autor: Muckátko :o*
Krásný den všem,
ani nevíte, jak neskutečně jste mě potěšily/i u minulého dílu s počtem komentářů. Kéž by vám to jen vydrželo, protože já se mohla rozplynout, když jsem viděla, kolik čtenářů si našlo čas a díl okomentovali. Vím, že to bylo hlavně kvůli tomu, že byl dost stěžejní, ale ráda bych, kdybyste věnovali pár slov i ostatním dílům J. Krásné počtení.
Vaše Muckátko :o*
Bylo krátce po půlnoci, když Bill nakukoval na ztichlou chodbu a napínal uši, jestli zachytí nějaký zvuk pohybu, ale všude bylo hrobové ticho. Vykradl se ze svého pokoje, pod paží malý polštář a deku a v ruce balíček medvídků a žolíky. S vypláznutým jazykem neslyšně zavřel dveře od svého pokoje, zamknul a jako stín se kradl chodbou k zadnímu východu.
Tentokrát měl štěstí, protože o nic nezavadil ani nic neshodil na zem, co by udělalo hluk jako by vybuchla atomovka vedle domu pod okny. Otočil klíčkem v zámku a proklouznul na dvorek, kde se válela černočerná tma. Oklepal se zimou, jelikož měl na sobě jen spací kalhoty, tričko s krátkým rukávem a tenkou mikinu na zip s kapucí.
„Hnusná zima!“ zadrkotal zimou. A tiše zaťukal na tajný vchod do Tomova království. Byl překvapený, když západka cvakla a dveře se hned otevřely.
„Ahoj,“ pozdravil Bill.
„Co tu děláš?“ podivil se Tom.
„Vzbudil jsem tě?“
„Ne. Bývám dlouho vzhůru, protože pospávám i během dne, když nemám co dělat.“
„No a pozveš mě prosím dál? Je tu kosa,“ otřásl se Bill.
„Jasně. Promiň. Pojď dál,“ řekl Tom a podal mu ruku, aby bezpečně překročil truhlík a dolní část otvoru, aniž by zakopl. Pustil jej, teprve až se oba ocitli na podlaze pokoje a vchod byl zavřený.
„Co že ty ponocuješ?“ zajímal se Tom.
„Nemohl jsem usnout. Příliš mnoho zážitků dneska. Vlastně už včera,“ zaculil se Bill a položil na pohovku svůj polštář i deku.
„Hele! Nestěhuješ se mi sem, že ne?“ zamračil se Tom, ale zle to nemyslel.
„To ještě nevím,“ podotkl Bill. „Vidím, že ses tu zase zabarikádoval,“ ukázal na zavřený vchod ve skříni.“
„Jo, když jsi nevrátil věci, které jsi roztahal, na své místo,“ zamlel Tom pusou.
Bill protočil oči.
„Ta místnosti tu byla vždycky?“
„Byla, jen jsem ji trošku upravil. Místo té skříně byly normální dveře, ale já tam vyboural díru a schoval ji za skříň.“
„Hm hm. No… přinesl jsem něco na zub a žolíky. Hraješ?“ zvedl balíček karet.
„Hrál jsem to jen asi dvakrát, budeš mi muset osvěžit pravidla,“ přiznal Tom.
„Bez problémů! Můžeš nám sem přinést víc světla?“ zeptal se Bill, když na stole stála jen jedna svíčka, která by jim moc světla neposkytla.
„Mám tu někde svícen. Vydrž,“ zvedl Tom prst a rozhlédl se po místnosti. V rohu na poličce našel hledaný předmět, který si do pokoje přinesl před pár dny z toho vedlejšího. Vrátil se ke stolku a od svíčky, která na stolku svítila, zapálil všechny ostatní na svícnu.
„Hádám, že teď už je nebudu muset tak moc šetřit,“ usmál se.
„Jak to myslíš?“ zeptal se Bill, zatímco v zubech trhal plastikový sáček od gumové pochoutky.
„No ne že by se mi tu ty svíčky samy od sebe množily. Vždycky jsem s nimi šetřil a byly noci, kdy jsem třeba nesvítil vůbec,“ vysvětlil.
