autor: Steinsgrrl
V klubu bylo šero, jen záře svíček na stole osvětlovala jejich prostor. Tom mohl vidět další stoly jen díky tančícím plamenům z jejich svíček, z ostatních lidí viděl jen stíny pohybující se kolem nich. Na malém pódiu v zadní části klubu hrál kytarista, jeho prsty svižně brnkaly na struny tichou melodii. Znělo to dobře, ale Tom vůbec nebyl schopný se soustředit na mužovy dovednosti.
Měl pocit, jako by mu zase bylo šestnáct, byl na svém prvním rande a nevěděl, co říct nebo udělat. Jízda autem do sousedního města byla povětšinou tichá a Tom cítil, jak šíleně je nervózní. Nebyl si ani jistý, proč; je přece už velký kluk, ne? Měl svůj podnik, měl dům a dceru, a pokud by se ho někdo zeptal, Tom by si myslel, že je docela slušný člověk.
Ale z téhle věci s Billem, pokud to vůbec mohl nazývat věc, se mu točila hlava. Bál se, že všechno, co by mohl říct, bude znít hloupě, protože samozřejmě Bill musel mít předchozí zkušenosti z randění s muži a kdo ví, s čím dalším. Tom nikdy nebyl s mužem, natož s nějakým tak krásným a žádoucím a byl k smrti vyděšený, že by tato
věc zašla někam dál, no, asi by tak daleko nešla moc dlouho, protože Bill by byl zklamaný z Tomovy nezkušenosti.
Tom se sotva podíval na menu od chvíle, kdy bylo přineseno, žádná ze slov, která tam našel, se nepodobala angličtině, již znal, a tak zjistil, že se na místo toho dívá na Billa.
Bill držel menu v jedné ruce, zatímco dokonale pěstěným prstem přejel dolů středem stránky a jeho oči se pohybovaly sem a tam, jak četl. Dostal se do dolní části stránky, stiskl rty a podíval se na Toma, jako by chtěl něco říct. Nicméně se zarazil, když přistihl Tom, jak zírá.
Tom se otřásl a plaše se usmál, než se vrátil pohledem ke svému menu a vybral první položku, kterou poznal. Dlouze se napil vody a podíval se na Billa přes okraj sklenice.
Bill cítil, jak z Toma nervozita vyzařuje ve vlnách. Usmál se nad tím. Tom by nebyl tak nervózní, kdyby se mu Bill opravdu nelíbil, že? Ta myšlenka posílila jeho ego a nadšení, které byly utlumeny vlažným přijetím Billova pokusu o konverzaci v autě. Tom mu odpovídal, ale byly to z větší části jednoslabičné odpovědi, a Billa to spíše odrazovalo. Ale něco na tom chlapovi mu říkalo, že možná by se měl snažit víc. Měl pocit, že Tom stál za další úsilí.
„Takže,“ Bill si odkašlal a napil se své vody, „víš o mně všechno z našeho povídání v parku, ale já o tobě nevím skoro nic. Co děláš?“
Tom se zhluboka nadechl a naklonil se dopředu, opřel se lokty o stůl. Bill mohl téměř vidět, jak sbírá odvahu, a potlačil smích. „Dělám media design na volné noze. Navrhuju přebaly alb, knih, a takové věci,“ odpověděl Tom. Znovu se napil své vody, položil sklenici a přejel prstem přes kondenzovanou vodu na boku.
„To zní zajímavě. Myslím, že by bylo fajn vidět něco, co jsi navrhnul. Třeba na album nebo tak něco.“ Bill se naklonil dopředu, napodobujíc Tomovu polohu, vyhrnul si rukávy a opřel se lokty o stůl.
Tom se usmál a Bill málem zmeškal jeho další slova. Sakra, ten chlap měl ale nádherný úsměv. Povzdechl si pro sebe a vzpamatoval se právě včas, aby zachytil, co Tom říká.
„Je to docela v pohodě, a nikdy to nezestárne, ale ty bys to měl vědět,“ uchechtl se Tom. „Měl jsi svou tvář… No, sebe celého, v časopise s velkým oběhem.“
Bill mohl vidět, jak z Toma opadá napětí, když promluvil. Možná, že jen potřeboval najít něco důležitého, o čem mluvit, něco, co pro něj hodně znamenalo. Zdálo se, že Tom nebyl typ chlapa na ´klábosení´.
