Autumn Leaves 18.

„Oh, Bille, vážně mi řekni, co se děje,“ zasmál se Gustav a zakroutil hlavou. Celou dobu, co šel s kamarádem ze školy, se mu zdál jako vyměněný. Pořád si něco ťukal na mobilu, tajemně se usmíval a měl vážně skvělou náladu.

„Nic se neděje, co by?“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. Vzal do ruky zase mobil, když slyšel příchozí zprávu.
„SAMOZREJME. MOC BYCH SI TE PRAL VIDET…“ odepsal a zase se podíval na kamaráda, který si ho měřil podezíravým pohledem.

„Bille, usmíváš se.“

„Gustave… Řekni mi, co je na tom, že se usmívám?“ Bill se znovu zasmál a pokrčil rameny. Vážně… co bylo na tom, že se usmíval? On věděl svoje, ale proč to chtěl vědět i Gustav? Dobře, byl zvědavý jako opice, byl to jeho nejlepší kamarád. To byla možná jasná odpověď a měl mu říct, co se mezi ním a Tomem stalo.

„Usmíváš se tak jinak, Bille. Víš, jakoby zamilovaně,“ vytáhnul obočí. „Jde o Toma, že?“

„Umh…“ černovlásek si přejel po spodním rtu zuby. Dělal to teď častěji než kdy dřív. „Jo, jde o něj,“ přiznal a strčil ruce do kapes svého kabátu. „V pátek jsme se spolu vyspali.“

„Cože jste se?“ Gustav se rozkašlal a nevěřícně se na Billa podíval. Dobře, radil mu, ať se chová jako mrcha, ale tohle chování mu k němu absolutně nesedělo. Nikdy si takhle neužíval s ženatým klukem, nesnesl by pomyšlení na to, že kvůli němu někdo jiný trpí.

„Jo, přesně to. A nějak mě to ani netrápí, protože JÁ jsem si to užil,“ usmál se černovlásek a pohodil trochu vlasy. Na slovo ‚já‘ dal pořádný důraz. Olíznul si rty a znovu vyndal mobil, který mu oznamoval příchozí zprávu.

„Kde jste to udělali?“ vyptával se Gustav, ale Bill byl ve svém světě a absolutně ho nevnímal. Zíral do telefonu a hrál si s pramínkem vlasů. Jak si tak kamaráda prohlížel, celkem chápal, proč se s ním Tom pouštěl do takového nebezpečí. Nebýt jeho nejlepší kamarád, také by se o něj snažil, takhle pro něj byl ale zakázaný.

„MYSLIM, ZE SE TI TO ZA CHVILI SPLNI. ;-)“

„JAK TO SAKRA MYSLIS? :-D“

„ZA PAR MINUT UVIDIS. :-*“

Bill nasucho polknul a palcem přejel po líbajícím smajlíku. Poté tím stejným prstem přejel pomalu po svých rtech a přivřel oči. Představoval si, že ho Tom doopravdy políbil. Utíkal do svého světa představ. Jak báječné by bylo, kdyby vedle něj stál Tom, objekt jeho momentální touhy, místo Gustava? Odpověď znal dost dobře. Bylo by to nepopsatelně úžasné. Musel ale přemýšlet, co Tom myslel tím, že ho za chvilku uvidí. Nakrčil obočí. Pošle mu třeba fotku z kanceláře? Možné to bylo. Měl takových fotek za poslední dva dny spoustu, přišel mu horší než nějaká ženská. Fotil se snad s každým výrazem, co nasadil.

„Haló, země volá Billa!“ zasmál se Gustav a trochu s Billem zatřásl.

„Gustave, co to kurva děláš?“ rozčílil se černovlásek a zavrčel. „Kvůli tobě jsem málem upustil telefon,“ zakroutil hlavou a strčil mobil do kabelky. Nebyl tak naštvaný kvůli tomu, že se lekl, ale spíš kvůli tomu, že ho kamarád probral ze světa uvnitř jeho mozku. To bylo to, co se mu opravdu nelíbilo. Byl tak krásně zamyšlený a on to celé pokazil!

