autor: Wind
Rai s Miriam se o něčem bavili, ale Tom nebyl schopný vnímat jejich rozhovor. Miriam se po chvíli zvedla, políbila Raie na tvář, a pak zmizela v moři. Rai se posadil vedle Toma a mezi nimi se na chvíli rozprostřelo ticho. Ne nepříjemné, prostě jen ticho.
„Kam šla?“
„Hledat Willa.“
„Proč jsi nešel ty?“ Rai si povzdechl.
„No… jestli má moje křehká žena pravdu, tak bych Willa stejně nenašel. Když matka… bože, je divný o svém bratrovi přemýšlet jako o matce… no ale budiž. Prostě když dávají život svým dětem, chrání je magie. Skryje je před zraky mužů a nebezpečných živočichů. Pokud má Miriam pravdu, neměl bych šanci Willa najít. Jen žena to může udělat a tak nějak se stalo, že je má milovaná jediná žena v okolí.“
„Jak jste se vlastně našli?“ Tom chtěl svou otázku zformulovat jinak, spíš ve stylu, jak tě ulovila, ale raději si to rozmyslel. Přece jen teď tu nebyl nikdo, kdo by ho před Raiovým vztekem ochránil. Rai se nezvykle něžně usmál s očima upřenýma do písku před sebou.
„Stalo se to krátce po tom, co jsme se s Kaiem rozdělili. Bezcílně jsem bloudil všude možně a přemýšlel, jestli je Will v pořádku a jestli jsi mu něco neudělal.“ Tady po té větě se zastavil a vzduch kolem začal být na vteřinu nepříjemně nepřátelský, ale Rai se zase uklidnil a pokračoval. „No… nedával jsem pozor, a tak když jsem proplouval na dně moře kolem útesu, najednou se odkudsi vymrštila síť a já se do ní zamotal. Pak vyšlo najevo, že to byla past, kterou má milovaná nastražila, aby si chytila nějakou rybu… No a chytila si mě.“
Tom se trochu zasmál. Vzpomněl si, jak se i jemu jednou podařilo nejstaršího merfolka chytit do sítě a ten pohled byl prostě nezapomenutelný. Ovšem vzápětí si taky vybavil, jak se Will vyděsil. A bylo to tu. Will. Opět ho začaly sužovat různé představy o tom, co se mu stalo. Teď už sice věděl, co je nejspíš příčina jeho chování, ale pořád to nebylo stoprocentně jisté a bylo proto naprosto přirozené, že měl strach. Rai se na něj chvíli díval, než promluvil.
„Hele, vím, co se ti teď asi honí hlavou. Chápu, že je těžký tomu všemu věřit, sám s tím ještě tak nějak zápasím. Ale… když se nad tím pořádně zamyslím… má Miriam asi pravdu.“ Tom se vděčně usmál. Bylo hezké pro jednou Raie vidět i z jiné stránky a vážně ho těšilo, že se ho snaží povzbudit.
„Jak to vlastně u vás chodí v… no… v tuhle dobu?“ Nemusel nic víc vysvětlovat, Rai ho pochopil.
„No… abych pravdu řekl, nejsem si úplně jistý, jak přesně to chodí… když se narodil Kai, byly mi tři… a moc si nepamatuju, jak se matka chovala, když měl přijít na svět Will. Jen vím, že na pár dní zmizela, a pak se znovu objevila s malým dítětem.“
„Malým dítětem? Myslíš s miminkem, že jo.“
„Hmm… ne tak docela. Víš u nás je všechno hodně spoutáno takovým… druhem magie, řekl bych. Z toho, co vím, porod neprobíhá jako u vás, na matce v podstatě do poslední chvíle není vidět, že by čekala dítě a všechno to od početí až k porodu jde mnohem rychleji než u lidí. Je to něco kvůli vysokému riziku, že tě v moři něco sežere, nebo tak nějak… hodně merfolků se ani nedožije věku, kdy by mohli mít sami děti… No… já ti o tomhle moc neřeknu, lepší by bylo zeptat se Miriam, všechny ženy instinktivně vědí, jak to probíhá, my o tom většinou nemáme páru. Jen tě můžu uklidnit, že Will se vrátí asi za čtyři, za pět dní. Vývoj našich dětí je jiný než u vás. I když si nejsem úplně jistý, jak to bude probíhat ve vašem případě, to teda vážně netuším.“
Rai se zvedl a otočil se k Tomovi.
