autor: Janule
L.A. 18. ledna 2014
o dva týdny později
Tom ležel na lehátku u bazénu a kradmo pozoroval svého bratra, jak se směje s tím vousatým habánem. Byli na lehátkách jen kousek od něj a učili se angličtinu. Musel uznat, že je v tom Alex dobrý. Používal při výuce mazací tabulku pro děti, na kterou Billovi kreslil všechno, co nezvládl vysvětlit rukama a nohama, a Tom tak nebyl ani moc potřeba, jen se měl snažit s bratrem co nejvíc mluvit anglicky, když tu Lex nebyl. Bill už zvládl pár základních frází a vypadalo to, že se bude učit celkem rychle.
Zavřel oči skryté za slunečními brýlemi, díky kterým mohl ty dva beztrestně sledovat, aniž by si toho všimli. Nechtěl se nijak vtírat, ale měl důvod tu být. Počasí bylo na leden naprosto skvostné, teploty šplhaly až k dvaceti sedmi stupňům celsia a on se chtěl zahřát a opálit. Miloval slunce. Občas si zaplaval a hlavně dával pozor na Billa. Věděl, že pokud bude poblíž, Alex si na jeho dvojče nic nedovolí. Ne že by to zkoušel, to Tom nemohl říct, ale chtěl tomu pokud možno předejít.
Bill už vypadal dobře, otok hlavy ustoupil, modřina zmizela, už nemusel nosit obvazy a díky tomu taky zjistil, jak moc na krátko je ostříhaný. Byl z toho chvíli v šoku, ani světlé vlasy se mu nelíbily a chtěl po Tomovi koupit černou barvu, protože si takhle připadal divně. Až doktor na kontrole mu to rozmluvil kvůli čerstvé jizvě. Musel tak prozatím zůstat blonďákem a postupně si na to nejspíš zvykl, protože od té doby už si nijak zvlášť nestěžoval. Když mu Tom odevzdal krabičku se všemi jeho piercingy, ani netušil, kam všude patří. Nasadil si svůj nejstarší piers na obočí, vrátil kuličku do jazyka a ještě se mu zamlouvaly čtyři náušničky, ale zbytek nechal prozatím v krabičce. Zato když objevil svoje šperky, kterých měl několik krabic, ověsil se jimi jako vánoční stromeček. Každou chvíli radostně hýkal, jak úžasné jsou, a ze začátku nechtěl věřit, že některé jsou z pravého zlata a stříbra. Zvykl si ale velice rychle, takže momentálně se mu na krku houpaly čtyři řetězy a na každém druhém prstě měl nějaký prsten. Co se týkalo oblečení a bot, byl to podobný případ jako se šperky. Nejdřív Bill nevěděl, jak se co nosí, ale pak se do svého šatníku ponořil a vylézal z něj snad v ještě šílenějších outfitech, než byl Tom z minulosti zvyklý, a to je co říct.
„Tome, jak se řekne německy Díkůvzdání?“ zeptal se Alex a Tom si vysunul brýle na čelo.
„Danksagung,“ odpověděl. „To je americkej svátek, u nás ho neslavíme,“ dodal, protože měl zkušenost, že si někteří Amíci myslí, že se tenhle jejich listopadový krocaní den slaví všude po světě.
„Jo, vím, už jsi mi to říkal,“ připomněl mu Lex. Tom jen kývl, jakože rozumí, a zase vrátil brýle na oči, slunce před polednem pálilo. Za chvíli se půjde zchladit do bazénu, aby se nespálil.
„Slyšel jsi, Bille?“ zeptal se Lex svého žáka.
„Jo, díkůvzdání,“ zopakoval Bill anglicky, už rozuměl.
„Takže co jsem předtím říkal?“ Bill chvilku váhal, ale pak zopakoval, co si z Alexovy věty pamatoval.
„Já a ty… jsme byli… příští rok na díkůvzdání v Kansasu.“
„Minulý rok,“ opravil ho s úsměvem Alex. „Ale příští rok pojedeme znovu.“ Psal současně větu na tabulku, snažil se mluvit pomalu, aby mu Bill rozuměl každé slovo. Občas na to zapomínal. „Moje babička tě pozdravuje.“
„Co?“ zeptal se Bill.
„Babička. Matka mojí matky,“ snažil se Lex a přitom maloval na tabulku starou paní s hůlkou.
„Aha,“ usmál se Bill. „Babička. Tvoje babička,“ ukázal na Lexe.
„Jo,“ kývl Alex. „Jmenuje se Joyce, minulý rok jste se setkali. Posílá ti pozdrav,“ dodal pomalu. „Říkal jsem jí, co se ti stalo. Úraz,“ ukázal Alex na hlavu a naznačil pád ze schodů. „Ráda by tě znovu viděla,“ vyřizoval Lex vzkaz.
Když s Joyce včera večer telefonoval a vykládal jí o Billovi a jeho ztrátě paměti, zněla mu babička poněkud zvláštně zaraženě. Když jí všechno dovyprávěl, nedala se odbýt a přesvědčovala ho, aby Billa přivezl znovu na návštěvu, a když jí slíbil, že na Díkůvzdání zase přijedou, začala mu vysvětlovat, že toho už by se třeba nemusela dožít a že Billa musí přivézt nejpozději na Velikonoce. Sice jí nic neslíbil, ale jeho babička uměla být občas pěkně přesvědčivá. Bylo mu jasné, že pokud na to Bill kývne, její přání určitě rád splní. Pár dní s Billem o samotě, toho už se nemohl dočkat. Měl pocit, že je pod neustálým Tomovým dohledem, na což nebyl dřív zvyklý. Ria bydlela dál u Katie a měla práce až nad hlavu s focením jejich nové kolekce triček, tudíž Tom neměl co na práci a byl pořád Billovi za zadkem. Alex to na jednu stranu chápal, jeho mladší bratr byl teď po úraze jako bezbranné dítě, ale na druhou stranu by Toma nejradši poslal někam. Musel být ale vděčný i za to, co má.