„Ale ne, to nemůžeš vůbec srovnávat.“ Bill zavrtěl hlavou a napil se vody, přejel štíhlým prstem po obvodu sklenice poté, co ji postavil zpátky dolů. „Já jsem sebe nevyrobil. Myslím tím, tohle je to, co jsem, a co ze mě udělali vizážisté, je to všechno fasáda. Ty vytváříš něco týkajícího se tématu. Pochází to z tvé fantazie a talentu. Není potřeba žádný talent na to prostě být.“
Tomovi zrůžověly tváře a Bill viděl náznak úsměvu, který se snažil držet zpátky. „Díky.“ Tom na něj pohlédl z místa, kde si nervózně pohrával s okrajem ubrousku. „Ale myslím si, že se podceňuješ. Jsem si jistý, že jsou aspekty modelingu, které jsou těžké. Stát na jednom místě příliš dlouho, muset vydržet nepříjemné pozice. Ale, oh!“ Tomovy oči se rozšířily. „Co to, jak vytváříš kolekci oblečení. To je tvůj talent, ne?“
Bill se usmál a mávl rukou. „Ale to je jen oblečení. Nic důležitého.“
Tom se na něj bočním pohledem pousmál. „Kdyby to nebylo nic důležitého, nikdo by to nedělal. A co potom? Všichni bychom běhali v tógách nebo tak něco.“
Bil naklonil hlavu. „To je pravda. Ale,“ naklonil se trochu blíže k Tomovi, a ztlumil hlas. Zahleděl se na Toma skrz řasy. „Měli bychom mnohem snazší přístup, nebo ne?“
Tom se na něj vážně podíval, s jedním obočím nahoře. „A je to. Žádné další navrhování pro tebe.“
Billovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co Tom řekl, a co tím myslel, hlavně proto, že se zdál být tak nervózní a Bill nečekal, že by mohl flirtovat nazpět. Když mu to došlo, nedokázal zadržet výbuch smíchu. Tohle bylo mnohem lepší!
Tom se rozpačitě usmál a pak se rozesmál s ním. „Omlouvám se, jen jsem nemohl-„
„Ne, ne!“ Bill položil chladnou dlaň na Tomovu paži. „Jsem rád, že jsi to udělal. To napětí už začínalo být trochu silné, ne?“
„Jo, to ano.“ Tom přikývnul a přesunul svou sklenici s vodou blíž ke středu stolu. Znovu ztichnul, prstem přejížděl přes mokrý kruh, který za sebou sklenice nechala, a Bill přemýšlel, jak ho donutit, aby se mu otevřel.
Pohrával si s okrajem ubrusu a přál si, aby si mohl dát cigaretu. Možná, kdyby se trochu stáhli. Vzali to pomalu, že? Potřebovali zjistit, kam by to mohlo jít, spíše než do toho prostě skočit, jak to dělalo mnoho jeho přátel. Možná, že pokud by Tom věděl, jaký názor na to Bill má, tak by nebyl tak nervózní.
„Hej,“ Bill začal, znovu se jemně dotkl Tomova předloktí a mnul prstem v malých kruzích, jako by jej chtěl uklidnit, „pojďme to vzít pomalu, okay? Nemusíme nikam spěchat.“ Vyhledal Tomovy oči a úleva, o které doufal, že tam uvidí, se konečně začínala projevovat. „Řekněme, že jsme teď přátelé. Žádný tlak. Bude to fungovat?“
Tom znovu přikývl s vděčným úsměvem. „Jo, myslím, že ano.“
„Dobře.“ Bill zmáčkl Tomovu paži, kde se jej dotýkal a posadil se zpět a opřel si ruce o opěradlo. „A teď, řekneš mi víc o tom, co děláš? Jaký byl nejzajímavější projekt, na kterém jsi pracoval?“
Tom začal mluvit o práci a po několika následných Billových otázkách se opravdu dostal do vysvětlování své práce a toho, co na ní bylo skvělého. Nebylo to dlouho předtím, než se Tom Billa zeptal na provoz hospody a co si myslí o trvalém bydlení v jejich malém městečku. Bill nemohl uvěřit tomu, jak se Tom konečně otevřel a s úsměvem sledoval, jak Tom dál povídá a gestikuluje u toho rukama.
Sotva přestal mluvit dost dlouho na to, aby si číšník mohl zapsat jejich objednávky.
„Řekla, že tam chce zůstat, nechtěla se vrátit domů!“ Tom se rozesmál a vzal si první sousto čokoládového tvarohového dortu, který se nacházel mezi nimi.
„Opravdu?“ Bill si nabral kousek dezertu svou lžící. „Snad to bude cítit stejně, až se dostane na střední školu!“ Vložil si lžíci do úst a chuť čokolády byla tak bohatá a tak úžasná, až zavřel oči, a nemohl zabránit malému zasténání.