„No… každopádně by to chtělo postýlku.“ Tom se na něj podíval a přikývl.
„Jo… to by asi chtělo… ale z čeho ji mám udělat?“ Rai se zamyslel.
„Hmm… když se narodil Will, udělali jsme mu s Kaiem postýlku ze zévy. Víš, taková ta obří mušle.“
„Jo, já vím, co je zéva. Jenže si nejsem úplně jistý, že ji zvládnu vylovit. Jsou dost těžký a špatně se hledají, víš?“
„Od čeho jsem tady. Pomůžu ti. Ne kvůli tobě, ale kvůli mému malému synovci nebo neteřince. Vezmi síť, provazy a vyjedeme.“
O chvíli později už seděl Tom v loďce a vyplouval na moře. Rai už byl ve vodě a hledal nějakou zévu. Ono se řekne postýlka, ale ta škeble prostě nikde nebyla k nalezení. Až po hodné chvíli se Rai vynořil vedle člunu.
„Našel jsem jednu, je to pěkně velký kus. Popluj za mnou, zastavíš přímo nad ní a vytáhneme ji na loď.“ Tom kývl. Když doplul na místo, spustil kotvu a hodil do vody Raiovi síť uvázanou na dlouhém silném laně. Rai zévu důkladně upevnil a zatahal za lano, aby dal Tomovi znamení, že může tahat. Sám se jal vytahování obří škeble k hladině. Byla to pořádná fuška, Rai nevybral žádného drobečka a oba se pořádně nadřeli, než se jim podařilo ji vytáhnout na loďku a následně odtáhnout k ohništi.
Rai se nabídl, že postýlku udělá, ale poslal Toma, aby našel nějakou jemnou trávu nebo mech na vystlání dna. Když Tom osaměl, měl prostor na přemýšlení. Celá tahle nereálná situace začínala znít jako nádherná pravda. Měl s Willem děti. Když si to pořád a pořád dokola opakoval, začal ho zalévat pocit nekonečného štěstí. Smál se a cítil, jak z něj opadává všechen smutek, který ještě nedávno halil jeho myšlenky. Ani nedoufal, že by kdy mohl mít děti, ale teď to bylo tu. Byla to pravda, měl děti s někým, koho nadevše miloval. Přemýšlel, jestli to bude chlapeček nebo holčička. Ale vesměs to bylo úplně jedno, věděl, že bude své dítě milovat. Už se nemohl dočkat chvíle, kdy se Will vrátí. Cestou zpátky natrhal ještě bílé květy na ozdobu. Když se vrátil, byl Rai s postýlkou skoro hotový. Předal mu, co nasbíral a Rai ho pověřil přípravou jídla.
Asi po hodině vyšel Rai z jejich příbytku.
„Tak se pojď podívat na moje mistrovské dílo.“ Tom se trochu zasmál a šel.
Když ovšem viděl, co Rai udělal, zůstal jen omámeně zírat. Vedle jejich lůžka byla zavěšená postýlka. Rai nechal horní část škeble otevřenou, takže nad spodní tvořila jakási nebesa. Přes mech, který byl nastlaný na dně, přehodil bílou látku a z horní části lastury nechal viset jemnou průsvitnou moskytiéru jako záclonku a do ní upevnil bílá kvítka, která Tom přinesl. Vypadalo to naprosto kouzelně a Tom musel uznat, že se to Raiovi vážně povedlo. Teď se těšil ještě víc, až svoje miminko uvidí ležet v takové postýlce.
„Němý úžasem nad mým veledílem?“ Nadýmal se vedle něj Rai.
„No… musím uznat, že se ti to vážně povedlo.“
Bylo pozdě odpoledne a Rai dokončoval poslední úpravy jejich dnešní večeře. Tom si přisedl k ohništi.