„Pojďme taky koupat,“ vyhrkl Bill anglicky, když Tom skočil šipku do bazénu a vycákl jejich směrem spršku vody.
„Pojďme se taky vykoupat,“ opravil ho Lex jako správný učitel, ale proti výzvě nic nenamítal, bylo opravdu teplo. Bill ze sebe sundal všechna cingrlátka a prstýnky, stáhl tričko a jen v trenkách skočil po nohou za Tomem do bazénu. Voda vycákla až k Lexovi.
„Pojď, Alexi,“ volal nadšeně Bill, plácal se ve vodě jako kachna, zatímco Tom plaval svých pár bazénů tam a zpět. „Skoč!“
„Už jdu,“ zabručel Alex, nenechal se vyprovokovat a ukázněně došel ke schůdkům a pomalu se do vody ponořil. Nerad skákal, nesnášel vodu v uších. Pomalu připlaval k Billovi, který na rozdíl od něj už hlavu několikrát potopil, aby vylovil ze dna bazénu stříkací pistoli, kterou tam včera zapomněl. Než se Lex nadál, dostal zásah vody do obličeje přímo z hlavně, a protože Bill už věděl, jak na to jeho učitel bude reagovat, začal křičet a plavat co nejrychleji za Tomem na druhý konec bazénu. Věděl, že stejně neuteče, ale strašně rád Lexe i Toma provokoval.
Tom doplaval šestý bazén a zachytil se okraje, aby se vydýchal. Snažil se udržovat v kondici a plavání bylo jedním z těch nejpříjemnějších způsobů. Určitě příjemnější než cvičení v posilovně, do kterého se musel spíš nutit. Ale Ria měla ráda jeho vypracované svaly, připadal si tak mužněji než jako to štěně, kterým ho na začátku jejich vztahu nazývala. Chtěl pro ni být chlap. Bill se k němu se cvičením přidal až později, když se nastěhovali sem a zařídili si domácí posilovnu. Představa veřejných posiloven byla pro jeho mladší dvojče vždycky nepřijatelná, v podstatě měl fobii z cizích lidí. Teď už měl i jeho mladší bratr celkem mužné tělo, které, jak Tom momentálně mohl sledovat, sedělo na zádech jiného mužského těla a vypadalo s tím naprosto v pohodě. Nepamatoval si, že by se Bill kdy k Alexovi nebo ke komukoliv jinému choval tak jako teď. Provokoval ho tou stupidní dětskou pistolkou, kterou si vyškemral, když na ni narazili v supermarketu, a Lex ho v bazénu za velkého povyku obou honil, dokud ho nechytil. Bill mu pak vylezl na záda a dělal si z něj něco jako mořského koníka. Alexovi to viditelně vyhovovalo, Tom by se ani nedivil, kdyby mu to bylo víc než příjemné.
Co se to s Billem, sakra, stalo? Tom byl ještě nedávno tak přesvědčený, že si jeho mladší dvojče Alexe nepustí k tělu, a teď byl nucen sledovat jejich vodní přetahovanou, nebo jak se tenhle divný, evidentně flirtovací, vodní sport vlastně jmenoval. Přistihl sám sebe, jak na Alexe žárlí, což pro něj bylo něco úplně nového. Ano, měl sice Riu, ale ta na něj momentálně vůbec neměla čas, ačkoliv se netvářila už tak nesmiřitelně jako na začátku a často si telefonovali. Jenže v Tomovi jako by se něco zásadního změnilo. Od chvíle, kdy ho Bill ve studiu políbil a donutil ho vzpomenout si na společný hřích jejich mládí, měl najednou pocit, že Bill patří jemu. Bylo to sice iracionální, moc dobře si to uvědomoval, ale nemohl s tím vůbec nic dělat. Chvílemi se to snažil svést na obnovené dvojčecí spojení způsobené úrazem, ale ani pro něj to nemělo logiku. Byl to prostě pocit, a toho se jen tak nedá zbavit. Chvílemi mu to přišlo, jako by se ho jeho mladší dvojče tímhle chováním k Alexovi snažilo donutit žárlit, a jestli ano, celkem se mu to dařilo.
Tom vyfoukl frustrovaně vzduch do vody a potopil si hlavu. Potřeboval by zchladit. Nebo sex. Anebo obojí. Myslel na hovadiny. Přece nemůže na Billa žárlit, to je nesmysl. Jen se mu nelíbí, jak se chová k Alexovi. Tak uvolněně, jako by s ním snad chtěl chodit. A ještě nedávno mu tvrdil, že miluje jenom jeho. Trochu divná láska, odfrkl si v duchu. Ne, že by mu to vadilo… ale vlastně ano. Nerad si to připouštěl, ale vadilo mu to. Chtěl, aby ho Bill miloval, ale nemuselo to být zrovna tak, jak si to jeho mladší dvojče představovalo. To zase ne. Tedy asi… Připadal si jako cvok. Poslední dobou měl v hlavě takový guláš, že se už ani sám v sobě nevyznal. Zatracenej Bill.
Odrazil se od kraje bazénu a namířil si to směrem k těm dvěma hulákajícím magorům. Baron běhal sem a tam po kraji bazénu a trochu kňučel, zřejmě měl dojem, že je jeho druhému páníčkovi nějak ubližováno, ale protože měl v rámci svého výcviku zákaz skákat do bazénu, nevěděl, co dělat.