„Proč tu vůbec nefunguje elektřina?“ zeptal se Bill logicky.
„Při jedné bouřce to vyhodilo pojistky takovým způsobem, že vyhořela i ta krabice s rozvody a nikdo to neuměl spravit,“ zapálil poslední svíčku a hned se zdálo, že je v místnosti více světla.
„Pozvat sem na to někoho se ostatní asi báli, co?“
„Všichni byli vyděšení pokaždé, co tu zazvonil pošťák, který chodil vždy ve stejný den a stejnou dobu.“
„Jau! Do prdele!“ zaklel Bill, když se mu podařilo zuby sáček roztrhnout, ale řízl se ostrým plastovým krajem do dásní.
„Co se stalo?“ strachoval se Tom.
„Niiic. Jen jsem se asi řízl do dásní. Ber si,“ položil sáček na stůl a natáhl se pro balíček karet sepnutý gumičkou.
„Co je to?“
„Gumoví medvídci. Říkají, že je to dobré na kosti,“ zamudrcoval Bill a hned si jednoho strčil do pusy.
„Mmmm, je to dobrý,“ pochvaloval si Tom, když žmoulal jednoho medvídka v ústech.
„Já je miluju. Mohl bych jich sníst kila a kila, dokud by mi nebylo na umření. Oh! Promiň. Já, omlouvám se,“ chytil se Bill okamžitě za ústa.
„Huh?“ zamručel Tom v otázce. Nechápal, za co se jeho společník omlouvá.
„Je trochu brzo dělat si legraci z umírání a tak, když…,“ pohodil hlavou.
„Oh. To mě vůbec nenapadlo.“
„I přesto se omlouvám.“
„V pohodě. Takže, vážně chceš hrát karty?“ ujišťoval se Tom, když si sedal za Billem na pohovku.
„No já nevím. Vzal jsem je jen tak, ale je fakt, že mě většinou po dvou hrách přestanou bavit, pokud nevyhrávám,“ uchechtl se. Tom se zasmál a zavrtěl hlavou. Pohodlně se zapřel o opěradlo.
„No můžeme si zahrát, až nám dojdou slova, nebo jeden z nás neodpadne.“
„Okay,“ přikývl a složil si nohy pod sebe. Vzal plyšovou deku, roztáhl ji, a aniž by se ptal, ji přehodil i přes Toma.
„Máš tu pěknou zimu,“ postěžoval si Bill.
„To ještě nic není. Leden bývá nejhorší,“ uvedl Tom na pravou míru a přijal cíp huňaté deky.
„Divím se, že nemáš v jednom kuse rýmu. Já bych z toho měl minimálně zápal plic,“ zavrčel Bill.
„Zvykl jsem si, takže jsem teď docela odolný, co se chladna týče.“
„Říkáš to takovým tónem, jako by to bylo v pořádku,“ cítil se Bill mírně pohoršeně.
„Bille, za tu dobu, co tu jsem, jsem se naučil nepřemýšlet nad tím, co je a není v pořádku, protože jinak bych se z toho zbláznil. Jsem v pohodě, navíc pod tou tlustou peřinou, kterou na zimu vytahuju, je teplo. Vážně!“ přesvědčoval Billa, který se na něj díval dost skepticky.
„Vím, že je to to poslední, co bys ode mě chtěl slyšet, ale je mi to strašně líto.“ Billova tvář poklesla. Copak tohle byly podmínky pro život? Tom tu byl jako vyhnanec.
„To máš pravdu. Lítost opravdu není potřeba.“ Billa to trochu popíchlo.
„Co bys dělal, kdybych v té skříni nešňupal? Kdybych nepřišel na ten otvor a kdybych to tu nenašel?“ zeptal se na rovinu a byl opravdu zvědavý, co mu druhý muž odpoví.
Tom ale jen pokrčil rameny.
„Nejspíš by to probíhalo jako doteď,“ odpověděl ledabyle.