„Miriam se pořád ještě nevrátila. Nedělá ti to starosti?“
„Hmm… ani ne. Byli jsme domluvený, že když Willa nenajde, do večera se vrátí. A když ho najde, zůstane s ním. Není dobré, aby byl sám v tuhle dobu. Představ si, jak panikaří, protože netuší, co má dělat. Nikdo ho na nic takového nepřipravil a bude jen dobře, když s ním Miriam zůstane až do konce. To, že se nevrátila, mě vlastně spíš uklidnilo, protože teď už vím, že měla pravdu.“
„Hmm… ale nenapadlo tě, že by se jí třeba mohlo něco stát? Však víš, když… nevidí.“ Rai se na Toma otočil.
„To, že nevidí, neznamená, že je horší než ostatní.“
„Klid… nemyslel jsem tím nic špatného, jen…“
„Jo… já tě chápu. Ale něco ti o ní řeknu.“
Tom se lépe usadil a čekal, až Rai začne.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Jůůů tak oni budou mít malý miminko 🙂 hrozně moc jsem se na tuto povídku těšila tak prosím další dílek a doufám , že už tam bude Willík s malým miminkem :3
Rai sa zmenil, je úplne skvelý švagor a aj nastávajúci strýko. Tú postieľku by som chcela vidieť, musí byť krásna, teším sa na to keď sa vráti Will a uvidí ju:) Tom sa na miminko krásne teší:) je to rozkošné aký je podarený:) Ďakujem za kapitolu.
Koukám, jak to Tom bere všechno v klidu. Já bych teda vyšilovala daleko více, kdybych zjistila, že můj přítel čeká moje dítě a zmizel neznámo kam a já bych ani nevěděla, jak mu je…
Ale líbi se mi, že se těší. Rai je teď taky docela fajn a ta postýlka musí být nádherná. Jen by mi na Tomově místě bylo líto, že jsem ji neudělala já…
Už se na Willa těším 🙂
Oh, popis té postýlky byl naprosto nádherný! ♥ Kdyby to šlo, tak bych také něco takového chtěla, protože to musí být naprosto dokonalost! Dokázala jsem si to perfektně představit a mimonko do ní určitě skvěle zapadne! 🙂
Musím říct, že mě Tom svým klidem také celkem překvapil. Stejně jako psala Zuzu, i já bych pravděpodobně strašně vyšilovala a asi by mi i vadilo, že sama za Willem nemůžu jít, protože bych o něj měla strach. Já vím, Tom by jej asi ani neviděl, že? Ale na druhou stranu jsem zase ráda, že se na miminko těší. Trošku jsem se obávala jeho reakce, protože přece jen tohle nebylo v plánu a pravděpodobně nikoho nenapadlo, že by zrovna Will mohl mít miminko, takže to pro Toma musel být ze začátku pěkný šok. Strašně MOC se těším, až se Bill i s miminkem vrátí, nemůžu se toho okamžiku dočkat! 🙂
Moc děkuji za další pokračování! 🙂
Dekuji za dalsi vydareny dil, za tu delsi prodlevu to stalo, tesim se az pribude miminko jake a co to bude, co na to ostatni,celkem by me zajimalo jakou sdedi schopnost, jinak popis postylky-musi byt nadherna, mam starosti ohledne willa aby vse dopadlo v poradku, prece jenom musi byt strasne vydeseny.
Neviem, čo napísať, a tak len – pokračuj, pokračuj! Teším sa na ďalšiu časť, :p
Moc jsem zvědava na to miminko jsem ráda že je povídka opět tady.
Jsem ráda, že se vám povídka líbí a snad najdu chvíli na dokončení dalšího dílu. Mám polovinu, ale jak začaly zápočty a zkoušky, jde to s volným časem střemhlav dolů.
A co se týče Toma… panikařit může uvnitř a nikdo to nemusí vidět. I když jeho reakci jsem brala tak trochu podle sebe, když už vím, že mu nic nehrozí a ani není sám, můžu být v klidu, když bych mu stejně neuměla nijak pomoct. Hlavně, že je v pořádku.
[3]: Já myslím, že je Tom rád, že se Rai taky aktivně zapojuje… asi by byl raději, kdyby ji udělal sám, ale fakt, že to udělal RAI je taky hezký 🙂
Som rada, že sa teraz Rai k Tomovi správa krajšie a odhodil to nepriateľstvo alebo čo to k nemu cítil 🙂
Tú postieľku by som chcela vidieť, musí byť krásna. Teším sa, až sa Bill vráti a uvidí ju.