„Barone, klid,“ zavolal na svého psa Tom, když doplaval k těm dvěma. „Pánové, mohli byste se zklidnit? Vidíte, co způsobujete tomu psovi?“
„Barone,“ zavolal Bill na zneklidněného psa, ten okamžitě zbystřil, nastražil uši, a když Bill zavolal: „Pojď ke mně,“ ani chvilku nezaváhal, splnil příkaz a skočil za Billem do vody. Tom nestačil říct ani písmeno, když jeho pes připlaval čubičkou k Billovi, který mezitím opustil Alexova záda a vydal se Baronovi vstříc. „No vidíš, ty pašáku, krásně plaveš,“ div na zvíře nešišlal, vzal míček, který plaval kousek dál na hladině, a hodil mu ho. „Přines!“ vydal povel a s úsměvem od ucha k uchu se otočil zpátky k Alexovi a totálně zkoprnělému Tomovi.
„Co to děláš, Bille?“ spíš procedil Tom mezi zuby německy. „Víš, jak dlouho mi trvalo ho to skákání do bazénu odnaučit? Nesmí sem,“ mluvil na Billa z pozice staršího a zodpovědnějšího bratra.
„A proč? Vždyť je tady krásně…“ odvětilo zcela naivně jeho mladší dvojče a dál se s mravokárnými řečmi svého bratra nezabývalo. „Nechápu, proč by se v takovým horku nemohl zchladit,“ ještě dodal, než se vydal Baronovi naproti, aby mu sebral míček a znovu mu ho hodil. Pes byl evidentně šťastný jako blecha a Tom na tohle k vlastnímu údivu neměl odpověď. Jak měl tomu potřeštěnému člověku, co se vydává za jeho bratra, vysvětlovat, že když se sem nastěhovali, trávili psi v novém bazénu tolik času, že se v podstatě nestačili nikdy ani osušit, což mělo na vybavení domu devastující účinek.
Alex jen těkal pohledem z jednoho dvojčete na druhé a nechápal, o čem se ti dva baví. Nebylo zrovna slušné mluvit v jeho přítomnosti německy, ale na druhou stranu chápal, že Bill ještě neumí anglicky natolik, aby se mohli volně bavit všichni tři. Vybavilo se mu Tomovo vyprávění o jejich první návštěvě psychologa. Když tam přišli a doktor zjistil, že Bill opravdu neumí vůbec anglicky, nevěděl, co si s ním počít. Nakonec to dopadlo tak, že musel Tom všechno tlumočit, čímž se z toho stala velice zvláštní fraška, protože ani Tomova angličtina nebyla tak dobrá, aby dokázal všechno z němčiny věrně přeložit. Psycholog po téhle zkušenosti doporučil Tomovi, aby zkusil pro svého bratra najít někoho, kdo umí jejich rodnou řeč, protože takhle by sezení neměla žádný význam a nikam by nedošli. Na tom zatím veškerá psychologická pomoc pro Billa ztroskotala, ale Lex neměl pocit, že by ji tenhle radostný kluk vůbec potřeboval. Jestli byl do něj předtím zamilovaný, do tohohle poúrazového Billa se snad úplně zbláznil. Byl naprosto jiný, jako by se ztrátou paměti ze sebe shodil veškerou ztuhlost a rezervovanost, kterou způsobila nejspíš jeho sláva a strach z lidí. Tohle ztřeštěné a bezprostřední pako jako by bylo o pár let mladší než ten upjatý Bill věčně ve střehu, jestli je spolu někdo někde nefotí. Lex si jeho společnost užíval každý den a byl strašně rád, že se jako učitel angličtiny nabídl první.
„Bille, měl by ses šetřit,“ zavolal na své mladší dvojče ještě podrážděným hlasem Tom. Snoubilo se v něm všechno, z čeho byl Tom momentálně frustrovaný, vztek na Riu, na Lexe, a konečně i na Billa, který se choval jako utržený ze řetězu. „Víš, co říkal doktor, nemáš ještě dělat prudké pohyby, žebra potřebují pořádně srůst a jizva se ti v tý vodě rozmočí,“ hudroval dál, jen aby donutil Billa vylézt z vody a ukončit dnešní lekci angličtiny. Momentálně měl všeho dost.
„Mně se tady líbí, je vedro a mně je dobře,“ odsekl Bill, zatímco se dál zabýval psem. Baron lítal jako blázen, jen aby dohonil míček. „Alexi, hop míček, prosím,“ snažil se anglicky požádat svého učitele, aby se zapojil do jejich hry. Ten neváhal ani vteřinu a vrhl se ochotně pro požadované, aniž by svého žáka opravoval. V zápalu hry to ani nemělo cenu. Hodil míček Billovi, ale těsně předtím, než kulatý předmět opustil jeho ruku, věděl, že je zle. Vzápětí se ozvalo bolestné zakňučení, když míček přistál přímo na Billově jizvě, a v Lexovi zamrazilo. Rychle se vrhnul k mladšímu dvojčeti, ale to už se naštěstí jen slabě šklebilo. Bill se spíš lekl, než že by to nějak zvlášť bolelo. „To je OK, Lexi, OK,“ volal na něj, když viděl vyděšený výraz v jeho tváři.
„Není to OK!“ zahřmělo v tu chvíli ze břehu. Tom mezitím opustil bazén a teď jen s hrůzou sledoval, co se ve vodě děje. Málem dostal infarkt, když sledoval neomylnou trajektorii letícího míčku, a když zjistil, že se Billovi nic závažného nestalo, sice si oddechl, ale jeho počáteční vzteklá nálada se minimálně zdvojnásobila. Teď schytal jeho největší vztek ubohý Alex. „Oba z vody!“ zavelel, v jeho hlase nebyla ani stopa po jakékoliv shovívavosti. Bill ani Lex neměli odvahu něčemu takovému odporovat, tudíž se oba vydali ke schůdkům.
„Je to OK, Lexi, opravdu,“ snažil se Bill uklidnit evidentně vyděšeného učitele angličtiny, „a ty nekřič, nic se mi nestalo,“ obrátil se na Toma německy, když vylezl z bazénu. „Když říkám, že jsem v pořádku, tak jsem v pořádku,“ dodal zcela v klidu. „Co tě kouslo?“ zeptal se svého nasupeného bratra.