Tom vyprskl a rozkašlal se a Bill rychle otevřel oči, aby jej poplácal po zádech. „Hej, jsi v pořádku?“
„Jo,“ odkašlal si Tom a napil se vody, „já jen…“ Tom pohlédl na Billa, než se zaměřil opět na dezert mezi nimi. Bill si myslel, že viděl náznak červenání na jeho tvářích. Proboha, proč by se Tom červenal? „Já jen nechci přemýšlet nad tím, až bude na střední škole.“
Bill se usmál. „Nedokážeš si ji představit, až bude mít rande na ples?“
Pohled na Tomovu tvář byl k nezaplacení. „Je jí
pět! Neumím si představit, že vůbec někdy bude mít rande!“ Zavrtěl hlavou důrazně. „To není možné. Může randit, jak bude chtít – přesně ve chvíli, kdy jí bude padesát a strčí mě do domova důchodců.“
Bill vyprskl u svého dalšího sousta a popadl ubrousek, který si přitiskl k ústům. Rychle polkl. „Padesát?“ V klidu olízl svou lžíci a uchechtl se nad Tomovým okouzlujícím výrazem. „To je dost pozdě na první rande, nemyslíš?“
Tom přikývl. „Ano, to určitě. Ale je to lepší, než začít příliš brzy, jako…“ úsměv mu pomalu zmizel ze rtů, „…jako jsem začal já.“
U jejich stolu se znova usadilo napětí a Bill položil lžíci a opřel se. Tom se zadíval do šera klubu a kytarová hudby se náhle zdála být hlasitější než předtím. Bill měl pocit, že Tom chce něco říct, a zdálo se to být něco, o čem pro něj není snadné mluvit.
„Nemusíš mi říkat něco, co nechceš, Tome,“ řekl Bill tiše, jeho hlas zněl jako tichý šepot v tom hluku kolem nich.
Tom se na něj podíval, na toho krásného muže sedícího vedle něj, a viděl, jak se k němu přisunul blíž. Billova paže ležela za ním, opřená o zadní část boxu a byl obrácený směrem k Tomovi, s nohou přes nohu. Tom si myslel, že mohl cítit teplo, které z něj vycházelo, a obrátil svou pozornost ke svým prstům.
„Ne, víš, musím si zvyknout o tom mluvit. Jednoho dne to budu muset říct Janni, že?“ Očima přejížděl po okolí, než s nimi spočinul na konečcích Billových prstů, kterými škubal okraj ubrusu. „Kromě toho, už je to dávná historie. Nemělo by na tom záležet.“ Tom se pokusil vynutit ze sebe smích, který zněl spíše jako zamručení a škubnul sebou.
Billovy prsty našly Tomovo rameno a začal ho pomalu třít, aby jej uklidnil, a Tom se do toho doteku lehce naklonil.
„Bylo nám jen osmnáct, když jsme se vzali.“ Tom se rychle podíval do Billových očí, hlavně, aby viděl, jestli pochopil, o čem to celé bylo, ale i pro trošku povzbuzení. Nemluvil o tom s nikým už léta a byl to zvláštní pocit, když tato slova opouštěla jeho ústa. „Bylo nám osmnáct, a ona byla těhotná.“
Bill vytvaroval ústa do ‚O‘ a přikývl.
„Ona Janni nechtěla. Chtěla jít na potrat, ale já to nedovolil. Vyhrožoval jsem jí soudem, abych ji zastavil, a moji rodiče mě podpořili.“ Tom si povzdechl. „Místo toho jsme se vzali. Bylo to hloupé řešení. Chci říct, že to manželství by nikdy nefungovalo, ale já bych udělal cokoliv, abych mohl mít Janni.“
Bill zvedl ruku, aby pokynul číšníkovi a objednal pro Toma pivo. „Takže, kde je teď? Rozvedl ses s ní a dostal Janni do péče?“
Tom se zaměřil na sklady na ubruse a prstem je stlačoval dolů. Proč bylo stále tak těžké o tom mluvit? Žaludek měl sevřený a snažil se odtlačit pocit na zvracení. „Brzy po tom, co se Janni narodila, se stala nehoda. Nikki řídila.“
„Oh!“ Bill se natáhl, uchopil Tomovu ruku do své a prstem mu přejížděl přes hřbet ruky. „Omlouvám se, neuvědomil jsem si to.“
„Ne,“ Tom odpověděl slabým hlasem. Jak mohl mluvit o tomhle, a přitom přemýšlet o tom, jak je Billova ruka jemná? Propletl jejich prsty dohromady a jemně stisknul. „Ne, to je v pořádku. Dávná historie, že? Chci říct, je to smutné, že Janni nemá mámu, ale…“ zavrtěl hlavou, „no, možná není. Neznal jsi Nikki.“ Tom se zamračil.