„Mám chuť tě pořádně praštit! A Seta taky! Kdybyste šli s pravdou ven hned, když jsme přijeli, mohl jsi dávno spát v normálním pokoji jako normální člověk a ne se tu schovávat jako nějaký Quasimodo!“ rozohňoval se Bill.
„Kdo že to?“
„Ta literární postava, co dělala zvoníka v chrámu Matky Boží, ale to je fuk! Jde o princip. Ráno prostě půjdeš se mnou a tahle ta habaďůra skončí,“ rozhodl rázně.
„Fajn dobře. Jen se přestaň rozčilovat,“ vzdal se Tom.
„I na ty medvídky mě přešla chuť,“ odfrkl si naštvaně, protože se na ně vážně těšil. Tom se zasmál Billově trucovitosti. Byl jako malé dítě.
„Tak co kdybychom chvíli přestali řešit mě a zaměřili se na tebe?“ navrhl.
„Na mně nic není. Jsem jedináček, chodím na vejšku a bydlím tisíce kilometrů odsud,“ shrnul Bill.
„Kde přesně?“ vyptával se Tom.
„Sasko-Anhaltsko,“ vydechl Bill už uklidněně, připravený odpovídat na Tomovy dotazy.
„Wow. To je vážně dost daleko odsud,“ přitakal Tom.
„Jeli jsme sem skoro celý den,“ doplnil Bill a strčil si do pusy dva medvídky, aby je poválel na jazyku, než je pokouše a spolkne.
„Jak dlouho zůstáváte?“
„Nejspíš dokud se nevyřeší ty blbosti kolem pozůstalosti.“
„Kdo vlastně dědil?“ natočil se hnědovlasý muž k tomu druhému a upravil si na sobě deku.
„Máma. Byla z toho dost překvapená, protože Alindu vůbec neznala. Nikdy se s ní nesetkala,“ pověděl. „Moment! Nejsme nakonec příbuzní, nebo jo?“ zapřemýšlel.
„Samozřejmě že ne! Jen mě vychovala. Jinak byla úplně cizí.“ Tom odolal plácnout se do čela.
„Tak pozdě už mi to fakt nemyslí,“ zachechtal se Bill s poloplnou pusou medvídků. „Zbytek je tvůj, už mě trochu začínají bolet zuby,“ zasténal.
„Bolet zuby?“
„Jo. Nevím, jak to vysvětlit, ale když toho sním moc, bolí mě z toho divně zuby.“
„Jsi divnej.“
„Já jo? Z nás dvou jsi divnej jedině ty,“ vrátil mu to Bill.
„Tak to možná nakonec budeme příbuzní,“ pronesl Tom a zasmál se Billovu obličeji, který v tu chvíli udělal. Dokonce zapomněl i žvýkat sladkosti, které měl v puse.
„Dávej si na mě pozor. Držím tě teď v šachu a jsi jen jedno postrčení od šach mat.“
„Hraješ šachy?“
„Ne, jen se mi zatraceně líbí tenhle způsob vyhrožování,“ zařehtal se Bill. Tom se na Billa zadíval a mlčky přejížděl pohledem po jeho tváři.
„Co tak zíráš?“ zeptal se Bill okamžitě bez obalu.
„Nikdy bych neřekl, že až se potkám s někým zvenku, bude to někdo jako ty,“ rýpl si Tom.
„Jsem to nejlepší, co tě mohlo potkat a věř mi, že jednou to sám o své vlastní vůli vypustíš z pusy,“ prorokoval Bill naprosto vážně.
„No když to říkáš… Hele, vážně si myslím, že bychom měli jít spát,“ navrhl Tom. Začínal být trochu ospalý. Zdálo se mu to jako hloupost, ale vypadalo to, že jej unavila Billova přítomnost a jeho mluvení. Ne že by byl Bill nudná osoba, jen se tím pocitem, že už není sám a celé dny nepromlčí, cítil opilý a unavený.
„Můžu zůstat?“ vyletělo z Billa dřív, než nad tím vůbec stihl zauvažovat.
„Zůstat? Tady? Proč?“ vyptával se Tom nechápavě a shazoval ze sebe deku.