„Lekl jsem se,“ odvětil už trochu mírněji Tom, Billův naprosto bohorovný projev ho trochu uklidnil. Všichni tři se zabalili do osušek, Baron vzápětí všechny pokropil, když se snažil klasickým psím způsobem zbavit přebytečné vody v kožichu, což dokonale uvolnilo atmosféru, protože se všichni společně zasmáli.
„Mám hlad,“ prohlásil Bill anglicky, „já uvařit oběd,“ dodal s úsměvem. „Ty jíst s námi,“ ukázal na Lexe, ačkoliv moc dobře věděl, že se to Tomovi nebude líbit. „Mlč,“ dodal rychle, když viděl na Alexovi, že chce pozvání zdvořile odmítnout. Nehodlal o tom diskutovat. On vařil, on si pozve hosta, Tom do toho neměl co mluvit. V duchu se usmíval, když po očku sledoval výrazy měnící se na Tomově tváři, byl naprosto spokojený s tím, jak jeho chování Toma rozrušuje. Úplně hmatatelně cítil žárlivost, která z Toma vyzařuje, a nic ho nemohlo uspokojit víc. Ano, bylo mu sice Lexe trochu líto, protože mu bylo jasné, že je do něj zamilovaný, ale účel světí prostředky. V tomhle případě se holt Lex bude muset stát jeho obětí. Teď šlo o Toma a jeho lásku, a to bylo to nejdůležitější, co Bill pro svůj život potřeboval.
autor: Janule
betaread: Allka
teď se bude alex divit, jak mu bill uděla pořadny stejk :DD užasny díl, děkuji
Bill je roztomilá potvorka. Strašne sa mi páči ako sa pred Tomom predvádza:) Nech si to Tomík pekne vychutná za všetky tie roky ktoré Billa trápil s tou modelkou. Alaxa mi je ľúto, ale každá vojna má povolené percento obetí:) Som zvedavá kedy Tomík vypení a prejaví svoje ozajstné city. Bill sa o tej svojej strate pamäte asi dozvie od Alexovej babičky pravdu? Asi by som to nechcela… vôbec si neviem predstaviť ako sa toto všetko môže dať doporiadku. Ďakujem za kapitolu:)
Já ty kluky z Loitsche miluju! Tom je prototyp dokonalého chlapa a Bill…v jeho situaci bych asi mlátila hlavou do zdi a šílela ale jemu je jedno kde je a kdo je, jde mu jenom o Toma, ta jeho bojovnost a odhodlání je obdivuhodné a já mu strašně fandím. Kdovi, kdyby bylo stejně odhodlané i jeho druhé já, třeba by to celé mezi "slavnými" dvojčaty dopadlo jinak. V každém případě, po dnešku už vůbec nepochybuju, že Bill dosáhne svého, Tom už je pěkně nalomený…
Díky moc za kapitolu
Stejně jako Zuzka už jen čekám kdy Tom vybouchne a dá pěkně důrazně najevo, že je Bill jen a jen jeho a s nikým se o něj dělit nechce! 😀
Z té návštěvy Alexovy babičky mám trošku strach. Jestli se od ní Bill dozví pravdu, tak by se taky mohl na celého tohohle Toma vykašlat a místo toho začít všemožně snažit dostat se zpátky… Ne, že bych mu to nepřála, ale nemyslím si, že by to bylo tak jednoduché…. Opravdu mě nenapadá, jak by tohle mohlo dále pokračovat. Je tady tolik možností, že ani nevím, nad kterou mám přemýšlet, protože to stejně nakonec bude celé jinak 🙂
Těším se na kluky do Loitsche, snad Bill už trošku pokročil ve své cestě za vytouženou slávou 🙂
Jéé, tak tenhle díl jsem si opět užívala od začátku až do konce! ♥ Vypadá to, že smutné chvilky už snad přešly a že teď bude jen všechno lepší. 🙂
Tenhle Bill je naprosto úžasný! Celkově mám ráda jeho povahu, to, jak je rozjařený a především jej mám ráda díky tomu, jak se s celou situací dokázal smířit a pere se dál o Toma. Je úžasné, že se někde nehroutí, ale bojuje za to, co chce, i když chudák neví, jak to, že je teď všechno jinak, než si pamatuje. To jeho skotačení ve vodě bylo úžasné! Samozřejmě bych si to užila daleko více, kdyby tam takhle blbl s Tomem a ne s Alexem, ale ono to jednou určitě přijde. 😉 Alexe mi ale chudáka začíná být až líto a maličko bych si i přála, aby s ním nakonec Bill i byl, což je u mě fakt něco. 😀 Já jsem zastánce dvojčat vždycky u sebe, ale v téhle povídce mi Alex nějak sedl. 😀 Navíc se i líbí, jak moc má Billa rád a jak je na něj hodný a snaží se. Hlavně oproti Tomovi, který je jen věčný bručoun. Fakt mi začíná být líto, jak jej Bill jen využívá pro to, aby získal Toma, ale pokud se Tom opravdu změní a plně si uvědomí, že svého brášku miluje a nechce být s nikým jiným a hlavně se změní! nebude tak hrozně arogantní a ufrflaný, tak to nějak přežiju a budu ráda za to, že to Bill tak vykoumal. 🙂 Tom už je perfektně nalomený a já jen čekám, kdy si v plném rozsahu uvědomí, že bez Billa neumí být. To jeho žárlení mě zcela dostává a ještě se u toho vždycky parádně zasměju! ♥
Jinak návštěvy s Alexovou babičkou se trošku bojím. Nemám ponětí, zda mu řekne o deníku, co mu dala a nebo ne. Myslím, že ale asi sama pochopí, oč jde, když Bill nebude nic vědět a řekne jí, že si pamatuje naprosto jiný život. Pak jsem hlavně zvědavá na to, jak to dopadne. Nemám ani ponětí, co bych si měla přát, jestli by bylo dobré, aby Bill zjistil, jak se věci mají. tahle povídka se může zkomplikovat ještě tolika věcmi a já nevím, jestli ty další komplikace vůbec chci. 😀 No, jsem rozhodně zvědavá, co sis na nás přichystala! 🙂
Strašně moc děkuji za báječný díl a budu se těšit zase za týden! ♥♥ Díky za rozveselení večera! 🙂
Listopadový krocaní den 😀
(kdepa jsou další díly na betičku, Janulko? :))) netrpělivě je vyhlížim, vždyť víš, jak tvou povídku zbožňuju:))
Bill takovej vyčůránek xD … Jak si je moc dobře vědom, co s oběma dělá a upřímně toho zneužívá xD ale na druhou stranu, Tom mu nedal absolutně jinou možnost. Takže díky bohu za Alexe, že má Billa rád, protože jinak si nedovedu představit, jak by Toma přivedl k rozumu.