Bill neřekl nic a Tom se začínal sám sebe ptát, jestli neřekl něco špatného. Bylo snad příliš brzy mluvit o tom, co se stalo? Bill to chtěl vědět, ale možná, že mu toho Tom nemusel říct tak moc. Mohl jen říct, že Nikki už není poblíž, aby se o ni Bill nemusel starat. Ale něco Tomovi říkalo, že se mu mohl otevřít. Poprvé za dlouhou dobu Tom cítil, jako by k sobě někoho měl pustit blíž.
Bill stiskl jeho ruku, a když na něj Tom pohlédl, zvedl si jeho ruku ke svým rtům a vtiskl malý polibek na okraj dlaně. „Děkuju, že jsi mi to řekl.“
Číšník přinesl Tomovi jeho pivo a položil ho tiše na stůl před nimi. Bill ho zvedl a po stranách lahve stékaly kondenzované kapky vody.
„Na šťastnou rodinu, kterou s tebou Janni má.“ Dlouze se napil, než nabídl láhev Tomovi.
Tom ji přijal volnou rukou, očima neopouštějíc ty Billovy. Do mysli mu vstoupila myšlenka a téměř se rozesmál nahlas nad tím, jak nedospělé to bylo; možná, že opravdu byl teenager, když na to přišlo. Chystal se přiložit rty na místo, kde byly před chvilkou ty Billovy.
Zvedl si láhev ke rtům a naklonil ji, ledově studený nápoj mu vtekl do úst. Spolkl a jeho jazyk přejel přes okraj láhve. Tom opravdu cítil jen chuť piva, ale líbila se mu představa, že mohl ochutnat taky trochu Billa, a v jeho žaludku se pomalu rozšiřovalo horko.
Oboje dveře od Audi se zavřely ve stejné chvíli a Bill obešel auto, stále se smějící, částečně díky vtipu, který sdíleli a částečně jen z čisté radosti z jejich vzájemné společnosti. Potkali se u dveří spolujezdce a vydali se k domu, jejich smích se pomalu utišil a byl nahrazen malým, tajným úsměvem na Billových rtech a kradmými pohledy Toma.
Stejně jako Tom se nemohl přestat na Billa dívat, zdálo se, že Bill se Toma nemohl přestat dotýkat. Držel Tomovu ruku po zbytek času v klubu a pustil ji pouze při zaplacení a kontrole, jestli nechal spropitné. Tom si vůbec nestěžoval, všude, kde se jej Bill dotkl, cítil brnění a Tom zjistil, že chce víc. Takže tentokrát, když Billova ruka našla spodní část jeho zad, Tom se natáhl za Billa a velmi lehce se také dotkl prsty jeho zad. Roztáhl dlaň přes průsvitnou košili, kterou měl Bill na sobě. Mohl pod látkou cítit teplo jeho kůže, mohl cítit pohybující se svaly a byl to hezký pocit. Bill voněl hezky, vypadal hezky a Tomovi se líbil. Kam to půjde dál, to Tom nevěděl, ale už věděl, kam by chtěl jít dál.
Světlo na verandě bylo zhasnuté, když se tam zastavili, čelem k sobě, téměř nedýchající. Tom nechtěl znovu znervóznět, kroky dozadu je nikam nedostaly, a tak se rozhodl, že je potřeba udělat krok vpřed. „Opravdu jsem se dnes večer bavil. Děkuju ti, že jsi mě pozval.“
Tom sklopil pohled, nechtít být nervózní a být schopen nebýt nervózní, byly dvě naprosto odlišné věci. Vše, na co mohl myslet, byl fakt, že tohle nikdy nedělal. Tohle vše bylo tak nové. Nikdy nebyl na rande s mužem, nikdy žádného muže nepolíbil.
„Není zač.“ Bill se podíval dolů na své ruce s úsměvem, protože Tom měl propletené prsty s těmi jeho. „Miloval jsem čas strávený s tebou. Mohl bych tě zase vidět?“ Mluvil tiše, jak se zdálo být vhodné v té temnotě kolem nich, a právě to jeho zašeptání dodalo Tomovi dost odvahy učinit další krok.