„Já… nemohl bych usnout, když vím, že ty jsi tu sám. Nemám rád, když jsou lidé sami. Dokonce, i když jdeme nakupovat do obchodu a Gordon tlačí vozík několik kroků za mámou, která uhání uličkami, protože spěchá domů vařit, jdu raději s ním, protože je mi líto, že jde za námi sám, no a tak jsem myslel…“
„Zadrž, zadrž! Na to, že je pro tebe tak pozdě, ti pusa jede jako za pravého poledne,“ zastavil jej Tom se smíchem.
„Natáhnu se tady a budu jako myška,“ sliboval Bill, zatímco Tom vstával a rovnal si záda.
„To radši ne, protože ty krysy tady umí být zatraceně hlasité, když je všude kolem ticho.“
„Takže…?“
„Fajn, ale pojď si lehnout do postele,“ ukázal Tom na poměrně širokou postel v rohu pokoje.
„Uh co?“ zarazil se Bill a vážně byl zaskočený tím, jak snadno něco takového Tom vypustil z pusy, ale pak si uvědomil, že v tom nebyla žádná dvojsmyslná narážka, protože Tom se tvářil naprosto normálně.
„Nemyslím si, že bys tu noc na tom gauči přežil ve zdraví,“ podal mu vysvětlení, proč jej posílá do své postele.
„Ne budu okay. O postel tě nepřipravím. Zabalím se tady do té deky a všechno bude…“
„Bille, myslím to vážně. Byla by ti příšerná zima v tom tenkém oblečení jen pod dekou. Věř mi,“ díval se mu hluboko do očí.
„Ale já…“
„Buď půjdeš do postele tady, nebo se vrátíš do své, ale na tom gauči spát nebudeš ve svém vlastním zájmu. Moje poslední slovo,“ zakončil Tom. Bill si povzdychl.
„Tak já půjdu zpátky,“ mňoukl ublíženě a začal si sbírat svoje věci, které sem přitáhl. Tom to vzal jako holý fakt.
„Zvládneš to, nebo tě mám doprovodit?“ nabídl se Billovi ochotně. Billovi spadla brada skoro až na zem. Byl si naprosto jistý, že jej Tom začne přemlouvat, aby zůstal a on nejenže jeho rozhodnutí respektoval, ještě se mu nezištně nabídl, že jej doprovodí, aby se cestou po tmě ještě nepřizabil.
Bill uznal, že bude asi chvíli trvat, než si zvykne, že Tom je zkrátka jiný a že nic, na co je Bill u ostatních mužů zvyklý, pro Toma neplatí.
„Slibuješ, že mi nic neuděláš?“ ujišťoval se.
„Proč bych ti měl něco dělat? Jen tě doprovodím dovnitř,“ nechápal muž s dlouhými vlasy.
„Ne, myslím tím, když zůstanu. Neudusíš mě ve spánku nebo tak?“
„Co bych z toho asi měl?“
„Co já vím. To, že jsme spolu prokecali skoro celej den, neznamená, že si můžeme věřit,“ filosofoval.
„Slibuju, že tě neudusím ve spánku,“ složil Tom oficiální přísahu. Bill se na něj nedůvěřivě podíval, ale přece jen udělal krok vpřed.
„Pokusím se ti slíbit, že tě v noci nebudu moc kopat,“ oplatil Bill svoji verzi přísahy a nevinně se zaculil.
„Ujednáno,“ kývl Tom s vážnou tváří a přesunul se i se svícnem k posteli, aby ji odestlal.
„Oh! Počkej, mám nápad!“ zadržel Toma v jeho činnosti. Stáhl peřinu z postele a vtiskl ji Tomovi do náruče, že přes ni ani neviděl, co se chystá. Bill přes celou matraci rozprostřel svoji flaušovou deku, úhledně napravil všechny rohy a teprve pak na ni hodil nadýchanou peřinu. Odestlal nejdřív peřinu a přes ni pak ještě deku.
„Tadááá,“ roztáhl ruce, jako by prezentoval své celoživotní dílo.