Babičce evidentně docvaklo, co se stalo, když slyšela o úrazu a úplné proměně Billa, takže hádám, že při první příležitosti, co tam pojedou se Billi dozví, co se všechno stalo a to bude teprve mazec!
Strašně se těším na další pokračování, čekám vždycky na sobotu jak na smilování 😀 … nádherná povídka plná zvratů <3
Bill je zlatičko jak provokuje Toma.
Miluji zdejsiho Billa. Naprosto uzasne strevo, takovy opravdu mladsi Bill. Jeste mohl na Lexe flusat vodu 😀 v podstate bylo uz vsechno napsane, tak to nebudu opakovat. Snad jen to, ze tuhle povidku neskutecne zeru a vsechny postavy mam rada. Dokonce i Riu, je tak hodna, ze se uklidila 😀 mam moc rada humorne povidky ta tvoje, Janule, naprosto vede. Moc dekuji za kapitolu 🙂
Fousaty Alex jakozto osedlany morsky konik, na kterem se ve vode prohani Bill, me zabil. Kolik ze nasim hosanum je? 10?
Podobne tak moment, kdy micek Billovi zacal zpet aportovat nejen Baron ale i Alex, to me zkratka rozesmalo. Alexi, micek hop, prosim? :-DDDDDDD
Napruzeny Tom je taky sladky. At se zlobi, at, at.
Moc pekny dil, uz se tesim na dalsi.
Ach, vůbec by mi nevadilo, kdyby měl Bill s Tomem něco víc!! 🙂 Je to tak reálné, že by to bylo opravdu krásné. A krásně tím provokujou Toma, který víc a víc žárlí! 😀
Je mi celkem líto Billa, že se musí učit všechno znovu a tak, ale věřím tomu, že on to zvládne. Bohužel, zatím nemá žádného svého psychologa, ale s pomocí těchto dvou chlapů ho snad ani nebude potřebovat! 🙂
Děkuji za díl a moooc se těším na další! 🙂
NEIN :O Nechtěne jsem dala jen 4 hvězdičky :'( NEIN :O
V Lednu takové horko? :O To mi ani neříkejte 😀 Já chci do L.A. Tak Joyce už ví, o co go, tak alespoň někdo 😀 Co teď s tím ale bude dělat? :O Ví, jak je zase prohodit nebo co? :O To snad ani nejde nebo jo? :O No když se bude vyptávat a Bil l jí bude nějakým vtipným způsobem anglicky odpovídat, pokud jí vůbec porozumí :DD Tak to bude teda v hájíčku, ne? 😀 Co když mu řekne, o co go, no to.. teď nein! :O Vždyť už Tom tak krásně žárlí, je to na okraji! 😀 No prostě do toho brzo spadne, moc dlouho balancovat nemůže, když má Bill ten plán a Ria je pryč.. vše je tak snadné :DD Až na to, že se mi moc nelíbí, že Bill takhle využije Alexe. Je i jiný způsob… mohl by po domě chodit nahý, nebo v nějakém sexy prádélku, posadit Riu do letadla, jednosměrná jízda do Thajska, nebo odkud je… no a nakonec, měl by Toma líbat častěji 😀 No pak nebude Lex potřeba víc, než jako kamarád a učitel angličtiny.
Každopádně děkuju za super díl, ta Billova anglina :DDD Roztomiloučký 😀 :3 Moc se těším na další díl.
No ne 😀 Tak jsem asi žádné hvězdičky nedala, páč jsem teď projela myší přes hvězdičky a koukám, že to jako jde ohodnotit, takže.. dobrý 😀
Ahoj Jani, tak jsem úplnou náhodou po mnoha měsících, možná i roce najela na twincest stránky a nějaká vyšší síla mi ukázala tvoji nejnovější povídku 🙂 Už jsem pár let žádnou povídku nečetla (aspoň mám ten dojem) a upřímně jsem si ani nebyla jistá, jestli mě to ještě bude bavit, protože svět Tokio Hotel jsem přestala sledovat zhruba v době, kdy se kluci přestěhovali do LA, takže o tom, co se událo za tu dobu, mám asi takové znalosti jako původní Bill z Loitsche 🙂
Nicméně jsem se asi před týdnem pustila do čtení, hlavně o poledních pauzách v práci a po večerech, a záhy jsem zjistila, že mě to baví pořád stejně jako před lety 🙂 Tvůj styl psaní bych poznala mezi sto dalšíma, a hned u prvního dílu mě pobavil popis počasí na silvestra v LA, bylo mi v tu chvíli jasné, že to máš ověřený a zjištěný podle skutečnosti, stejně jako místa a vzdálenosti… u psaní jsem to dělávala stejně 🙂
Na dnešek jsem si nechala dvacítku, teď jsem si k tomu uvařila kafe, abych si ten (zatím) poslední díl pěkně vychutnala.