„Snažím se zjistit, jestli jsi pořád uvnitř sebe.“

„Ugh, to vážně jsem.“

„Posledních pár minut jsi mě ale nevnímal.“

„Gustave, přestaň být ke mně takový,“ zasmál se Bill. „Prostě jsem něco řešil, hm? Zamyslel jsem se a tak… Přestal jsi pro mě na chvilku existovat, promiň.“

„S Tomem jsi něco řešil?“ naklonil hlavu Gustav a čekal na odpověď, když s Billem došli na zastávku městské hromadné dopravy. „Protože ses usmíval jako blbeček.“

„Jo, píšu si s Tomem, celý den si spolu píšeme,“ zasnil se a olíznul si rty. Spíš celý den a celou noc… A také včera a vlastně i předevčírem. Za celý víkend nedal mobil vůbec z ruky, skoro to už vypadalo, že mu k ní ten ďábelskej přístroj přirostl.

„Zabouchnul ses do něj,“ konstatoval Gustav a podíval se Billovi do očí. „Viď? Máš ho rád?“

„Možná… Možná trochu,“ přiznal černovlásek a kývnul. Do tváří se mu nahrnula červeň a skousnul si ret. „A teď o tom přestaň mluvit, hm?“

„Nemyslel jsem si, že zrovna ty se budeš stydět,“ zasmál se a trochu do kamaráda šťouchnul. „Pojď, už nám to jede,“ kývnul k přijíždějícímu autobusu.

Bill už byl skoro u přijíždějícího autobusu, když mu v tom někdo přiložil dlaně na oči. Cuknul sebou a snažil se zamrkat. Pomyslel si, že má Gustav vážně hodně špatné vtipy. Zakroutil hlavou a sáhnul na ruce, které měl přiložené na svých očích. Nasucho polknul, protože tohle… Nebyly to Gustavovy dlaně. Přejel po nich znovu, jemně, pousmál se, když se prsty dotknul korálkového náramku.

„Tome?“ usmál se šťastně a oslovený ruce sundal. Rychle se přesunul před Billa a chytil ho kolem pasu. Jemně ho políbil a pohlédl mu do hlubokých hnědých očí. Bože, jak mu tohle chybělo!

„Říkal jsem ti, že mě brzo uvidíš,“ zasmál se a pokrčil rameny. „Ale pokud chceš, můžeš klidně se svým kamarádem nastoupit do toho autobusu, žádný problém.“

„Ne, ne. Myslíš, že Gustav bude v pohodě, když pojede sám. Viď?“ podíval se na kamaráda, který stál vedle nich a šokovaně si je prohlížel. Chvíli se díval na Toma, poté na Billa. Jak tam tak spolu stáli… Vypadali jako pár. Tom rozhodně nevypadal jako ředitel, ženatý chlap, který měl mít dítě. Vypadal naprosto stejně jako on s Billem. Představoval si ho jinak.

„Jasný, když tak se mi ozvi večer,“ usmál se a zakroutil hlavou. Rychle nastoupil do autobusu, kterému už pípaly dveře, že se budou zavírat. Nechtěl jet dalším. Jel by sice do deseti minut, ale i to mu přišlo jako dlouhá doba.

Tom si s Billem propletl prsty a ruku mu stiskl. Hřbetem dlaně druhé ruky ho pohladil opatrně po tváři a spokojeně vydechnul. Vážně mu chyběl. Tak strašně moc, že si to ani sám nedokázal představit, dokud to teď necítil.

„Moc jsi mi chyběl, panenko,“ zašeptal Tom a políbil Billa na rty. Ten zamrkal a trochu se usmál, nakrčil nos nad tím oslovením.

„Panenko? Vážně?“ pobaveně se zasmál. Připadal snad Tomovi jako nějaká ženská? Tom zakroutil hlavou a dal mu prst na rty, aby ho umlčel. Bill mu na něj dal malou pusu a párkrát polknul. V krku mu vyschlo, protože si vzpomněl na páteční společný čas. Špičkou jazyka po prstu přejel.

„Jo, vypadáš tak křehce jako porcelánová panenka. A Bille, varuju tě. Tohle, co jsi právě udělal, bys dělat neměl, nebo…“ Tomovy oči ztmavly vášní, stejně jako ty Billovy. Ten znovu Tomův prst provokativně olíznul.