„Tak snad se nezadusíme horkem,“ konstatoval Tom, protože on na takové teplo zvyklý nebyl. Billa to možná udrží v teple, ale on se obával, že ze sebe deku v noci tajně skope. Zvlášť, když budou v posteli dva, což znamenalo dvojnásobek tělesného tepla, které se na ně bude nabalovat a kumulovat.
„Jsem si jistý, že budu stejně ještě drkotat zubama,“ zapochyboval Bill.
„Tak rychle, než z tebe bude rampouch. Budu spát blíž u zdi. Jde od ní chlad,“ obětoval se Tom a vlezl do postele jako první. Dával pozor, aby svým vrcením nezničil Billovo rozestlané veledílo. Bill ze sebe stáhl mikinu a odložil ji na židli.
„Proč si sundáváš mikinu, která by tě možná zahřála o trochu víc?“ zamračil se Tom.
„To… to ti nemůžu říct, protože by ses mi smál,“ zaváhal Bill a vlezl na svoji polovinu matrace.
„O co jde?“
„Je to trapný, ale mám strach, že bych se oběsil na těch tkaničkách, co visí z kapuce,“ zašeptal tiše a čekal výbuch smíchu, ale ten se nějak nekonal. Podíval se do Tomovy mírně pobavené tváře, ale žádný výsměch v ní nezahlédl.
„No stát se může cokoli,“ potvrdil Tom Billova slova. „Občas se v noci převaluju tak silně, že mě začne škrtit výstřih trička,“ přiznal se, aby v tom Billa nenechal. Jenže Bill v tu chvíli zbledl a zůstal se dívat na Toma, který si natřásal polštář.
„To jsi mi neměl říkat,“ pronesl naprosto vážným tónem a vypadal, že byl ochotný si sundat i tričko, protože teď měl strach, že se oběsí i na výstřihu trička.
„Ale prosím tě. Nic se ti nestane. Koukej se přikrýt a nevymýšlej hlouposti, nebo se ti o nich bude zdát,“ popohnal jej Tom a sám se natáhl pro odestlaný cíp deky, kterým přikryl své tělo. Bill nešťastně zakňučel a svého spolunocležníka napodobil. Oba přes sebe v závěru přehodili peřinu a chvíli hledali vhodnou pozici na spaní, dokud výrazný pohyb neustal. Podvědomě zůstali oba mírně natočeni k sobě, cítíc, že kdyby se jeden z nich k tomu druhému otočil zády, bylo by to možná nezdvořilé, i když ve spánku své tělo úplně ovládat nemůžete, takže je možné, že se to stejně nakonec stane.
„Na co myslíš, když usínáš?“ zašeptal Bill.
„Cože?“
„Na co myslíš, když usínáš?“ zopakoval svoji otázku. Tom otevřel oči a zadíval se na Billa.
„Na tohle se mě ještě nikdy nikdo neptal,“ připustil.
„Tak co to je?“ Tom vypadal, že se zamyslel, aby mohl odpovědět něco poetického, protože to vypadalo, že přesně na to Bill čekal, ale chyba lávky.
„Vážně to chceš vědět?“ zašeptal Tom záhadně. Bill zběsile přikyvoval. Podle Tomova výrazu ve tváři to muselo být něco velkého a super tajného a on se nemohl dočkat, až mu to Tom prozradí.
„Na co myslíš?“ pošeptal neslyšně, dychtíc po odpovědi.
„Že nesmím zapomenout sfouknout všechny svíčky, abych nevyhořel,“ řekl Tom hlasitě a začal se strašně smát Billovu nanejvýš ublíženému a uraženému obličeji.
„Moc vtipný, blbečku!“ nadal mu Bill, ale otočil se ke svícnu a svíčky začal sfoukávat. „Dělám to jen proto, abych se už nemusel dívat na ten tvůj ksicht!“ zavrčel nabroušeně, zatímco Tom propukl v další záchvat smíchu. Smál se, dokonce, i když byla v pokoji už naprostá tma. Upokojil se, teprve když Bill po několikáté výhrůžně zavrčel a zněl, že to myslí naprosto vážně.