A abych se teda dostala k samotné povídce – je to perfektní 🙂 Naprosto mě to vtáhlo do děje, nápad je skvělej, mám tyhle témata ráda a ty je umíš krásně rozpracovat a promyslet, takže tam nejsou žádné nedomyšlené blbosti, ale všechno do sebe krásně zapadá. A navíc jsem se prostřednictvím téhle povídky dozvěděla aspoň pár střípků z posledních let – třeba o Rie, Alexovi a tak dále, o těch jsem neměla ani tucha 😀 A taky se mi moc líbí to pravidelné střídání jednou LA, jednou Loitsche, to je perfekt. Oba Billové to teď mají přibližně stejně těžký, i když ten, který je v Loitsche, má výhodu, protože tomu rozumí a ví co se děje. Ale věřím tomu, že oba to zvládnou a nakonec se budou mít všichni dobře 🙂
Pokud počítám správně, dneska by se tady měl objevit další díl, tak ho budu netrpělivě vyhlížet 🙂 Silně uvažuju, že se znovu pustím do tvých starších povídek, protože mě to twincestní čtení zase chytlo a nechce se mi teď číst jenom jeden díl týdně… A navíc si ani nejsem jistá, jestli jsem je vůbec všechny přečetla, což by byla věčná škoda některou vynechat 🙂 No, už jsem toho nakecala dost, tak končím a jdu se podívat na tvoji spisovatelskou historii 🙂
[14]: Ahooooj, studentko 🙂 No jo, už je to pár let zpátky, co jsem četla tvoje dílka, koukala jsem, že je rekonstruuješ, na to já nemám sílu. 🙂 Ačkoliv vím, jak blbě mám v těch starých věcech takový ptákoviny, jako jsou mně/mě a čárky, nějak nejsem schopná na to sednout a opravit to. Ale což… hlavní je děj. Jsem moc ráda, že ses tak nenadále vrátila, je příjemný číst si zprávu od starý dobrý duše. Zvlášť mě těší, že tě to pořád baví, já mám pocit, že tyhle kluci nějak člověku do hlavy proniknou na trvalo, že se jich nejde zbavit, zvlášť, když o nich jeden napsal tolik věcí jako ty nebo já. Už dneska vím, že dokud budu žít, a oni budou o sobě dávat vědět, vždycky mě bude zajímat, co je u nich novýho. 🙂
Máš mě přečtenou, to je jasný… nejen počasí v LA, ale kdybys viděla, jak dlouho jsem projížděla na googlu mapy a hledala ten správnej barák s bazénem? 😀 Stejně jsem si ho nakonec vymyslela, ale pár hodin jsem se po LA pěkně prošla. Taky jsem nějakej čas strávila hledáním cen uhlí v Německu, v oblíbených mám uloženou stránku Loitsche, kde jsem našla i firmu Gasmann, kde pracuje Tom, uniformy zdejších dobrovolných hasičů, no prostě klasika. 😀 Asi jsem fakt posedlá ptákovinama, ale já to nějak k psaní potřebuju. Kde chybí fantazie, pomůže google 😀
Jestli jsi tu nebyla od jejich útěku do LA, tak to jsi určitě nečetla Genesis, jedna z mála mých povídek, kde není nic paranormálního, jinak jsem nic novýho nestihla naspat. Měla jsem víc jak roční pauzu, už jsem byla vypsaná z podoby, a než přišel tenhle nápad, sprostě jsem se flákala, čuměla na filmy a seriály, abych si doplnila všeobecný vzdělání, na který jsem za ty roky u twincestu neměla čas. 🙂 Teď mi ovšem docházej předepsaný díly, hoří mi pověstná koudel, už nejsem schopná psát tak rychle jako kdysi, asi stárnu… ovšem nedávno jsem dokonce napsala krátkou jednodílku, sama sebe jsem překvapila, protože to pro mě – grafomana 😀 – fakt není typický. Ty jsi to samý, takže asi chápeš, o čem mluvím.
A jak jde studium? Co tvá počáteční ztráta iluzí, už se to nějak spravilo?
[15]: No jo, já tak nějak věčně rekonstruuju, teď jsem se k tomu vrátila asi po roční pauze… snažím se to udělat čtivější, odstranění chyb už je jenom vedlejší efekt, ale ve volných chvílích se tím bavím, je to takový můj občasný koníček. Iluze jsem ztratila dokonale, ale rozhodně jsem se nedala na jejich "víru", po třech letech studia jsem si řekla, že ten nejnižší titul mi stačí a vyprdla jsem se na pokračování – ať si o blbostech bádají sami, jsou to ztracené případy 😀 Mně stačí, že umím pravopis a přípravu sazby knížek, ostatní mě nezajímá. Po víc než půl roce hledání jsem náhodou našla práci, co jsem chtěla dělat, takže v tomhle ohledu relativně spokojenost, i když musím samozřejmě dělat i věci, které mě zase tolik nebaví, jako vytvářet otázky k rozhovorům, pak ty rozhovory přepisovat a tak. Ale není to tak hrozný, a navíc jsem v tom dobrá, takže mi pořád přidávají další a další úkoly, takže práce dělám tak za tři lidi, ale peníze jsou špatný i na jednoho 😀 Kdybych tehdy nezačala psát, asi bych dneska nepracovala jako korektorka/redaktorka, ale nejspíš bych se teď ještě nejmíň rok biflovala někde na veterině a pak léčila krávy 😀