„Nebo?“

„Nebo se otočím a půjdu pryč,“ zasmál se Tom výhružně a na znamení svých slov kývnul hlavou. Sundal prst z Billových rtů. „Takže?“

„Takže si myslím, že tě nebudu zbytečně provokovat,“ zasmál se černovlásek a Toma líbnul na rty. „Chtěli jsme jít, ne?“

„Jo, jasně, jdem,“ kývnul Tom a dal se s Billem do kroku. „Dneska mám pro tebe překvapení já,“ řekl tajemně a spokojeně se usmál. Ačkoliv Bill vyzvídal, co to asi tak bude, on se statečně držel a neprozradil ani slovo.

***

Bill seděl na houpačce, držel se řetízků a díval se na Toma, který stál nad ním. Bylo teprve pět hodin a už se stmívalo. Dětské hřiště ale bylo osvětlené, takže ti dva neměli důvod spěchat domů. Možná by ho neměli, ani kdyby tam světlo nebylo, protože jim na tom nezáleželo. Užívali si vzájemnou blízkost. Ani jeden neměl odvahu promluvit a říct, kdy tohle zase skončí. Oba by byli nejšťastnější, kdyby se od sebe nemuseli na moc dlouhou dobu odloučit.

„Tome, pojď ke mně blíž,“ vydechnul po chvíli černovlásek a natáhl k Tomovi ruku. Ten ho za ni chytil a měkce se pousmál.

„Jak blíž? Jsem přímo u tebe,“ zakroutil hlavou a vtiskl malý polibek na Billův hřbet dlaně. Spokojeně vydechnul a udělal ještě jeden krok. „Takhle blízko?“ zašeptal. Byl na Billovi téměř namáčknutý, neproběhla by mezi nimi myš. Černovlásek však pořád nebyl spokojený. Chtěl Toma ještě blíž.

„Polib mě,“ řekl roztouženě a navlhčil si narůžovělé rty špičkou jazyka. Přivřel oči a našpulil rty, očekávajíc polibek. Tom mu přání přeochotně splnil. Sklonil se, dal Billovi neposlušný pramen havraních vlasů za ucho a párkrát ho políbil na rty.

Bill spokojeně vydechnul proti Tomovým rtům. Omotal mu své dlouhé paže kolem krku a otřel se o jeho hrudník. Přesto, že měli oba kabát, dotyk cítili a potichu si vzdychli do rtů. Tom pohladil Billa po vlasech a jemně mu skousnul ret. Přejel svou dlaní na černovláskovu paži a opatrně ho za ni zvednul. Jakmile se tak stalo, dal mu ruce kolem pasu a špičkou jazyka šťouchnul do Billových pootevřených úst, ve snaze dostat se dál. Černovlásek mu ochotně vyhověl a šel naproti svým jazykem. Jakmile se takhle dotkli, jejich těla byla jako v extázi. Tom zesílil své objetí Billa a jednou dlaní sjel na jeho zadek, který stisknul. Přirazil ho na tyč u houpačky a pohladil ho po boku.

„Tome, nedělej to,“ vydechnul Bill roztouženě proti Tomovým rtům. Cítil, že ho tělo neposlouchá tak, jak by si přál, a pokud budou takhle pokračovat, rychle se vzruší. Což by asi nebylo zrovna dvakrát ideální. Ne teď a tady.

„Nedělej co?“ zamručel Tom a jemně vzal mezi zuby Billův spodní ret, se kterým si hrál. Narazil svým klínem do jeho a potichu vzdychnul. „Bože, Bille… Ty jsi tak neuvěřitelně sexy,“ zašeptal a podíval se do Billových očí, které byly téměř černé.

Okamžik, který si chlapci dopřávali, vyrušila Tomova zvonící kapsa. Tom se neochotně odtáhl od objektu své touhy a mobil z kapsy vyndal. Byl to jeho, který sloužil pro komunikaci se všema ostatníma kromě Billa. Chvilku zauvažoval nad tím, že by si mohl koupit nějaký na dvě simkarty. Nápad hned zavrhnul, byl spokojený s iPhonem, nechtěl si zvykat na něco jiného. Podíval se, kdo mu volá a nasucho polknul. Byla to Ashley, jeho manželka. Přemýšlel… Asi nebylo rozumné nezvednout to, že?