Naklonil se, takže jeho dech ovanul Billovy rty. „To bych byl rád.“ Bill zavřel oči a svými prsty stiskl Tomovu dlaň. „Ale ne jen jako přátelé.“
A pak jej Tom políbil. Velmi pomalu, velmi pečlivě, vlastně se jejich rty jen lehce dotkly, ale byl to polibek. Povzdechl si do něj, pocítil mravenčení v tom doteku, pocítil teplo v žaludku a touhu ve svém rozkroku, a Tom si vzpomněl, jaké to je, cítit chtíč. Ale ve chvíli, kdy naklonil hlavu, aby prohloubil jejich polibek, Bill zvedl ruku s jejich stále propletenými prsty, pohladil Tomovu tvář a odtáhl se pryč hned poté, co za sebou zanechal ještě jeden menší polibek.
Bill vyhledal Tomovy oči, než přikývl, jako kdyby v nich našel odpověď na nějaké neznámé otázky. A v návaznosti na Tomova slova zašeptal: „To bych rád.“
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
anoooo! hurá 😀 bude to dobrý, musí být! saaakryš to je dokonalý :3 musela sem se celou dobu usmívat jak trdlo xD skvělá povídka <3
Teprve pátý díl a já jsem už do této povídky zamilovaná až po uši.. Nechci se vidět u posledního.. 😀 Strašně se mi líbí, jaké tady mají kluci vytvořené charaktery, to, jak byl Tom na tom rande děsně nervózní, mi přišlo rozkošné (připomněl mi mě samotnou na mém prvním rande 😀 ) i to, že Bill měl pro něj pochopení.. A jsem moc ráda, že se Tom Billovi svěřil se svou minulostí s Nikki, i proto, že mě samotnou zajímalo, jak to Tom s Nikki měl.. 😀 To, že chtěla jít na potrat, mě hodně rozesmutnilo, jsem moc ráda, že Tom si Janni vybojoval (i když chudák bude moct randit až v padesáti 😀 ). Smutné ale bylo i to, že Nikki zemřela při nehodě tak žalostně mladá.. Ale rande probíhalo skvěle, jsem za kluky nadšená.. 🙂 Moc moc děkuji za díl, je krásný, děkuji překladatelce i autorce.. 🙂 A moc se těším na další.. 🙂
To byla nádherná kapitolka těším se na další díl.
Rande dopadlo prekrásne. Bill to celé zachraňoval ako mohol:D som rada, že to nevzdal. Tom je také nesmelé zlatíčko:) ale verím, že sa osmelí, keď si trošku zvykne na randenie:)
Ďakujem za kapitolu:)
Juuu prvni pusa :))) myslim, ze Tomovi se to moc libilo, libat poprve kluka. To rande bylo takove sladce nevinne. Bill to zahral skvele aby se Tom citil lepe. A dockal se krasne odmeny. Uz se tesim na dalsi rande :))
Dekuji za překlad!
V moc povídkách se nesetkávám s tím, že by byl Tom tak nervózní a plachý a proto jsem ráda, že v téhle Tom takový zatím je. 🙂 Je to taková hezký změna a i když si myslím, že Tom takhle dlouho plachý rozhodně nebude, tak to bylo strašně milé. Takové zlatíčko! 🙂 A hlavně jsem strašně ráda, že to s ním Bill hnedka nevzdal, ale že v Tomovi viděl něco, co jej nutilo se snažit dál a snažit se to Tomovi dělat jednodušší. 🙂 Jsem strašně ráda, že se to takhle vyvedlo a rozhodně se těším na jejich další schůzku! 🙂
A také jsem se dozvěděla, jak to bylo s Nikki. Je to vážně smutný příběh a hlavně ženit se v takovém věku je celkem síla. Vím, že v minulosti to bylo normální, ale já si to teď rozhodně neumím představit. A jsem ráda, že Tom za svoji holčičku tak bojoval! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂
Na začiatku bol Tom roztomilý, aký bol plachý a nervózny 🙂 A strašne sa mi to páči, pretože je to zmena pri všetkých tých sebavedomých Tomoch 😀
Tiež sme už zistili, ako Tom vlastne k Janni prišiel (viem, že to znie blbo, ale nemôžem si pomôcť :D). je to poriadne smutný príbeh, ale teší ma, že Tom dieťa od začiatku chcel a preto zaň tvrdo bojoval.
A záver bol jednoducho úžasný… ten bozk – dúfam, že ich bude ešte veeeeeľmi veľa a som zvedavá na ich ďalšie stretnutie. 🙂