Máš pravdu, že tohle do hlavy pronikne natrvalo… sice mě vždycky sem tam napadne, že bych se podívala, co je u nich novýho, ale když najedu na de-blog, přejde mě chuť si pročítat stovky článků, ve kterých nejsou v naprosté většině případů žádný podstatný věci, ale spíš blbosti, ve kterých se fakt neorientuju, takže jsem na to zatím nenašla sílu probírat se tou hromadou a hledat v tom to podstatný. Ale stačilo si přečíst tuhle povídku a už jsem zase trošku v obraze 😀
Je mi jasný, že kdyby se mě někdo zeptal, kolik stojí v Německu uhlí, s klidem můžu použít tvoje informace a bude to správně 😀 V tomhle jsi stejný "blázen" jako já, a vždycky když na tenhle typ informace u tebe v povídce narazím, pobaví mě to, protože je mi jasný, že to máš ověřený, stejně jako jsem to dělávala já… to jsou hodiny a hodiny hledání a studování blbostí, aby to bylo co nejvěrohodnější, a přitom většina ostatních lidí by si to prostě vymyslela nebo odhadla. ASi máš pravdu v tom, že je to potřeba, když člověku v tomhle chybí fantazie… hodí si tam tyhle záchytný body a ten zbytek už se nějak vyplní, aspoň tak jsem to dělala já 😀
Genesis jsem určitě nečetla, což v dohledné době napravím, a pak uvidím, do čeho se pustím dál. Jednodílka u tebe mě opravdu překvapuje, to je snad jediná věc, které bych já nebyla schopná, já neumím psát stručně ani komentáře, jak vidíš 😀 Doufám, že se ti teda podaří díly včas dopisovat, a bude aspoň ten jeden týdně… taky jsem se vždycky snažila mít velkou rezervu, kolikrát jsem měla i 30 dílů dopředu, to jsem pak byla klidná a spokojená 🙂 A když už je řeč o všeobecným vzdělání a seriálech, na to já jsem za poslední roky celkem odborník, aneb nahradila jsem jednu závislost jinou 😀 Teď nevím, jestli už jsme to kdysi dávno někde neřešily v komentářích, ale jestli náhodou neznáš seriál "Queer as folk", nevím jak je to česky, tak na 200 % doporučuju 🙂
Tak jsem si zase napsala sloh, jak tak koukám… večer kouknu na dvacet jedničku, teď musím (i když nedara) zase jít chvíli pracovat 🙂
[16]: Hlavně, že máš práci, která tě baví, to je nejdůležitější věc. 🙂 Člověk holt v průběhu života iluze ztrácí. Myslím, že tahle práce je určitě lepší, než v tom kravíně. 🙂 TH mají zásluhu. 🙂 Mně zase vylepšili v podstatě nudnou část života, kdy děti odrostou a je čas dělat něco užitečnýho. Sice psaní povídek pro desítky úchylnej čtenářů asi není něco, co by se psalo do nekrologu, ale mě to baví 😀 a to je důležitý. Hlavně mi to dalo poznání, že mi něco jde, že jsem v něčem dobrá, což je pro život důležitý. Takhle si budu moct na smrtelný posteli říct, že jsem byla něco platná. 😀
QaF už jsem viděla tak dávno, že už jsem ho skoro zapomněla, což je škoda, ale znovu se na všech těch šest nebo kolik řad dívat nebudu. Dohnala jsem to všechno řádně, čumim nejen na seriály, ale i na gay filmy všeho druhu, což je taky poučný. http://www.gaytitulky.info, tam je zásoba filmů nadosmrti. 🙂
Celý léta jsem si myslela, že nejsem jednodílky schopná, a pak bum prásk, rána z čistýho nebe, přišel nápad a za hodinu a půl bylo hotovo. Je to kraťounký, a ještě k tomu psaný z pohledu psa, takže naprosto netradiční. 😀 A taky asi poslední, co jsem kdy napsala. Jednodílky jsou pro mě moc malej formát, na to jsem moc ukecaná.
Jestli se chceš dozvědět, co se u TH stalo za poslední rok, myslím, že jsem to celkem shrnula v silvestrovským článku, je to tam i s odkazama na konkrétní fotky nebo videa, tak na to mrkni. 🙂http://twincest.blog.cz/1412/pf-2015
U Evule je naprosto všechno, to je asi fakt na dlouho. A rozhovor si stačí přečíst jeden, všude melou to samý. 😀
Tak jo… jdu dopsat 24. díl, už ho píšu dva tejdny, je to běs.
PS: Jestli jsi vlastníkem čtečky, nebo máš radši dokumenty na počítači, stačí napsat, pošlu Genesis ve Wordu, jako vždy. 🙂
jsem se tak začetla do vaší konverzace s Madisoon, že jsem zapomněla, o čem byl díl. 😀 zato jsem se pobavila nad tím, jak Janule shání informace do povídky. 😀 to už je u ní klasika, mě by ale svědomí taky nedovolilo si plácnout jen tak ledajakou cenu uhlí nebo že je v LA v lednu pařák jak blázen, pokud by to nebyla pravda. 😀
jinak QaF má řad jen pět, tolik dílů to zas není a určitě to stojí za oživení paměti, Janul. 😉 já ten seriál znám nazpamět. dávám si jeho maraton každé léto už od roku 2008. 😀 jojo, je to tak. 😀 dokonce jsem si k němu už i doopravila a dopřeložila titulky. takovej malej fanatik. 😀
tak k tomu dílu… už jsem si totiž vzpomněla na nasupeného Toma, drzého Billa a zaláskovaného Lexe. 😀 oni si jsou s podivem ty prohozené dvojice hodně podobné. nedokázala bych si představit, že tenhle malej uhulákanej divočák, by dokázal žít k dobrovolným hasičem Tomem. a že klidný Bill hledající skromnou lásku by dokázal žít s běsnícím Tomem. 😀 takhle k sobě patří, a né jinak. proto tak moc doufám, že je zase nevrátíš do svých realit.