„Kdo volá?“ řekl černovlásek potichu, očekával nejhorší. Podíval se Tomovi do očí a objal si sám své tělo pažemi. Dala se do něj najednou zima, když se Tom odtáhnul.

„Ashley,“ zakroutil Tom hlavou. To jméno bylo pro Billa jak rána do srdce. Za celé odpoledne si na ni ani jednou nevzpomněl, skoro zapomněl, že je Tom vlastně ženatý. Bohužel… Realita byla krutá.

„Měl bys to přijmout,“ trochu se ušklíbnul a protočil oči. Vyndal z kabelky cigarety a zapálil si. Potřeboval se uklidnit a s tím mu mohla nikotinová tyčinka docela dobře pomoct.

„Bille…“ zakroutil Tom hlavou. „Nebuď naštvaný, já nemůžu za to, že jsem ženatý,“ řekl měkce a pohladil Billa po paži. Znovu se podíval na displej a ušklíbnul se. Ashley byla neúnavná.

„Jo, za to můžu asi já, viď?“ řekl černovlásek ironicky a potáhl si. Trochu zaklonil hlavu a vydechnul kouř. „Vyřiď si to, já jsem v pohodě.“

Tom váhavě přikývl a kousek poodešel. Věděl, že je Bill možná všechno, ale rozhodně ne v pohodě. Hovor přijal a kopal do malého kamínku. Dal si telefon od ucha, to kdyby jeho manželka náhodou křičela. Ale ona… mluvila klidně. Až překvapivě klidně.

„Přijdeš domů na večeři?“

„Ashley, já… Něco se mi protáhlo, nevím, jestli to stihnu,“ přejel si zuby po rtu a podíval se na Billa, který stál opodál. „Ale mohl bych se utrhnout, co ty na to?“

„Dobře, já jenom… Abych věděla, jestli mám s tebou počítat. Mám něco, o čem bych s tebou chtěla mluvit,“ pousmála se. Tom vytáhnul obočí. Z Ashleyina hlasu… neslyšel žádné výčitky, nic? Dokonce s ním chtěla mluvit? To bylo vážně děsivé.

„Do hodiny budu doma, jo?“

„Super, počkám s jídlem na tebe. Tak zatím…“ Ashley se rozloučila a hovor ukončila. Tom zakroutil nechápavě hlavou a uklidil mobil zpátky do kapsy svých kalhot. Vrátil se k Billovi, který už dokouřil svou cigaretu. Sjel ho pohledem a nadechl se. Než ale stihl cokoliv říct, Bill ho přiložením dlaně na hrudník zastavil.

„Neříkej mi nic. Nemusíš se mi s tím svěřovat. Prostě o tom nemluvme, okey?“ díval se mu do očí. Ve skutečnosti byl zvědavý, co mu Ashley chtěla, ale nechtěl to přiznat nahlas. Žárlil, neskutečně ho to uvnitř užíralo.

„Jo…“

„Napíšem si?“ vydechnul a trochu se pousmál. Kouknul Tomovi do očí, přál si slyšet kladnou odpověď.

„Napíšu ti hned, jak to půjde, ale… Můžu tě doprovodit?“ Tom pohladil Billa po tváři a jemně ho políbil.

„Dojdu domů sám, mám to kousek,“ zakroutil černovlásek hlavou a odtáhnul se. „Těším se, až mi napíšeš.“

„Také se těším…“ pousmál se Tom a Billa si prohlédl. Bylo mu špatně ze sebe samého. Ranil Billa a ještě se divil náhlé změně jeho chování? Dost dobře věděl, že kdyby byl na jeho místě, nechoval by se o moc lépe.

Tom se díval za odcházejícím černovláskem. Zakroutil hlavou a musel se pousmát, když si vybavoval celé společné odpoledne. Přišlo mu to celé tak krásné! Dokončovali za sebe věty, společně se smáli, líbali se… Vážně byli jak zamilovaný pár. Teď ale, když se Bill vzdaloval, Tom cítil podivnou bolest u srdce. Bylo mu, jako by odcházel kus jeho samotného.

autor: Catherine