breku jen doufám že si moc neublíží v bojí.
Taky se mi chtělo začít brečet.. přes to, jak je tahle povídka úžasně napsaná a přeložená, se přelévají neskutečné vlny pocitů. Úžasné. A Klub rváčů miluju! Jestli jste neviděly, rozhodně musíte, holky. A nejlíp si přečtěte knihu Klub rváčů, je skvělá. Napsal ji Chuck Palahniuk, jeden z nejlepších autorů současnosti, nemůžu než doporučit. 🙂
Do haje 😀 :'( Prave jsem zahnala plac u Umerzie… No kurde to nedam 😀 hung? 😀 A ted toto :'( Myslim, ze u predesleho dilu jsem se necitila tak zle 😀 Vazne, kdyz se k sobe takhle kluci chovaji, spis Tom… No ok, tak ted dat souvislou vetu dohromady 😀 ok, takze zkratka je tezke cist to… No proste jsem si zvykla na jejich vztah! 🙁 Byli spolu nunu, jasne meli problemy a Tom asi neni nebo nebyl vztahovej typ, ale kaslat na to! :O Ted ale spolu nejsou, teda myslim, ze ne…. Ja nevim :O Ale… No nejsou :O A to me tak mrzi :'( Jasne, tohle je vazna situace a kurde tezka. Musi se zmlatit :O Pak je tohle klima asi na mlaticku lepsi… Ale stejne… Co pak? Co ted? Co? Co? :O Jsem si jista, ze jejich divadelko projde a jestli ne pred bushidem tak alespon na strane davu, lidi jsou tupy, hlavne asi ti, co sleduji poulicni boje… Nerikam, ze bych se nepodivala na bojujiciho Billa,… Kdybych vedela, ze vyhraje na plne care… Nebo na Toma…. Za stejnych okolnosti.. Ale na oba nein :O NEIN :O Oni nemeli jit proti sobe :'( a kdyz uz tak at se nic neposere jeste vic :O Kurde!
Larry to vse jisti 😀 jeho dlouhy lovecky jazycek 😀 😀 :'D ach jo, z nej a z Georga nemuzu 😀 A z toho, ze Gusta ma i inteligentni proslovy, co se netykaji jidla 😀
Mo dekuju za preklad a asi do dalsiho dilu upadnu do deprese 😀 … Nebo si ukousnu nehty 😀 Dve moznosti, jedno rozhodnuti… :O Drama :O