[17]: Souhlasím s flixo, já se sice zásadně na seriály nedívám víc než jednou, ale jsou dvě výjimky: Supernatural a QaF, to jsem viděla dvakrát a rozhodně chci časem znovu, protože Gale (Brian) je tak nááádhernej chlap, že to prostě jinak nejde, miluju ho (jeho charakter a chování v seriálu stranou) 😀
Díky za odkaz na shrnutí roku, už jsem aspoň trošku v obraze a navíc jsem se u čtení pobavila 🙂 překvapilo mě, že Pumba je fakt jméno jeho psa, (mimochodem je strašně roztomilej), protože kdysi dáávno říkali, že nikdy jména svých psů neřeknou, aby na ně nikdo nevolal. Ale to asi teď v LA není už problém. Z Billa se stal fakt pěknej chlap, jak tak koukám… vždycky se mi nejvíc líbil bez líčidel, ale ty tetování… hrůza. Ty první tři byly moc pěkný, ale pak už děs běs. (Ale sama vím, jak je to návykový, už mám dvě, a jedno dokonce silně inspirovaný Billovou hvězdou).
Čtečku zatím nemám, chtěla jsem ji, ale teď by to bylo zbytečné, vzhledem k tomu, že čtu celý den v práci, toho doma už většinou moc nečtu, nějak na to nemám sílu… to je asi jedno z hlavních negativ mé práce, za poslední rok jsem přečetla asi dvě knížky, což jsem dřív čítávala týdně. Takže Genesis zvládnu tady na blogu pěkně pomalu a o poledních pauzách, které zase budu nenápadně protahovat, když mi nikdo nevidí do monitoru 😀
[18]:[19]: Jestli ten seriál někdy skouknu znova, tak to tak za deset let, až nebudu mít co… nemám na to čas 😀 Líbilo se mi to, ale zase ne tolik, aby si to pustila znovu, to já běžně nedělám ani u filmů, natož u dlouhatánských seriálů. Zato jsem skoukla původní britskou verzi, a tu jsem totálně zapomněla, asi to stálo za pendrek. A to mám dost slušnou paměť, takže bych se u toho znovu nudila. Já potřebuju určitý napětí, nesmím vědět, jak to skončí, a to bych tady věděla přesně, hned by mi to všechno naskočilo. 🙂 Hlavní role dobrý, ale nejsou to typy chlapů, který by se mi extra líbily, nejradši z celýho seriálu jsem měla postavu Michaelovy mámy, tak asi tak ;-D Nemám potřebu vidět věci dvakrát. 🙂 Možná skouknu nějakou kompilaci na youtube pro osvěžení paměti, ale jinak ne, mám toho moc jinýho na skouknutí. 🙂
Taky jsem se divila, když Bill prozradil jméno psa, protože se tradovalo, že další jména krom Scottyho říkat nebudou. Třeba ten Tomův pes jméno zveřejněný nemá, v případě, že mu opravdu Tom neříká "můj kluk". 😀 To by byl dobrej fór. Podle mě byl Pumba od začátku zapojenej v projektu vydání nový desky. To, že z něj udělali plyšáka na prodej, pro to jasně svědčí. Je to holt kšeft. V LA jim po něm nikdo volat nebude, tam nějaký Tokio Hotel nikdo nezná, tak proč ne. 🙂
Billova tetování jsou snůška neuvěřitelných hovadin bez ladu a skladu, třeba ten poslední ostrůvek s palmou, to jsem fakt nepobrala… ale zase furt je lepší, než ten boxer na ruce. Někdy mám pocit, že Bill absolutně postrádá vkus. 😀 Ty jeho modely pro mě taky vždycky byly bez vkusu, ale výstřednost asi vkus mít ani nemůže, a to je holt celej Bill. 🙂 Já ho beru jak je, líbí, nelíbí, stejně s tím nic neudělám. Ale zase se mi nestejská po jeho starým zjevu. Hodně twincestních fans ten jeho chlapskej zjev nevydejchalo, což mě vede k úvahám o tom, že vlastně nikdy neměly rády tu "gay" stránku věci, že braly Toma jako chlapa a Billa jako holku, a když se z něj stalo to, co je dnes, už se jim představa vztahu s Tomem tak nelíbí. 🙂 Homofobie mezi twincestními fanoušky, to je bomba. 😀
[20]: Už jsem ti to tady nechtěla dál spamovat, protože už je to přece jenom dost od tématu, ale tím posledním odstavcem jsi mi připomněla něco, co mi vždycky u čtení twincest povídek moc nešlo na rozum – asi jsem nikdy Billa nevnímala jako holku, proto mi vadí Tomova absolutní dominance, aneb Bill v povídkách (skoro) vždy "dělá holku" a ještě je to jako samozřejmost. Já osobně být kluk a gay k tomu, tak prosazuju spravedlivé střídání, aby oba zažili to i to. (Prosazuju to i v hetero vztazích, i když zatím pravda bez úspěchu :-D) To mi vždycky trochu v twincest povídkách chybělo. A pokud je to jak říkáš, že twincest fans vlastně nebyly nikdy twincestní, ale projektovaly si Billa jako holku, tak to se nějak vymyká mému chápání 😀 Ale zase by to korespondovalo s tou pro mě nepochopitelnou Tomovou dominancí, kdy automaticky dělal "chlapa" vždycky on.
A to že Bill nemá absolutně vkus, to se mi definitivně potvrdilo právě když jsem viděla ty poslední hrůzy, co si nechal vytetovat (to poslední přijatelné pro mě byl čas narození) a když sem tam zahlédnu na fotkách, co má na sobě… ale on si může dovolit vydávat to za "módu" 😀
Billova taktika se mi na jednu stranu libi, ale na druhou atranu ne. Na Toma to evidentne dobre funguje, ale chudak Alex – takovy nadeje mu delat.
Tom je strasnej sobec, chce si vzit Riu a pritom nenecha Billa si nekoho najit. Ja vim ze ho chce, a mel by si to co nejdriv uvedomit a chovat se podle toho nebo ho nebudu mit rada.
Skvelej uvolnenej dil, bazenovy hratky se mi . 🙂