„Bille?“ broukl Tom do ticha.
„Co?“ zeptal se Bill nabručeně.
„Dobrou noc.“ Něco v Tomově hlasu Billa donutilo pookřát.
„Dobrou.“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Oooj tak to je sladký :3 … Jsem zvedava , jak se ráno probudí 😀 … Jinak Muckatko další perlička .. 🙂 děkuju :3
Taky mě hned napadlo, v jaké poloze se asi ráno probudí 😀
A zároveň přemýšlím, jak moc asi byla teta Alinda osvícená osoba a jak moc Toma zasvětila do podrobností lidského intimního života, pokud vůbec… No, ale myslím, že Bill se toho ochotně ujme 😀
Byl to úžasný díl, celou dobu jsem se u toho culila. Škoda, že si nepokecali trochu víc. A opravdu se už moc těším na to, až Tom jednou opravdu řekne, že Bill je to nejlepší, co ho mohlo v životě potkat 🙂
tak vidím,že se mi čekání opět vyplatilo,opět a zase úžasnej díl,mohla bys ho vydávat častěji 😀 🙂 palec hore
Myslim, ze sladsiho kluka nez je Tom jsem jeste nezazila. On je tak k sezrani! A moc se mi libilo, ze Bill sel za nim a zustal pres noc. To, ze budou v jedne posteli me ani nenapadlo, ale Tom asi nechape, ze se tam daji delat vsemozne veci. Podle me nevi nic ani o tom, ze existuje nekdo jako gay xD a Bill ma jiste pravdu, urcite Tom casem uzna, ze je ten nejlepsi, kdo ho mohl najit.
Jsem tak zvedava, jestli Bill opravdu hned zitra povi rodicum o Tomovi a co na to oni reknou…
Moc dekuji za dalsi super kapitolu ^^
Jak to tak vidím, tak teď se už budu u téhle povídky asi jenom pořád uculovat! Nemohla jsem si pomoct, celý díl byl strašně milý a sladký! ♥
Oba kluci byli úžasní a já jsem se kolikrát musela začít strašně nahlas smát, protože některé části byly strašně vtipné. Strašně moc se mi líbí, jak uvolněná a pohodová atmosféra mezi nimi panuje. Jde vidět, že i když se doteď neznali a každý je jiný, především díky jejich způsobu života, tak jsou na podobné ´vlně´. Už teď jsem si ty chvíle, kdy jsou spolu, zamilovala.
Bill je neuvěřitelně vtipná osůbka a především je to hezké kvítko! Plný energie, optimismu, elánu a je tak strašně živý! Rozhodně mi někoho připomíná! 😛 Moc se mi líbí jeho náboj, protože mě pokaždé dokáže dostat do skvělé nálady a někdy z těch jeho řečí jdu do kolen! 🙂 Řekla bych, že je taky maličko ´přaštěný´, ale jednoznačně v dobrém slova smyslu! A plně souhlasím s jeho slovy, že jej občas začnou bolet zuby! Já když jím gumídky nebo čokoládu, tak mi to dělá také! 😀 Musela jsem se strašně smát tomu, když si svlékl mikinu a odůvodnil to tím, že má strach, aby se v noci neoběsil. 😀 No, neměla bych se ale smát, protože upřímně i tohle mám s Billem společné! 😀 Ale spíš než cokoli, jsem se smála tomu, jak se přitom musel zatvářit Tom a hlavně co si v duchu myslel. Já když jsem tohle jednou řekla kamarádce, tak ze mě měla srandu ještě týden. 😀 Tom se zachoval ale skvěle a má u mě body navíc díky tomu, že nevybuchl ve smích, ale že i dokázal uznat, že možné je přeci všechno! 🙂
A Tom je neuvěřitelné zlatíčko! ♥ Sice jsem si na něj musela dlouho počkat, ale definitivně to stálo za to a o to více si teď užívám jeho přítomosti. Líbí se, jak je vážný a také se mi líbí ta jeho nevinnost. Je jasné, že život, který prožil, na něm musel nechat nějaké náznaky a také to jde vidět, ale rozhodně jsem si myslela, že by to mohlo být daleko, daleko horší. Celkově se mi jeho povaha zatím strašně zamlouvá a líbí se mi, jak říká věci na rovinu a rozhodně za tím nic nehledá. Hádám, že jej Bill časem pěkně zkazí! 😛
Neuvěřitelně moc se těším na další pokračování, budu tady nové díly asi vyhlížet denně! 😀 Také jsem zvědavá, jakým způsobem se to bude mezi klukama vyvíjet a jak to dopadne, až jednou řekne Bill rodičům o Tomovi. Přičemž jsem si ještě vzpomněla, že je od Billa strašně milé, že tam už Toma nechce nechat déle samotného a tak s ním zůstane i v noci. ♥ Moc děkuji za tenhle díl, Muckátko! ♥ Děkuji, že pro nás píšeš!!! ♥
Bezva díl!!! Kluci jsou úplně zlatí, příšerně ukecanej Bill se svojí prostořekostí, prostě musí bodovat. Na druhou stranu věčně pohodový Tom, to je skvělý koktejl. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu a za tento velké dík.
Bill je podarený ale je to poriadne číslo:D strašne som sa rozosmiala keď prezradil prečo si dáva dole mikinu a to Tomove škrtiace tričko 😀 bože oni sú tak podarení. Obaja sú na zožratie. Tiež som zvedavá na ráno:) a hlavne na tie ostatné dni, keď sa bude Tom zoznamovať s normálnym slobodným životom:) Ďakujem za krásnu kapitolu.
Awww, to byl úžasný díl! Krásně jsi vystihla to, že je Tom opravdu trochu jiný, ale evidentně zcela "normální" a inteligentní chlap 🙂 Na to, až se konečně setkají, jsem se moc těšila. A teď se těším dvakrát tolik na to, jak se postupně sblíží. A doufám, že nás budeš napínat tak dlouho jako před setkáním, protože strašně ráda čtu Tvoje povídky a i když se zrovna v díle "nic neděje", líbí se mi ta přirozená plynulost a Tvoje realistické popisy prostředí. Vždycky si připadám, jako bych tam byla s nimi a prožívala děj sama. Díky moc za další super díl! 🙂
Je krásné jak se Bill stara O Toma jsem zvědava co na Toma řeknou rodiče.
Jůůůů jsou dokonalý konečně! to je výhra loterii! hrozně moc se těším na to až se políbí a rychle rychle další dílek!!! :))) :3
Oni sú tak zlatí 🙂 Skoro celý čas som sa pri čítaní usmievala 🙂 Som zvedavá aké bude ráno po prebudení a ako zareagujú Billovi rodičia na Toma 🙂
Ty slovní přestřelky mezi kluky se mi moc líbily.. 🙂 Úplně je přitom vidím.. 😀 Jsem moc zvědavá, jak to bude mezi nimi dál probíhat a hlavně, jak se budou sbližovat.. A docela by mě zajímalo, kolik toho Tom ví o sexu a sexuálních orientacích, když byl celý život zavřený a vídával se jen s Alindou, Setem, Elenor.. 😀 Nějak si nedokážu představit, jak zrovna oni Tomovi vysvětlují téma sex.. 😀 Děkuji moc za další krásný díl, těším se na další.. 🙂
Musím sa priznať, že mi je Toma trošku ľúto. Prvýkrát v živote sa stretol s niekým z "vonkajšieho" sveta (okrem ľudí, čo o ňom vedeli) a ten niekto je práve bláznivý Bill 😀 Myslím, že Tom z neho musí byť pekne zmätený. Inak však pôsobí ako zlatíčko a páči sa mi, ako dokáže Billa prekvapiť svojím správaním. Pre neho je normálne niečo iné ako pre Billa a Bill je z toho potom pekne mimo 😀
A tá možnosť obesenia sa na šnúrkach mikiny alebo výstrihu trička počas spánku – no doteraz som nad tým nerozmýšľala, ale pri Billovi je možné všetko 😀